Hodnocení týmů MS 2018 - Evropa (západ)
A je tu poslední hodnocení! Tak trochu podle očekávání jsou ty nejlepší týmy uplynulého mistrovství světa právě ze západní Evropy. Naprosto oproti očekávání však mezi nimi nejsou Němci, kteří na šampionátu absolutně selhali - a dovolili tak spanilou jízdu svých západních sousedů. Francie na celém turnaji jen jednou jedinkrát nevyhrála, a to ještě při taktické nudě s Dánskem, a zaslouženě převzala vysněnou trofej.
Natahovali se pro ni taky Angličané, ale football nakonec domů nepřišel. Spokojit se museli se zápasem o třetí místo, který stejně jako před 28 lety skončil neslavně. O to se postarali Belgičané. Ti naopak bronzovým úspěchem vytvořili nejkrásnější kapitolu reprezentační historie. No a Švýcaři, ti vlastně přesně splnili očekávání a můžou se za mundialem taktéž ohlížet spokojeně.
Stejně jako my v Eurofotbalu. Tímto článkem končí dlouhý maratón představovaček, previews, reportáží, analýz, podcastů a dalších netradičních speciálů. Je proto načase poděkovat všem čtenářům za vaši pozornost a reakce, které nám dávaly motivaci do další práce. Loučíme se s vámi a za dva roky snad na viděnou!
Ještě, než se přesuneme k samotným hodnocením, dovolte nám trochu poodhalit, jakým způsobem jsme k nim přistupovali. U každé reprezentace známkujeme hvězdičkami (5 nejvyšší, 1 nejnižší) konkrétně tři kategorie - trenéra, obranu a útok. Z toho nám pak vzejde i celková známka.
Při hodnocení jsme se snažili brát v potaz nejen objektivní výkon dané řady, ale také očekávání, se kterým reprezentace do turnaje vstupovala. Německo tudíž za podobné výkony nedostane stejné známky jako třeba Jižní Korea.
Totéž platí i pro kategorie největších tahounů a přítěží týmu, které ne vždy odpovídají titulům nejlepšího a nejhoršího hráče. I tady jde do značné míry o to, jaké výkony jsme si od daných hráčů představovali a zda naše očekávání dokázali naplnit.
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮
Práce manažera by měla tkvět v několika krocích, načež následuje zanalyzování soupeře a taktická příprava. Těmi kroky jsou: pohled na vlastní kádr; objevení slabých a silných stránek toho kádru; vytvoření strategického plánu, který slabiny zahladí a výhody naopak umocní. Gareth Southgate svůj tým zanalyzoval dokonale a po osmadvaceti letech jej zase dovedl až do medailových bojů.
Vyšla mu sázka na Jordana Pickforda, který snad na dlouhou dobu vyřeší palčivou brankářskou otázku v reprezentaci Albionu. Nebál se ani posunout Kylea Walkera na pozici pravého stopera, přestože je obránce Manchesteru City dlouhé roky jedním z nejlepších krajních ofenzivních beků na světě. A hle, Kieran Trippier se stal jedním z nejlepších hráčů turnaje. Otazník visel snad nad jeho protějškem Ashleym Youngem - ale jak se ukázalo třeba v utkání o bronz - Danny Rose lepší volbou stejně nebyl.
Anglii nejvíc tlačí bota uprostřed zálohy, kde chybí typický tvořivý záložník. Tohle se Southgate pokoušel zažehlit systémem 3-5-2, který spoléhá na kvalitní křídelní obránce a dynamický střed pole. K tomu přidal dokonale natrénované standardky, aby zvýšil počet variant, jimiž Three Lions budou schopni soupeře zaskočit. Většinu turnaje to vycházelo a nebýt drobného polevení v koncentraci v prodloužení utkání z Chrovatskem, mohl si Albion zahrát po víc než půl století o titul.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Začněme Jordanem Pickfordem, který patřil k nejlepším gólmanům celého turnaje. Jak zvláštní mluvit takhle o anglickém brankáři, že? I přes svůj nevysoký vzrůst byl brilantní při centrech - hlavně ale prokázal svou skvělou mrštnost, s níž mařil snahy soupeřů o prolomení jeho kouzla. Drobné nedostatky jdou najít na hře stoperské trojice. Zatímco Harry Maguire byl naprosto dominantní silou schopnou vyhrát deset hlavičkových soubojů za zápas, dát gól, pozičně ubránit kdekoho a navíc vyvážet míče, jeho protějšek Kyle Walker patřil spíš ke slabinám, když neoplýval zrovna ohromnou jistotou. John Stones se řadí spíš k Maguirovi - proti Panamě dal málem hattrick a v roli lídra obrany obstál. V prodloužení semifinále ale zapomněl na Mandžukiće a poprask byl na střeše.
Podobně lze zhodnotit taky hra křídelních beků. Zatímco Kieran Trippier odkopal brilantní turnaj a kromě dobrého bránění se podepsal na většině ofenzivních akcí svého týmu, Ashley Young tuhle roli naplnit nedokázal. Ani v jedné z disciplín se svému kolegovi nevyrovnal a i proto nad jeho nominací létal po celý turnaj otazník. Že by ale vyloženě propadl, to se rozhodně říct nedá.
Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Šest gólů Harryho Kanea na první pohled působí jako úctyhodný počin, ale když se na to podíváme blíž, už to tak fantasticky nevypadá. Tři penalty, dvě doklepnutí z těsné blízkosti a jeden gól "omylem". O tom, že si útočník Tottenhamu odnesl zlatou kopačku pro nejlepšího střelce turnaje, neexistují pochybnosti. O ofenzivních schopnostech anglického týmu si ovšem zauvažovat dovolíme. Harry Kane totiž nepatří ani mezi tři nejlepší hráče Albionu na turnaji - což platí o všech útočně laděných borcích.
Nejlépe si v roli sparing-partnera Harryho Kanea vedl Jesse Lingard v roli takové dynamické desítky. Dal i gól a svými výpady dělal obráncům potíže. Pohyb Raheema Sterlinga plnil podobnou funkci, byť v zakončení tenhle ofenzivní univerzál pokaždé selhal a opět připomněl, proč mu mnohdy chybně fanoušci vyčítají jeho zbrklost. Dobrý turnaj za sebou nemá Dele Alli, jenž sice gólem pomohl k postupu do semifinále, jenže podobně jako jeho klubový spoluhráč Kane vypadal na hřišti mnohdy unaveně a ztrápeně, což se podepsalo na jeho kontribuci stran gólových šancí.
Kapitolou samou pro sebe je Jordan Henderson, jenž by nominálně měl plnit jak roli defenzivního záložníka, tak roli nízko položeného tvůrce hry. Ani jedno však pro neúnavného běžce není to pravé, a tak byl takovým kočkopsem, z něhož se Southgate snažil vytáhnout co nejvíc. Šance nicméně pro kolegy tvořit nezvládl a v hlavě vytanou na první dobrou snad jen dva momenty - úžasný dlouhý pas na Sterlinga proti Švédsku a skvěle načasovaná přihrávka na Trippiera v úvodním utkání. Právě Trippier v roli křídelního obránce byl v ofenzivě asi nejnebezpečnější, což je pozitivní i negativní zároveň.
Největší tahoun: Kieran Trippier
Už jen to, že se krajní obránce stane nejaktivnějším tvůrcem střeleckých příležitostí, svědčí o mnohém. Trippier vzbuzoval v očích mnohých mírné pochybnosti, ale dokonale je smetl ze stolu. Pravda, jeho jediné výraznější zaváhání přišlo v ten nejméně vhodný moment, a dovolil Mandžukićovi vstřelit vítězný gól - ale proti vysokému Perišićovi měl ve vzdušném souboji pramalou šanci. Své silné stránky ale prokázal dokonale. Rychlý pilovač pravé lajny, neustále aktivní a úspěšný v soubojích jeden na jednoho. V jednom kuse centroval do vápna - a právě tímhle způsobem byla Anglie vůbec nejnebezpečnější. Navíc se ujímal i standardních situací - další velké hrozby Albionu. Dlouhé minuty už byl i národním hrdinou, když v úvodu semifinálového klání otevřel skóre z přímého kopu.
Největší přítěž: Dele Alli
Těžko v anglickém výběru hledat někoho, kdo by vyloženě zklamal. Kyle Walker s Ashleym Youngem neodehráli ideální turnaj, ale o propadák nešlo. To samé platí o Jordanu Hendersonovi, který s výjimkou utkání s Chorvatskem nezaznamenal nikterak mizerný šampionát. Větší očekávání jsme nicméně měli od Dele Alliho, jednoho z nejlepších hráčů Premier League, který je schopný najít si místo v šestnáctce i tvořit gólové šance pro kolegy. Jenže nic z toho se po většinu mistrovství nedělo, Alli byl unavený a nepouštěl se do větších akcí. V průměru na zápas nezaznamenal ani jeden průnik a ani jednu klíčovou přihrávku (0,6). Za pět zápasů si připsal pět střel. To je pro ofenzivního záložníka naprosto nedostačující.
Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Reprezentační výběr Garryho Southgatea vyvolal na ostrovech naprosté šílenství. Z recesistické písně "Football’s coming home" se postupem času stala regulérní hymna, která pohltila národ a spojila ho v jeden společný cíl. Mladý tým toho má hodně před sebou, což fanoušky naplňuje ještě větším optimismem než předvedené výkony na mundialu. A už ty stály za to, semifinálové vypadnutí a následná prohra i v bitvě o třetí místo mínění veřejnosti zas až tolik nekazí.
