Hledáme beka, zn.: toho pravého aneb Konkurz na nového Lahma

Třináctého července 2014, Maracaná. Jeden z nejslavnějších stadionů fotbalové historie je právě svědkem čtvrtého německého titulu na mistrovství světa v historii. A jen metr sedmdesát vysoký chlapík s rozzářenýma očima pozvedl nad hlavu Zlatou Niké. Němci se stali světovými šampiony, k čemuž je jako kapitán dovedl Philipp Lahm.

Dlouholetá opora Nationalelf i mnichovského Bayernu začala turnaj coby defenzivní záložník - na pozici, kterou pro Lahma objevil Pep Guardiola a on sám si ji velmi oblíbil. V průběhu šampionátu ho ovšem kouč Joachim Löw přesunul na jeho obvyklé místo na pravé straně obrany, kde odváděl svůj typický vysoký standard. Když pak německá i mezinárodní média obletěla pět dní po brazilském finále ta zpráva, fotbalový svět byl v šoku.

Končím, oznámil Lahm. Jeden z hlavních symbolů německé fotbalové cesty, která začala angažováním Jürgena Klinsmanna s tehdy ještě asistentem Löwem, se rozhodl pověsit reprezentační kopačky na hřebík. V pouhých třiceti letech. A ve formě, se kterou by se bezpochyby ani o dva roky později na Euru neztratil.

Kdo Lahma nahradí ve funkci kapitána reprezentačního áčka, bylo nabíledni. Funkce se ujal Bastian Schweinsteiger, další z velkých postav zlaté desetiletky německého fotbalu. Ovšem s otázkou, jak se vypořádat s reprezentačním koncem jednoho z nejlepších pravých beků poslední dekády, si Němci neví rady dodnes.

O tom svědčí jednoduchá statistika: od horké noci na Maracaná odehrál německý národní tým sedmadvacet zápasů, z toho osmnáct utkání s klasickou čtyřčlennou zadní řadou. V zápasech hraných na pravého obránce (nikoli na křídelního beka doplňujícího trojici stoperů, což Löw také čas od času používá, viz čtvtfinále ME s Itálií), jsme shodně čtyřikrát viděli v akci Rudyho a Kimmicha, třikrát Cana, dvakrát Höwedese, Gintera a Rüdigera a jednou Grosskreutze.

Ptáte se, co má tahle sedmička německých reprezentantů společného? Ani v jednom případě se nejedná o původem pravého obránce - ba dokonce ani krajního beka. Když nebudeme počítat jednozápasový záskok Kevina Grosskreutze, který toho na pravém beku za poslední čtyři roky odehrál mnoho (byť se původně jedná o levé křídlo), nejblíže má k pozici na Lahmově straně obrany Matthias Ginter - vytáhlý mladík byl sice vychován jako stoper, ale pod Thomasem Tuchelem prožil v loňské sezoně skvělý podzim na kraji obrany, kde dostával příležitost před Lukaszem Pisczzekem. V ostatních případech se jedná o stopery, případně střední záložníky.

Celá záležitost dostala zajímavý punc letos, když Jogi Löw zveřejnil nominaci na mistrovství Evropy; ani v širším kádru sedmadvaceti jmen jste nenašli jediného pravého beka. Dokonce ani Tuchelem objevený Ginter tam nebyl. Volba tak nakonec padla na Benedikta Höwedese; zkušený stoper z Gelsenchirkenu už se záskokem na postu, jenž mu není vlastní, jednu cennou zkušenost má - v Brazílii hrál levého beka a skončilo to titulem. Po dvou utkání ve skupině se ovšem kouč Löw rozhodl na tomto postu vyzkoušet mladého Kimmicha - a už od toho neupustil.

Právě na něj a další čtyři nadějné německé pravé beky, kteří by mohli díru po kapitánovi Bayernu zacelit, se zaměří následující řádky...

Joshua Kimmich

Kluk, kterému patří budoucnost. Rodák z Rottweilu odešel před ze Stuttgartu jako defenzivní záložník. Padl ovšem do spárů Pepa Guardioly a jeho oblíbeného zvyku hledat hráčům nové posty. Při zranění Boatenga, Benatii i Badstubera tak jedenadvacetiletý mladík odehrál velkou část na stoperu a nevedl si vůbec špatně. Highlightem celé sezony pak pro něj byl duel v Dortmundu - souboj vedoucích týmů bundesligové tabulky Kimmich zvládl znamenitě, za což si vysloužil i teatrální, leč o to upřímnější chválu katalánského kouče, která neušla ani televizním kamerám.

