Gól není zločin: Evropský sen se začíná měnit v realitu. Může Baník pomýšlet na Ligu mistrů?

Loni po 26. odehraných kolech měl Baník na kontě o 14 bodů méně než letos. Tehdy si v Ostravě mohli o druhé příčce, která vysílá českého zástupce do Champions League, nechat leda zdát. Po roce ale drží Baník v ruce zcela jiné karty a již brzy může trenér Pavel Hapal vytáhnout svůj trumf.

Pojďme si zavzpomínat. Trochu patosu na úvod neuškodí. Takhle nažhavená Ostrava nebyla ani v době, kdy tamní doly jely na plné obrátky. Fanoušci na sociálních sítích mluví o týmu, který připomíná legendární partu, jež v sezoně 2003/04 slavila senzační mistrovský titul. Tehdy se také poprvé a naposledy v Ostravě hrálo o Ligu mistrů.

Marek Heinz a spol. ve třetím předkole narazili na Leverkusen. Už po prvním utkání v Německu z toho byla jednoznačná záležitost. Bayer vyhrál 5:0 a domácí triumf Baníku 2:1 s postupem už nic neřešil.

Po více než 20 letech je vidina Ligy mistrů v Ostravě znovu reálná. Možná i víc než v letech 2007/08 a 2009/10, kdy pánové Karel Večera a Miroslav Koubek dotáhli Baník na třetí místo. Před sezonou přitom bylo cílem hlavně se do Evropy vůbec dostat. Všechno ostatní bylo nad plán. Těsně před nadstavbou a odvetným zápasem se Spartou si však může Baník pohrávat s účastí v předkole Champions League.

Ne, to opravdu není sci-fi. Ač je papírovým favoritem stále Sparta, Baník je v pozici, že pokud ji i podruhé v základní části porazí a zvládne ostatní zápasy, míří do skupiny o titul ze druhého místa, což týmu přináší i jisté benefity při losu.

Kdybyste takový příběh vyprávěli v Ostravě ne před sezonou, ale před pár měsíci, měli by vás za blázna. Po minulém ročníku měl Pavel Hapal v klubu složitou pozici. Tepali do něj nejen experti a média (včetně mě), ale nezdál se ani vlastním fanouškům.

Jenže vedení Baníku ani jednou nezpanikařilo. Neodhodlalo se k tomu, aby trenéra vyměnilo. I ve zlých časech bývalého reprezentanta podrželo a nyní si mne ruce, jak značka FCB šlape. Hapalova práce se projevuje daleko víc uvnitř mužstva než na hřišti. Na trávníku totiž vidíme konsolidovaný tým, který má dobře organizovanou defenzivu, pracovité a odolné pilíře a rozdílové hráče v Ewertonovi či Matěji Šínovi. Prosazovat se postupně začínají i jména jako Erik Prekop a Filip Kubala a zimní trefou byl příchod Michala Kohúta.

Leckdo může namítnout, že Ostravští v Plzni po vstřelené brance tak trochu rezignovali na fotbal a nechali hrát Viktorii. Realita je ovšem taková, že systém hostů i tak náročný zápas ustál a Baník po triumfu na Spartě přidal další cenný skalp.

Z Baníku se po letech stává atraktivní tým, který začíná naplňovat nejen svůj potenciál, ale zlepšuje hráče, o které bude zájem v lize i za hranicemi. V brance takřka nevidíte rozdíl, jestli chystá současná jednička Dominik Holec, nebo na podzim zářící Jakub Markovič. Odchod druhého jmenovaného s týmem nic neprovedl. K tomu se do reprezentační formy rozehráli záložníci Jiří Boula a Tomáš Rigo. O pozornost si říkají i další.

Přitom když se bavíte o současném Baníku s lidmi, kteří se kolem týmu pohybují, mají možnost vidět mužstvo trénovat, sledovat chemii uvnitř, řeknou vám, že současný tým je založen především na soudržnosti a pracovitosti.

Trenér Hapal vás na tréninku neoslní přelomovými věcmi, nekreslí na hřišti meziprostory a nenechá vás cvičení pětkrát opakovat jen proto, že jste se špatně postavil. I přes současné postavení klubu má své mouchy. Například na podzim s Plzní či Jabloncem jeho tým vyloženě takticky propadl, což je i jeho vizitka.

Ale pozitivní je, že umí na nezdary reagovat. Odbourává špatné vlastnosti a pracuje na silných stránkách. Obecně ale lze říct, že si jde svou cestou - tvrdou prací -, kterou vyžaduje i po hráčích. Není však bezhlavý ras, který by dupal po týmu. Důkazem jsou jeho nedávno projevené emoce obránci Michalu Frydrychovi, když procházel složitým životním obdobím.

Výsledkem je, že Baník platí v lize za jednoho z nejnepříjemnějších soupeřů, na kterého můžete narazit. Poznala to Sparta, ale koneckonců i Slavia, která to nedávno v Edenu měla se Slezany složité. V neděli to na vlastní kůži okusila i Plzeň, na níž se mimo jiné podepsal i její program a také způsob, jakým přistupuje k šetření důležitých hráčů.

