GRANDE PAOLO!

Je to bezpochyby složitá osobnost a pro část lidské společnosti nafoukaná primadona, přesto mu nelze upřít jeho jedinečný fotbalový um. To je hvězda Juventusu Turín a držitel Zlatého míče, Pavel Nedvěd.

Psal se rok 1972, když se Anně a Václavu Nedvědovým narodil v Chebu syn Pavel. Mládí prožil v nedaleké vesnici Skalná u Chebu, na místním škvárovém hřišti jej jeho otec už od čtyř let učil základy fotbalu. Jeho prvním klubem se stal místní Tatran, odkud poté odešel do Chebu, a zanedlouho už se mohl těšit z přestupu do Škody Plzeň, to byl první větší mezník Nedvědovy kariéry.

V Plzni se ho ujal vynikající trenér Josef Žaloudek, který mu pomáhal jak ve fotbale, tak i v soukromém životě. Pro Nedvěda byl jako jeho druhý otec a dodnes na něj vzpomíná jen v dobrém. "Byl to člověk, který pro mne moc znamenal. Vychoval mě nejen jako fotbalistu, ale dal mně strašně moc i po lidské stránce. Na tom, co jsem ve fotbale dokázal, má velkou zásluhu." Svůj talent Nedvěd v Plzni dokonale využil a sotva mu bylo sedmnáct, debutoval v druholigovém áčku. Dalším klubem neotrkaného mladíka se stala Dukla Tábor, kde však odehrál jen sedm zápasů. Poté přešel do pražské Dukly, aby si odkroutil vojenskou službu. V Dukle podával vynikající výkony, což nenechala bez povšimnutí mistrovská Sparta Praha.

V rudém dresu nastupuje od sezóny 1992/93, ale nedaří se mu, během podzimu byl dokonce třikrát vyloučen. V následujících sezónách se ale začíná propracovávat v klíčového hráče Sparty a v červnu 1994 debutuje v reprezentaci v zápase proti Irsku. Vyvrcholením pro Pavla Nedvěda byl ročník 1995/96, právě tento rok vsítil na záložníka úctyhodných čtrnáct branek. Nedvědova herní pohoda se přenáší i do reprezentace, na mistrovství Evropy v Anglii se Česká republika dostala až do finále, kde nakonec podlehla favorizovanému Německu.

Po skončení Eura byl o české fotbalisty nebývalý zájem a dostalo se i na Nedvěda. Favority na jeho angažování bylo holandské PSV Eidhoven a italské Lazio Řím. Vyhrál druhý jmenovaný celek a to díky tomu, že římské Lazio trénoval český kouč Zdeněk Zeman. Ve svém novém působišti si ihned získává respekt, a to hlavně díky svým výkonům na hřišti. Fanoušci a spoluhráči jej například nazvali "Cannon", díky jeho tvrdé střele. Druhá sezóna v dresu Lazia se jemu i klubu povedla na výbornou, slavili vítězství v italském poháru. Trofeje se hrnuly i v dalších sezónách, svou brankou rozhodl mimo jiné finále vůbec posledního ročníku PVP proti Mallorce (sezóna 1998/1999), získal evropský superpohár, v další sezóně přišlo kromě dalšího triumfu v italském poháru i vytoužené scudetto, tedy prvenství v Serii A.

Evropský šampionát 2000 pořádaný Belgií a Holandskem už tak povedený pro Pavla Nedvěda nebyl, prohra s Francií a Holandskem a konečná výhra s Dánskem stačila českému týmu jen na třetí místo v základní skupině. Po tomto turnaji končí Jiří Němec a novým kapitánem se stává Nedvěd. Nedvědovy výkony v Laziu přitahují věhlasné evropské velkokluby v čele s Juventusem Turín. Reprezentační kapitán je ale utvrzený v tom, že chce v Laziu zůstat klidně i do konce kariéry. Stará dáma a hlavně kouč Marcelo Lippi však chtějí klenot Lazia za každou cenu získat a sami dobře ví, že prezident římského klubu, Cragnotti, obrací každou korunu. Rekordní sumu 1,6 miliardy korun vedení Lazia nemohlo odmítnout, a tak se Nedvěd v létě roku 2001 stěhoval do Turína. V Juventusu má svými výkony plnohodnotně nahradit Zinedine Zidaneho, který odešel do Realu Madrid.

Začátek ale nebyl pro Nedvěda zrovna nejpovedenější, zdaleka nenavázal na svou formu v Laziu a stejně na tom byl i Juventus. Titul se ztrácel v nedohlednu... Nároční fanoušci dávali hlasitě najevo svou nespokojenost, ale přišlo jaro a vše bylo úplně jinak, forma celého Juventusu stoupala nahoru, Nedvěd se stal nepostradatelným článkem mužstva a nakonec se Stará dáma přeci jenom mohla radovat ze scudetta, které si zajistila až v posledním kole díky klopýtnutí Interu na hřišti Lazia. Celý Juventus tehdy mohl hodně děkovat Karlu Poborskému, který právě Interu vsítil dvě branky.

