Harry Arter - Statečné srdce s irskými kořeny

Dnes patří mezi špičkové záložníky Premier League, což naposled dokázal před dvěma týdny v duelu s Tottenhamem, kdy předvedl zcela výjimečný a komplexní výkon. Celým jménem Harry Nicholas Arter však v kariéře ani osobním životě neměl na růžích ustláno. Naopak. Jen málokterý elitní fotbalista musel překonat tolik překážek.

Psal se 12. prosinec 2015 a Bournemouth v jednom z nejslavnějších zápasů své historie porazil na Dean Court Manchester United. V základní sestavě Cherries tehdy nastoupil i Harry Arter, jemuž po zápase netekly slzy štěstí. Irský záložník ovšem k obrovské osobní ztrátě přistoupil tak, jako ke každé předešlé i následující ráně osudu. Odvážně, statečně a s hlavou vztyčenou.

Jen dva dny před výkopem Arterova přítelkyně Rachel porodila po 39 týdnech těhotenství jejich dceru Renee - bohužel už po smrti. "Byla to nejhorší noc mého života. Nedokážu ten pocit ani popsat, bylo to prostě příšerné. Neustále mi tekly slzy a další dny mi připadaly jako celé roky."

"Dodnes nevím, jak se s tím Rachel dokázala psychicky a emocionálně vyrovnat, pro ni to muselo být ještě desetkrát horší. Zůstala v nemocnici celou noc s vědomím, že musí porodit naše dítě, které už není naživu," popisoval začátkem kalendářního roku šestadvacetiletý rodák z Londýna.

Přes to všechno se Arter dohodl s manažerem Bournemouthu Eddiem Howem, že do utkání s Manchesterem United nastoupí. "Před příchodem do kabin jsem se musel otočit ve dveřích a jít se vybrečet na záchod," přiznal v nezvykle otevřeném rozhovoru. O devadesát hracích minut později se do útrob stadionu vrátil. Aby převzal cenu pro nejlepšího hráče utkání.

Přirozeně to pro něj byl neskutečně těžký týden. Život je občas nemilosrdný," sdělil po duelu Arterův šéf i přítel Howe. "Myslím, že se s tím popral velmi důstojně. Za způsob, kterým zápas odehrál, se všemi emocemi, jež jím musely procházet, ho není možné dostatečně ocenit. Jsem na něj opravdu pyšný."

---

Harry Arter během doposud krátkého pobytu v Premier League a irském národním týmu neměl štěstí ani v tom fotbalovém životě. Vraťme se ale nakrátko ještě o něco dál - do dob, kdy se jako devatenáctiletý nejevil dostatečně perspektivní, aby si jej ponechali v prvním týmu tehdy třetiligového Charltonu Athletic.

A tak se mladý Harry vydal do Wokingu hrajícího až šestou nejvyšší anglickou soutěž Conference South. Právě tam ale začala jeho spanilá cesta do fotbalových výšin. Všiml si ho nezkušený šéf Bournemouthu Eddie Howe, jenž ho hned pro první soutěžní zápas League One postavil do základní sestavy. Hádejte, kdo byl první Arterův soupeř v kariéře u Cherries? Charlton...

Na jihu Anglie každopádně Harry Arter vytvořil silnou fotbalovou i přátelskou partu s Charliem Danielsem a Simonem Francisem - spolu se Stevem Cookem jedinými borci, kteří se v základní sestavě Bournemouthu udrželi od třetí ligy až do letošní sezóny Premier League.

Právě senzační postup mezi elitu si nicméně bojovný středopolař příliš neužil. Přestože byli Cherries v kurzu 20:1 na první místo pasováni spíš někam do středu tabulky, krásným ofenzivním fotbalem si podmanili celou Championship. Tahounem byl i Arter, fanoušky zvolen vůbec nejlepším hráčem celé soutěže. V přípravě si ale vážně poranil třísla a euforický vstup propásl. Poprvé Premier League okusil až v listopadu.

Přesto stihl v debutové sezóně mezi světovou špičkou zapůsobit a vysloužil si nominaci na Euro 2016 v reprezentaci Irska, ke které má vazby přes prarodiče. V utkání s Nizozemskem odehrál poprvé celých 90 minut a hned byl jmenován mužem zápasu. Krátce nato ale inkasoval další ránu, po zranění stehenního svalu musel výběr opustit. Vypadá to však, že Harryho Artera nezastaví vůbec, ale vůbec nic.

Napůl zraněný, přesto nepřekonatelný

Šestadvacetiletý fotbalista naposledy prokázal svoji oddanost a nezdolnost v domácím duelu proti Tottenhamu. Jeho výkon trefně popsal bývalý manažer Spurs Tim Sherwood, který Artera přirovnal ke "smradu, kterého se nemůžete zbavit". "Byl to asi nejlepší výkon od záložníka, jaký jsem v letošní sezóně viděl," dodal vzápětí ve studiu Sky Sports jiný expert Jamie Redknapp.

Záložník s 8 na zádech ovládl střed pole, a to prosím ten střed pole, kde v dresu Londýňanů nastoupili Victor Wanyama a Moussa Dembélé, tedy dva excelentní borci do osobních soubojů se schopností odebírat míče, případně je i dokonale pokrýt. Harry Arter je však v této disciplíně překonal, a především jeden ze skluzů na Wanyamu byl přímo ukázkový. Soubojů v zápase vyhrál nejvíc ze všech hráčů na hřišti (6) a o nejvíc se jich také pokusil (12).

To na tom však není zdaleka to nejzajímavější. Harry Arter totiž ještě den před duelem vůbec netušil, zda do něj nastoupí, nebo ne. V předešlém zápase s Hullem si přivodil zranění kotníku a Eddie Howe mu dával 50% šanci na to, že bude moci vůbec hrát. Nechci si ani představit, jaký výkon by irský fotbalista předvedl, kdyby byl stoprocentně fit...

Harry Arter patří do vzácné skupiny ryzích bojovníků - gentlemanů, kteří na trávníku rozdají nespočet ran, ale stejnou porci taky bez hnutí brvou přijmou. A když už se i on poroučí s bolestivou grimasou k zemi - tak jako po ráně loktem od Moussy Sissoka ve zmíněném utkání s Tottenhamem - pokusí se alespoň svého soka očistit v pozápasovém rozhovoru.

---

A tenhle okamžik nás dost možná vrací zase zpátky na začátek. Kdo ví, jak by se Arter zachoval před rokem a onou nešťastnou ztrátou. "Změnilo to moji osobnost. V životě každého člověka občas přijde moment, který vás donutí pohlížet na věci trošku z jiného úhlu. Pro mě měl ten moment bohužel tragický charakter," vysvětlil.

Jako většina příběhů s kladným hrdinou (vyjímaje Williama Wallace), i ten o Harrym Arterovi má šťastný konec. Jen před pár dny se totiž irský reprezentant pochlubil, že jeho partnerka Rachel je v očekávání, a to dokonce už v šestém měsíci. Hodně štěstí je to nejmenší, co statečnému páru můžeme přát.