Hranáčovi se vyplatila trpělivost v Hoffenheimu. Byla to dlouhá cesta, ale snad je to teprve začátek, věří

Robin Hranáč (25) nechává zapomenout na komplikovanou první sezonu v Hoffenheimu. Český reprezentant přišel do bundesligového klubu v létě 2024 z Viktorie Plzeň, v loňské sezoně však odehrál pouhých pět soutěžních zápasů. Během letní přestávky se ale stoper probojoval do základní sestavy TSG a dobrými výkony si kromě jiného řekl o návrat do národního týmu.

Hoffenheim za Hranáče zaplatil 8 milionů eur, plzeňský rodák však zpočátku vysoká očekávání nenaplnil a během druhé poloviny minulého ročníku často vysedával pouze na tribuně. "Bylo to náročné, ale nikdy jsem se nevzdal. Chtěl jsem být připravený, až přijde šance," vrátil se Hranáč k období, kdy to vypadalo, že z Hoffenheimu po pouhém roce odejde.

Bývalá opora Plzně ale během letní přípravy přesvědčila trenéra Christiana Ilzera, jenž dal Hranáčovi šanci v prvním kole DFB-Pokalu proti Hanse Rostock. Hoffenheim na půdě třetiligového soupeře zvítězil 4:0 a český stoper už v základní sestavě zůstal.

Hranáč od první minuty nastoupil do všech sedmi soutěžních utkání v sezoně a opakovaně se dočkal chvály od trenéra. "Bylo pro mě důležité, že jsem mohl absolvovat celou letní přípravu. Díky tomu je to mnohem jednodušší. Před rokem jsem přišel až po prvním ligovém zápase a nikdy jsem se pořádně nedostal do rytmu," vysvětlil v rozhovoru pro klubový web Hoffenheimu.

Hoffenheim kupoval Hranáče jako posilu do základní sestavy. Před příchodem do Německa byl vyhlášen nejlepším obráncem české ligy, s Plzní se probojoval do čtvrtfinále Konferenční ligy a debutoval za českou reprezentaci. Na mistrovství Evropy 2024 nastoupil do všech tří zápasů Česka a prožíval dosavadní vrchol kariéry, přesto odchod do zahraničí zvažoval. Hranáč se ale nakonec rozhodl nabídku Hoffenheimu přijmout, v čemž mu pomohla také přítomnost několika krajanů.

"Všechno pro mě bylo nové: liga, země, jazyk. Prostě všechno. Moji krajané, včetně Adama Hložka, mi pomohli s aklimatizací. Byli tu pro mě, zejména v těžkých chvílích," řekl Hranáč, který na rok vypadl z národního týmu.

Těžkých chvil prožil během loňské sezony v Hoffenheimu několik, třeba když chyběl v nominaci na zápas Evropské ligy. Přesto nadále tvrdě pracoval a trpělivě čekal na šanci. "Nikdy jsem se nevzdal. V takových situacích mi pomáhají přítelkyně i náš pejsek Miley, abych nemyslel jenom na fotbal."

Přestože v Hoffenheimu se Hranáč drží spíše v ústraní a pozornost nechává upřenou na ostatních, k působení v mateřské Viktorii Plzeň se vrací s nadšením. "Mým největším snem bylo jednou nastoupit za tento klub. Jako kluk jsem v Plzni podával balony a znal polovinu stadionu. Když jsem pak poprvé nastoupil za áčko, byl jsem neuvěřitelně nervózní," vzpomíná.

Hranáčova kariéra se nikdy nevyvíjela přímočarým směrem. Naučil se ale, že k cíli mohou vést i složitější cesty a že trpělivost přináší ovoce. "V mládeži jsem nikdy nebyl nejvýraznějším hráčem, ale vždycky jsem se zlepšoval," řekl Hranáč, který po roční anabázi konečně pravidelně nastupuje v Bundeslize. "Byla to dlouhá cesta a mám radost, že jsem zpátky. Věřím, že je to teprve začátek. Chci toho dosáhnout mnohem víc. Všichni mi pomáhají a věří mi," dodal.