Hämäläinen v Jablonci: Před lety by se zařadil mezi hvězdy, teď je otazníkem

Když jsem si v minulosti posvítil na Tala Ben Chaima a Andrease Vindheima, svými převážně skeptickými závěry jsem neudělal radost příznivcům Sparty. Nyní uzrál čas vzít iluze jiné fanouškovské základně. Pod drobnohled si tedy tentokrát beru jiný letošní severský import, jabloneckou posilu Kaspera Hämäläinena...

Na papíře vypadá Hämäläinen jako trefa do černého. Někoho, kdo byl v minulosti zkoušen oběma římskými celky a v sedmnácti letech si ho na testy pozval i slovutný Ajax, přece v české lize jen tak někdy nevítáme.

Velký dojem vzbuzuje i více než 60 startů za finskou reprezentaci, ať už si zrovna o její kvalitě myslíme cokoliv. A 90 "bodů" (54 gólů, 36 asistencí) na prostoru 191 startů v Ekstraklase či titul prvního cizince v historii, který ji dokázal vyhrát čtyřikrát za sebou, též zapůsobí — ať už si zrovna o kvalitě polské ligy myslíme cokoliv.

Co na tom, že leckterá z těchto čísel a faktů vychází z let, která jsou už dávno minulostí; Jablonec Hämäläinena téměř určitě do pevného základu nepřivádí a důležité góly z lavičky by mu neměly být cizí.

Zahraje na více postech, když se ve Finsku, Švédsku i Polsku prosazoval z podhrotu, hrotu či levého křídla. Inteligentní je pořád, jeho první dotyk s míčem na své jemnosti pranic neztratil a parametry vynikajícího hlavičkáře na posledních pár minut má stále. Sám Hämäläinen nedávno připustil, že se na hřišti nejlépe cítí jako žolík pro poslední dvacetiminutovky, kdy má více prostoru, méně hráčů na těle, a může úřadovat.

Na tom vcelku není nic špatného — Fin ostatně přichází jako volný hráč a na pouhé dva roky. Přinejmenším jedna efektivní sezona by se z něho měla dát vymáčknout. Konsenzus z Polska zní zhruba následovně: viditelně stárne, již skoro neběhá, statistiky mu už příliš nelichotí, ale talentovaným, párkrát do sezony rozdílovým hráčem zůstává a navíc je to príma chlap s dobrým humorem, jehož rozhovory nikdy nenudí.

Tolik zhruba k tomu optimističtějšímu náhledu. Pokud se nebude za každou cenu cpát do základu a jeho roli odpovídá i plat (za zmínku stojí, že ta smlouva, která mu vypršela teprve letos v létě, z něho v době podpisu činila třetího nejdražšího hráče Ekstraklasy — až do letoška byl na 330 tisících euro ročně), jedná se o klasický podpis z kategorie "malý risk, potenciálně velký zisk". Napodobení osudů jeho dvou finských předchůdců Anssiho Jaakkoly a Tomase Hradeckého, kteří se oba zasekli na dvou startech, snad nehrozí.

Jenže střízlivosti není nikdy dost, a začít se sluší u kondičky. Že nové posile nějaký čas trvá, než se s novým prostředním sžije a naladí se na to správné tempo, to je naprosto běžné. Hämäläinenův případ se však zdá poněkud extrémní. Sám hráč ještě koncem srpna v rozhovoru přiznával, že dva měsíce vůbec netrénoval a vzal si tak nejdelší oddych v celé své kariéře. Později sice manko doháněl s mateřským TPS Turku, ale to jsou pořád maximálně tři týdny roboty. Sám Petr Rada proti Varnsdorfu "hned viděl, že mu fyzička schází".

To není dobré znamení, zvlášť když se s přibývajícím věkem začala obligátně kupit drobná zranění, jež mu loni nedovolila nastřádat ani tisíc ligových minut. Na rozjezdu kariéry Hämäläinen své rychlosti a síly v osobních soubojích dosti využíval, teď už jeho hra takový element pomalu začíná zcela postrádat. V minulosti byl i reprezentací často využíván jako beranidlo do vápna, od začátku sezony 2017/18 však v Ekstraklase hlavou zavěsil jen jednou.

Žádnou drastickou transformací si přitom Hämäläinen neprošel, jeho heatmapy stále vypadají dosti obdobně a pokrývají vesměs celý prostor pod útočníkem, jen už zkrátka ve 33 letech veškeré jeho nástroje poněkud rezaví a nemají dál takový říz. Jeho výklad role trequartisty, kterou začal vykonávat již ve švédském Djurgårdenu, je holt v tuto chvíli dosti osobitý.

Sympaťák s pořádným vroubkem

Do Lechu roku 2013 přicházel na vrcholu sil a stal se tam naprostým hitem. Titul z roku 2015 byl teprve druhým poznańským v tomto miléniu a tentokrát o to sladší, že jej Lech získal přespurtováním Legie až v závěrečných kolech. Na jaře 2010 varšavský gigant tažení Roberta Lewandowského a spol. jen zdáli přihlížel, tentokrát byl Lechem předskočen o pouhý bod, a to se v tabulce rivality vždycky počítá za dva.

