HISTORIE MISTROVSTVÍ EVROPY - 1976
Na páté mistrovství Evropy si jistě rádi zavzpomínají všichni fanoušci českého i slovenského fotbalu. Byl 20. červen 1976, když v Bělehradě vypukla obrovská československá radost. Antonín Panenka svým vršovickým dloubákem zajistil pro naši zemi titul mistrů Evropy.
16. ledna 1974 proběhlo v Paříži losování kvalifikace evropského šampionátu 1976, do které opět vstupovalo 32 týmů. Systém soutěže byl naprostý stejný jako před čtyřmi lety. Opět jsme byli nalosování do skupiny číslo jedna, kde nás čekala společnost Anglie, Portugalska a Kypru. Zajímavé bylo to, že ani jeden z týmů naší skupiny se nezúčastnil MS 1974. Do bojů o evropské mistrovství jsme také vstoupili s novým trenérem, kterým byl všem dobře známý Václav Ježek (1923 - 1995). Tým, který se měl pokusit postoupit mezi nejlepší čtyři, byl z poloviny složen ze zkušených hráčů, kteří zažili fiasko v Mexiku 1970. Druhou polovinu pak tvořili fotbalisté nastupující generace.
Československo v kvalifikaci
Na úvod kvalifikace jsme cestovali do Wembley, kde jsme se 30. října 1974 střetli s kolébkou fotbalu. Po velmi špatném výkonu jsme podlehli jasně 0:3 a se sklopenou hlavou odjeli domů. 20. dubna 1975 jsme pak na Letné hostili Kypr a výhrou 4:0 jsme splnili roli favorita, když hattrickem se blýskl Panenka. Hned o deset dní později jsme na stejném stadionu přivítali Portugalsko, což měl být o poznání kvalitnější soupeř. Už bezbranková remíza, kterou Portugalci uhráli ve Wembley, budila respekt. Jenže všechno bylo jinak. Naši fotbalisté předvedli neuvěřitelný brankostroj a do třicáté minuty vedli již 3:0. V druhé půli jsme přidali další dvě branky a Portugalci odjížděli ještě s větší porážkou než outsider z Kypru. Utkání, které mělo rozhodnout o postupu se hrálo 29. října 1975 na Tehelnom poli v Bratislavě. Jenže po dvaceti minutách rozhodčí předčasně ukončil zápas pro příliš hustou mlhu. Utkání se tak hrálo druhý den, což bylo přesně na rok, kdy se hrál první zápas ve Wembley. Opět jako před rokem jsme hráli nervózně a trestem byla 25. minuta, kdy jsme dostali branku. Náš tým se však nevzdal. V poslední minutě první půle zahrával Masný rohový kop, na který si naběhl Nehoda a ten krásně hlavou srovnal. Ve druhém poločase pak Dušan Gallis, opět hlavou, strhl vedení na naši stranu. Do konce utkání jsme vedení již nepustili a po vítězství 2:1 jsme se přiblížili vysněnému postupu. Těžké utkání nás čekalo 12. listopadu v Portu. Z Portugalska jsme si nakonec vezli důležitý bod za remízu 1:1 a stejný výsledek tady uhrála i Anglie. Poslední zápas kvalifikační skupiny jsme odehráli 23. listopadu 1975 v Limassolu s Kyprem, kde jsme zvítězili bez větších obtíží 3:0. Mohli jsme se tak radovat z postupu do čtvrtfinále, kde nám los přisoudil reprezentaci SSSR. První utkání se hrálo 24. dubna 1976 na Tehelnom poli v Bratislavě. Po brankách Módera a Panenky, který se krásně trefil z přímého kopu, jsme si do odvety vezli nadějnou výhru 2:0. Avšak ve stotisícovém kotli v Kyjevě nás nečekalo nic jednoduchého. Po první půli jsme se ještě víc přiblížili vysněnému postupu, když po Móderově brance jsme vedli 1:0. Sovětský svaz rozpoutal ve druhé půli obrovský tlak, jehož vyústěním bylo vyrovnání. Ovšem v 83. minutě vstřelil Móder již svou třetí branku v tomto dvojzápase a bylo po sovětských nadějích. Reprezentanti SSSR stačili už jen v samém závěru vyrovnat Blochinem, což už nemohlo pokazit naše oslavy postupu na evropský šampionát.
