Gól není zločin: Jablonci se v lize daří. Proč by Kozel nemohl k reprezentaci?

Pokud jste si mysleli, že se jedná pouze o jarní záchvěv, tak jste na omylu. Jablonec se drží mezi českou špičkou i po startu nového ročníku Chance Ligy. O víkendu se dokonce na chvíli ohřál i v čele tabulky.

Po devíti odehraných zápasech získal 21 bodů, což je nejlepší výsledek v historii severočeského klubu. I když v sezoně 2009/10 po 9. kole zelenobílí vedli ligu, měli o bod méně. Zároveň se bavíme o týmu, který je společně se Slavií v nejvyšší české soutěži stále neporažený. A to paradoxně poté, co měli svěřenci Luboše Kozla jeden z nejtěžších vstupů do soutěže.

Doma na Střelnici zvládli sebrat body Spartě i Slavii. V Plzni také ubojovali remízu a třeba právě tyto dva body dnes Viktorii v tabulce schází. Západočeši totiž mají na čtvrtém místě o šest bodů méně.

Kozel a spol. tím navazují na povedenou kampaň v závěru minulé sezony, kdy jeho tým ve skupině o titul vyhrál čtyři složité zápasy z pěti a padl až v posledním kole s Plzní. V konečném důsledku měl ale Jablonec shodně 63 bodů jako čtvrtá Sparta. Nicméně lepší výchozí postavení před nadstavbou poslalo do předkol Konferenční ligy klub z Letné. Tak blízko byl jablonecký klub účasti v Evropě.

V létě však padlo rozhodnutí, že tím mise poháry nekončí a jedním ze sezonních cílů v tomto ročníku jsou právě příčky zajišťující vstupenku do evropských předkol. Miliardářům v jiných klubech navzdory. Byť jim zbohatlíci samozřejmě zkouší házet klacky pod nohy.

Na zářijový reprezentační sraz odjel Michal Beran ještě jako hráč Jablonec, ale domů už se Kozlův klíčový muž vrátil jen sbalit a vydal se směr Olomouc. Další opora obránce Jakub Martinec zase v poslední den přestupů zamířil do Sparty. Pro Kozla jde o citelné ztráty. Jako bolestné však dostal Filipa Zorvana, Antonína Růska a hned tři nové zahraniční akvizice. Bude to fungovat i nadále? Dokáže znovu slepit jabloneckou mozaiku?

Minimálně výsledkově se zdá, že ano. Jablonec i nadále funguje. Po reprezentační pauze zapsal dvě výhry. O víkendu navíc kolil Karvinou, přičemž na jejím hřišti působil místy až submisivním dojmem.

Ne vždy totiž Jablonec reálně získává to, co by podle různých datových metrik a prognóz měl obdržet. Například data od společnosti Opta poukazují na to, že Severočeši mají v zápasech velkou dávku štěstí, která se jich ovšem drží už dlouhodobě.

Laicky řečeno se dá říct, že Jablonec tak trochu přehání. Přetahuje. Datový analytici by vám řekli, že by měl mít méně bodů na základě výpočtu očekávaných získaných bodů (expecting points). Zatímco při pohledu do tabulky běžný smrtelník vidí zisk 21 bodů a vnímá to jak mimořádný počin, analytici vidí 11,4, což je o 9,6 bodu méně...

Podobné je to i s dalšími metriky. Jablonec je podle Opty jediným z 21 týmů z TOP 10 evropských lig, které mají v průměru 2,3, ale zároveň má český výběr negativní rozdíl mezi xG (očekávané góly) a xGA (očekávané inkasované góly).

Jenže vezměte tato odborná zjištění, bez kterých se dnes kluby ve fotbale takřka už nemohou obejít a patří k naprostým základům analyticky smýšlejících lidí v jejich strukturách, a běžte oponovat trenérovi či hráčům, kteří slaví nejvíce bodů v historii klubu.

Jablonec jede na vlně, která by měla datovým pohledem spíš brzy skončit, ale také se může nečekaně protáhnout třeba až do konce sezony a bude z toho senzační výsledek, který spoustě lidem vytře zrak. Takové příběhy týmy, které tzv. "overperformují" přinášejí. Podobně jako když "přetahují" hráči, střílí jednu branku za druhou a jsou v laufu, u kterého doufají, že nepřestane.

V případě Jablonce je pikantní, že rozkvět, či spíš fazona přišla ve chvíli, kdy nejvlivnější člověk klubu, který sice už nedrží akcie, míří za mříže. Těžko si představit nějaké těžké rozhodnutí bez názoru Miroslava Pelty. Koneckonců i trenéra Kozla dotáhl po jeho konci v konkurenčním Liberci právě on.

I proto se nabízí otázka, co bude s Jabloncem nyní. V zákulisí se objevují spekulace, že by měl mít Pelta stále velký vliv na chod klubu. Novému majiteli navzdory.

Na druhou stranu si dovedu představit, že i Luboš Kozel může mít své sny a ambice, které stále ještě nenaplnil. Po zklamání v Baníku, kde nejspíš přišel v nepravý čas, má stále možnost si je splnit. Důležitější však je, že k tomu má především výsledky.

V jednu chvíli se spekulovalo, že by mohl být variantou pro Adolfa Šádka v Plzni, ale v posledních měsících se zdá, že Západočeši cílí především na Martin Hyského jakožto možnou náhradu za Miroslava Koubka.

Pro Kozla se tím (už poněkolikáté) uzavírá cesta mezi českou elitní trojku. Co kdyby však vystoupal ještě mnohem výš? Jestliže odborná veřejnost, ale i fanoušci na tribunách volají po tom, aby se národního týmu chopil trenér, jenž dá Česku znovu tvář, Kozel by dle mého názoru měl být jedním ze zvažovaných kandidátů.

Jednak je variabilní. V Dukle, v Liberci i nyní v Jablonci ukázal, že umí měnit herní formace a schémata. Dokáže rozpoznat, co jakému mužstvu chybí a snaží se využít jeho silných stránek. Beran, Martinec či Cedidla v nominaci české reprezentace je také rovněž jeho vizitka.

Zároveň si zakládá na tom, aby jeho mužstva hrála fotbal. Výrazy jako výstavby hry a kombinace mu nejsou cizí. Ostatně sám nedávno v rozhovoru pro podcast Livesport Daily říkal, že prvotní jeho záměr s týmem je, aby ho předváděný fotbal bavil. Vybavíte si jeho první sezony v lize po postupu s dejvickým celkem? Dukla byla jedním z nejzábavnějších týmů a dodnes se na Kozlův fotbal vzpomíná...

Asi zrovna nebude patřit mezi super moderní generaci trenérů, kteří řeší každý detail s tabletem v ruce a kolem sebe má pět specialistů na různé disciplíny. Máte však tento dojem z Ivana Haška, když sledujete utkání Česka?

Kozel navíc už má zkušenost s prací na Strahově. Pracoval u mládežnických výběrů. Národní dres oblékal v době, kdy za něj kopal třeba současný manažer Pavel Nedvěd.

Přesto se najdou věci, které přeci jen mohou jít proti myšlence nominovat Kozla k Schickovi a spol. Když se totiž bavíte s hráči, kteří pod ním prošli tréninkovým procesem, ne každý si z něj sedne na zadek. Najdou se tací, kteří po zkušenosti například s Radoslavem Kováčem, skuhrají na to, že Kozel nebyl tak přátelský a vlídný jako současný kouč Slovanu.

Na druhou stranu dobře si popovídat s trenérem u kávy se na sraz nejezdilo ani za Karla Brücknera a reprezentace fungovala prvotřídně.