HISTORIE MISTROVSTVÍ EVROPY - 1972
Čtvrté mistrovství Evropy se konalo v roce 1972, tedy dva roky po propadáku našich reprezentantů na světovém šampionátu v Mexiku. Tentokrát přidělila UEFA pořadatelství Belgii, která se překvapivě probojovala mezi nejlepší čtyři týmy starého kontinentu.
K boji o evropský titul se přihlásilo 32 týmu, které byly rozlosovány do osmi čtyřčlenných kvalifikačních skupin. Fotbalisté Československa byli nasazeni do druhého výkonostního koše. Systém kvalifikačních bojů byl zachován jako při předchozí kvalifikaci o mistrovství Evropy. Vítězové skupin si zajistili postup do čtvrtfinále, kde se střetli pohárovým systémem. Čtyři nejúspěšnější týmy se pak zúčastnili závěrečného turnaje.
Na zasedání 5. května 1970 se rozhodla UEFA změnit propozice soutěží, tak aby mohla posunout nejpopulárnější sport světa zase o nějaký krok vpřed. Chtěla především předejít situaci, kterou na vlastní kůži poznali na minulém evropském šampionátu hráči SSSR. Aby o postupujícím do finále rozhodoval hod mincí, to bylo až příliš kruté. A tak UEFA rozhodla, skončí-li utkání i po prodloužení nerozhodně, že o vítězi pak rozhodnou střely ze značky pokutového kopu. Druhým rozhodnutím bylo, že branky vstřelené na hřišti soupeře se počítají dvakrát, nejen v normální hrací době, ale už i v prodloužení. Bylo třeba si také uvědomit, že tohle pravidlo platilo jen ve čtvrtfinále. V samotných kvalifikačních skupinách bylo stále prvním kritériem při rovnosti bodů skóre a pak počet vstřelených branek.
Československo v kvalifikaci
Začátek kvalifikace byl silně ovlivněn nepovedeným mistrovství světa v Mexiku 1970, kde jsme prohráli ve skupině s Brazílií 1:4, s Rumunskem 1:2 a Anglií 0:1. Neúspěch odneslo neuvěřitelných 24 hráčů, kteří dostali zákaz reprezentovat do konce roku 1971. Navíc tomu ještě napomohla aféra zvaná Adidas-Puma, kdy naši hráči uzavřeli smlouvy se zahraničními firmami na reklamu jejich výrobků, a tím znevážili dobré jméno československého fotbalu. Dnes se již nad takovou aférou můžeme pousmát, poněvadž dnes je již běžné, že největší hvězdy fotbalových trávníků se představují v různých reklamních kampaních.
K prvnímu zápasu tak naše reprezentace nastoupila 7. října 1970 v Praze proti Finsku. Že po neúspěchu v Mexiku nastoupilo k utkání až naše jakési „céčko“, velmi překvapilo finského trenéra. Mylně jsme si mysleli, že Finy převálcujeme i s rezervním týmem. Po utkání byla však překvapena už celá Evropa, remizovali jsme doma s Finskem 1:1. Po tomto nezdaru nezbývalo nic jiného, než prominout zbytek trestu všem hráčům, kteří nemohli hrát. Vždyť nás ještě čekali silnější soupeři, a to Wales a především Rumunsko. 21. dubna 1971 jsme ve Swansea nastoupili proti Walesu. Utkání bylo velmi dramatické, ještě deset minut před koncem jsme prohrávali 0:1, ale nakonec jsme dokázali zvítězit 3:1. 16. května 1971 jsme se pak v Bratislavě střetli se starým známým z Mexika. Rumuny jsme porazili 1:0, když se v 89. minutě trefil František Veselý. 16. června 1971 nás čekala v Helsinkách odveta s Finskem a tentokrát jsme jednoznačně zvítězili 4:0. 27. října 1971 nás v Praze čekal Wales, který jsme těsně porazili 1:0. 14. listopadu 1971 nás pak v Bukurešti čekal poslední zápas kvalifikační skupiny. Po domácí ztrátě s Finskem nám nezbývalo nic jiného než získat alespoň bod. Ovšem proti skvěle útočícím Rumunům jsme tížený bod získat nedokázali. Prohráli jsme těsně 1:2 a to ještě Ivo Viktor chytil penaltu.