(mu)
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮
V úvodu turnaje Belgii drhl střed pole - v rozestavení 3-4-2-1 byl De Bruyne zbytečně utopený hluboko a nedokázal dostatečně ukázat své nesporné kvality. S jeho pozdějším přesunem více dopředu ale toto zmizelo a útočná síla Belgičanů mohla naplno propuknout.
Martínezovi zároveň dobře vyšly taktické tahy v průběhu play off - ať už šlo o zařazení Chadliho s Fellainim v zápase s Japonskem, které poslal do hry v průběhu druhé půle a oba dva se vstřelenými góly podíleli na obratu celého duelu, nebo na čtvrtfinále s Brazílií. Tam španělský trenér zvolil rozestavení 4-3-3 a sázka na něj mu vyšla.
Romelu Lukaku netypicky na pravém křídle odehrál vynikající utkání, přesun Chadliho na LCM byl také dobrý tah. Martínez měl možná oproti Wilmotsovi k dispozici o něco lepší kádr, jelikož jeho tahouni jsou zase o něco zkušenější a hvězdnější, na rozdíl od svého předchůdce však turnaj v žádném případě neprokaučoval.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Belgičané sázeli většinu času na tři stopery a dva wing beky. Na pravé straně si Thomas Meunier své povinnosti plnil svědomitě a jeho absence v klíčovém souboji o postup do finále byla pro Martínezův celek velkou ztrátou
Na druhé straně už to taková sláva nebyla - Yannicka Carrasca turnaj nezastihl v nejlepší formě a ze sestavy později vypadl zcela. Stoperskou trojici z velké části tvořili hráči ze Spurs, kteří vyloženě nezazářili ani nezklamali - skutečnou hvězdou defenzivní fáze mužstva byl totiž gólman Thibaut Courtois.
Brankář londýnské Chelsea nepatří mezi největší sympaťáky "na okruhu", jeho brankářské schopnosti jsou však nepopiratelné. Ve všech klíčových zápasech turnaje zachytal skvěle a naprosto zaslouženě obdržel cenu pro nejlepšího čapáka turnaje. Přestoupí do Realu?
Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Obrovská ofenzivní síla Belgie se projevila. Už v základní skupině, byť jim letos turnaj nenadělil dvakrát těžké soupeře, ukázal, jakou sílu v sobě Lukaku či Hazard mají. S příchodem vyřazovací fáze šampionátu se to pak ukázalo naplno.
Eden Hazard podával výkony, jaké možná v dresu Blues nepředváděl poslední dva roky, Romelu Lukaku si přivezl do Ruska skvělou formu a ukázal, jak komplexním útočníkem je (viz jeho skvělé a citlivé zapojení do hry při gólu Chadliho proti Japonsku a mnoho dalších situací) a Kevin De Bruyne s posunem sestavou více dopředu do pole také povyrostl. Na belgickou kombinaci, rychlý přechod do útoku i vytváření nebezpečných šancí byla jednoduše radost se dívat.
Největší tahoun: Eden Hazard
Mistrovský výkon. Směle ho spolu s Modrićem a několika Francouzi lze řadit mezi ty vůbec nejlepší hráče turnaje. Už od prvního utkání s Panamou, kde si před jedním z gólů dokonale povodil asi čtyři protihráče, ukazoval svou genialitu a svůj herní přehled, což následně opakoval téměř v každém duelu. Belgický tahoun a skvělý ofenzivní vojevůdce.
Největší přítěž: Yannick Carrasco
Překvapil odchodem z Madridu do Číny, byl za to kritizován, místo v základní sestavě reprezentace si ale pro mnohé překvapivě udržel. V průběhu turnaje o něj ovšem 24letý plejer přišel - z pětičlené belgické obrany byl nejhorší, často propadal vzadu a ani útočnou vozbu Belgie nepodporoval tak, jak by se od něj slušelo.
Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Čekalo se, zda tahle zlatá generace fotbalistů konečně získá nějaký úspěch. To se povedlo, byť se možná belgickým fans může zdát, že bronz je vzhledem ke skvělé formě Courtoise, Hazarda atd. trochu málo. V klíčovém střetnutí mundialu byla ovšem později mistrovská Francie profesionálnější a podala vynikající profesorský výkon. I tak je ale bronz dobrou odměnou pro tým, který na turnaji rozhodně nenudil.
(jp)
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮
Po dvaceti letech Francie znovu vystoupala na samý vrchol fotbalového světa - to, co se partě okolo Zinedina Zidana povedlo na vlastní půdě, zopakoval mladý francouzský výběr na půdě Ruska. Už před šampionátem byl výběr Galského kohouta pasován mezi největší favority na vítězství a při pohledu na soupisku je jasné proč - zajímavé přitom je, že většina tohoto výběru má své nejlepší roky teprve před sebou, o výkonnostní vrchol této generace tak jít nemusí.
Didier Deschamps se stal teprve třetím koučem, který světový šampionát vyhrál jak v pozici hráče, tak i trenéra. A nutno uznat, že svůj celek připravil náramně, což přitom nebyl vůbec snadný úkol, pokud vezmeme v potaz hrůzostrašné počínání dalších favoritů z Německa či Argentiny.
Zlí jazykové tvrdí, že francouzská reprezentace nehraje atraktivní fotbal - alespoň tedy ne vzhledem k potenciálu, který v ní dříme. Jenže na to se fotbal koneckonců nehraje - Deschamps sice sází na pragmatičtější způsob fotbalu, to ale jeho um rozhodně nesnižuje. Pro mistrovství se mu podařilo dát do kupy disciplinovaný výběr, kde každý táhl za jeden provaz. Ofenzivní hvězdy neváhaly a svědomitě si plnily defenzivní povinnosti, a to až do takové míry, že si frustrovaní Belgičané či Chorvaté neodpustili prohlášení, že Francie ani nehrála fotbal.
V ofenzivě pak francouzský lodivod sázel na individuální um Griezmanna a Mbappého, přičemž tuhle dvojici doplnil bijcem na hrot v podobě Girouda - ten sice nezažil ideální turnaj (z pozice útočníka se neprosadil ani jednou), na druhou stranu se naplno obětoval pro tým a odvedl kvantum černé práce.
Vítězství Francie se rozhodně nedá považovat za překvapení, však už před výkopem patřili mezi adepty na vítězství, že ale naplnit předturnajové prognózy není žádná sranda, to nám letošní turnaj ukázal dokonale.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Těžko na turnaji hledat celek, kterému by defenzivní řady fungovaly lepším způsobem. Už v základní skupině Deschampsovi svěřenci inkasovali jen jedinkrát, a to z pokutového kopu v duelu s Austrálií. Ve vyřazovacích bojích sice nejprve obdrželi tři branky od Argentiny, na druhou stranu je potřeba dodat, že vyjma Aguerovi trefy z nastavení nešlo o žádné vyložené šance - Gól Di Maríi ze třiceti metrů lze defenzivě jen těžko vyčítat, zatímco ušmudlaná branka Mercada byl spíše dílem náhody.
Ve čtvrtfinále i semifinále pracovaly obranné řady francouzské reprezentace na jedničku a soupeři nedovolili vstřelit ani jediný gól, i když párkrát situaci musel zachránit bravurním zákrokem brankář Lloris. Ten společně s Belgičanem Courtoisem patřil k těm nejlepším strážcům svatyně na turnaji, ačkoliv své renomé si trochu pokazil hloupou chybou z finálového klání. Uprostřed obrany dominovala dvojice Varane - Umtiti. Obránce Realu potvrdil očekávání a ukázal, proč je řazen mezi nejlepší stopery planety, jeho kolega Umtiti se sice nevyvaroval dvou, tří zkratů, krom nich ale podával spolehlivé výkony a brankou do sítě Belgie poslal sebe a své spoluhráče do finále.
Na krajích obrany se z nenápadných mužů vyklubali pořádné stálice - Pavard se blýskl senzační brankou v osmifinále proti Argentině, Hernandez zase po celý šampionát podával konzistentní výkony. Ze středu pole pak defenzivě pomáhal neúnavný N‘Golo Kante, který si svůj první výrazně slabší výkon schoval až na finále, ve kterém byl po hodině hry stažen ze hry.
Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Směrem dopředu Francouzi spíše než na nějaký sehraný systém sázeli na um individualit - jenže to přece není žádná slabina, pokud se v útoku můžete opřít o borce jako Mbappé či Griezmann, přičemž ty zásobuje přesnými přihrávkami Pogba, který se na šampionátu rozehrál do velmi dobré formy.
Vstup do turnaje přitom Francouzi měli podobný jako před dvěma lety - herně rozhodně nepřesvědčili, s Australany se po většinu času trápili a až díky šťastné trefě Pogby dosáhli na kýžené vítězství. Jenže postupem času nabíralo útočné snažení hráčů ze země Galského kohouta na síle, což ukázala například první půle souboje s Peru, a ve vyřazovacích bojích už byla na jejich rychlé protiútoky skutečně radost pohledět.
Byla to právě rychlá přímočará hra, kterou Francouzi zdevastovali neohrabanou defenzivu Argentiny, které nasázeli hned čtyři branky. Když to ale pomocí rychlých protiútoků zrovna nešlo, vytasili noví mistři světa další velkou zbraň - standardní situace.
Z nichž udeřili v klíčových momentech ve čtvrtfinále, semifinále i finále, celkově si z nich na své konto připsali 3 veledůležité branky, pod které se postupně podepsal Varane, Umtiti a nešťastník Mandžukič, který ve finále míč nasměroval do vlastní sítě. K tomu ještě připočtěme 3 branky z pokutových kopů a dostaneme se na solidní porci 6 přesných zásahů ze standardních situací.