Reprezentace v čele s Pavlem Nedvědem usilovala o historickou účast na mistrovství světa v Koreji a Japonsku, v kvalifikační skupině obsadil národní tým druhé místo, což znamenalo postup do nevyzpytatelné baráže, kde nás čekala kousavá Belgie. I tak jsme měli být favorité, jenže, v Anderlechtu jsme prohráli 0:1, před domácím publikem jsme tedy museli vyhrát o dvě branky. Český tým tuto úlohu nezvládl, opět jsme prohráli 0:1 a pohádkový sen se nám rozplynul. Právě Pavel Nedvěd se nechal v závěru nesmyslně vyloučit a fanoušci v Česku svalovali vinu hlavně ne něj. Nedvěd je ale známý bojovník. "Když se mu nedaří, zakousne se a chce být lepší," říká o svém svěřenci agent Zdeněk Nehoda.

Ročník 2002/03 je jeho druhou sezónou v dresu Staré dámy. Pavel Nedvěd předvádí v každém kole Serie A excelentní výkony, fanoušci Juve mu leží u nohou a rodák ze Skalné se může s Juve těšit z druhého titulu v řadě. Champions League je trofej, kterou ještě Nedvěd nikdy nevyhrál a roce 2003 k ní měl opravdu blízko, Juventus vyřadil v semifinále Real Madrid. Jenže Nedvěd dostal v odvetě žlutou kartu, svou celkově třetí, a finále pro něj bylo uzavřenou kapitolou. Český reprezentační kapitán poté se slzami odcházel ze hřiště a také kvůli jeho absenci nakonec Lippiho svěřenci ve finále nestačili na AC Milán. Ale ani tento okamžik nezkazil Nedvědovu jinak povedenou sezónu.

Nedvěd svými výbornými výkony v dresu Juve a reprezentace získává nejedno individuální ocenění. Stal se nejlepším českým sportovcem, byl vyhlášen nejlepším cizincem Serie A. V prosinci roku 2003 pak získal nejprestižnější ocenění, v anketě o Zlatý míč se umístil na prvním místě a stal se tak po Josefu Masopustovi druhým Čechem, který kdy toto prestižní ocenění získal.

Pod vedením nového reprezentačního kouče Karla Brücknera se reprezentaci konečně daří, což dokazuje v kvalifikaci o evropský šampionát, kde vítězíme s přehledem i před favorizovanými Nizozemci, a celý fotbalový svět nás pomalu začíná respektovat. Třetí Nedvědova sezóna se Juventusu už tak nepovedla, tým provázela různá zranění a Stará dáma nakonec skončila až na třetím místě. Došlo také na výměnu trenéra, Lippiho vystřídal Fabio Capello. Koncem sezóny se Pavel Nedvěd soustředil na Euro, český národní tým patřil mezi favority celého šampionátu, ale už v základní skupině narazil na nelehké soupeře, Německo, Holandsko a nevyzpytatelné Lotyšsko. Česko ale s přehledem zvládlo nelehkou úlohu a po třech výhrách postoupilo.

Ve čtvrtfinále jsme narazili na Dánsko, které předvádělo v základní skupině výborný fotbal. Nedvěd a spol však překvapení nepovolili, výhra 3:0 jen dokazuje, v jaké to herní pohodě se nacházel český tým. V cestě do finále tak chyběl poslední krůček, Řecko. A právě v tomto zápase si Nedvěd nešťastně poranil koleno, což hodně pomohlo našemu soupeři, který pak šťastně zvítězil v prodloužení.

Zranění bohužel bylo tak vážné, že se Nedvěd rozhodl k ráznému rozhodnutí, 24. září se rozhodl ukončit reprezentační kariéru a soustředit se jen na povinnosti v klubu. Čeští fanoušci se pak rozdělili na dvě skupiny, ta jedna jeho rozhodnutí odsuzovala, ta druhá pochopila. O návratu poté ještě několikrát mluvil s trenérem Brücknerem, své rozhodnutí ale nezměnil. Doposud odehrál Nedvěd v reprezentaci 83 zápasů a vsítil 17 branek, svůj poslední zápas odehrál proti Řecku.

Pro většinu českého národa se stal vlastizrádcem, ale našli se i tací, kteří ho chápali. Každopádně, odchod Nedvěda byl pro reprezentaci těžkou ztrátou a trenér Brückner měl o jednu vrásku navíc, vždyť kvalifikace o kýžené mistrovství světa začínala a v reprezentaci šlo o všechno, na tento turnaj jsme se dostali naposledy před patnácti lety.

Nedvěd se tak začal soustředit jen na svůj klub, který toužil v této sezóně získat scudetto, které mu naposledy ukradl AC Milán. K tomu mu měly dopomoci vydatné výdaje za letní přestupy. Grande Paolo byl opět miláčkem publika a svými výkony patřil mezi nejlepší. Stará dáma se i díky němu mohla pyšnit dalším titulem, v poslední čtyřech letech už má třetí scudetto!

A jak je to s reprezentací? Blížil se klíčový duel s Nizozemskem. Okolo Nedvěda začal kolotoč spekulací a dohadů. Uvažoval o návratu, mluvil s trenérem Brücknerem. Ale pak si v médiích, s nimiž byl o rok dříve téměř ve válce kvůli svému konci v reprezentaci, přečetl údajná Brücknerova slova o tom, že nebude nikoho přemlouvat, a prohlásil, že se vracet nebude. Ani to však nebyla konečná, český tým vybojoval alespoň baráž a Nedvěd prohlásil: "Bylo by to jen na ty dva zápasy, ale byl bych velmi šťastný, kdybych mohl své zemi pomoci." Vrací se, stačí, aby jej trenér povolal. Pro reprezentaci bude určitě přínosem, na levé straně zálohy nás dlouhodobě tlačí bota. V klíčových duelech s Nory nám jeho služby přijdou určitě vhod!