Garrincha, 25 let ve fotbalovém nebi

"O Anjo de Pernas Tortas"...V neděli 20. ledna uplynulo 25 roků od úmrtí jedné z největších legend světového fotbalu. Garrincha, "bláznivý pták", odešel z tohoto světa ve věku nedožitých 49 let. Dovolte mi zamyslet se nad jeho sportovní kariérou, životem a smutným koncem...

Narodil se v Pau Grande, vesnici obklopené horami, kde jediným rozptýlením je sledovat zurčící vodu v desítkách řek, potůčků, kaskád. Naučil se zde být skromným, šít a hrát fotbal. Přesně v tomto pořadí, jak neustále opakoval. Pracovat začal ve 14 letech, v továrně Companhia America Fabril. Jestliže skromnost mu ukázal život, šít košile mistři ve fabrice, fotbal ho nemusel učit nikdo. Měl ho od narození v krvi.

Mané, nebo také "Anděl s křivýma nohama”, jak mu lid lidově přezdíval, měl neuvěřitelnou schopnost oklamat, hypnotizovat, ukličkovat, utancovat své soupeře. Kde se to všechno v něm vzalo? Hodiny strávené v lesích na svazích okolních hor lovem "garrinchas", bláznivých, nevyzpytatelných a rychlých ptáků, byly základní školou jeho fotbalového umění. A tak se stal z vesnického kluka ozdobou velkého Botafoga, kde v roce 1953 začal svou slavnou fotbalovou kariéru. Sehrál za tento klub 609 utkání a v nich vstřelil 252 branek. 1957, 1961, 1962 jsou ony slavné roky, kdy Botafogo získalo titul "Carioca". Celkem 60x si oblékl dres národního týmu Brazílie, 17x nechal vybuchnout tribuny radostným voláním Góóól! První dva tituly Mistrů světa(1958, 1962), které Brazílie získala, patří také jemu.

Poslední magické kroky na zeleném trávníku? Corinthians (10 utkání, 2 góly), Flamengo (15 utkání, 4 góly), Olaria (10 utkání, 1 gól), Atlético Júnior z Kolumbie (1 utkání), výběr Carioca ( 9 utkání, 7 gólů). A konec...

Dnes se jeho ostatky nacházejí na hřbitově Raíz da Serra, blízko Bohem zapomenutého Pau Grande, 70 km na jihovýchod od Rio de Janeiro. Právě tady se dá nejlépe vidět smutná část historie života toho, kterému přezdívali "Radost lidu"... Hrob nejlepšího pravého křídla celé historie brazilského fotbalu je jedním z mnoha, možná patří k nejhorším, na hřbitově plném poletujících a obtěžujících moskytů. Za života sváděl k častým polemikám kdo je lepší, on, nebo Pelé? Dnes, 25 let po smrti, je místo jeho posledního odpočinku nedůstojné toho, kdo Brazílii tolik daroval. Opuštěn na hřbitově, ale v Pau Grande žije, je připomínán, milován. Téměř 8 tisíc obyvatel má jeho jméno denně na očích. Místní škola, stadión a dokonce i jeden bar nesou jeho jméno. Jak symbolické: ve škole se učil, na stadiónu žil, bary mu pomohly ke smrti...

Esporte Clube Pau Grande otevřel na začátku roku 2005 v prostorách klubu místnost věnovanou svému slavnému rodákovi. Fotografie, výstřižky z novin a časopisů, osobní věci z pozůstalosti. "Garrincha je pro nás tady všechno, nemá sobě rovného. Ani Pelé nebyl tak velký jako on! Pelé je kuře ve srovnání s kohoutem jakým byl Garrincha!" vysvětluje jeden z fanoušků opilý nostalgii vzpomínek, ale zejména pivem a cachazou, "pohonnou hmotou", která pomohla Garrinchovi k tak brzkému konci.

14. listopad 2005 byl svátkem pro lidi z Pau Grande. Navštívil je Ulf Lindberg Henrik, Manéhuv švédský syn. "Mnoho věcí mi proběhlo hlavou. Vzrušení, smutek, zklamání, vztek. Ani ve Švédsku, Argentině, Španělsku, nenakládají s hrdiny tak jako v případě mého otce. Ten, který rozdal tolik radosti celé Brazílii, co dnes dostává od ní? Nic. Moje pocity jsou plné vzteku, zloby, protože tady není nic, absolutně nic, co by připomínalo Garrinchu!" řekl Ulf po odchodu ze hřbitova, který navštívil společně s Martinem (16), jedním ze svých čtyř dětí. Co ho vedlo k cestě do Brazílie? Poznat rodnou zemi svého otce, kterého nikdy neviděl, ale byl s ním ve spojení prostřednictvím dopisů. Odcházeli ze hřbitova a jakoby se dostali do jiného světa. Špalírem prostých vesničanů došli až na místní stadión, kde stovky lidí provolávali jediné jméno: Garrincha, Garrincha...!

Garrincha se oženil 3x a měl 14 dětí. Ale je to asi právě Ulf, který se mu nejvíce podobá. Snědý, široký nos a masité rty, 172 cm výšky, na první pohled vidíš jeho křivé nohy, stejně tak jako měl otec. Narodil se 10. února 1960 v Halmstadu. Matka se jmenovala Bloon (Květina) a byla jednou z mnoha "květinek”, které podlehly svadění tohoto nezkrotného, bláznivého a rychlého ptáčka jménem Garrincha. Syna několik týdnů po narození nechala v sirotčinci... Jediné co Ulf po otci nezdědil, je fotbalové umění. Genetika tohoto sportu má své vlastní zákony. Ani Garrincha, ani Pelé, nedokázali nic změnit, jejich potomci se "nepotatili"...

Fotbalový umělec Garrincha nenávratně zmizel, jako mizí mraky nad naší hlavou. V jeho případě se potvrzuje ono lidové rčení, že "Smutek nemá konce, radost ano...!"