Ze druhé skupiny postoupil do čtvrtfinále Wales, který prohrál jen úvodní zápas v Rakousku. Třetí skupinu vyhráli Jugoslávci, i když prohráli překvapivě v Severním Irsku. Ve skupině číslo čtyři se z postupu radovalo Španělsko, když ztratilo body jen za dvě remízy s Rumunskem a doma se Skotskem. Vítězství v páté skupině ukořistili nakonec Nizozemci a to prohráli nejen v Itálii, ale i v Polsku. Šestou skupinu vyhráli reprezentanti SSSR, přičemž utrpěli porážky v Irsku a Turecku. Skupinu sedm vyhráli Belgičané i přes porážku doma s výběrem NDR. Poslední skupinu vyhráli obhájci evropského titulu fotbalisté NSR před Řeckem, Bulharskem a Maltou.
Mimo souboj Československo - SSSR se ve čtvrtfinále odehrály další tři postupové bitvy. Španělsko se utkalo s reprezentací NSR, která uhrála v Madridu remízu 1:1. V mnichovské odvetě pak Němci stvrdili postup vítězstvím 2:0. V dalším čtvrtfinále narazila Jugoslávie na Wales. Doma „Plaví“ zvítězili 2:0 a v Cardiffu pečetili postup remízou 1:1. V posledním čtvrtfinále bylo na programu opravdové derby. Nizozemsko s Belgií slibovalo obrovskou bitvu. Nizozemci však předčili svého soupeře ve všech směrech a po výhrách 5:0 a 2:1 si zajistili postup mezi nejlepší čtyři týmy Evropy. UEFA pak rozhodla, že pátý evropský šampionát uspořádá Jugoslávie.
Závěrečný turnaj
Los závěrečného turnaje svedl dohromady tyto dvojice: Československo - Nizozemsko a Jugoslávie - NSR. Sebevědomí Nizozemci přijeli do Jugoslávie s přesvědčením, že ve finále chtějí Němcům oplatit finálovou porážku z MS 1974. Naopak pořadatelská země si toužebně přála čistě slovanské finále.
16. června 1976 na stadionu Maksimir v Záhřebu vyběhla na zcela promočený trávník naše jedenáctka proti vicemistrům světa k boji o finále. Nizozemci zůstali po celý první poločas za očekáváním, kde tam se vytratila jejich ofenzíva. Zato na druhé straně udeřilo. Ve 20. minutě poslal Panenka krásný míč na Ondrušovu hlavu a ten nekompromisně skóroval. Ve druhé půli se na nizozemské kopačky vkrádala stále větší nervozita, kterým nepomohlo ani vyloučení našeho Polláka po hodině hry. Zoufalým Oranjes pomohl až Ondruš, když si v 73. minutě nešťastně srazil nizozemský centr do vlastní branky. Do konce normální hrací doby se již nic nezměnilo, až na to, že i z nizozemské strany šel jeden hráč předčasně pod sprchy a to Johan Neeskens. Do prodloužení poslali naši trenéři čerstvého Františka Veselého, což se ukázalo jako geniální tah. Ve 114. minutě utekl Veselý nizozemské obraně a po jeho centru skóroval hlavou Zdeněk Nehoda. Dvě minuty před koncem prodloužení už zakončil František Veselý sám a pečetil tak postup do finále.
O den později se hrálo v Bělehradě druhé semifinále. Po prvním poločase vedli útočně ladění Jugoslávci 2:0. Ovšem, jak už mnohokrát historie ukázala, Němci se nikdy na velkých turnajích nevzdávají. V 66. minutě Němci snížili a domácí se najednou začali bát o výsledek. Devět minut před koncem přišel na hřiště hráč jménem Müller. Není to však obávaný kanonýr Gerd, který po MS 1974 skončil s reprezentací, ale jmenovec Dieter. Jeho první dotek míče znamenal vyrovnání na 2:2. V prodloužení pak tento útočník docílil hattricku, když zdecimovaným Jugoslávcům zasadil dva údery. 19. června se pak v Záhřebu hrálo o bronzové medaile a ani tu domácí nezískali, když podlehli Nizozemsku 2:3 po prodloužení.
