Gól není zločin: Baník vyplenil Letnou, Friis se neslavně zapsal. Slovácko za pomoci Svědíka zaskočilo Plzeň

Do sobotního večera platilo, že Baník naposledy porazil Spartu, když ji trénoval Pavel Hapal. Ostravský prapor tehdy držel Milan Baroš a sparťanský dres tehdy ještě hrdě oblékal Nicolae Stanciu... Zkrátka dnes už skoro pravěk. Po víkendu už to navíc ani neplatí.

Radost z výhry proti jednomu z největších rivalů dodal Slezanům po více než šesti letech právě Pavel Hapal. Pro muže, který je často terčem kritiky za špatně zvolenou sestavu, zachraňování výsledků na poslední chvíli a mnohdy i vyjádření v pozápasových hodnoceních, to musela být masivní dávka satisfakce.

Často se mu předhazovalo, že nemá na to, aby Baník přitáhl k české špičce - přiznávám, že jedním z kritiků, který mu nasazoval psí hlavu, jsem byl i já. Hapal mě během svého působení v Ostravě zkrátka nenaplnil vírou v to, že takové schopnosti skutečně má. Působil na mě dojmem trenéra-převozníka. Klub stabilizuje v elitní šestce, ale na poháry a prohánění české špičky, si bude muset majitel Václav Brabec najít někoho jiného.

Moje dojmy pramenily ze vzájemných zápasů s českou elitou či různých personálních tahů při skládání sestavy. Věta o tom, že chtěl proti Plzni navázat na téměř tři měsíce staré utkání, tomu moc nepomohla.

Jenže v sobotu se ve mně něco zlomilo. Po utkání jsem si řekl, že na Spartě hrál Baník, o kterém sní každý chachar. Hapal vyslal na hřiště mužstvo, jenž vykazovalo všechny znaky toho, co by měl mít protivník, který chce vyzvat Spartu, ale i Plzeň či Slavii na souboj.

Promyšlená základní sestava, výborná taktika, disciplína, pracovitost, kvalita v provedení a především odhodlání vyhrát, která šla z hráčů cítit. Hapal mi zkrátka dal důvod, abych začal přemýšlet o tom, zda není na čase změnit názor na jeho osobu.

Musí se také uznat, že mu to hráči dokázali vrátit, což se v předešlých zápasech ne vždy dělo. Ať už se bavíme o výborném výkonu Matěje Šína, takticky precizního Erika Prekopa, jistotu v Emmanuelu Uchennovi či sebevědomí kapitána Ewertona.

Zároveň na sebe Hapal upletl bič. Pokud by Baník na Letné nevyhrál, jsem si jistý, že by to pro Ostravu bylo zklamáním, ale rovněž potvrzením, že do kontaktu s elitou týmu stále něco schází. Jenže Baník ukázal, že pod Hapalovým vedením může hrát i na vyšším levelu. Takové týmy však nedefinuje schopnost jednoho triumfu nad raněnou Spartou. Velký tým nedrobí body po republice a nedovoluje ztráty s Karvinou, Mladou Boleslaví či Slováckem.

Máme brát Ewertona a spol. opravdu vážně? Dokažte to. Tohle bude nyní velká Hapalova mise. Na Spartu ztrácí bod, na Plzeň tři. Nyní musí prokázat, že sobotní večer na Letné nebyla náhoda, pod kterou jsou z velké části podepsáni domácí svou formou a absencí několika klíčových hráčů.

Obhajovat samu sebe bude muset i Sparta, která prožívá jedno z nejhorších období za poslední dva roky. Brianu Priskemu, který s pražským klubem vyhrál dva mistrovské tituly, se v tuzemské soutěži nestalo ani jednou, aby prohrál dva po sobě jdoucí zápasy. Larsu Friisovi, jeho nástupci, se to v aktuálním ročníku stalo již dvakrát. Za posledních deset let je po Zdeňku Ščasném druhým koučem Sparty, kterému se taková situace přihodila. Pavel Vrba, Václav Kotal, Václav Jílek, Michal Horňák a Vítězslav Lavička to podruhé nedopustili.