Ostrava dokonale přečetla její taktiku, věděla, že musí hrát náročně a taktický plán splnila na 100 %. Na hráčích bylo i po závěrečném hvizdu znát, jak si věří, jsou motivovaní, hladoví a nejradši by o víkendu hráli další ligový zápas. A ideálně rovnou se Spartou, ne s Pardubicemi, které je čekají po reprezentační přestávce.

Člověk si až říká, aby vynucená pauza nesebrala Baníku momentum, které si vypracoval v posledních týdnech. Je dost možné, že se k týmu vrátí i kapitán Ewerton a Ostrava půjde do ligového finiše opět v trochu jiném rozpoložení.

Za reprezentační přestávku děkují na Letné, jelikož výkon v Liberci rozhodně neodpovídal ambicím Sparty. Dosluhující šampion pod Ještědem zmuchlal výhru v derby a hodil ji do koše. Svěřenci Larse Friise na severu potvrdili trend, že během jarních venkovních zápasů Sparta není v pohodě, nebývá jasně lepším týmem a výsledky ne zcela kopírují její výkony.

Na Slovácku si Pražané pomohli dvěma brankami v prvním poločase a tým, který od té doby porazil jen České Budějovice, byl jen stínem toho, které jsme znali za vlády Martina Svědíka. Po Uherském Hradišti nepřesvědčili Rudí i přes tři body v Karviné a Olomouci, v Liberci už je jejich výkonnost doběhla a silou vůle další výhru nepřidali. Na vykřičník je skutečnost, že sparťané nebyli na duel v Liberci vůbec nachystaní.

Friisovi absolutně nevyšla sázka na sestavu, která vyhrála derby. Emmanuel Uchenna potvrdil myšlenkové pochody sparťanského trenéra, že je spíš stoperem, než kreativním wingbekem. Zatímco proti Slavii, kdy měl týmu dodat rychlost a důraz při bránění Malicka Dioufa či Tomáše Chorého, se jednalo o moudré rozhodnutí, v utkání, kdy musí Sparta tvořit a dobývat, byl nigerijský obránce bezmocný.

O tom, že se Spartě v Liberci dlouhodobě složitě hraje, nemusí člověk nikterak sáhodlouze přemýšlet. Přesto hosté propadali v soubojích, intenzitě, nedostupovali soupeře. Výsledkem bylo, že úspěšnost soubojů spadla na 51 %, což je jedna z nejnižších hodnot v tomto ročníku.

O vytvořených šancích nemluvě. Proti Liberci si Sparta vypracovala nejméně nebezpečných příležitostí v dosavadní ligové sezoně. Hodnota očekávaných branek se zastavila na 0,61. Ve venkovních zápasech měli Friisovi svěřenci xG pod hodnotou 1 v dalších pěti zápasech - vyhráli jen v Hradci a nedávno v Karviné.

Liberci přitom k triumfu stačilo vyřadit ze hry klíčovou osu Letenských. Domácímu kouči Radoslavu Kováčovi například vyšel tah s Lukášem Masopustem, jenž svým důrazem dělal hráčům Sparty obrovské potíže. Jakmile nebyli Kaan Kairinen a Lukáš Haraslín dostatečně ve hře, byla Sparta bezzubá. Jiné rozdílové hráče totiž v herní pohodě momentálně nemá.

Můžeme se jen domnívat, proč se týmu absolutně nedaří vytěžit nejdražší posilu v historii Albiona Rrahmaniho. Proč je z formy nejlepší hráč minulé sezony Veljko Birmančevič? Proč přestali dostávat prostor letní či zimní posily Ermal Krasniqi či Andersen Magnus Kofod? O využití Jana Kuchty ve formaci na dva útočníky by mohli vyprávět v dánském Midtjyllandu, přesto se Pražané do tohoto experimentu pustili. A aby toho nebylo málo, tak za pozdní příchod v nominaci vůbec nefiguroval druhý nejlepší ligový střelec kádru Victor Olatunji.

Co je však zarážející, je fakt, že Slovan porazil Spartu i díky tomu, že použil zbraně, které ocenila i výzkumná společnost CIES Observatory. Ta Liberec zařadila do elitní desítky nejatletičtějších klubů mimo TOP 5 lig, mimochodem na prvním místě byla Slavia.

Zní to jako klišé, ale v sobotu U Nisy opravdu Kováčovi stačilo částečně slevit z nároků, které vyžadují, aby Severočeši hráli líbivý a kombinační fotbal, a vytáhl na Spartu odolnost v soubojích, intenzitu a rázem byla v problémech. Stejně jako v Karviné či v Olomouci.

A špatná zpráva pro rudé barvy je, že v podobném duchu se bude hrát i v Ostravě, kde může jít o klíčový duel základní části.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.