Finále, mezi Československem a NSR, bylo na programu 20. června 1976 na stadionu Crvene Zvezdy v Bělehradě. Do finále vstupoval náš tým se sérií osmnácti zápasu za sebou bez porážky. Ovšem favoritem i tak byli úřadující mistři Evropy a světa. V útoku československého týmy se objevila nová tvář, hráč Slovanu Bratislava Ján Švehlík. Opět geniální tah našich trenérů. Byl to právě on, kdo už v 8. minutě otevřel skóre, když nekompromisně zavěsil po Nehodově akci. Ve 25. minutě jsme vedli už 2:0, když se k Dobiašovi dostal míč a levačkou poslal míč do sítě. Ovšem jak už jsme u Němců zvyklí, opět se nevzdali. Hned za tři minuty snížil semifinálový hrdina Dieter Müller. Poté se hra uklidnila, ale stále bylo k vidění několik dramatických okamžiků. V závěru normální hrací doby tlak Němců vrcholil a také se jim nakonec podařilo vyrovnat. V 89. minutě se po rohu hlavou trefil Hölzenbein. Stalo se neuvěřitelné, ve všech čtyřech zápasech mistrovství Evropy se muselo nastavovat. V samotném prodloužení již sil ubývalo, a tak k vidění byla spíše opatrná hra. Ve všech třech předchozích případech prodloužení rozhodnutí přineslo, tentokrát nikoliv. O novém mistru Evropy měly rozhodnout penalty.
Začínalo Československo. První si míč na značku pokutového kopu postavil Marián Masný a přesnou střelou k levé tyči proměnil. Za Němce srovnává Rainer Bonhof. Poté nezaváhají Zdeněk Nehoda a Heinz Flohe. Třetí penaltu za náš tým proměnil sám kapitán Anton Ondruš, ovšem fotbalisté NSR opět srovnávají zásluhou Hanse Bongartze. Ve čtvrté série bombou proměňuje Ladislav Jurkemik a vedeme tak 4:3. Poté se míč na bílou značku postavil Uli Hoeness, ale přestřelil vysoko nad branku, ve které stál Ivo Viktor. Vše v rukou měl Antonín Panenka. Těsně před střelou zvolnil rozběh, Maier zvolil skok k tyči a míč se snášel jako padající list doprostřed branky. Je konec, je dobojováno. Fotbalisté Československa se stali v roce 1976 novými mistry Evropy a to už nám nikdy nikdo nevezme.
Antonín Panenka při rozhodující penaltě.
MISTROVSTVÍ EVROPY 1976 VE VÝSLEDCÍCH:
Kvalifikace
Závěrečný turnaj - Jugoslávie - 16. až 20. června 1976
Co jiného se stalo v roce 1976?
Na svůj první let vzlétl nadzvukový dopravní letoun Concorde. Začal létat na trasách Paříž - Rio de Janeiro a Londýn - Bahrajn.
Hokejisté Československa se počtvrté stali mistry světa.
Sonda Viking 1 začala vysílat první záběry poté, co úspěšně přistála na povrchu planety Mars.
Zemřela Agatha Christie - britská spisovatelka detektivních románů.
Zemřel Mao Ce-tung - předseda komunistické strany Číny.
16. ledna 1974 proběhlo v Paříži losování kvalifikace evropského šampionátu 1976, do které opět vstupovalo 32 týmů. Systém soutěže byl naprostý stejný jako před čtyřmi lety. Opět jsme byli nalosování do skupiny číslo jedna, kde nás čekala společnost Anglie, Portugalska a Kypru. Zajímavé bylo to, že ani jeden z týmů naší skupiny se nezúčastnil MS 1974. Do bojů o evropské mistrovství jsme také vstoupili s novým trenérem, kterým byl všem dobře známý Václav Ježek (1923 - 1995). Tým, který se měl pokusit postoupit mezi nejlepší čtyři, byl z poloviny složen ze zkušených hráčů, kteří zažili fiasko v Mexiku 1970. Druhou polovinu pak tvořili fotbalisté nastupující generace.