Největší tahoun: Kylian Mbappé
Poslední teenager, který zažil takhle povedený světový šampionát, pocházel prosím pěkně z Brazílie a jmenoval se Pelé. Současná mladá hvězda Paříže ukázala, proč je mnohými považován za nástupce Messiho a Ronalda a proč za něj ještě před dovršením dvaceti let bohatá Paříž vysázela takový balík.
Na šampionátu se stal prvním teenagerem od dob Pelého, který vstřelil branku ve finále mistrovství světa. Krom toho ale na sebe upozornil výbornými výkony - francouzský útočník v sobě totiž kombinuje perfektní techniku, chladnokrevné zakončení ala Thierry Henry společně s vesmírnou rychlostí, která dělá tolika obráncům problémy. Šílené pak je, když si člověk uvědomí, že Mbappé ani zdaleka není hotový produkt a ještě se může pořádně zlepšovat.
Největší přítěž: Ousmane Dembélé
Křídelnímu hráči šampionát naopak vůbec nevyšel. Čekalo se, že po nepovedené sezóně ukáže, co opravdu umí, místo toho však svůj zmar jen podtrhl. Důvěru v základní sestavě dostal jen pro úvodní utkání s Australany, kde však vůbec neoslnil a pro další klání s Peru byl nahrazen Matuidim. Zahrál si ještě v utkání s Dánskem a Uruguayí, v ani jednom případě však velkou díru do světa neudělal a v nabité konkurenci francouzského kádru tak jeho výkony představovaly v podstatě to jediné výraznější zklamání, které pro ně šampionát v Rusku přinesl.
Celkový verdikt: ✮✮✮✮✮
Na turnaji, kde favorité padaly jak vlaštovky, působil dominantní projev francouzského týmu až nepatřičným dojmem. Jako jedinému z favoritů se mu podařilo naplnit předturnajová očekávání a celým šampionátem projel vesměs suverénním způsobem, však posuďte sami - parta Didiera Deschampse prohrávala na celém turnaji pouze 9 minut v utkání s Argentinou, než se senzační ranou prosadil obránce Pavard a vyrovnal tak na 2:2, a nemusela absolvovat ani jedno prodloužení či penaltový rozstřel.
(vs)
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮
Jedna velká ostuda a asi největší negativní překvapení turnaje. Němci nepředvedli na ruském turnaji vůbec nic. Sázka na klasické 4-2-3-1 s Wernerem na hrotu se neosvědčila, problém ovšem nebyl ani tak v rozestavení, jako spíš ve formě hráčů, kteří v něm nastupovali. Nešlo přitom ovšem o jednoho nebo o dva odpadlíky - na výměnu byla zralá téměř celá německá jedenáctka. A tohle už jde za Löwem.
Německý kouč na turnaji nevymyslel nic překvapivého, spoléhal se na sílu a kvalitu svých hráčů, ti ale v klíčových momentech sezony selhali. Generál z Madridu Toni Kroos přijel na turnaj v příšerné formě a patřil mezi vůbec nejhorší Němce. Jeho kolega ze středu pole Sami Khedira pak na nevýraznou sezonu z Juventusu akorát navázal a to, jak Mexičané v čele s Herrerou ve středu hřiště v prvním duelu favority totálně přejeli, zůstává jedním z highlightů turnaje.
Německé hře v ofenzivě chyběla rychlost, překvapení, zajímavá finální fáze - o tu se na turnaji nejvíc staral Julian Brandt, a to odehrál všehovšudy jen pár minut vždy coby střídající žolík. Kritizovaný Mesut Özil sice podal tragikomický výkon v prvním zápase, po návratu do sestavy na poslední duel proti Korejcům však paradoxně patřil mezi ty nejlepší Němce, když připravil velké množství šancí. Porážce 0:2 však stejně nezamözil (titulky musejí pokračovat i po konci zápisníků, že ano).
Defenzivní fáze: ✮✮
Joshua Kimmich sice na turnaji vyloženě nezklamal, na skvělou formu z Mnichova ovšem stejně nenavázal. Stoperská dvojice Hummels - Boateng pak rozhodně nepokračovali ve šlépějích skvělého turnaje v Brazílii a naopak vzhledem k tomu, jak daleko od sebe v utkání s Mexikem někdy byli, působili oba borci dojmem, že spolu na stoperu hrají poprvé a ne po tisící.
Boateng pak vše korunoval červenou kartou proti Švédsku. Hodně sledovanou figurou turnaje byl samozřejmě Manuel Neuer, který byl fit nakonec až na poslední chvíli těsně před turnajem. Otázka, zda měl chytat Neuer či ter Stegen, se však nakonec v podstatě neřešila vůbec - Němci totiž měli starosti na zcela jiných pozicích než na brankářském postu.
Ofenzivní fáze: ✮
Bída. Timo Werner v Lipsku ukazuje, jak výborným hráčem je. V Rusku ale nedal ani gól a naopak ukázal své ofenzivní limity. Je skvělým tahovým hráčem, se zarputilými a zavřenými obrany si však neumí poradit. Neumí bušit do mohutných vrat, neumí hrát zády k bráně. Tady měl Löw možná sázet spíše na Gomeze. Až příliš prostoru na turnaji dostal Draxler, který přitom v PSG toho vážně během sezony moc neodehrál. O Özila už byla řeč a jediným trochu světlým bodem tak zůstává Marco Reus, který si na velkém fotbalovém turnaji, na který po vynechání MS 2014 a ME 2016 konečně dostal, ostudu neudělal. Jako jeden z mála Němců. Více prostoru pak mohl dostat Julian Brandt, který hru vždy oživil, byť dostal prostor jen na pár minutek. Rozhodně velký německý příslib do budoucna, tenhle sympaťák z Bayeru Leverkusen.
Největší tahoun: Marco Reus
Konečně mu vrchol sezony v repre dresu neunikl. A zrovna bohužel hráli Němci nejhůře za posledních 14 roků... blonďák z BVB si však tak špatně nevedl. Ať už hrál na křídle či pod hrotem, vždy aktivně podporoval útok a snažil se. V jediném duelu, ze kterého Němci vytěžili body, se navíc podepsal pod obě branky: proti Švédům nejprve gól na 1:1 vstřelil a pak přiťukl míč Kroosovi při spektakulárním přímáku v závěru utkání.
Největší přítěž: Sami Khedira
Před čtyřmi lety byl hráčem, který v jedné sezoně vyhrál MS i Ligu mistrů (stejně jako letos Raphaël Varane). Letos byl hráčem, kterému se moc nepovedla klubová sezona, a na mistrovství světa pak vyloženě zklamal. Mexičané si z něj dělali vyloženě legraci a proti Koreji to nebylo o moc lepší (Özil si svůj návrat do sestavy výkonem relativně obhájil, středopolař Juventusu nikoliv). Do budoucna by měli šanci vedle Kroose dostávat jiní hráči.
Celkový verdikt: ✮
Zklamání na celé čáře. Nepostup je jedna věc, předvedená hra druhá. Němci se neloučili s turnajem po sympatických, bojovných výkonech - naopak, kromě závěrečného tlaku v 10 proti v přesilovce hrajícím Švédům na mistrovství nezaujali oko diváka vůbec ničím. Nejhezčí vzpomínkou na německé účinkování na turnaji tak bude krásný gól Toniho Kroose - paradoxně hráče, který kromě tohohle momentu odehrál naprosto příšerný šampionát...
(jp)
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮
Vladimir Petković patří k těm konzervativnějším trenérům - rozhodně tedy v porovnání s těmi ostatními na mistrovství světa. I na finálovém turnaji se sveřepě držel svého rozestavení 4-2-3-1, které mu přineslo úspěch v kvalifikaci, a vlastně ani neměl důvod ho měnit. Sázel na pevnou defenzivu a s výjimkou divokého utkání proti Kostarice s ní musel být náramně spokojený. Jako naprosto geniální se třeba ukázal tah postavit Valona Behramiho proti Neymarovi, což by před utkáním kdekomu připadlo jako šílenství. Blonďatý záložník ale brazilskou hvězdu úplně vynuloval.
Do utkání o všechno proti Švédům ale nějaká invence přijít měla. Švýcaři nemohli útočit po stranách a následně centrovat do šestnáctky, protože tyhle prostory měl soupeř kvalitně pokryté. No a plán B se ne a ne zjevit. Fotbal, který švýcarský nároďák praktikuje je založený na bojovnosti a pevné defenzivě, která poměrně hbitě přechází do ofenzivy po krajích. Jenže ve své podstatě není příliš variabilní a takticky zdatný protivník je schopen se na ni připravit. A to se přesně stalo v osmifinále.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Konečně se Švýcaři zcela zbavili éterické stoperské dvojice Senderos - Djourou a voilá, fungovalo to o moc líp. I proto, že Petković vedle stabilní jedničky uprostřed obrany Schära postavil mladého Akanjiho, což se ukázalo jako parádní tah. Stoper Borussie Dortmund neustále roste a rostl i v průběhu turnaje. Spolu s Shaqirim a neméně skvělým Sommerem patří mezi tři nejlepší hráče celého mančaftu a překonal tak i svého zkušenějšího kolegu. Slovem ještě nezapomeneme pochválit zmíněného brankáře, jenž tasil výborné zákroky a lze na něj pět pouze chválu.
Krajní obránci možná mohli ještě o trochu víc vypomáhat s útočením, ale negativně se na ně určitě nahlížet nedá. Zase často vyráželi do útoku a centry zásobovali borce v šestnáctce. Pokud tam tedy někdo byl. Do defenzivní fáze musíme samozřejmě započíst i Valona Behramiho, jenž šokujícím výkonem smazal Brazilce Neymara. Škoda, že v dalším průběhu turnaje už podobně bezchybné představení nepřidal.
Ofenzivní fáze: ✮✮
Nějak se očekávalo, že tady bude Švýcary tlačit bota. A bohužel se to i splnilo. Haris Seferović nesplnil roli nejlepšího hrotového útočníka, protože prakticky každý jeho náhradník odehrál lepší zápas. Jak Gavranović, tak i Drmić nebo Embolo. Ani větší pohyb a kreativita těchto mužů však Petkovićův tým dostatečně nevypjala k lepším výkonům a největší tíha zodpovědnosti byla na Xherdanu Shaqirim.
Ten se jako jeden z mála zapojoval do útočení velmi často a měl prsty ve dvou brankách. O trochu víc se počítalo s přísunem gólových asistencí od krajních beků, především Lichsteiner zůstal směrem do ofenzivy trošku za očekáváním. To je však možná způsobeno i hrou devítek, které si s centry nedokázali dostatečně poradit. Distribuce nahrávek i střel od Zubera, Džemailiho nebo Xhaky byla spíše sporadická a jejich branky zůstaly po hříchu ojedinělé.
Největší tahoun: Xherdan Shaqiri
Vlastně jediný ryze kreativní hráč svou roli v týmu splnil. Za turnaj vytvořil Shaqiri pro kolegy deset střeleckých příležitostí, nejvíc ze všech Švýcarů na mundialu. Stejně jako většině spoluhráčů se mu nepovedl jediný duel, a zrovna ten nejdůležitější. Augustinsson ho dokázal docela dobře vynulovat a dovolil mu jen několik centrů ve druhém poločase. Stejně ale nové posile Liverpoolu turnaj vyšel. Proti Brazílii posadil gól na hlavu Zuberovi, aby pak gólově rozhodl klíčový souboj se Srbskem.
Největší přítěž: Haris Seferović
Ani tady se švýcarský nároďák nevymanil z očekávání. Pozice hrotového útočníka je problémem od konce kariéry Alexandera Freie a šampionát tohle potvrdil na celé čáře. Seferović měl být jasnou jedničkou - do té míry, jak může ve Švýcarsku jednička jasná být - a selhal. Každý z jeho náhradníků měl větší přínos do hry, a tak se forvard Benficy postupně ze sestavy vytrácel. Od startu proti Brazílii, přes poločas se Srbskem, až k 18 minutách ve zbývajících dvou zápasech.
Celkový verdikt: ✮✮✮
V konkurenci Brazílie a Srbska se se Švýcary počítalo do urputného boje o postup. Ve skupině nicméně ani jednou nepoznali hořkost porážky a naprosto zaslouženě se dostali mezi nejlepších šestnáct. Tam jim los přál - cesta do případného semifinále vedla přes Švédsko a Anglii. Už první soupeř ale reprezentaci helvétského kříže zastavil svou semknutostí a schopností anulovat ofenzivu soupeře. Stejnými vlastnostmi, kterými se pokoušelo postoupit i Švýcarsko. Osmifinále mistrovství světa je každopádně úspěchem.
(mu)
Natahovali se pro ni taky Angličané, ale football nakonec domů nepřišel. Spokojit se museli se zápasem o třetí místo, který stejně jako před 28 lety skončil neslavně. O to se postarali Belgičané. Ti naopak bronzovým úspěchem vytvořili nejkrásnější kapitolu reprezentační historie. No a Švýcaři, ti vlastně přesně splnili očekávání a můžou se za mundialem taktéž ohlížet spokojeně.
Stejně jako my v Eurofotbalu. Tímto článkem končí dlouhý maratón představovaček, previews, reportáží, analýz, podcastů a dalších netradičních speciálů. Je proto načase poděkovat všem čtenářům za vaši pozornost a reakce, které nám dávaly motivaci do další práce. Loučíme se s vámi a za dva roky snad na viděnou!
Ještě, než se přesuneme k samotným hodnocením, dovolte nám trochu poodhalit, jakým způsobem jsme k nim přistupovali. U každé reprezentace známkujeme hvězdičkami (5 nejvyšší, 1 nejnižší) konkrétně tři kategorie - trenéra, obranu a útok. Z toho nám pak vzejde i celková známka.
Při hodnocení jsme se snažili brát v potaz nejen objektivní výkon dané řady, ale také očekávání, se kterým reprezentace do turnaje vstupovala. Německo tudíž za podobné výkony nedostane stejné známky jako třeba Jižní Korea.
Totéž platí i pro kategorie největších tahounů a přítěží týmu, které ne vždy odpovídají titulům nejlepšího a nejhoršího hráče. I tady jde do značné míry o to, jaké výkony jsme si od daných hráčů představovali a zda naše očekávání dokázali naplnit.
Anglie
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮
Práce manažera by měla tkvět v několika krocích, načež následuje zanalyzování soupeře a taktická příprava. Těmi kroky jsou: pohled na vlastní kádr; objevení slabých a silných stránek toho kádru; vytvoření strategického plánu, který slabiny zahladí a výhody naopak umocní. Gareth Southgate svůj tým zanalyzoval dokonale a po osmadvaceti letech jej zase dovedl až do medailových bojů.
Vyšla mu sázka na Jordana Pickforda, který snad na dlouhou dobu vyřeší palčivou brankářskou otázku v reprezentaci Albionu. Nebál se ani posunout Kylea Walkera na pozici pravého stopera, přestože je obránce Manchesteru City dlouhé roky jedním z nejlepších krajních ofenzivních beků na světě. A hle, Kieran Trippier se stal jedním z nejlepších hráčů turnaje. Otazník visel snad nad jeho protějškem Ashleym Youngem - ale jak se ukázalo třeba v utkání o bronz - Danny Rose lepší volbou stejně nebyl.
Anglii nejvíc tlačí bota uprostřed zálohy, kde chybí typický tvořivý záložník. Tohle se Southgate pokoušel zažehlit systémem 3-5-2, který spoléhá na kvalitní křídelní obránce a dynamický střed pole. K tomu přidal dokonale natrénované standardky, aby zvýšil počet variant, jimiž Three Lions budou schopni soupeře zaskočit. Většinu turnaje to vycházelo a nebýt drobného polevení v koncentraci v prodloužení utkání z Chrovatskem, mohl si Albion zahrát po víc než půl století o titul.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Začněme Jordanem Pickfordem, který patřil k nejlepším gólmanům celého turnaje. Jak zvláštní mluvit takhle o anglickém brankáři, že? I přes svůj nevysoký vzrůst byl brilantní při centrech - hlavně ale prokázal svou skvělou mrštnost, s níž mařil snahy soupeřů o prolomení jeho kouzla. Drobné nedostatky jdou najít na hře stoperské trojice. Zatímco Harry Maguire byl naprosto dominantní silou schopnou vyhrát deset hlavičkových soubojů za zápas, dát gól, pozičně ubránit kdekoho a navíc vyvážet míče, jeho protějšek Kyle Walker patřil spíš ke slabinám, když neoplýval zrovna ohromnou jistotou. John Stones se řadí spíš k Maguirovi - proti Panamě dal málem hattrick a v roli lídra obrany obstál. V prodloužení semifinále ale zapomněl na Mandžukiće a poprask byl na střeše.
Podobně lze zhodnotit taky hra křídelních beků. Zatímco Kieran Trippier odkopal brilantní turnaj a kromě dobrého bránění se podepsal na většině ofenzivních akcí svého týmu, Ashley Young tuhle roli naplnit nedokázal. Ani v jedné z disciplín se svému kolegovi nevyrovnal a i proto nad jeho nominací létal po celý turnaj otazník. Že by ale vyloženě propadl, to se rozhodně říct nedá.
Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Šest gólů Harryho Kanea na první pohled působí jako úctyhodný počin, ale když se na to podíváme blíž, už to tak fantasticky nevypadá. Tři penalty, dvě doklepnutí z těsné blízkosti a jeden gól "omylem". O tom, že si útočník Tottenhamu odnesl zlatou kopačku pro nejlepšího střelce turnaje, neexistují pochybnosti. O ofenzivních schopnostech anglického týmu si ovšem zauvažovat dovolíme. Harry Kane totiž nepatří ani mezi tři nejlepší hráče Albionu na turnaji - což platí o všech útočně laděných borcích.
Nejlépe si v roli sparing-partnera Harryho Kanea vedl Jesse Lingard v roli takové dynamické desítky. Dal i gól a svými výpady dělal obráncům potíže. Pohyb Raheema Sterlinga plnil podobnou funkci, byť v zakončení tenhle ofenzivní univerzál pokaždé selhal a opět připomněl, proč mu mnohdy chybně fanoušci vyčítají jeho zbrklost. Dobrý turnaj za sebou nemá Dele Alli, jenž sice gólem pomohl k postupu do semifinále, jenže podobně jako jeho klubový spoluhráč Kane vypadal na hřišti mnohdy unaveně a ztrápeně, což se podepsalo na jeho kontribuci stran gólových šancí.
Kapitolou samou pro sebe je Jordan Henderson, jenž by nominálně měl plnit jak roli defenzivního záložníka, tak roli nízko položeného tvůrce hry. Ani jedno však pro neúnavného běžce není to pravé, a tak byl takovým kočkopsem, z něhož se Southgate snažil vytáhnout co nejvíc. Šance nicméně pro kolegy tvořit nezvládl a v hlavě vytanou na první dobrou snad jen dva momenty - úžasný dlouhý pas na Sterlinga proti Švédsku a skvěle načasovaná přihrávka na Trippiera v úvodním utkání. Právě Trippier v roli křídelního obránce byl v ofenzivě asi nejnebezpečnější, což je pozitivní i negativní zároveň.
Největší tahoun: Kieran Trippier
Už jen to, že se krajní obránce stane nejaktivnějším tvůrcem střeleckých příležitostí, svědčí o mnohém. Trippier vzbuzoval v očích mnohých mírné pochybnosti, ale dokonale je smetl ze stolu. Pravda, jeho jediné výraznější zaváhání přišlo v ten nejméně vhodný moment, a dovolil Mandžukićovi vstřelit vítězný gól - ale proti vysokému Perišićovi měl ve vzdušném souboji pramalou šanci. Své silné stránky ale prokázal dokonale. Rychlý pilovač pravé lajny, neustále aktivní a úspěšný v soubojích jeden na jednoho. V jednom kuse centroval do vápna - a právě tímhle způsobem byla Anglie vůbec nejnebezpečnější. Navíc se ujímal i standardních situací - další velké hrozby Albionu. Dlouhé minuty už byl i národním hrdinou, když v úvodu semifinálového klání otevřel skóre z přímého kopu.
Největší přítěž: Dele Alli
Těžko v anglickém výběru hledat někoho, kdo by vyloženě zklamal. Kyle Walker s Ashleym Youngem neodehráli ideální turnaj, ale o propadák nešlo. To samé platí o Jordanu Hendersonovi, který s výjimkou utkání s Chorvatskem nezaznamenal nikterak mizerný šampionát. Větší očekávání jsme nicméně měli od Dele Alliho, jednoho z nejlepších hráčů Premier League, který je schopný najít si místo v šestnáctce i tvořit gólové šance pro kolegy. Jenže nic z toho se po většinu mistrovství nedělo, Alli byl unavený a nepouštěl se do větších akcí. V průměru na zápas nezaznamenal ani jeden průnik a ani jednu klíčovou přihrávku (0,6). Za pět zápasů si připsal pět střel. To je pro ofenzivního záložníka naprosto nedostačující.
Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Reprezentační výběr Garryho Southgatea vyvolal na ostrovech naprosté šílenství. Z recesistické písně "Football’s coming home" se postupem času stala regulérní hymna, která pohltila národ a spojila ho v jeden společný cíl. Mladý tým toho má hodně před sebou, což fanoušky naplňuje ještě větším optimismem než předvedené výkony na mundialu. A už ty stály za to, semifinálové vypadnutí a následná prohra i v bitvě o třetí místo mínění veřejnosti zas až tolik nekazí.
(mu)
Belgie
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮
V úvodu turnaje Belgii drhl střed pole - v rozestavení 3-4-2-1 byl De Bruyne zbytečně utopený hluboko a nedokázal dostatečně ukázat své nesporné kvality. S jeho pozdějším přesunem více dopředu ale toto zmizelo a útočná síla Belgičanů mohla naplno propuknout.
Martínezovi zároveň dobře vyšly taktické tahy v průběhu play off - ať už šlo o zařazení Chadliho s Fellainim v zápase s Japonskem, které poslal do hry v průběhu druhé půle a oba dva se vstřelenými góly podíleli na obratu celého duelu, nebo na čtvrtfinále s Brazílií. Tam španělský trenér zvolil rozestavení 4-3-3 a sázka na něj mu vyšla.
Romelu Lukaku netypicky na pravém křídle odehrál vynikající utkání, přesun Chadliho na LCM byl také dobrý tah. Martínez měl možná oproti Wilmotsovi k dispozici o něco lepší kádr, jelikož jeho tahouni jsou zase o něco zkušenější a hvězdnější, na rozdíl od svého předchůdce však turnaj v žádném případě neprokaučoval.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Belgičané sázeli většinu času na tři stopery a dva wing beky. Na pravé straně si Thomas Meunier své povinnosti plnil svědomitě a jeho absence v klíčovém souboji o postup do finále byla pro Martínezův celek velkou ztrátou
Na druhé straně už to taková sláva nebyla - Yannicka Carrasca turnaj nezastihl v nejlepší formě a ze sestavy později vypadl zcela. Stoperskou trojici z velké části tvořili hráči ze Spurs, kteří vyloženě nezazářili ani nezklamali - skutečnou hvězdou defenzivní fáze mužstva byl totiž gólman Thibaut Courtois.
Brankář londýnské Chelsea nepatří mezi největší sympaťáky "na okruhu", jeho brankářské schopnosti jsou však nepopiratelné. Ve všech klíčových zápasech turnaje zachytal skvěle a naprosto zaslouženě obdržel cenu pro nejlepšího čapáka turnaje. Přestoupí do Realu?
Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Obrovská ofenzivní síla Belgie se projevila. Už v základní skupině, byť jim letos turnaj nenadělil dvakrát těžké soupeře, ukázal, jakou sílu v sobě Lukaku či Hazard mají. S příchodem vyřazovací fáze šampionátu se to pak ukázalo naplno.
Eden Hazard podával výkony, jaké možná v dresu Blues nepředváděl poslední dva roky, Romelu Lukaku si přivezl do Ruska skvělou formu a ukázal, jak komplexním útočníkem je (viz jeho skvělé a citlivé zapojení do hry při gólu Chadliho proti Japonsku a mnoho dalších situací) a Kevin De Bruyne s posunem sestavou více dopředu do pole také povyrostl. Na belgickou kombinaci, rychlý přechod do útoku i vytváření nebezpečných šancí byla jednoduše radost se dívat.
Největší tahoun: Eden Hazard
Mistrovský výkon. Směle ho spolu s Modrićem a několika Francouzi lze řadit mezi ty vůbec nejlepší hráče turnaje. Už od prvního utkání s Panamou, kde si před jedním z gólů dokonale povodil asi čtyři protihráče, ukazoval svou genialitu a svůj herní přehled, což následně opakoval téměř v každém duelu. Belgický tahoun a skvělý ofenzivní vojevůdce.
Největší přítěž: Yannick Carrasco
Překvapil odchodem z Madridu do Číny, byl za to kritizován, místo v základní sestavě reprezentace si ale pro mnohé překvapivě udržel. V průběhu turnaje o něj ovšem 24letý plejer přišel - z pětičlené belgické obrany byl nejhorší, často propadal vzadu a ani útočnou vozbu Belgie nepodporoval tak, jak by se od něj slušelo.
Celkový verdikt: ✮✮✮✮
Čekalo se, zda tahle zlatá generace fotbalistů konečně získá nějaký úspěch. To se povedlo, byť se možná belgickým fans může zdát, že bronz je vzhledem ke skvělé formě Courtoise, Hazarda atd. trochu málo. V klíčovém střetnutí mundialu byla ovšem později mistrovská Francie profesionálnější a podala vynikající profesorský výkon. I tak je ale bronz dobrou odměnou pro tým, který na turnaji rozhodně nenudil.
(jp)
Francie
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮✮
Po dvaceti letech Francie znovu vystoupala na samý vrchol fotbalového světa - to, co se partě okolo Zinedina Zidana povedlo na vlastní půdě, zopakoval mladý francouzský výběr na půdě Ruska. Už před šampionátem byl výběr Galského kohouta pasován mezi největší favority na vítězství a při pohledu na soupisku je jasné proč - zajímavé přitom je, že většina tohoto výběru má své nejlepší roky teprve před sebou, o výkonnostní vrchol této generace tak jít nemusí.
Didier Deschamps se stal teprve třetím koučem, který světový šampionát vyhrál jak v pozici hráče, tak i trenéra. A nutno uznat, že svůj celek připravil náramně, což přitom nebyl vůbec snadný úkol, pokud vezmeme v potaz hrůzostrašné počínání dalších favoritů z Německa či Argentiny.
Zlí jazykové tvrdí, že francouzská reprezentace nehraje atraktivní fotbal - alespoň tedy ne vzhledem k potenciálu, který v ní dříme. Jenže na to se fotbal koneckonců nehraje - Deschamps sice sází na pragmatičtější způsob fotbalu, to ale jeho um rozhodně nesnižuje. Pro mistrovství se mu podařilo dát do kupy disciplinovaný výběr, kde každý táhl za jeden provaz. Ofenzivní hvězdy neváhaly a svědomitě si plnily defenzivní povinnosti, a to až do takové míry, že si frustrovaní Belgičané či Chorvaté neodpustili prohlášení, že Francie ani nehrála fotbal.
V ofenzivě pak francouzský lodivod sázel na individuální um Griezmanna a Mbappého, přičemž tuhle dvojici doplnil bijcem na hrot v podobě Girouda - ten sice nezažil ideální turnaj (z pozice útočníka se neprosadil ani jednou), na druhou stranu se naplno obětoval pro tým a odvedl kvantum černé práce.
Vítězství Francie se rozhodně nedá považovat za překvapení, však už před výkopem patřili mezi adepty na vítězství, že ale naplnit předturnajové prognózy není žádná sranda, to nám letošní turnaj ukázal dokonale.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮✮
Těžko na turnaji hledat celek, kterému by defenzivní řady fungovaly lepším způsobem. Už v základní skupině Deschampsovi svěřenci inkasovali jen jedinkrát, a to z pokutového kopu v duelu s Austrálií. Ve vyřazovacích bojích sice nejprve obdrželi tři branky od Argentiny, na druhou stranu je potřeba dodat, že vyjma Aguerovi trefy z nastavení nešlo o žádné vyložené šance - Gól Di Maríi ze třiceti metrů lze defenzivě jen těžko vyčítat, zatímco ušmudlaná branka Mercada byl spíše dílem náhody.
Ve čtvrtfinále i semifinále pracovaly obranné řady francouzské reprezentace na jedničku a soupeři nedovolili vstřelit ani jediný gól, i když párkrát situaci musel zachránit bravurním zákrokem brankář Lloris. Ten společně s Belgičanem Courtoisem patřil k těm nejlepším strážcům svatyně na turnaji, ačkoliv své renomé si trochu pokazil hloupou chybou z finálového klání. Uprostřed obrany dominovala dvojice Varane - Umtiti. Obránce Realu potvrdil očekávání a ukázal, proč je řazen mezi nejlepší stopery planety, jeho kolega Umtiti se sice nevyvaroval dvou, tří zkratů, krom nich ale podával spolehlivé výkony a brankou do sítě Belgie poslal sebe a své spoluhráče do finále.
Na krajích obrany se z nenápadných mužů vyklubali pořádné stálice - Pavard se blýskl senzační brankou v osmifinále proti Argentině, Hernandez zase po celý šampionát podával konzistentní výkony. Ze středu pole pak defenzivě pomáhal neúnavný N‘Golo Kante, který si svůj první výrazně slabší výkon schoval až na finále, ve kterém byl po hodině hry stažen ze hry.
Ofenzivní fáze: ✮✮✮✮
Směrem dopředu Francouzi spíše než na nějaký sehraný systém sázeli na um individualit - jenže to přece není žádná slabina, pokud se v útoku můžete opřít o borce jako Mbappé či Griezmann, přičemž ty zásobuje přesnými přihrávkami Pogba, který se na šampionátu rozehrál do velmi dobré formy.
Vstup do turnaje přitom Francouzi měli podobný jako před dvěma lety - herně rozhodně nepřesvědčili, s Australany se po většinu času trápili a až díky šťastné trefě Pogby dosáhli na kýžené vítězství. Jenže postupem času nabíralo útočné snažení hráčů ze země Galského kohouta na síle, což ukázala například první půle souboje s Peru, a ve vyřazovacích bojích už byla na jejich rychlé protiútoky skutečně radost pohledět.
Byla to právě rychlá přímočará hra, kterou Francouzi zdevastovali neohrabanou defenzivu Argentiny, které nasázeli hned čtyři branky. Když to ale pomocí rychlých protiútoků zrovna nešlo, vytasili noví mistři světa další velkou zbraň - standardní situace.
Z nichž udeřili v klíčových momentech ve čtvrtfinále, semifinále i finále, celkově si z nich na své konto připsali 3 veledůležité branky, pod které se postupně podepsal Varane, Umtiti a nešťastník Mandžukič, který ve finále míč nasměroval do vlastní sítě. K tomu ještě připočtěme 3 branky z pokutových kopů a dostaneme se na solidní porci 6 přesných zásahů ze standardních situací.
Největší tahoun: Kylian Mbappé
Poslední teenager, který zažil takhle povedený světový šampionát, pocházel prosím pěkně z Brazílie a jmenoval se Pelé. Současná mladá hvězda Paříže ukázala, proč je mnohými považován za nástupce Messiho a Ronalda a proč za něj ještě před dovršením dvaceti let bohatá Paříž vysázela takový balík.
Na šampionátu se stal prvním teenagerem od dob Pelého, který vstřelil branku ve finále mistrovství světa. Krom toho ale na sebe upozornil výbornými výkony - francouzský útočník v sobě totiž kombinuje perfektní techniku, chladnokrevné zakončení ala Thierry Henry společně s vesmírnou rychlostí, která dělá tolika obráncům problémy. Šílené pak je, když si člověk uvědomí, že Mbappé ani zdaleka není hotový produkt a ještě se může pořádně zlepšovat.
Největší přítěž: Ousmane Dembélé
Křídelnímu hráči šampionát naopak vůbec nevyšel. Čekalo se, že po nepovedené sezóně ukáže, co opravdu umí, místo toho však svůj zmar jen podtrhl. Důvěru v základní sestavě dostal jen pro úvodní utkání s Australany, kde však vůbec neoslnil a pro další klání s Peru byl nahrazen Matuidim. Zahrál si ještě v utkání s Dánskem a Uruguayí, v ani jednom případě však velkou díru do světa neudělal a v nabité konkurenci francouzského kádru tak jeho výkony představovaly v podstatě to jediné výraznější zklamání, které pro ně šampionát v Rusku přinesl.
Celkový verdikt: ✮✮✮✮✮
Na turnaji, kde favorité padaly jak vlaštovky, působil dominantní projev francouzského týmu až nepatřičným dojmem. Jako jedinému z favoritů se mu podařilo naplnit předturnajová očekávání a celým šampionátem projel vesměs suverénním způsobem, však posuďte sami - parta Didiera Deschampse prohrávala na celém turnaji pouze 9 minut v utkání s Argentinou, než se senzační ranou prosadil obránce Pavard a vyrovnal tak na 2:2, a nemusela absolvovat ani jedno prodloužení či penaltový rozstřel.
(vs)
Německo
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮
Jedna velká ostuda a asi největší negativní překvapení turnaje. Němci nepředvedli na ruském turnaji vůbec nic. Sázka na klasické 4-2-3-1 s Wernerem na hrotu se neosvědčila, problém ovšem nebyl ani tak v rozestavení, jako spíš ve formě hráčů, kteří v něm nastupovali. Nešlo přitom ovšem o jednoho nebo o dva odpadlíky - na výměnu byla zralá téměř celá německá jedenáctka. A tohle už jde za Löwem.
Německý kouč na turnaji nevymyslel nic překvapivého, spoléhal se na sílu a kvalitu svých hráčů, ti ale v klíčových momentech sezony selhali. Generál z Madridu Toni Kroos přijel na turnaj v příšerné formě a patřil mezi vůbec nejhorší Němce. Jeho kolega ze středu pole Sami Khedira pak na nevýraznou sezonu z Juventusu akorát navázal a to, jak Mexičané v čele s Herrerou ve středu hřiště v prvním duelu favority totálně přejeli, zůstává jedním z highlightů turnaje.
Německé hře v ofenzivě chyběla rychlost, překvapení, zajímavá finální fáze - o tu se na turnaji nejvíc staral Julian Brandt, a to odehrál všehovšudy jen pár minut vždy coby střídající žolík. Kritizovaný Mesut Özil sice podal tragikomický výkon v prvním zápase, po návratu do sestavy na poslední duel proti Korejcům však paradoxně patřil mezi ty nejlepší Němce, když připravil velké množství šancí. Porážce 0:2 však stejně nezamözil (titulky musejí pokračovat i po konci zápisníků, že ano).
Defenzivní fáze: ✮✮
Joshua Kimmich sice na turnaji vyloženě nezklamal, na skvělou formu z Mnichova ovšem stejně nenavázal. Stoperská dvojice Hummels - Boateng pak rozhodně nepokračovali ve šlépějích skvělého turnaje v Brazílii a naopak vzhledem k tomu, jak daleko od sebe v utkání s Mexikem někdy byli, působili oba borci dojmem, že spolu na stoperu hrají poprvé a ne po tisící.
Boateng pak vše korunoval červenou kartou proti Švédsku. Hodně sledovanou figurou turnaje byl samozřejmě Manuel Neuer, který byl fit nakonec až na poslední chvíli těsně před turnajem. Otázka, zda měl chytat Neuer či ter Stegen, se však nakonec v podstatě neřešila vůbec - Němci totiž měli starosti na zcela jiných pozicích než na brankářském postu.
Ofenzivní fáze: ✮
Bída. Timo Werner v Lipsku ukazuje, jak výborným hráčem je. V Rusku ale nedal ani gól a naopak ukázal své ofenzivní limity. Je skvělým tahovým hráčem, se zarputilými a zavřenými obrany si však neumí poradit. Neumí bušit do mohutných vrat, neumí hrát zády k bráně. Tady měl Löw možná sázet spíše na Gomeze. Až příliš prostoru na turnaji dostal Draxler, který přitom v PSG toho vážně během sezony moc neodehrál. O Özila už byla řeč a jediným trochu světlým bodem tak zůstává Marco Reus, který si na velkém fotbalovém turnaji, na který po vynechání MS 2014 a ME 2016 konečně dostal, ostudu neudělal. Jako jeden z mála Němců. Více prostoru pak mohl dostat Julian Brandt, který hru vždy oživil, byť dostal prostor jen na pár minutek. Rozhodně velký německý příslib do budoucna, tenhle sympaťák z Bayeru Leverkusen.
Největší tahoun: Marco Reus
Konečně mu vrchol sezony v repre dresu neunikl. A zrovna bohužel hráli Němci nejhůře za posledních 14 roků... blonďák z BVB si však tak špatně nevedl. Ať už hrál na křídle či pod hrotem, vždy aktivně podporoval útok a snažil se. V jediném duelu, ze kterého Němci vytěžili body, se navíc podepsal pod obě branky: proti Švédům nejprve gól na 1:1 vstřelil a pak přiťukl míč Kroosovi při spektakulárním přímáku v závěru utkání.
Největší přítěž: Sami Khedira
Před čtyřmi lety byl hráčem, který v jedné sezoně vyhrál MS i Ligu mistrů (stejně jako letos Raphaël Varane). Letos byl hráčem, kterému se moc nepovedla klubová sezona, a na mistrovství světa pak vyloženě zklamal. Mexičané si z něj dělali vyloženě legraci a proti Koreji to nebylo o moc lepší (Özil si svůj návrat do sestavy výkonem relativně obhájil, středopolař Juventusu nikoliv). Do budoucna by měli šanci vedle Kroose dostávat jiní hráči.
Celkový verdikt: ✮
Zklamání na celé čáře. Nepostup je jedna věc, předvedená hra druhá. Němci se neloučili s turnajem po sympatických, bojovných výkonech - naopak, kromě závěrečného tlaku v 10 proti v přesilovce hrajícím Švédům na mistrovství nezaujali oko diváka vůbec ničím. Nejhezčí vzpomínkou na německé účinkování na turnaji tak bude krásný gól Toniho Kroose - paradoxně hráče, který kromě tohohle momentu odehrál naprosto příšerný šampionát...
(jp)
Švýcarsko
Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮
Vladimir Petković patří k těm konzervativnějším trenérům - rozhodně tedy v porovnání s těmi ostatními na mistrovství světa. I na finálovém turnaji se sveřepě držel svého rozestavení 4-2-3-1, které mu přineslo úspěch v kvalifikaci, a vlastně ani neměl důvod ho měnit. Sázel na pevnou defenzivu a s výjimkou divokého utkání proti Kostarice s ní musel být náramně spokojený. Jako naprosto geniální se třeba ukázal tah postavit Valona Behramiho proti Neymarovi, což by před utkáním kdekomu připadlo jako šílenství. Blonďatý záložník ale brazilskou hvězdu úplně vynuloval.
Do utkání o všechno proti Švédům ale nějaká invence přijít měla. Švýcaři nemohli útočit po stranách a následně centrovat do šestnáctky, protože tyhle prostory měl soupeř kvalitně pokryté. No a plán B se ne a ne zjevit. Fotbal, který švýcarský nároďák praktikuje je založený na bojovnosti a pevné defenzivě, která poměrně hbitě přechází do ofenzivy po krajích. Jenže ve své podstatě není příliš variabilní a takticky zdatný protivník je schopen se na ni připravit. A to se přesně stalo v osmifinále.
Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Konečně se Švýcaři zcela zbavili éterické stoperské dvojice Senderos - Djourou a voilá, fungovalo to o moc líp. I proto, že Petković vedle stabilní jedničky uprostřed obrany Schära postavil mladého Akanjiho, což se ukázalo jako parádní tah. Stoper Borussie Dortmund neustále roste a rostl i v průběhu turnaje. Spolu s Shaqirim a neméně skvělým Sommerem patří mezi tři nejlepší hráče celého mančaftu a překonal tak i svého zkušenějšího kolegu. Slovem ještě nezapomeneme pochválit zmíněného brankáře, jenž tasil výborné zákroky a lze na něj pět pouze chválu.
Krajní obránci možná mohli ještě o trochu víc vypomáhat s útočením, ale negativně se na ně určitě nahlížet nedá. Zase často vyráželi do útoku a centry zásobovali borce v šestnáctce. Pokud tam tedy někdo byl. Do defenzivní fáze musíme samozřejmě započíst i Valona Behramiho, jenž šokujícím výkonem smazal Brazilce Neymara. Škoda, že v dalším průběhu turnaje už podobně bezchybné představení nepřidal.
Ofenzivní fáze: ✮✮
Nějak se očekávalo, že tady bude Švýcary tlačit bota. A bohužel se to i splnilo. Haris Seferović nesplnil roli nejlepšího hrotového útočníka, protože prakticky každý jeho náhradník odehrál lepší zápas. Jak Gavranović, tak i Drmić nebo Embolo. Ani větší pohyb a kreativita těchto mužů však Petkovićův tým dostatečně nevypjala k lepším výkonům a největší tíha zodpovědnosti byla na Xherdanu Shaqirim.
Ten se jako jeden z mála zapojoval do útočení velmi často a měl prsty ve dvou brankách. O trochu víc se počítalo s přísunem gólových asistencí od krajních beků, především Lichsteiner zůstal směrem do ofenzivy trošku za očekáváním. To je však možná způsobeno i hrou devítek, které si s centry nedokázali dostatečně poradit. Distribuce nahrávek i střel od Zubera, Džemailiho nebo Xhaky byla spíše sporadická a jejich branky zůstaly po hříchu ojedinělé.
Největší tahoun: Xherdan Shaqiri
Vlastně jediný ryze kreativní hráč svou roli v týmu splnil. Za turnaj vytvořil Shaqiri pro kolegy deset střeleckých příležitostí, nejvíc ze všech Švýcarů na mundialu. Stejně jako většině spoluhráčů se mu nepovedl jediný duel, a zrovna ten nejdůležitější. Augustinsson ho dokázal docela dobře vynulovat a dovolil mu jen několik centrů ve druhém poločase. Stejně ale nové posile Liverpoolu turnaj vyšel. Proti Brazílii posadil gól na hlavu Zuberovi, aby pak gólově rozhodl klíčový souboj se Srbskem.
Největší přítěž: Haris Seferović
Ani tady se švýcarský nároďák nevymanil z očekávání. Pozice hrotového útočníka je problémem od konce kariéry Alexandera Freie a šampionát tohle potvrdil na celé čáře. Seferović měl být jasnou jedničkou - do té míry, jak může ve Švýcarsku jednička jasná být - a selhal. Každý z jeho náhradníků měl větší přínos do hry, a tak se forvard Benficy postupně ze sestavy vytrácel. Od startu proti Brazílii, přes poločas se Srbskem, až k 18 minutách ve zbývajících dvou zápasech.
Celkový verdikt: ✮✮✮
V konkurenci Brazílie a Srbska se se Švýcary počítalo do urputného boje o postup. Ve skupině nicméně ani jednou nepoznali hořkost porážky a naprosto zaslouženě se dostali mezi nejlepších šestnáct. Tam jim los přál - cesta do případného semifinále vedla přes Švédsko a Anglii. Už první soupeř ale reprezentaci helvétského kříže zastavil svou semknutostí a schopností anulovat ofenzivu soupeře. Stejnými vlastnostmi, kterými se pokoušelo postoupit i Švýcarsko. Osmifinále mistrovství světa je každopádně úspěchem.
(mu)
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Hodnocení týmů na MS 2018 - Evropa (jih)
20.07.2018, 15:47
Hodnocení týmů na MS 2018 - Jižní Amerika
19.07.2018, 18:25
Hodnocení týmů na MS 2018 - Evropa (sever a východ)
18.07.2018, 22:06
Hodnocení týmů na MS 2018 - Střední Amerika
17.07.2018, 19:11
Hodnocení týmů na MS 2018 - Asie
17.07.2018, 10:33
Hodnocení týmů na MS 2018 - Afrika
16.07.2018, 17:36
Komentáře (98)
Přidat komentářMáte tam chybu MS aj LM tento rok vyhral Varane a nie Lucas
Díky, opraveno.
tahoun mbappe?
podle mě Griezmann a Pogba
Něco mi říká, že v 10 hráli Němci a ne Švédi.
Francie na celém turnaji nevyhrála jeden jediný zápas?... ... Jako třeba Portugalci před dvěma roky fakt ne, ale tohle je docela krutý pro Francii
U toho Carrasca bych doplnil, že za ten odchod je kritizován oprávněne a že to je obecně fakt krok ne vzad, ale spíš z římsy 8. patra ven.... Dement
Nezamozil
Nemecký dres už stráca na cene: https://pbs.twimg.com/media/DijJU_OXcAEqu1i?format=jpg
Beztak se chtějí zbavit zásob. Nebo už nechtějí nikdy použít dres spjatý s neúspěchem a vymyslí nový.
Na tom obrázku je ještě zajímavé to, jak amatérsky dali na dres Sandhausenu loga sponzorů.
Oni by “vymysleli” nový dres bez ohľadu na úspech či neúspech, mení sa každé dva roky, na každom záverečnom turnaji majú iný dres. Osobne sa mi najviac páčili dresy z rokov 2006 a 2014, ale tieto boli taktiež skvelé.
Je pravda, že tá nálepka pôsobí takým lacným dojmom, ale na obranu Sandhausenu treba povedať, že pri takýchto pruhovaných dresoch nie je veľmi jednoduché zakomponovať tam to logo.
S těmi logy sponzorů mi spíš přijde, že byla přidána v malování...
V kvalifikaci budou mít stejné nebo jiné dresy?
Švýcaři hráli osmiinále v roce 2006, vypadli aniž by na šampionátu dostali gól.
Tak, tak s Ukrajinou.
Lustrinelli
Opravit prosím chybu:
Švýcarsko bylo v roce 1934, 1938 a 1954 ve čtvrtfinále, v osmifinále skončila hned 4x - 1994, 2006, 2014 a letos.
Není to tedy určitě poprvé v historii.
Poprvé, co si toho autor všiml.
Alli patril k najhorším hráčom Anglicka, ale žeby bol fakt ten najvačší prepadák? Bol utopený niekde na CM, nemal priestor pod hrotom a bol takticky zviazaný.
Ak by bol na mieste Sterlinga, tak by to vyzeralo úplne inak. Inak Sterling podľa mojho názoru najvašia anglická príťaž, tesne nasledovaný Youngom. Ten ale nie je LB, takže sa dalo čakať, že bude horieť. Celkovo Anglicku chýbal plán B.
+ Alli sa v prvom zápase zranil, keď si natiahol sval. Nebol 100% fit podľa mňa. A čo sa týka streľby, tak Anglicko sa k streľbe ani nedostávalo. Splašený Sterling tam pobehoval ako divina, Kane bol kdesi na AM vo vyraďovačkách a Hemderson proti Chorvátsku nedal jeden pas. Celé zle od Albionu, neviem akým zázrakom boli v semi. Veľká slabina v zálohe a na lavičke.
