Hranice lidských možností? Soupeře v Bolívii čeká peklo těsně pod nebem

Už v roce 2007 přišla FIFA s rozhodnutím, že Kolumbii, Ekvádoru a Bolívii zakáže hrát zápasy v nadmořských výškách vyšších než 2500 metrů nad mořem. Zákaz byl nicméně hned o rok později zrušen. Nyní ovšem nový bolívijský stadion pro tým Always Ready znovu otevírá otázku, co je a není vlastně regulérní.

Masakr v El Alto. Zní to jako název laciného westernu nebo hororu, je to ale pouze popis toho, co zažili hráči Venezuely v rámci kontinentální kvalifikace na mistrovství světa. Ve zmíněném El Alto, což španělsky znamená doslova "Výšina", podlehli domácí Bolívii 0:4. Fanoušci Venezuely jsou logicky rozezlení, protože tamní stadion stojí ve výšce šílených 4090 m n. m.! Samotné město je navíc známé i dost proměnlivým počasím, kdy během 24 hodin může svítit slunce, pršet, nebo i začít sněžit. Kromě toho je také považováno za nejméně bezpečné město Bolívie, převládají ovšem spíš krádeže než násilná kriminalita.

Zrušení zmíněného zákazu z roku 2007 totiž Sepp Blatter tehdy okomentoval, že "otázky nadmořské výšky nejsou součástí agendy FIFA". Je to na jednu stranu pravda, na straně druhé ale skutečně podmínky v Bolívii příliš férové nejsou. Fér ale je, že hráči Venezuely dostali čas na aklimatizaci v bolívijském Altiplanu, nicméně pro tak extrémní výšky není lidský organismus fungující běžně v "normálních" podmínkách schopen podávat kvalitní sportovní výkony. Přesto lze říct, že ačkoliv na brejkově stavěné Venezuele bylo vidět, že evidentně šetří síly, aby vydržela celých 90 minut, za prohru si může maximálně sama hloupými chybami.

Bolívie samozřejmě moc dobře ví, co dělá, na druhou stranu najít v ní dostatečně velké město s nadmořskou výškou pod 2000 m n. m. není zase tak snadné. V podstatě jediným takovým (a oficiálně největším) městem je Santa Cruz de la Sierra, které je ale zase pro změnu v tropické oblasti, zatímco všechny velké domácí kluby hrají v Altiplanu, které je pro Bolívijce přirozenějším prostředím. Při přesunu do Santa Cruz by tedy naopak znevýhodňovali maximálně tak sami sebe.

Hrát ve výšce zhruba 4100 m n. m. není sice ani zdaleka světový rekord - tím je přátelské utkání dvou ženských týmů na hoře Kilimandžáro, v rámci profesionální scény jde ale o unikát. Bolívie hrála i dřív své zápasy v extrémní nadmořské výšce na Estadio Hernando Siles (cca 3640 m n. m.), kde v roce 2009 slavně rozdrtila Argentinu 6:1, přesun do ještě šílenějších podmínek v El Alto ale má být trvalý. Pro srovnání, nejvýše položený stadion v Evropě je v Andoře ve výšce zhruba 1000 m n. m., v Nepálu se hraje ve výšce 1400 m n. m., v bhútánském Thimphu v cca 2300 m n. m. a v Africe se v Lesothu hraje okolo 1600 m n. m. El Alto je zkrátka nepředstavitelný extrém.

Je ale také otázkou, nakolik si Bolívijci sami vlastně neztěžují zkvalitnění svého fotbalu, protože hrát ve výšce 4 kilometrů s sebou nese kromě nesporných výhod jako rychlé únavy soupeřových hráčů a zcela specifického chování míče, který v řídkém vzduchu létá mnohem rychleji než normálně, také nevýhodu v podobě trvalé fixace na tyto podmínky. Bolívijci ve venkovních zápasech tradičně prohrávají, ačkoliv kvalita jejich fotbalistů není ani zdaleka tak špatná, jak si mnozí Evropané myslí. Bude navíc zajímavé sledovat, jak si s nadmořskou výškou poradí také Bolívijci hrající mimo domácí ligu. Jejich odchody do kvalitnějších soutěží totiž začínají na tamní poměry rychle přibývat.