Československo v kvalifikaci
Na úvod kvalifikace jsme cestovali do Wembley, kde jsme se 30. října 1974 střetli s kolébkou fotbalu. Po velmi špatném výkonu jsme podlehli jasně 0:3 a se sklopenou hlavou odjeli domů. 20. dubna 1975 jsme pak na Letné hostili Kypr a výhrou 4:0 jsme splnili roli favorita, když hattrickem se blýskl Panenka. Hned o deset dní později jsme na stejném stadionu přivítali Portugalsko, což měl být o poznání kvalitnější soupeř. Už bezbranková remíza, kterou Portugalci uhráli ve Wembley, budila respekt. Jenže všechno bylo jinak. Naši fotbalisté předvedli neuvěřitelný brankostroj a do třicáté minuty vedli již 3:0. V druhé půli jsme přidali další dvě branky a Portugalci odjížděli ještě s větší porážkou než outsider z Kypru. Utkání, které mělo rozhodnout o postupu se hrálo 29. října 1975 na Tehelnom poli v Bratislavě. Jenže po dvaceti minutách rozhodčí předčasně ukončil zápas pro příliš hustou mlhu. Utkání se tak hrálo druhý den, což bylo přesně na rok, kdy se hrál první zápas ve Wembley. Opět jako před rokem jsme hráli nervózně a trestem byla 25. minuta, kdy jsme dostali branku. Náš tým se však nevzdal. V poslední minutě první půle zahrával Masný rohový kop, na který si naběhl Nehoda a ten krásně hlavou srovnal. Ve druhém poločase pak Dušan Gallis, opět hlavou, strhl vedení na naši stranu. Do konce utkání jsme vedení již nepustili a po vítězství 2:1 jsme se přiblížili vysněnému postupu. Těžké utkání nás čekalo 12. listopadu v Portu. Z Portugalska jsme si nakonec vezli důležitý bod za remízu 1:1 a stejný výsledek tady uhrála i Anglie. Poslední zápas kvalifikační skupiny jsme odehráli 23. listopadu 1975 v Limassolu s Kyprem, kde jsme zvítězili bez větších obtíží 3:0. Mohli jsme se tak radovat z postupu do čtvrtfinále, kde nám los přisoudil reprezentaci SSSR. První utkání se hrálo 24. dubna 1976 na Tehelnom poli v Bratislavě. Po brankách Módera a Panenky, který se krásně trefil z přímého kopu, jsme si do odvety vezli nadějnou výhru 2:0. Avšak ve stotisícovém kotli v Kyjevě nás nečekalo nic jednoduchého. Po první půli jsme se ještě víc přiblížili vysněnému postupu, když po Móderově brance jsme vedli 1:0. Sovětský svaz rozpoutal ve druhé půli obrovský tlak, jehož vyústěním bylo vyrovnání. Ovšem v 83. minutě vstřelil Móder již svou třetí branku v tomto dvojzápase a bylo po sovětských nadějích. Reprezentanti SSSR stačili už jen v samém závěru vyrovnat Blochinem, což už nemohlo pokazit naše oslavy postupu na evropský šampionát.
Ze druhé skupiny postoupil do čtvrtfinále Wales, který prohrál jen úvodní zápas v Rakousku. Třetí skupinu vyhráli Jugoslávci, i když prohráli překvapivě v Severním Irsku. Ve skupině číslo čtyři se z postupu radovalo Španělsko, když ztratilo body jen za dvě remízy s Rumunskem a doma se Skotskem. Vítězství v páté skupině ukořistili nakonec Nizozemci a to prohráli nejen v Itálii, ale i v Polsku. Šestou skupinu vyhráli reprezentanti SSSR, přičemž utrpěli porážky v Irsku a Turecku. Skupinu sedm vyhráli Belgičané i přes porážku doma s výběrem NDR. Poslední skupinu vyhráli obhájci evropského titulu fotbalisté NSR před Řeckem, Bulharskem a Maltou.
Mimo souboj Československo - SSSR se ve čtvrtfinále odehrály další tři postupové bitvy. Španělsko se utkalo s reprezentací NSR, která uhrála v Madridu remízu 1:1. V mnichovské odvetě pak Němci stvrdili postup vítězstvím 2:0. V dalším čtvrtfinále narazila Jugoslávie na Wales. Doma „Plaví“ zvítězili 2:0 a v Cardiffu pečetili postup remízou 1:1. V posledním čtvrtfinále bylo na programu opravdové derby. Nizozemsko s Belgií slibovalo obrovskou bitvu. Nizozemci však předčili svého soupeře ve všech směrech a po výhrách 5:0 a 2:1 si zajistili postup mezi nejlepší čtyři týmy Evropy. UEFA pak rozhodla, že pátý evropský šampionát uspořádá Jugoslávie.
Závěrečný turnaj
Los závěrečného turnaje svedl dohromady tyto dvojice: Československo - Nizozemsko a Jugoslávie - NSR. Sebevědomí Nizozemci přijeli do Jugoslávie s přesvědčením, že ve finále chtějí Němcům oplatit finálovou porážku z MS 1974. Naopak pořadatelská země si toužebně přála čistě slovanské finále.