Troufám si tvrdit, že minimálně během poslední sezony, si sparťanští příznivci navykli na jisté nároky. Ty však současná Sparta nesplňuje. Leckdo omlouval kostrbaté výkony v lize snahou o unikátní návrat do Champions League. Ovšem po stvrzení účasti nepřišla plavba na obláčku, který sem tam rozkymácí těžká písemka v Lize mistrů.

Místo toho lidé sledují, jak jim mizí unikátní příležitost jít jako mistr Chance Ligy rovnou do ligové fáze milionářské soutěže a pevné základy, které se pracně vybudovaly, začínají pomalu povolovat. Sparta se dostala do bodu, kdy její vlastní fanoušci začínají zpochybňovat takřka vše, na co pomyslí, což nikdy není dobré znamení.

Na tribunách stoupá nervozita. Nahlas padají otázky, které by ještě před pár týdny bylo velmi pošetilé vůbec vyslovit.

Je dánský kouč tím pravým?

Postavil Tomáš Rosický v létě dobrý kádr?

Panuje v kabině dobrá atmosféra?

Co mají mezi řádky znamenat vzkazy hráčů různých národností a vyznání na sociálních sítích?

A jak se tohle celé seběhlo, když nedávno Sparta působila dojmem skvěle fungujícího klubu?

Ač se nejslavnější česká fotbalová značka snaží ataky zvenčí odrážet, seč jí síly stačí, obhajoba leží pouze v předvedených výkonech. A ty zkrátka v posledních týdnech nejsou dobré. Realita je taková, že z posledních pěti zápasů rudí vyhráli jeden. V tabulce formy jsou třetí od konce a hůř na tom jsou už jen Pardubice a České Budějovice.

Jestli se Priskemu za dva roky v českém fotbale kromě sportovních úspěchů skutečně povedlo něco nevídaného, byl to dar udělat Spartu znovu jednotnou. Ať bylo dobře či zle, klub z Letné působil pospolitě a šel si za svým cílem. Snažilo se o to spoustu jeho předchůdců, ale dokázal to až dánský expert.

Jenže aura dominance, jistoty a sebedůvěry ze Sparty momentálně nevyzařuje. Opakují se individuální chyby, tým nedokáže udržet jednogólový náskok a situace, kterými rudí drtili zbytek ligy, se z jejich hry rázem vytratily. Trenér i hráči dokáží pojmenovat nedostatky, jež tým sráží, ale nedaří se je odbourat. A aby toho nebylo málo, ideální nejsou ani mezilidské vztahy.

Zda je hlavním trablem trenér, kvalita kádru, nedostatečný hlad vyhrávat či dusno uvnitř šatny, na to si musí přijít Sparta sama. Pokud ještě chce zamávat kartami v boji o mistrovský titul, musí tak učinit co nejdříve, aby se udržela v pelotonu s Plzní a Slavií, které se rovněž o víkendu dopustily lapsusu a dopřáli Friisovi a spol. o něco lehčí pondělí vstávání.

Šokující byla především prohra Západočechů, kteří v Uherském Hradišti ani jednou nevystřelili na branku. To všechno týden po vydřeném triumfu nad Spartou. Vrcholem bylo, když Martin Svědík, coby jeden z případných kandidátů na trenérské křeslo v Plzni od příští sezony, radil svým bývalým kolegům, co mají proti Viktorii sehrát.

Hradci proti Slavii nikdo radit nemusel - Votroci mají návod, jak si s červenobílými poradit, zabudovaný dlouhodobě. Z posledních pěti vzájemných ligových zápasů vyhráli svěřenci Jindřicha Trpišovského jen dva. Východočechům navíc v neděli večer stačila na bod jediná střela na branku.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.