Guardiolou se ve Francii inspiroval i Jogi Löw a do zápasu se Severním Irskem poslal Kimmicha brázdit pravou lajnu hřiště. Kimmich se mu odvděčil špičkovým výkonem směrem dopředu, na což navázal i v osmifinále proti Slovákům. Zápas s Itálií, kde nastoupil coby wingback vedle trojice stoperů, i semifinále s domácí Francií však odkryly Kimmichovy limity směrem dozadu - zejména proti Itálii, kde několikrát musel jeho prohřešky vůči bránění hasit Jerome Boateng.

Kimmich však na novém postu celkově zanechal dobrý dojem, což mu vyneslo i nepatrně překvapivou nominaci do ideální jedenáctky turnaje. Že na tento post s hráčem kouč Nationaelf počítá i nadále, ukázal první ostrý zápas nového cyklu, v němž Němci v Oslu porazili Norsko, a univerzální voják v mnichovských službách se svému reprezentačnímu trenérovi za důvěru odvděčil gólem.

Matthias Ginter

Vysoký, zodpovědný, silný v osobních soubojích. Odchovanec Freiburgu má vynikající předpoklady pro to být velice solidní stoper. Moment, on jím je, jak ukázal i na nedávném olympijském turnaji, kde hrál ve dvojici s Niklasem Sülem. Jaké tedy bylo překvapení, když Thomas Tuchel dal Ginterovi šanci na pravém beku v úvodu předchozí bundesligové sezony - a Ginter šokoval výkony, které jako by vypadly z učebnice pro moderní krajní obránce. Jeho sebevědomý a útočně laděný projev zdobí mnohé parádní centry, z nichž se mnohdy vylouply gólové asistence. Jedinou škodou je, že je v současnosti pro kouče Dortmundu jasnou jedničkou na tento post Polák Piszczek, a "Matze" tak místo do základní sestavy musí hledat spíše přes střed obrany. Tak jako tak v něm Němci mají defenzivního univerzála, který své poslední slovo v reprezentaci rozhodně neřekl.

Mitchell Weiser

To byl, pane, podzim! Ale to jaro, a zejména ten závěr. Berlínská Hertha šokovala značnou část sezony vynikajícími výkony, až z toho pro tým z hlavního města dlouho koukala Liga mistrů. V závěru sezony však Dárdaiův tým pokaňhal, co mohl, až z toho nakonec bylo sedmé místo. V celkově povedené sezoně na sebe ale kromě Vladimíra Daridy upozornili i další hráči, a jedním z nich byl právě mladý německý bek. Stabilní člen kádru reprezentační jednadvacítky leccos odehrál i na pravém křídle, což vystihuje i jeho největší přednosti. Bývalý hráč Kolína má rozhodně co nabídnout s ohledem na podporu útoku, ale směrem dozadu ještě má své limity, což ukázaly i zmíněné zápasy Herthy v závěru sezony.

Erik Durm

Postavte mě, kam si vzpomenete, a já odehraju skvělé utkání. Něco podobného by si do životopisu mohl napsat Erik Durm. Čtyřiadvacetiletý mistr světa z Brazílie je dalším důkazem toho, jak silná jména má Dortmund na krajích obrany. Je schopen zahrát na levém beku, několikrát loni perfektně zaskočil i na levém křídle, když nebyl k dispozici Marco Reus. Vždy hraje moderně, útočně, jak se na krajního obránce sluší - ale zároveň mu nechybí zodpovědnost směrem k brance a obětavost v osobních soubojích. Původem se jedná o pravého beka, což by nejspíše mělo být i jeho hlavní místo v Dortmundu, po příchodu Raphaela Guerreira na levou stranu. V současnosti ovšem marodí s kolenem, takže si na jeho další spolehlivé výkony v barvách BVB musí fanoušci počkat.

Lukas Klostermann

Jasně, asi je nemáte rádi - ostatně, oni už si na to zvykli. To ale nic nemění na tom, že nováček na bundesligové mapě z Lipska kromě peněz a kontroverzní pověsti disponuje i několika talentovanými hráči, mezi něž patří i dvacetiletý odchovanec Bochumi. Také on přitom ukázal svou univerzálnost, když odehrál velmi povedený turnaj na OH na levém beku, neboť svůj obvyklý post musel přepustit hoffenheimskému Jeremymu Toljanovi. Klostermanna v současnosti trápí zranění stehna, jež si přivodil v rámci tréninku po návratu z Ria. Na svou bundesligovou premiéru si tedy vytáhlý obránce bude muset počkat.

---

Ano, Philip Lahm je jen jeden, a rozhodně se nedá v reprezentačním týmu jentak nahradit. Avšak jak ukazuje byť jen letmý pohled do nejvyšší německé soutěže, praví beci v Německu po meči rozhodně nevymřeli - a je jen na Löwovi či jeho nástupci, kdy někdo z těchto talentů dostane šanci.