16. června 1976 na stadionu Maksimir v Záhřebu vyběhla na zcela promočený trávník naše jedenáctka proti vicemistrům světa k boji o finále. Nizozemci zůstali po celý první poločas za očekáváním, kde tam se vytratila jejich ofenzíva. Zato na druhé straně udeřilo. Ve 20. minutě poslal Panenka krásný míč na Ondrušovu hlavu a ten nekompromisně skóroval. Ve druhé půli se na nizozemské kopačky vkrádala stále větší nervozita, kterým nepomohlo ani vyloučení našeho Polláka po hodině hry. Zoufalým Oranjes pomohl až Ondruš, když si v 73. minutě nešťastně srazil nizozemský centr do vlastní branky. Do konce normální hrací doby se již nic nezměnilo, až na to, že i z nizozemské strany šel jeden hráč předčasně pod sprchy a to Johan Neeskens. Do prodloužení poslali naši trenéři čerstvého Františka Veselého, což se ukázalo jako geniální tah. Ve 114. minutě utekl Veselý nizozemské obraně a po jeho centru skóroval hlavou Zdeněk Nehoda. Dvě minuty před koncem prodloužení už zakončil František Veselý sám a pečetil tak postup do finále.
O den později se hrálo v Bělehradě druhé semifinále. Po prvním poločase vedli útočně ladění Jugoslávci 2:0. Ovšem, jak už mnohokrát historie ukázala, Němci se nikdy na velkých turnajích nevzdávají. V 66. minutě Němci snížili a domácí se najednou začali bát o výsledek. Devět minut před koncem přišel na hřiště hráč jménem Müller. Není to však obávaný kanonýr Gerd, který po MS 1974 skončil s reprezentací, ale jmenovec Dieter. Jeho první dotek míče znamenal vyrovnání na 2:2. V prodloužení pak tento útočník docílil hattricku, když zdecimovaným Jugoslávcům zasadil dva údery. 19. června se pak v Záhřebu hrálo o bronzové medaile a ani tu domácí nezískali, když podlehli Nizozemsku 2:3 po prodloužení.
Finále, mezi Československem a NSR, bylo na programu 20. června 1976 na stadionu Crvene Zvezdy v Bělehradě. Do finále vstupoval náš tým se sérií osmnácti zápasu za sebou bez porážky. Ovšem favoritem i tak byli úřadující mistři Evropy a světa. V útoku československého týmy se objevila nová tvář, hráč Slovanu Bratislava Ján Švehlík. Opět geniální tah našich trenérů. Byl to právě on, kdo už v 8. minutě otevřel skóre, když nekompromisně zavěsil po Nehodově akci. Ve 25. minutě jsme vedli už 2:0, když se k Dobiašovi dostal míč a levačkou poslal míč do sítě. Ovšem jak už jsme u Němců zvyklí, opět se nevzdali. Hned za tři minuty snížil semifinálový hrdina Dieter Müller. Poté se hra uklidnila, ale stále bylo k vidění několik dramatických okamžiků. V závěru normální hrací doby tlak Němců vrcholil a také se jim nakonec podařilo vyrovnat. V 89. minutě se po rohu hlavou trefil Hölzenbein. Stalo se neuvěřitelné, ve všech čtyřech zápasech mistrovství Evropy se muselo nastavovat. V samotném prodloužení již sil ubývalo, a tak k vidění byla spíše opatrná hra. Ve všech třech předchozích případech prodloužení rozhodnutí přineslo, tentokrát nikoliv. O novém mistru Evropy měly rozhodnout penalty.
Začínalo Československo. První si míč na značku pokutového kopu postavil Marián Masný a přesnou střelou k levé tyči proměnil. Za Němce srovnává Rainer Bonhof. Poté nezaváhají Zdeněk Nehoda a Heinz Flohe. Třetí penaltu za náš tým proměnil sám kapitán Anton Ondruš, ovšem fotbalisté NSR opět srovnávají zásluhou Hanse Bongartze. Ve čtvrté série bombou proměňuje Ladislav Jurkemik a vedeme tak 4:3. Poté se míč na bílou značku postavil Uli Hoeness, ale přestřelil vysoko nad branku, ve které stál Ivo Viktor. Vše v rukou měl Antonín Panenka. Těsně před střelou zvolnil rozběh, Maier zvolil skok k tyči a míč se snášel jako padající list doprostřed branky. Je konec, je dobojováno. Fotbalisté Československa se stali v roce 1976 novými mistry Evropy a to už nám nikdy nikdo nevezme.
Antonín Panenka při rozhodující penaltě.
MISTROVSTVÍ EVROPY 1976 VE VÝSLEDCÍCH:
Kvalifikace
| 1. skupina | ||
| Anglie - Československo | 3:0 | 1:2 |
| Anglie - Portugalsko | 0:0 | 1:1 |
| Československo - Kypr | 4:0 | 3:0 |
| Anglie - Kypr | 5:0 | 1:0 |
| Československo - Portugalsko | 5:0 | 1:1 |
| Kypr - Portugalsko | 0:2 | 0:1 |
| 1. Československo | 6 | 4 - 1 - 1 | 15:5 | 9 |
| 2. Anglie | 6 | 3 - 2 - 1 | 11:3 | 8 |
| 3. Portugalsko | 6 | 2 - 3 - 1 | 5:7 | 7 |
| 4. Kypr | 6 | 0 - 0 - 6 | 0:16 | 0 |
| 2. skupina | ||
| Rakousko - Wales | 2:1 | 0:1 |
| Lucembursko - Maďarsko | 2:4 | 1:8 |
| Wales - Maďarsko | 2:0 | 2:1 |
| Wales - Lucembursko | 5:0 | 3:1 |
| Lucembursko - Rakousko | 1:2 | 2:6 |
| Rakousko - Maďarsko | 0:0 | 1:2 |
| 1. Wales | 6 | 5 - 0 - 1 | 14:4 | 10 |
| 2. Maďarsko | 6 | 3 - 1 - 2 | 15:8 | 7 |
| 3. Rakousko | 6 | 3 - 1 - 2 | 11:7 | 7 |
| 4. Lucembursko | 6 | 0 - 0 - 6 | 7:28 | 0 |
| 3. skupina | ||
| Norsko - Severní Irsko | 2:1 | 0:3 |
| Jugoslávie - Norsko | 3:1 | 3:1 |
| Švédsko - Severní Irsko | 0:2 | 2:1 |
| Švédsko - Jugoslávie | 1:2 | 0:3 |
| Severní Irsko - Jugoslávie | 1:0 | 0:1 |
| Švédsko - Norsko | 3:1 | 2:0 |
| 1. Jugoslávie | 6 | 5 - 0 - 1 | 12:4 | 10 |
| 2. Severní Irsko | 6 | 3 - 0 - 3 | 8:5 | 6 |
| 3. Švédsko | 6 | 3 - 0 - 3 | 8:9 | 6 |
| 4. Norsko | 6 | 1 - 0 - 5 | 5:15 | 2 |
| 4. skupina | ||
| Dánsko - Španělsko | 1:2 | 0:2 |
| Dánsko - Rumunsko | 0:0 | 1:6 |
| Skotsko - Španělsko | 1:2 | 1:1 |
| Španělsko - Rumunsko | 1:1 | 2:2 |
| Rumunsko - Skotsko | 1:1 | 1:1 |
| Dánsko - Skotsko | 0:1 | 1:3 |
| 1. Španělsko | 6 | 3 - 3 - 0 | 10:6 | 9 |
| 2. Rumunsko | 6 | 1 - 5 - 0 | 11:6 | 7 |
| 3. Skotsko | 6 | 2 - 3 - 1 | 8:6 | 7 |
| 4. Dánsko | 6 | 0 - 1 - 5 | 3:14 | 1 |
| 5. skupina | ||
| Finsko - Polsko | 1:2 | 0:3 |
| Finsko - Nizozemsko | 1:3 | 1:4 |
| Nizozemsko - Itálie | 3:1 | 0:1 |
| Itálie - Polsko | 0:0 | 0:0 |
| Finsko - Itálie | 0:1 | 0:0 |
| Polsko - Nizozemsko | 4:1 | 0:3 |
| 1. Nizozemsko | 6 | 4 - 0 - 2 | 14:8 | 8 |
| 2. Polsko | 6 | 3 - 2 - 1 | 9:5 | 8 |
| 3. Itálie | 6 | 2 - 3 - 1 | 3:3 | 7 |
| 4. Finsko | 6 | 0 - 1 - 5 | 3:13 | 1 |
| 6. skupina | ||
| Irsko - SSSR | 3:0 | 1:2 |
| Turecko - Irsko | 1:1 | 0:4 |
| Turecko - Švýcarsko | 2:1 | 1:1 |
| SSSR - Turecko | 3:0 | 0:1 |
| Irsko - Švýcarsko | 2:1 | 0:1 |
| Švýcarsko - SSSR | 0:1 | 1:4 |
| 1. SSSR | 6 | 4 - 0 - 2 | 10:6 | 8 |
| 2. Irsko | 6 | 3 - 1 - 2 | 11:5 | 7 |
| 3. Turecko | 6 | 2 - 2 - 2 | 5:10 | 6 |
| 4. Švýcarsko | 6 | 1 - 1 - 4 | 5:10 | 3 |