Ve druhé skupině si pak postup zajistili Maďaři, kteří však nezačali kvalifikaci nejlépe. Doma zachránili remízu s Francií 1:1 až z penalty a v Bulharsku dostali výprask 3:0. Pak přišel nový trenér a už neztratili ani bod. Třetí skupinu vyhráli Angličané, když ztratili jen za domácí remízu se Švýcarskem. Ve skupině číslo čtyři sovětská sborná vrátila i s úroky Španělsku porážku z finále mistrovství Evropy v roce 1964. V páté skupině se z postupu radovali Belgičané, když za sebou nechali týmy Portugalska, Skotska a Dánska. Šestou skupinu vyhráli Italové, když jen remizovali ve Švédsku a doma s Rakouskem. V sedmé skupině se nakonec radovali reprezentanti Jugoslávie a to navíc doma remizovali s Lucemburskem a s NDR. A z poslední skupiny postoupilo NSR, i když z počátku ztratilo za domácí remízy s Tureckem a Polskem.
Ve čtvrtfinále se naší přemožitelé z Rumunska střetli s Maďarskem. Po dvou remízách, tak musel rozhodnout až třetí zápas, hraný v Bělehradě. Po vítězství 2:1 se z postupu na šampionát radovali Maďaři. Druhé čtvrtfinále svedlo dohromady hráče SSSR a Jugoslávie. Po bělehradské bezbrankové remíze, doma jednoznačně zvítězila sborná 3:0. Další čtvrtfinále bylo reprízou z Mexika pro NSR a Anglii. Navíc se ještě stále nezapomnělo na finále MS v Anglii 1966. Ve Wembley dokázali Němci zvítězit 3:1 a doma jim již k postupu stačila remíza 0:0. Poslední čtvrtfinále byl souboj Itálie a Belgie. V Miláně překvapivě uhráli Belgičané s úřadujícími mistry Evropy bezbrankový výsledek. V Bruselu pak vítězstvím 2:1 potvrdili reprezentanti Belgie překvapivý postup mezi nejlepší čtyři týmy starého kontinentu. Právě Belgie pak byla pověřena pořadatelstvím čtvrtého mistrovství Evropy.
Závěrečný turnaj
Závěrečný turnaj přivítaly belgická města Brusel, Antverpy a Lutych. Los určil, že v prvním semifinále se utkají v Bruselu týmy SSSR a Maďarska. V Antverpách pak budou o finále bojovat domácí Belgičané s NSR. V utkání mezi týmy bývalého komunistického bloku moc zajímavého k vidění nebylo. Celý zápas byl svázán taktikou, a až v 53. minutě se trefil mezi tři maďarské tyče Koňkov. Navíc tři minuty před koncem Maďaři neproměnili penaltu, a tak se s postupu radovali hráči SSSR. Ve druhém semifinále hráli Belgičané až moc zaskočeně, což se nakonec vymstilo. Po dvaceti minutách vedlo NSR 1:0, když se trefil Gerd Müller. Němci pokračovali i dále v aktivní hře a v 72. minutě se opět trefil Müller. Pět minut před koncem domácí snížili a jako pokropení živou vodou mohli i vyrovnat. Ale to už se nepovedlo.
