Historie lvíčka na hrudi: Nafilmovaný úspěch nestačí

Už déle než jednadvacet let trvá historie samostatné české reprezentace. Během nich se v pozici hlavního trenéra vystřídalo hned devět mužů - o každém z nich EuroFotbal zpracoval netradiční takticko-analytický komentář, který se skládá z kratší obecné části a delším taktickém pojednání o vybraném utkání.

Možná se na něj snášela až příliš velká kritika. Vždyť svůj cíl splnil - dostal se na Euro a dokonce mezi nejlepších osm týmů Evropy! Veřejnosti a médiím však vadil způsob. Příliš defenzivní hra, většinou ošklivý fotbal mnohdy založený na náhodě (čest výjimkám, jíž je i níže rozebraný duel s Řeckem).

Problém však skýtala i samotná postava bývalého šéfa Sparty. Česko chtělo po tragickém Radovi a dvou krátkých záplatách v podobě Straky a Haška konečně pořádnou persónu. Někoho, kdo národ fotbalově sjednotí a vtiskne mu tolik kýženou tvář. A to bohužel nedokázal...

Michal Bílek

Michal Bílek byl od začátku působení u české fotbalové reprezentace v nemilosti fanoušků. Když první čtyři přátelské zápasy prohrál, kroutili hlavou i ti největší optimisté. Další Petr Rada, šuškalo se. Nakonec holohlavého trenéra zachránil od podobného osudu jako jeho předchůdce jeden nafilmovaný pád. Bílek tak ke spokojenosti veřejnosti opustil své trenérské křeslo až po sérii špatných výsledků ve svém druhém kvalifikačním cyklu.

Ano, dostal se na Euro. Dokonce do čtvrtfinále. Michal Bílek však v českém nároďáku dobrý dojem nezanechal. Na evropský šampionát se ostatně dostal po nepřesvědčivých výsledcích (z osmi zápasů vyhrál jen polovinu a hned třikrát prohrál). Klíčovou remízu 2:2 ve Skotsku mu navíc zachránil nafilmovaným pádem v pokutovém území Jan Rezek.

Ani zmíněný úspěch na Euru v Polsku Michalu Bílkovi reputaci u veřejnosti nevylepšil. Po špatných výsledcích v nadcházející kvalifikaci na mistrovství světa 2014 dokonce fanoušci sepsali internetovou petici za jeho odvolání. Podepsalo ji přes 15 tisíc lidí. Bílek nakonec rezignoval sám, po prohře v Itálii, která definitivně postup na světový šampionát zhatila.

S kladnou odezvou se nesetkaly ani zahraniční přátelské turnaje, které Bílek spolu s šéfem svazu Ivanem Haškem naplánoval. Za vinu to lze klást otřesným výsledkům, kterých ve Spojených arabských emirátech (listopad 2009) a Japonsku (červen 2011) čeští hráči dosáhli. S vesměs průměrnými soupeři totiž Česko ani jedno ze čtyř utkání nevyhrálo, ba co víc, nevstřelilo ani gól.

Nějaké plus však tyto dálkové výjezdy přece jen měly. V Japonsku Bílek poprvé vyzkoušel ligové naděje Theodora Gebre Selassieho a Václava Pilaře, kteří tvořili osu národního týmu i na Euru 2012.

Bílek sázel na moderní střih krajních obránců, kterým dával ofenzivní úkoly. Když našel ideální dvojici Gebre Selassie - Limberský, byli tito zadáci skutečnou hrozbou pro obranu soupeře. Kromě tohoto rysu nicméně není možné nalézt další taktickou variantu, která by pro Bílka byla typická. Bývalý kouč Sparty Praha se podle svého zvyku zabýval každým zápasem zvlášť, kromě toho mezi vyhlášené stratégy samostatné české reprezentace rozhodně nepatřil.

Taktický rozbor: Česko - Řecko 2:1 (12. červen, 2012)


Základní sestava české reprezentace v utkání proti Řecku.

Ani klíčový taktický tah, díky kterému Česko porazilo ve druhém utkání základních skupin na mistrovství Evropy 2012 Řecko, nelze striktně přiřknout Michalu Bílkovi. Velmi pravděpodobně v tomto případě pouze zafungovala inteligence jeho svěřenců či prostá náhoda. O tom však můžeme jen a pouze spekulovat.

Řekové museli po prvním utkání evropského šampionátu vyměnit levého stopera, kde nastoupil neprotřelý zato talentovaný Papadopoulos, a defenzivně nejistý levý obránce Holebas tak neměl po svém boku někoho, kdo by jej mohl řídit. Češi toho využili hned dvakrát a už v šesté minutě vedli 2:0. Nejprve si náběhu Jiráčka všiml Hübschman. Po chvilce zase rychlého Gebre Selassieho, který podobně jako Limberský v utkání poctivě běhal po celé lajně, vyzval Rosický.

Kapitán Rosický navíc svým dílem přispěl i k první brance - byl to on, kdo spustil ojedinělý vysoký presink, ze kterého vyplynul zisk míče pro Plašila. Záložní trojice Rosický - Hübschman - Plašil fungovala takřka perfektně, především Tomáš Hübschman byl v roli defenzivního záložníka naprosto esenciální postavou pro úspěch českého výběru. Dokonalá poziční hra stála za vymazáním soupeřova středu zálohy.

Po přestávce však Bílek čelil problému. Tomáš Rosický se zranil a na jeho místo nastoupil Daniel Kolář. Plzeňský ofenzivní záložník není zrovna pes obranář, a ve druhém poločase tak Česko přišlo o jeden článek tříčlenného středu pole.

Naštěstí Řekové nevyužili četných mezer v našem systému a stav zvrátit nedokázali. Zmohli se na jediný gól, který ještě nevídanou hrubkou zavinil jindy precizní Petr Čech.

Jediným útočníkem národního týmu byl v utkání s Řeckem Milan Baroš, který se pohyboval na hranici ofsajdové lajny - jednou dokonce skóroval, ale v době Plašilovy nahrávky se nacházel v milimetrovém ofsajdu. Většinu času na hřišti však předváděl mdlý výkon, a tak ho Bílek nahradil Pekhartem. Ten si bohužel počínal těžkopádně a ve finále ještě hůře než Baroš.