Co se počítá zhruba za -100: když po uběhnutí pouhého půlroku k onomu rivalovi zničehonic přesedláte.

Lech měl za sebou otřesný podzim 2015 a obhajoba titulu byla již v půlce sezony takřka nemyslitelná. Hämäläinenovi to ovšem stále střílelo, a kdyby neoznámil svůj úmysl opustit Polsko, měl s osmi góly v 15 startech našlápnuto na životní sezonu. O pár týdnů později se na 3,5 let upisoval metaforickému ďáblu.

Ve Finsku si už své přestupové drama užili, když Jari Litmanen na úplném sklonku kariéry vyměnil své rodné Lahti za HJK Helsinky. První fotbalista s vlastní sochou v severské zemi se zasloužil o to, že se ji záhy pár fandů pokusilo spálit. Přesto se Litmanenův příběh ve stínu toho Hämäläinenova jeví jako slabé kafe.

Na prvním vzájemném utkání s Legií poznańští symbolicky oběsili panenku navlečenou do dresu Lechu, avšak tehdy ještě Hämäläinen odehrál pouhých osm minut bez jakéhokoliv přispění. Když ho pak v říjnu 2016 Legia pošetřila dokonce na pouhou minutu vyostřeného duelu, stihl se jí už odvděčit památným vítězným gólem po pár sekundách pobytu na hřišti. Legia tehdy do derby kráčela na předposlední pozici. Výhra 2:1 nad Lechem ji však nakopla k sérii devíti zápasů bez prohry, jež čítala osm výher včetně pěti debaklů.

Hämäläinen intergalaktická očekávání spojená s tak kontroverzním přestupem nikdy zcela nenaplnil, ale svou funkci stále nacházel. V sezoně 2017/18 v Ekstraklase vsítil osm branek; hned polovina z nich byla vítězná.

V kontextu celé kariéry je tak nakonec sympatický Fin s pověstí někoho, kdo si před výjezdy sem tam zapomene pas či štulpny, spíše nedoceněnou postavou finské fotbalové scény.

Svou velkou roli v tom sehrává i jeho působení v národním týmu, které si nemohl načasovat hůře — jeho čas nadešel ve chvíli, kdy byla "zlatá" generace Litmanena, Hyypiy či o něco mladšího Forssella nezadržitelně na ústupu, a on tak vyplňoval mizerné vakuum. Naopak současná šlapající ekipa s ním už na cestě za historicky prvním Eurem nepočítá.

Hämäläinen ještě sice reprezentační kariéru neukončil a je prý v neustálém kontaktu s koučem Kanervou, avšak dostat se po cca dvou letech zpátky do popředí přes mladší, pohyblivější borce jako Pyry Soiri či Lassi Lappalainen už bude velmi složité.

Možná i z těchto důvodů si nicméně přes léto vzal tolik času na pečlivé rozmyšlení svého dalšího kroku. Od počátku vyhlašoval, že půjde jenom tam, kde to bude vyhovovat jemu i jeho rodině, a proto jsou nejspíš všechny ty fórky o tom, nakolik se Jablonec ze všech českých měst nejvíce blíží finskému podnebí, relativně na místě. V průběhu letních měsíců se, pro srovnání, spojoval s polskou Arkou Gdynia, nikosijskou Omonií či přesunem do zámořské MLS. Finští fanoušci si mezitím představovali tolik typický návrat jedné ikony domů, do HJK. Na to má ale současný druhý nejlepší střelec reprezentace (s osmi góly!) stále čas.

Pokud se mu přizpůsobí role na hřišti a očekávání budou korespondovat s aktuální kapitolou jeho kariéry, může se Kasper Hämäläinen v Jablonci vypracovat v obyčejnou modlu fanoušků. Vedle střelby klíčových branek si ho v Poznani rychle oblíbili i pro jeho ochotu pilovat polštinu, k čemuž obvykle přikročí jen hrstka zahraničních fotbalistů. Jedním z prvních polských kroků rodáka z Turku potom byla adopce psa z útulku.

Každý důvod k optimismu teď lze s ohledem na tento podpis spárovat s jiným důvodem k pesimismu. Byť dlouhá léta působil doslova za humny, jedná se do značné míry o krok do neznáma. Nabízí se třeba otázka, zda případně jablonečtí zvládnou vedle Hübschmana běhat i za Hämäläinena. Odpovědi se asi ještě nějaký čas nedočkáme, hned začátkem října by však mohl být takříkajíc vhozen do vody (plné krokodýlů), když Jablonec narazí na tradičně nezkrotnou Slavii a nebude přitom moci využít Sýkoru ani Matouška...

---

Velký dík za pomoc s rešerší náleží Christopheru Lashovi, Piotru Żelaznemu a dvěma konzultantům z Finska.