V Lutychu pak domácí fotbalisté potěšili fanoušky ziskem alespoň bronzových medailí, když porazili Maďarsko 2:1. Finále mezi NSR a SSSR pak na Heysel stadionu v Bruselu sledovalo vyprodané hlediště. Všeobecně se očekávalo, že k titulu dokráčejí reprezentanti NSR. V té době měli opravdu vynikající tým, který měl skvěle propracovanou defenzívu i ofenzívu. Ve skvělé formě hrál na šampionátu záložník Netzer, který stál u všech třech finálových branek. Nejprve ve 27. minutě jeho bombu zastavilo břevno a Müller byl nakonec ten šťastný, který dorazil míč do sítě. Těsně po přestávce pak po akci Netzera a Breitnera zvýšil na 2:0 Wimmer. V 60. minutě pečetil zisk poháru pro mistry Evropy, kdo jiný než Gerd Müller. Tým NSR za své výkony získal titul mistrů Evropy zaslouženě. Za dva roky k tomu přidal na domácí půdě i titul mistrů světa, což bylo vyvrcholením pro celou generaci 70. let, která se v reprezentaci NSR sešla.
Franz Beckenbauer přebírá trofej pro mistra Evropy.
MISTROVSTVÍ EVROPY 1972 VE VÝSLEDCÍCH:
Kvalifikace
Závěrečný turnaj - Belgie - 14. až 18. června 1972
Co jiného se stalo v roce 1972?
Narodil se Jaromír Jágr - slavný český hokejista, který s dresem číslo 68 byl několikrát jmenován nejužitečnějším hráčem NHL.
Narodil se Pavel Nedvěd - fotbalista klubů Dukla Praha, Sparta Praha, Lazio Řím, Juventus Turín.
Aféra Watergate: Do kanceláří Demokratické strany ve Washingtonu se vloupali příznivci republikánů. Chtěli tam nainstalovat štěnice, nicméně byli odhaleni.
V olympijské vesnici na OH v Mnichově zastřelili palestinští teroristé izraelského vzpěrače a jeho trenéra. Dalších 9 sportovců zajali a žádali propuštění 200 palestinských politických vězňů. To jim bylo německým kancléřem přislíbeno. Při následné přestřelce na letišti podlehli všichni zajatci, 4 teroristé a 1 policista. Izrael poté odvolal z olympijských her všechny své sportovce.
Astronauté z kosmické lodi Apollo 17 vytvořili nový rekord ve vesmíru, když strávili na Měsíci 75 hodin.
V Římě byla podepsána smlouva o připojení Velké Británie, Dánska, Norska a Irska k Evropskému hospodářskému společenství.
Krvavá neděle (30. 1.): Britští vojáci, vyslaní do Severního Irska, zahájili v Londonderry palbu na účastníky pochodu za lidská práva. Zastřelili 13 lidí, dalších 17 zranili.
K boji o evropský titul se přihlásilo 32 týmu, které byly rozlosovány do osmi čtyřčlenných kvalifikačních skupin. Fotbalisté Československa byli nasazeni do druhého výkonostního koše. Systém kvalifikačních bojů byl zachován jako při předchozí kvalifikaci o mistrovství Evropy. Vítězové skupin si zajistili postup do čtvrtfinále, kde se střetli pohárovým systémem. Čtyři nejúspěšnější týmy se pak zúčastnili závěrečného turnaje.
Na zasedání 5. května 1970 se rozhodla UEFA změnit propozice soutěží, tak aby mohla posunout nejpopulárnější sport světa zase o nějaký krok vpřed. Chtěla především předejít situaci, kterou na vlastní kůži poznali na minulém evropském šampionátu hráči SSSR. Aby o postupujícím do finále rozhodoval hod mincí, to bylo až příliš kruté. A tak UEFA rozhodla, skončí-li utkání i po prodloužení nerozhodně, že o vítězi pak rozhodnou střely ze značky pokutového kopu. Druhým rozhodnutím bylo, že branky vstřelené na hřišti soupeře se počítají dvakrát, nejen v normální hrací době, ale už i v prodloužení. Bylo třeba si také uvědomit, že tohle pravidlo platilo jen ve čtvrtfinále. V samotných kvalifikačních skupinách bylo stále prvním kritériem při rovnosti bodů skóre a pak počet vstřelených branek.