| 7. skupina | ||
| Island - Belgie | 0:2 | 0:1 |
| NDR - Island | 1:1 | 1:2 |
| Belgie - Francie | 2:1 | 0:0 |
| Francie - NDR | 2:2 | 1:2 |
| NDR - Belgie | 0:0 | 2:1 |
| Island - Francie | 0:0 | 0:3 |
| 1. Belgie | 6 | 3 - 2 - 1 | 6:3 | 8 |
| 2. NDR | 6 | 2 - 3 - 1 | 8:7 | 7 |
| 3. Francie | 6 | 1 - 3 - 2 | 7:6 | 5 |
| 4. Island | 6 | 1 - 2 - 3 | 3:8 | 4 |
| 8. skupina | ||
| Bulharsko - Řecko | 3:3 | 1:2 |
| Řecko - NSR | 2:2 | 1:1 |
| Malta - NSR | 0:1 | 0:8 |
| Malta - Řecko | 2:0 | 0:4 |
| Bulharsko - NSR | 1:1 | 0:1 |
| Bulharsko - Malta | 5:0 | 2:0 |
| 1. NSR | 6 | 3 - 3 - 0 | 14:4 | 9 |
| 2. Řecko | 6 | 2 - 3 - 1 | 12:9 | 7 |
| 3. Bulharsko | 6 | 2 - 2 - 2 | 12:7 | 6 |
| 4. Malta | 6 | 1 - 0 - 5 | 2:20 | 2 |
| Čtvrtfinále | ||
| Československo - SSSR | 2:0 | 2:2 |
| Španělsko - NSR | 1:1 | 0:2 |
| Jugoslávie - Wales | 2:0 | 1:1 |
| Nizozemsko - Belgie | 5:0 | 2:1 |
Závěrečný turnaj - Jugoslávie - 16. až 20. června 1976
| Semifinále | |
| Československo - Nizozemsko | 3:1 po prodloužení |
| Jugoslávie - NSR | 2:4 po prodloužení |
| O 3. místo | |
| Jugoslávie - Nizozemsko | 2:3 po prodloužení |
| Finále | |
| Československo - NSR | 2:2 po prodloužení, 5:3 pen. |
Co jiného se stalo v roce 1976?
Na svůj první let vzlétl nadzvukový dopravní letoun Concorde. Začal létat na trasách Paříž - Rio de Janeiro a Londýn - Bahrajn.
Hokejisté Československa se počtvrté stali mistry světa.
Sonda Viking 1 začala vysílat první záběry poté, co úspěšně přistála na povrchu planety Mars.
Zemřela Agatha Christie - britská spisovatelka detektivních románů.
Zemřel Mao Ce-tung - předseda komunistické strany Číny.
Komentáře (4)
Přidat komentářHm, článek fajn jako vždy, nicméně mám dvě (velmi) drobné připomínky, doufám, že budou přijaty s povděkem:
1) Mimo souboj Československo - SSSR se ve čtvrtfinále odehráli další tři postupové bitvy." má být "odehrály".
2) Ten vyloučený nizozemský hráč se jmenoval Johan Neeskens.
To je vše, už se těším na další článek
Díky za upozornění. Moc se omlouvám za tu hrubku, hned jsem ji opravil. O tom Neeskensovi vím, ale nechtěl jsem konkretizovat. Ale na přání jsem ho tedy dopsal.
Franta Veselý byl jediný a jedinečný. Tak jako fandové Barcy uznávají Raula, Sparťani tiše trpěli Frantu. Velký Slávista. Díky za zmínku o něm!
No jo no, na Raula není prostě nic, za co bychom ho mohli kritizovat- ten by se mi fakt v Barce líbil (ikdyž vím, že to je nesmyl).
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele