IL CODINO ROBERTO BAGGIO

Pět roků a dva dny. Přesně tolik času uplynulo od chvíle, kdy se naposledy objevil Roberto Baggio v dresu reprezentace Itálie. Vrátil se, aby se rozloučil. "IL CODINO", "9 a půl"... a jeho skvělá kariéra...

Italie - Španělsko, 28. dubna 2004, Janov. S kapitánskou páskou "Azzurra" vybíhá na stadión ke svému poslednímu zápasu za národní tým hráč, kterého mnozí považují za kouzelníka vymírající fotbalové krásy.

Vyznavač buddhismu, milovník lovu. Ale především mág, o kterém se Michel Platini vyjádřil jako o "9 a půl". To když on byl vybrán mezi deset nejlepších hráčů století a Baggio se nevešel. Extrenér Fiorentiny Aldo Agroppi řekl, že "v nohou tohoto hráče zpívají andělé".

Roberto Baggio má ve svých 37 letech za sebou bohatý fotbalový životopis. Vicenza (1982-85), Fiorentina (1985-90), Juventus Turín (1990-95), AC Milán (1995-97), Bologna (1997-98), Inter Milán (1998-2000) a Brescia (od září 2000). Po řadě zranění, která ho nechala na pokraji ukončení fotbalové kariéry, si tento poslední italský držitel Zlatého míče evropského fotbalu, z roku 1993, naposledy oblékl dres, ve kterém prožil chvíle slávy, ale také okamžiky k zapomenutí. Když odcházel 31. března 1999 z hrací plochy po utkání Itálie - Bělorusko (1:1), měl za sebou 55 startů a 27 vstřelených branek. 10 let a 4 měsíce, 3 účasti na MS. Trenérem mu byl Dino Zoff, brankářská legenda, spoluhráčem Paolo Maldini, který po boku Baggia stál i při jeho debutu za národní tým, 16.11.1988 (Itálie - Holandsko 1:1). První branku vsítil Baggio v zápase proti Uruguayi. Všechna tato utkání byla součástí přípravy na MS 1990, které se hrálo v Itálii. Těsně před tímto šampionátem byl Baggio prodán do Juventusu, což vyvolalo bouřlivou reakci fanoušků Fiorentiny, kteří pak po několik dnů okupovali místnosti vedení tohoto klubu.

Na MS 1990 nehrál úvodní zápasy, ale i tak vstoupil do podvědomí příznivců kopané. Dal důležitý gól v zápase s Anglií (2:1) v boji o 3. místo. Celá Itálie chtěla titul, ale nakonec společně s Baggiem slavila i bronzové medaile. Jestliže toto mistrovství ho uvedlo do světa fotbalové slávy, to následující pro něj skončilo jako černý a strašidelný sen. V roce 1994 na MS v USA se Baggio ze začátku necítil dobře. Ve 21. minutě zápasu proti Norsku ho trenér Arrigo Sacchi vystřídal poté, co byl vyloučen brankář Gianluca Pagliuca. Ale Itálie, hrající bídný fotbal, k postupu do finále Baggia a jeho kouzla potřebovala. V osmifinále proti Nigérii (2:1) dal dva góly, ten druhý v prodloužení z penalty. Ve čtvrtfinále hrála Itálie se Španělskem (2:1) a Baggio dal vítězný gól v 88. minutě. A v semifinále proti Bulharsku (2:1)? Ani hádat nemusíte. Ve 21. a 25. minutě rozhodl o postupu do finále. To skončilo 0:0, následovaly penalty. Franco Baresi a Davide Massaro neproměnili za Itálii, Marcio Santos za Brazílii. Roberto Baggio měl v páté sérii uchovat naději pro Itálii. Přestřelil..... Slzy v očích a pozdější slova dala jasnou odpověď - nejhorší okamžik jeho sportovní kariéry!

Nedařilo se mu ani v Miláně, kde víc času proseděl na lavičce, než proběhal na zeleném trávníku. Až se objevil spasitel v podobě Renza Ulivieriho z Bolongi. Tam ožil natolik, že Cesare Maldini neváhal a povolal ho znovu do reprezentace na MS 1998. Začal jako hráč základního kádru, ale velice brzy začal Maldini dávat přednost slabě hrajícímu Del Pierovi. Ke škodě Itálie, která toto rozhodnutí zaplatila draho.

Pozdější neshody s trenérem Lippim v Interu a nekonečné čekání na nabídku angažmá v roce 2000 téměř znamenaly konec sportovní dráhy Roberta Baggia. Až zavolání Carla Mazzoneho z Brescie mu vrátilo radost ze života a z fotbalu zejména.

Mistrovství světa v Koreji a Japonsku mělo znamenat vyvrcholení celého fotbalového života tohoto fotbalisty. Toužil po startu na této nejdůležitější sportovní události roku 2002. Jeho buddhistická víra vše umocňovala až do té míry, že se vyléčil z těžkého zranění mnohem dříve, než se očekávalo. Přes nátlak fotbalové, a nejen té, veřejnosti, ho však trenér Giovanni Trapattoni do národního týmu nepovolal.



Dnes ovšem podlehl volání lidu. Roberto Baggio se rozloučil víc než důstojně. Hrál 80 minut a patřil k nejlepším na trávníku janovského stadionu. Nekonečný potlesk, provolávání slávy a díků, vyprovázely tuto legendu světového fotbalu při odchodu.

Ještě pár zápasů v dresu Brescie a opona definitivně spadne. I když, kdo ví? O víkendu dal vítězný gól do sítě Lazia a opět patřil k těm nejlepším na hřišti. Ať už skončí, nebo ještě ne - IL CODINO zůstane nezapomenutelnou legendou.