Československo v kvalifikaci
Začátek kvalifikace byl silně ovlivněn nepovedeným mistrovství světa v Mexiku 1970, kde jsme prohráli ve skupině s Brazílií 1:4, s Rumunskem 1:2 a Anglií 0:1. Neúspěch odneslo neuvěřitelných 24 hráčů, kteří dostali zákaz reprezentovat do konce roku 1971. Navíc tomu ještě napomohla aféra zvaná Adidas-Puma, kdy naši hráči uzavřeli smlouvy se zahraničními firmami na reklamu jejich výrobků, a tím znevážili dobré jméno československého fotbalu. Dnes se již nad takovou aférou můžeme pousmát, poněvadž dnes je již běžné, že největší hvězdy fotbalových trávníků se představují v různých reklamních kampaních.
K prvnímu zápasu tak naše reprezentace nastoupila 7. října 1970 v Praze proti Finsku. Že po neúspěchu v Mexiku nastoupilo k utkání až naše jakési „céčko“, velmi překvapilo finského trenéra. Mylně jsme si mysleli, že Finy převálcujeme i s rezervním týmem. Po utkání byla však překvapena už celá Evropa, remizovali jsme doma s Finskem 1:1. Po tomto nezdaru nezbývalo nic jiného, než prominout zbytek trestu všem hráčům, kteří nemohli hrát. Vždyť nás ještě čekali silnější soupeři, a to Wales a především Rumunsko. 21. dubna 1971 jsme ve Swansea nastoupili proti Walesu. Utkání bylo velmi dramatické, ještě deset minut před koncem jsme prohrávali 0:1, ale nakonec jsme dokázali zvítězit 3:1. 16. května 1971 jsme se pak v Bratislavě střetli se starým známým z Mexika. Rumuny jsme porazili 1:0, když se v 89. minutě trefil František Veselý. 16. června 1971 nás čekala v Helsinkách odveta s Finskem a tentokrát jsme jednoznačně zvítězili 4:0. 27. října 1971 nás v Praze čekal Wales, který jsme těsně porazili 1:0. 14. listopadu 1971 nás pak v Bukurešti čekal poslední zápas kvalifikační skupiny. Po domácí ztrátě s Finskem nám nezbývalo nic jiného než získat alespoň bod. Ovšem proti skvěle útočícím Rumunům jsme tížený bod získat nedokázali. Prohráli jsme těsně 1:2 a to ještě Ivo Viktor chytil penaltu.
Ve druhé skupině si pak postup zajistili Maďaři, kteří však nezačali kvalifikaci nejlépe. Doma zachránili remízu s Francií 1:1 až z penalty a v Bulharsku dostali výprask 3:0. Pak přišel nový trenér a už neztratili ani bod. Třetí skupinu vyhráli Angličané, když ztratili jen za domácí remízu se Švýcarskem. Ve skupině číslo čtyři sovětská sborná vrátila i s úroky Španělsku porážku z finále mistrovství Evropy v roce 1964. V páté skupině se z postupu radovali Belgičané, když za sebou nechali týmy Portugalska, Skotska a Dánska. Šestou skupinu vyhráli Italové, když jen remizovali ve Švédsku a doma s Rakouskem. V sedmé skupině se nakonec radovali reprezentanti Jugoslávie a to navíc doma remizovali s Lucemburskem a s NDR. A z poslední skupiny postoupilo NSR, i když z počátku ztratilo za domácí remízy s Tureckem a Polskem.
Ve čtvrtfinále se naší přemožitelé z Rumunska střetli s Maďarskem. Po dvou remízách, tak musel rozhodnout až třetí zápas, hraný v Bělehradě. Po vítězství 2:1 se z postupu na šampionát radovali Maďaři. Druhé čtvrtfinále svedlo dohromady hráče SSSR a Jugoslávie. Po bělehradské bezbrankové remíze, doma jednoznačně zvítězila sborná 3:0. Další čtvrtfinále bylo reprízou z Mexika pro NSR a Anglii. Navíc se ještě stále nezapomnělo na finále MS v Anglii 1966. Ve Wembley dokázali Němci zvítězit 3:1 a doma jim již k postupu stačila remíza 0:0. Poslední čtvrtfinále byl souboj Itálie a Belgie. V Miláně překvapivě uhráli Belgičané s úřadujícími mistry Evropy bezbrankový výsledek. V Bruselu pak vítězstvím 2:1 potvrdili reprezentanti Belgie překvapivý postup mezi nejlepší čtyři týmy starého kontinentu. Právě Belgie pak byla pověřena pořadatelstvím čtvrtého mistrovství Evropy.
Závěrečný turnaj
Závěrečný turnaj přivítaly belgická města Brusel, Antverpy a Lutych. Los určil, že v prvním semifinále se utkají v Bruselu týmy SSSR a Maďarska. V Antverpách pak budou o finále bojovat domácí Belgičané s NSR. V utkání mezi týmy bývalého komunistického bloku moc zajímavého k vidění nebylo. Celý zápas byl svázán taktikou, a až v 53. minutě se trefil mezi tři maďarské tyče Koňkov. Navíc tři minuty před koncem Maďaři neproměnili penaltu, a tak se s postupu radovali hráči SSSR. Ve druhém semifinále hráli Belgičané až moc zaskočeně, což se nakonec vymstilo. Po dvaceti minutách vedlo NSR 1:0, když se trefil Gerd Müller. Němci pokračovali i dále v aktivní hře a v 72. minutě se opět trefil Müller. Pět minut před koncem domácí snížili a jako pokropení živou vodou mohli i vyrovnat. Ale to už se nepovedlo.
V Lutychu pak domácí fotbalisté potěšili fanoušky ziskem alespoň bronzových medailí, když porazili Maďarsko 2:1. Finále mezi NSR a SSSR pak na Heysel stadionu v Bruselu sledovalo vyprodané hlediště. Všeobecně se očekávalo, že k titulu dokráčejí reprezentanti NSR. V té době měli opravdu vynikající tým, který měl skvěle propracovanou defenzívu i ofenzívu. Ve skvělé formě hrál na šampionátu záložník Netzer, který stál u všech třech finálových branek. Nejprve ve 27. minutě jeho bombu zastavilo břevno a Müller byl nakonec ten šťastný, který dorazil míč do sítě. Těsně po přestávce pak po akci Netzera a Breitnera zvýšil na 2:0 Wimmer. V 60. minutě pečetil zisk poháru pro mistry Evropy, kdo jiný než Gerd Müller. Tým NSR za své výkony získal titul mistrů Evropy zaslouženě. Za dva roky k tomu přidal na domácí půdě i titul mistrů světa, což bylo vyvrcholením pro celou generaci 70. let, která se v reprezentaci NSR sešla.
Franz Beckenbauer přebírá trofej pro mistra Evropy.