Do strelby se Anglie nedostavala? Sterling byl pritez? Jakym zazrakem byli v semi? Ja jsem se snad dival na uplne jiny sampionat. Anglie tam byla zaslouzene, mimochodem 60 minut naprosto ovladala i Chorvaty. Zakonceni a neschopnost dorazit soupere byl ale jeji problem. A kdyz mas v tomhle problem, znamena to, ze to bylo. Na zacatku nebo na konci tech akci byval pravidelne Sterling. Takze spis nez herni pritezi byl nestastnikem. Herne byl naopak pro Anglii klicovy. Jeho pohyb delal celou hru. Mohl mit klidne statistiky treba 6+3. Zakonceni a reseni finalnich situaci uz ale neni otazka hry jako spis hracovy esence.
Tak v porovnání očekávání/realita zklamal, bohužel. Měl to být on, kdo udělá rozdíl, ne Sterling, který hraje úplně něco jiného než v City. Právě, že Kane chodil na AM jde za Delem, ne za Hendersonem, který je na hřišti kvůli milionu věcem, ale neřadí se mezi ně tvorba hry.
Sterling bol strašné sklamanie úplne zbytočný hráč pre tím nič produktívne nevymyslel
Vždyť běhal.
Ale no taaak.
Ctyri hvezdicky pro belgickou defenzivu? Whoa.
Nejlepsi golman turnaje, jeden z nejlepsich pravych beku, solidni stoperi (ne bezchybni, ale urcite taky ne spatni), vylozene zklamal me jenom Carrasco. 6 golu v 7 zapasech, podle me s defenzivou mohou byt spokojeni.
Tech golu mohlo bejt mnohem vic, kdyby Brazilci nepalili tak, jak palili. Dyt tam vylozene tekli. Alderweireld odehral vylozene spatnej turnaj, Kompany samy brainfarts, Vertonghen taky vypinal. Zaloznici se odmitali poradne vracet. To vsechno se melo promitnout do max. 3* imo
Max 3? Takže bys jim dal klidně 2? Belgie neměla tak propracovanou defenzivu jako Francouzi, ale tak kriticky bych je neviděl. A Courtois dělá hodně
Hlavně bych tady zohlednil ta tolik propíraná očekávání - každý z nás od Belgie čekal směrem dozadu tragédii, takže když nakonec předvedli tohle, stejně jako ty to považuju za úspěch a solidní vybalancování nejlepší ofenzivy na turnaji.
Tragedii? No to zas ne. Dal bych jim 3*, protoze systemove to byla dezorientovana klasika (hlavne na standardkach), individualne me zklamali v podstate vsichni stoperi a prekvapil jen Witsel. A ctyri inkasovany goly od Tuniska a Japonska sou taky dost alarmujici a vypovidajici o tom, jak Belgie kontrolovala zapasy (coz nekontrolovala v podstate v zadnym bode, s vyjimkou Panamy - a i tam jen v druhy puli).
jeden z najlepsich pravych bekov? ved zahral tak dva zapasy a aj to prehanam. ti solidni stoperi su iba na papieri, v zapasoch chaosili zaujimavym sposobom a na to ake su to mena hrali dobru biedu...
Meunier zahrál výborně ve čtvrtfinále a o třetí místo, v semifinále Belgii šíleně chyběl. Že nezaujal proti Panamě a Tunisku je důležité asi tak stejně jako že tam Kane nasázel pět fíků.
ze v seimifinale chybal som pisal aj ja. a potvrdzujes to co som napisal, zahral dva zapasy...
5 hvězd si Francie nezaslouží. Nedali ste je ani Chorvatsku.
Francie si je zaslouží. Chorvatsko a domácí výběr by je měli mít taky
domaci vyber
Ako každý, tak aj redaktori majú obľúbené teamy a tie menej obľúbené.
Na obľúbenom teame nachádzaš samé pozitíva, nad negatívami privieraš oči. Na neobľúbenom opačne.
"Úžasné" výkony Francúzov v skupine nemajú vplyv na 5 hviezdičiek, "nevýrazné" výkony Chorvátov vo vyraďovacej fáze majú vplyv na to, že nedostali 5 hviezdičiek.
otazník vysel?
V noci jsem jim to namrdaný psal do toho nahlašování chyb a furt nic.
K té fotce by bodl popisek: Hráči Německa reagují na článek na EF.
Už jsem to tu psal, Ben Afra vyzval Deschampse k rezignaci za nekoukatelný styl...
A vrátí se ofenzíva Ben Arfa - Nasri - Benzema
éterická dvojice Senderos - Djourou
nemci snáď budú pokračovať v nastolenom trende
Anglie prostě neměla povedený šampionát jako Írán, to jde prostě blbost, kdyby Írán postoupil, pak možná, takhle to vůbec nejde srovnávat. Ani když zohledníme predikce a očekávání u týmu
Přečteno vše, díky za super servis k MS
Dembelé největší přítěž jo? I v tom výpisu zápasů je to hodně posunuté od reality - defakto se dá hodnotit jenom první zápas s Austráliíí, kde opravdu nehrál nic extra (ale stejně jako většina ostatních hráčů Francie), proti Peru odehrál 16 minut, což je taky asi hovadina hodnotit nebo kritizovat za to, že neudělal tři gólovky. Proti Dánsku skoro celý zápas, ale to snad ani nebyl fotbal, proč z toho vytahovat zrovna jeho? No a proti Uruguayi 3 minuty, to se fakt těžko dá slovy autora udělat "díra do světa" Takže je vlastně označen za největší přítěž kvůli jednomu zápasu, kde navíc nijak zvlášť negativně nevyčníval z průměru ostatních...
No ale koho jiného bys tam chtěl dát? Z těch Francouzů, co alespoň jednou zasáhli do šampionátu, předvedl nejhorší výkon. Beze sporu.
To je pravda, z těch hráčů mimo jasný základ něco odehráli akorát Nzonzi, Tolisso a Fekir a u těch se toho dá hodnotit ještě míň. Já bych tam dal když už radši Girouda, který odehrál všechno a přestože chápu, že byl důležitý v jiných věcech, tak na hrotového útočníka to pro něho bylo přece jenom statisticky tristní a pro bránu soupeře sám opravdu nebezpečný nebyl a nemění na tom nic ani to, že to nebezpečí stokrát vyrovnali a překonali Mbappé s Griezmannem. Spíš měl ale štěstí, že jim zrovna MS tak brutálně vyšlo, tak na něj nebyl upřená taková pozornost vzhledem k nějaké produktivitě.
a že se od něho určitá produktivita čeká, viz ME 2016 - 3 góly, kvalifikace MS - 4 góly
FC Barcelona, to všetko vysvetluje...
Ale Giroud právě žádnou příteží nebyl. Plnil do puntíku to, co se po něm chtělo, a jeho mezihra byla příkladná. Jinak Tolisso hrál takový průměr, Fekir a N'Zonzi hráli slušně. Dembélému to prostě nevyšlo.
Úplně vidím trenéra jak říká Giroudovi: Hlavně nedávej góly a buď dobrej v mezihře!!! A v tý byl taky hroznej třeba ve finále ztratil balon kdykoliv se k nemu dostal.
To je jedno.
Giroud jako vysmech by byl poradnej provar. Vsak sehral obri roli v postupu do finale. S Dembelem na hrotu nepredstavitelny.
*pritez
Už len to, že ho posadil matuidi s Tolissom (teda úplne iné posty) hovorí samo za seba
Redaktorům děkuji za skvělou práci po celé MS. Pár překlepů se tam zrodilo, ale společnými silami jsme je dokázali napravit.
A z negativních komentářů si nic nedělejte. Alespoň pociťujete život rozhodčích. Ať jste sebelepší, vždy se najdou nějací jednodušší jedinci, kteří Vás budou kritizovat.
Díky. Sláva vítězům a rozhodčím a čest poraženým
Chtwl jsem se zeptat, jake platy muzou mit tak sportovni reditele? Je to srovnatelne s trenery? Nebo maji mensi platy?
To se z tebe najednou stal sportovní ředitel?
Ne, jen me to zajima. Pro predstavu
Podle me musi mit i vic, ne? Kdyz to cele vede
"Z recesistické písně "Football’s coming home"? Odkdy je ten song recesistickej? Jako vím, že kolovaly různý memes, ale to z 3 lions ještě nedělá recesi..
Mělo se to napsat líp no, ale takhle (že to u příležitosti tohohle MS byla zprvu recese) to stopro bylo myšleno.
mozna by nemcum prospelo zbavit se fetisistyckyho lowa a angazovat nekoho kdo tomu vrati rad...
https://youtu.be/zERViynKzZM
raději tohodle https://www.youtube.com/watch?v=rQG1w39YHvk
Diky za vsechny clanky k MS, skvela prace! Tesim se na EURO!
Nebyl bych k Německu až tak kritický. Samozřejmě vypadnout ve skupině je pro ně velká ostuda. Němci sice nehráli dobře, ale z mého pohledu doplatili spíše na neproměňování šancí, než na to, že by byli tak bezradní směrem dopředu. S Mexikem si jednoznačně zasloužili alespoň bod a v zápase s Koreou spálili snad 5 tutovek. Celkově si nemyslím, že by Němci hráli ve skupině o moc hůř než třeba Francouzi, kteří ale v klíčových momentech dokázali proměnit své šance..Pravda ale je, že Němci z mého pohledu potřebují výraznou obměnu kádru, kterému už tak trochu chybí motivace, a možná i trenérského štábu. Dodnes nechápu, proč Low nevzal na turnaj Saného.
Každopádně jsem zvědavý, jestli Francie za 4 roky také vypadne ve skupině a naváže tak na zaběhlou tradici..
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele