Hrál za Real, ale pil a kouřil dvě krabičky denně. Teď se Cicinho omlouvá synovi

Když se řekne brazilský fotbalista, asi mizivé procento lidí na světě si na první dobrou vybaví jméno Cicinho (42). Bývalý krajní obránce, celým jménem Cícero João de Cézare, neměl v porovnání s mnoha svými parťáky z brazilské reprezentace tak hvězdnou kariéru, ale neúspěšný rozhodně nebyl. Co bohužel poutalo pozornost ještě víc, byl jeho vztah k alkoholu. O něm se rozpovídal pro EPTV.

Cicinho se po působení v několika brazilských klubech vydal do Evropy v roce 2005. To byl také rok, ve kterém v barvách Sao Paula zaujal především díky vítězství v Mistrovství světa klubů. Tehdy jeho mužstvo v japonské Jokohamě přehrálo Liverpool 1:0. A brazilský obránce byl v hledáčku hned několika velkoklubů.

Rozhodl se pro tým, který je nedosažitelným snem mnoha fotbalistů, Real Madrid. Španělský gigant už měl v té době v kádru jeho brazilské "známé" Ronalda, Robinha, Júlia Baptistu a Roberta Carlose. A samozřejmě i další tváře světového fotbalu. Sdílet s nimi jednu šatnu je výzvou, ale také věčným bojem. Není totiž snadné urvat si pro sebe pevnou pozici někde, kde se o každé místo pere několik hráčů světové úrovně.

A když se nedaří, mnohdy přichází ke slovu alkohol, Cicinhův starý známý z mládí a dospívání, které si odbyl ve dvacetitisícovém městečku Pradópolis. "Poprvé jsem se napil ve 13 letech a přiznám se, že od té doby jsem vlastně nikdy nepřestal," řekl Cicinho.

"Tehdy jsem bydlel na venkově a o víkendech jsme se scházeli s kamarády a chodili na náměstí, nebo do klubů. Byl tam jeden bar, já jsem byl sice nezletilý, ale buď se mi podařilo to skrýt, nebo jsem poprosil někoho staršího, aby mi alkohol koupil. Pak jsem se jen vyhýbal rodičům a policii," vyprávěl. Jeho návyk pronikl na veřejnost až před deseti lety.

I přes handicap, kterým evidentně od mládí trpěl, se stal elitním fotbalistou a má na kontě i 15 utkání za národní tým. Madridské Santiago Bernabeu pro něj sice bylo domovem jen na jednu sezonu, ale i tam se oddával alkoholovým hrátkám.

Mnohdy se na tréninku objevil podle svých slov opilý a využíval také toho, že jako hráč slavného klubu byl prakticky všude vítán. A pil tak zadarmo. "Neměl jsem to díky své profesi těžké, v restauracích mi všechno dávali a nic po mně nechtěli," zavzpomínal. "Díky tomu jsem pak mnohdy přijel do areálu klubu opilý a následně musel pít dost kávy kvůli dechu a doslova se koupat v parfému, abych nebyl cítit," dodal.

Zatímco ve španělské metropoli mu jeho utajovaný zlozvyk procházel, v té italské už to nevyšlo. Cicinho se v roce 2006 přesunul do AS Řím a tam šlo pomalu do tuhého. Ve chvíli, kdy si poranil vazy v koleni a delší dobu byl mimo soupisku, alkohol přicházel ke slovu víc a víc. "Pít jsem začínal hned po tréninku. Chodil jsem na fyzioterapii, domů přicházel kolem druhé hodiny a přestával pít až okolo čtvrté," vzpomínal. 

V Římě působil mezi lety 2007-2012 a z jeho pohledu nešlo o to úplně nejvydařenější angažmá. Brazilec často sledoval utkání jen ze střídačky a volný čas trávil se skleničkou v ruce. "Doma jsem měl basy piv a dalšího alkoholu, pil jsem s lidmi, co se tvářili jako přátelé, nebo klidně sám. Začal jsem hned jak jsem přišel domu, a taky jsem u toho dost kouřil, klidně dvě krabičky denně. Ještě horší to bylo v klubech, s pitím jsem prostě nedokázal přestat," vykládal v roce 2012 pro football-italia.net. Tehdy otevřeně své potíže přiznal.

Prý mohlo být ještě hůře. Nebýt pravidelných antidopingových testů, pustil by se býval i do užívání drog. S depresemi prý bojoval tak, že se nechával tetovat. Uměleckých kousků měl už před lety na těle více než 30.

I přesto, že organismu dával zabrat a evidentně měl problémy s morálkou, našel v kariéře ještě několik dalších angažmá. Tím nejdelším byly tři sezóny v tureckém Sivassporu. 

Aktuálně Cicinho zpytuje svědomí a vydal se jinou cestou. "Mám patnáctiletého syna a chci se mu omluvit, za život, který jsem dříve vedl," vysvětlil pro deník Marca.

Dobrá volba!