MISTROVSTVÍ EVROPY 1972 VE VÝSLEDCÍCH:
Kvalifikace
| 1. skupina | ||
| Československo - Finsko | 1:1 | 4:0 |
| Rumunsko - Finsko | 3:0 | 4:0 |
| Wales - Rumunsko | 0:0 | 0:2 |
| Wales - Československo | 1:3 | 0:1 |
| Československo - Rumunsko | 1:0 | 1:2 |
| Finsko - Wales | 0:1 | 0:3 |
| 1. Rumunsko | 6 | 4 - 1 - 1 | 11:2 | 9 |
| 2. Československo | 6 | 4 - 1 - 1 | 11:4 | 9 |
| 3. Wales | 6 | 2 - 1 - 3 | 5:6 | 5 |
| 4. Finsko | 6 | 0 - 1 - 5 | 1:16 | 1 |
| 2. skupina | ||
| Norsko - Maďarsko | 1:3 | 0:4 |
| Francie - Norsko | 3:1 | 3:1 |
| Bulharsko - Norsko | 1:1 | 4:1 |
| Maďarsko - Francie | 1:1 | 2:0 |
| Bulharsko - Maďarsko | 3:0 | 0:2 |
| Francie - Bulharsko | 2:1 | 1:2 |
| 1. Maďarsko | 6 | 4 - 1 - 1 | 12:5 | 9 |
| 2. Bulharsko | 6 | 3 - 1 - 2 | 11:7 | 7 |
| 3. Francie | 6 | 3 - 1 - 2 | 10:8 | 7 |
| 4. Norsko | 6 | 0 - 1 - 5 | 5:18 | 1 |
| 3. skupina | ||
| Malta - Řecko | 1:1 | 0:2 |
| Řecko - Švýcarsko | 0:1 | 0:1 |
| Malta - Švýcarsko | 1:2 | 0:5 |
| Malta - Anglie | 0:1 | 0:5 |
| Anglie - Řecko | 3:0 | 2:0 |
| Švýcarsko - Anglie | 2:3 | 1:1 |
| 1. Anglie | 6 | 5 - 1 - 0 | 15:3 | 11 |
| 2. Švýcarsko | 6 | 4 - 1 - 1 | 12:5 | 9 |
| 3. Řecko | 6 | 1 - 1 - 4 | 3:8 | 3 |
| 4. Malta | 6 | 0 - 1 - 5 | 2:16 | 1 |
| 4. skupina | ||
| Španělsko - Severní Irsko | 3:0 | 1:1 |
| Kypr - SSSR | 1:3 | 1:6 |
| Kypr - Severní Irsko | 0:3 | 0:5 |
| Kypr - Španělsko | 0:2 | 0:7 |
| SSSR - Španělsko | 2:1 | 0:0 |
| SSSR - Severní Irsko | 1:0 | 1:1 |
| 1. SSSR | 6 | 4 - 2 - 0 | 13:4 | 10 |
| 2. Španělsko | 6 | 3 - 2 - 1 | 14:3 | 8 |
| 3. Severní Irsko | 6 | 2 - 2 - 2 | 10:6 | 6 |
| 4. Kypr | 6 | 0 - 0 - 6 | 2:26 | 0 |
| 5. skupina | ||
| Dánsko - Portugalsko | 0:1 | 0:5 |
| Skotsko - Dánsko | 1:0 | 0:1 |
| Belgie - Dánsko | 2:0 | 2:1 |
| Belgie - Skotsko | 3:0 | 0:1 |
| Belgie - Portugalsko | 3:0 | 1:1 |
| Portugalsko - Skotsko | 2:0 | 1:2 |
| 1. Belgie | 6 | 4 - 1 - 1 | 11:3 | 9 |
| 2. Portugalsko | 6 | 3 - 1 - 2 | 10:6 | 7 |
| 3. Skotsko | 6 | 3 - 0 - 3 | 4:7 | 6 |
| 4. Dánsko | 6 | 1 - 0 - 5 | 2:11 | 2 |
| 6. skupina | ||
| Irsko - Švédsko | 1:1 | 0:1 |
| Rakousko - Itálie | 1:2 | 2:2 |
| Itálie - Irsko | 3:0 | 2:1 |
| Švédsko - Rakousko | 1:0 | 0:1 |
| Irsko - Rakousko | 1:4 | 0:6 |
| Švédsko - Itálie | 0:0 | 0:3 |
| 1. Itálie | 6 | 4 - 2 - 0 | 12:4 | 10 |
| 2. Rakousko | 6 | 3 - 1 - 2 | 14:6 | 7 |
| 3. Švédsko | 6 | 2 - 2 - 2 | 3:5 | 6 |
| 4. Irsko | 6 | 0 - 1 - 5 | 3:17 | 1 |
| 7. skupina | ||
| Nizozemsko - Jugoslávie | 1:1 | 0:2 |
| Lucembursko - Jugoslávie | 0:2 | 0:0 |
| NDR - Nizozemsko | 1:0 | 2:3 |
| Lucembursko - NDR | 0:5 | 1:2 |
| Nizozemsko - Lucembursko | 6:0 | 8:0 |
| NDR - Jugoslávie | 1:2 | 0:0 |
| 1. Jugoslávie | 6 | 3 - 3 - 0 | 7:2 | 9 |
| 2. Nizozemsko | 6 | 3 - 1 - 2 | 18:6 | 7 |
| 3. NDR | 6 | 3 - 1 - 2 | 11:6 | 7 |
| 4. Lucembursko | 6 | 0 - 1 - 5 | 1:23 | 1 |
| 8. skupina | ||
| Polsko - Albánie | 3:0 | 1:1 |
| NSR - Turecko | 1:1 | 3:0 |
| Turecko - Albánie | 2:1 | 0:3 |
| Albánie - NSR | 0:1 | 0:2 |
| Polsko - Turecko | 5:1 | 0:1 |
| Polsko - NSR | 1:3 | 0:0 |
| 1. NSR | 6 | 4 - 2 - 0 | 10:2 | 10 |
| 2. Polsko | 6 | 2 - 2 - 2 | 10:6 | 6 |
| 3. Turecko | 6 | 2 - 1 - 3 | 5:13 | 5 |
| 4. Albánie | 6 | 1 - 1 - 4 | 5:9 | 3 |
| Čtvrtfinále | ||
| Maďarsko - Rumunsko | 1:1 | 2:2, třetí zápas 2:1 |
| Anglie - NSR | 1:3 | 0:0 |
| Jugoslávie - SSSR | 0:0 | 0:3 |
| Itálie - Belgie | 0:0 | 1:2 |
Závěrečný turnaj - Belgie - 14. až 18. června 1972
| Semifinále | |
| SSSR - Maďarsko | 1:0 |
| Belgie - NSR | 1:2 |
| O 3. místo | |
| Belgie - Maďarsko | 2:1 |
| Finále | |
| NSR - SSSR | 3:0 |
Co jiného se stalo v roce 1972?
Narodil se Jaromír Jágr - slavný český hokejista, který s dresem číslo 68 byl několikrát jmenován nejužitečnějším hráčem NHL.
Narodil se Pavel Nedvěd - fotbalista klubů Dukla Praha, Sparta Praha, Lazio Řím, Juventus Turín.
Aféra Watergate: Do kanceláří Demokratické strany ve Washingtonu se vloupali příznivci republikánů. Chtěli tam nainstalovat štěnice, nicméně byli odhaleni.
V olympijské vesnici na OH v Mnichově zastřelili palestinští teroristé izraelského vzpěrače a jeho trenéra. Dalších 9 sportovců zajali a žádali propuštění 200 palestinských politických vězňů. To jim bylo německým kancléřem přislíbeno. Při následné přestřelce na letišti podlehli všichni zajatci, 4 teroristé a 1 policista. Izrael poté odvolal z olympijských her všechny své sportovce.
Astronauté z kosmické lodi Apollo 17 vytvořili nový rekord ve vesmíru, když strávili na Měsíci 75 hodin.
V Římě byla podepsána smlouva o připojení Velké Británie, Dánska, Norska a Irska k Evropskému hospodářskému společenství.
Krvavá neděle (30. 1.): Britští vojáci, vyslaní do Severního Irska, zahájili v Londonderry palbu na účastníky pochodu za lidská práva. Zastřelili 13 lidí, dalších 17 zranili.
Komentáře (0)
Přidat komentářSledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele