Jak běloruská liga a tamní FK Sluck k nezvyklé popularitě přišly

Když se řekne běloruská liga, nebo všeobecně běloruský fotbal, většina běžných fanoušků si vybaví dlouholetou stálici evropského fotbalu Alexandra Hleba či několikanásobnou účast BATE Borisov v Lize mistrů v čele s domácím vítězstvím nad Bayernem Mnichov v sezóně 2012/13. Pro české fanoušky je zřejmě známé i Dinamo Minsk, soupeř Viktorie Plzeň v základní skupině Evropské ligy 2015/16. Fajnšmekři možná vzpomenou na Dněpr Mogilev - hlavně fanoušci Baníku možná dodnes netuší, jak s ním mohli v třetím předkole Evropské ligy 2010/11 vypadnout poté, co soupeř do Ostravy dorazil po 18 hodinách v běžném autobuse.

Dnes však tisíce fotbalových fanoušků po celém světě znají týmy a hráče do března letošního roku známé pouze hardcore sázkařům. Může za to čistě vyhlášení pandemie a postupné přerušení valné většiny světových lig. V průběhu dubna tak zůstaly v provozu pouze nejvyšší soutěže ve státech, jejíž představitelé buď zcela zakázali používat slovo "koronavirus" (Turkmenistán), nebo vyhlásili, že se jedná pouze o chřipku (Nikaragua a Bělorusko). Jelikož kvalita soutěže v Turkmenistánu a Nikaragui připomíná spíše naší divizi (pro otrlé; na YouTube lze najít streamy), veškerá pozornost se brzy přesunula do Běloruska.

Lecčemu napomáhá, že tamější prezident Alexandr Lukašenko je i přes svůj vysoký věk vášnivým sportovcem. Jeho kousky na ledě jsou skoro tak legendární jako pět branek Vladimíra Putina v duelu proti hvězdám NHL. Právě Lukašenko se sám několikrát během dubna objevil na bruslích při hokejovém zápase, aby tak podpořil sport jako lék proti viru. Slavnou se pak stala jeho hláška, že co spolehlivě koronavirus zažene, jsou pravidelné návštěvy sauny, cvičení, 50g vodky třikrát týdně a práce na poli. Bělorusko se jinými slovy vydalo cestou ignorování hrozby a neomezování společenské volnosti. Za této situace tudíž bylo státními strukturami jasně doporučeno Běloruské fotbalové federaci spustit novou sezónu Běloruské nejvyšší soutěže (Vyšejšaja Liha) podle původního plánu. V Bělorusku se hraje systémem jaro-podzim, a tak bylo 19. března bezstarostně rozehráno první kolo.

Již od svého startu se tak pro sázkové kanceláře stala běloruská liga hlavní světovou soutěží, na kterou začaly být vypisovány desítky příležitostí. Sázkaři se rovněž přizpůsobili - začali sledovat streamy a poctivě sbírat informace, ale ani to nezamezilo okamžité úrodě (sázkařských) překvapení. Málokdo mohl očekávat porážku BATE na půdě minského Energetiku-BGU (BGU - Běloruská státní univerzita, proto přezdívka "studenti”), remízu mistrovského (pokud někdo má rád klišé, tak ex-Ličkova) Dynama Brest s nováčkem Smoleviči-STI nebo pět odpískaných penalt v duelu FK Sluck - Slavia Mazyr.

Hlavní byl nicméně ohlas ve sportovních mediích po celém světě, které v době koronaviru nemají pořádně o čem psát. Od BBC po náš Deník Sport se ozývala kritika a kroucení hlavou. Proč ti "blázni” v době pandemie pokračují v hraní fotbalu, a ještě před diváky? Bývalí i současní fotbalisté, kteří jakkoliv vzdáleně mají cosi společného s Běloruskem, podávali rozhovory o tom, jak to chodí v běloruském fotbale. V Česku vyšel velký rozhovor s loňským vítězem ligy Marcelem Ličkou nebo jediným Slovákem v soutěži Júliem Szökem. Zájem o fotbal v Bělorusku utěšeně rostl. Zpočátku to byly jen desítky, později však už rovnou stovky fanoušků převážně z anglosaských zemí, kdo začínaly sledovat sociální sítě běloruských klubů a zakládat jejich cizojazyčné verze. Hlad po živých fotbalových přenosech, které přináší pozitivní emoce, byl a je velký, obzvláště u diváků, kteří vinou pandemie přišli o práci (pokud lze soudit z příspěvků na sociálních sítích, jde o velkou část nových fanoušků běloruské ligy).

Běloruskému svazu se podařilo až překvapivě rychle reagovat a díky senzačnímu nárůstu zájmu o jeho ligový produkt poprvé v historii prodat televizní práva na nejvyšší soutěž do zahraničí. Dnes běží běloruská liga na sportovních kanálech ve více než 15 zemích světa. Pro ty, kdo žijí v zemích bez vysílacích práv, je již od druhého kola možné na oficiálním YouTube kanálu svazu sledovat každé utkání živě a zcela zdarma. Během pár chvil jsou zároveň pro všechny zájemce uveřejňované góly, nejlepší okamžiky a 6-7minutové sestřihy v dobré kvalitě obrazu. Na východoevropské poměry se jedná o věru nadstandardní divácký servis, za nímž výrazně zaostává i naše nejvyšší soutěž. V zájmu lepšího komfortu živého přenosu je navíc možné si k přenosům pustit i anglický komentář v podobě online radia (CWSports), kde zápasy hlasem provází nadšenec soustředící se normálně na anglický divizní fotbal.

Tato jednoduchá dostupnost živých přenosů umožnila další rozvoj popularity ligy a vytvoření mezinárodní komunity fanoušků napojenou na sociální sítě, a zejména tedy Twitter. Unikátní na této situaci je, že v jednu chvíli došlo k rozdělení nové fanouškovské obce na tábory všech 16 týmu běloruské nejvyšší soutěže, ať už v klubové nebo osobní rovině. Například fanoušci Norwiche všeobecně přijali za svůj Neman Hrodno, jelikož nastupuje ve stejné žlutozelené barevné kombinaci. Fanoušci rivalů z Ipswiche naopak začali sborově podporovat FC Vitebsk nastupující ve zcela modrých dresech. V tomto případě dokonce oficiální Twitter Ipswich Town sdílí příspěvky o vitebském klubu. Se sledováním běloruské ligy se zároveň pojí i mnohé vtipné sázky. Po Twitteru kupříkladu v jednom okamžiku začal kolovat příběh 16 přátel, kteří si náhodně rozdělili kluby mezi sebe s tím, že koho klub skončí poslední, musí letět podpořit daný tým na alespoň jeden domácí zápas přímo na stadion. Jeden z nich, na něhož připadla podpora Torpeda Belaz Žodino, se taky stal zakladatelem jednoho z nejaktivnějších neoficiálních účtů. Mnohé takové zpočátku zcela neoficiální účty nyní nezřídka spolupracují s oficiálními zaměstnanci klubu (nebo dobrovolníky - ne všechny kluby mají zaměstnance mluvící anglicky), přičemž ty aktivnější kluby zároveň publikují informace v angličtině a děkují za podporu své nové fanouškovské základně. Pomalu se rozjíždí i prodej šál, dresů a dalších klubových předmětů. S nejzajímavější iniciativou přišlo Dynamo Brest, když platba vstupenky na domácí zápas znamenala rezervaci sedačky na stadionu, která byla opatřena podobiznou dotyčného plátce. Polovina výtěžku ze vstupenky přitom byla věnovaná na boj s koronavirem.

---

Virtuální fanoušci Dynama Brest při domácím duelu s Isloch Minsk. Zdroj: twitter.com

---

Svébytným fenoménem je popularita fotbalového klubu ze Slucku, historického městečka asi hodinu na jih od Minsku. Tento donedávna ničím zajímavý klub byl založen teprve roku 2008 jako podniková reklama místního cukrovaru. FK Sluck rychle stoupal žebříčkem běloruského fotbalu a v sezóně 2013/14 se poprvé objevil v nejvyšší soutěži. Jeho výsledkový progres se tím ale zastavil, takže jeho doteď nejvyšším umístěním zůstává sedmé místo z ročníku 2016/17. S původně závratným výsledkovým progresem klubu ovšem úměrně nestoupala podpora fanoušků - na domácí duely v dobách předkoronavirových tým nedokázal naplnit ani svůj - i na běloruské poměry malinký - stadion s maximální kapacitou 1 896 diváků. K dnešnímu dni tak má FK Sluck kuriózně více fanoušků v zahraničí než doma v Bělorusku.

Ale nepředbíhejme. Vše začalo v březnu v Austrálii, když parta kamarádů z Adelaide procházela názvy klubů běloruské nejvyšší soutěže, až se zasekla na FK Sluck. Anglický přepis názvu města Слуцк (česky Sluck) je Slutsk, odkud pramení poněkud dětinský vtip (sluts - "děvky") a celý původ současného enormního zájmu o tamní fotbalový klub. To, že se Sluck správně vyslovuje se slovanským "u", a nikoliv anglofonním "a", už samozřejmě nikoho v Austrálii netrápilo. Brzy tak vznikla facebooková skupina FK Slutsk Worldwide, a co zpočátku vypadalo jako nejapná sranda, s postupujícím časem přešlo v reálnou podporu. Hlavně tedy poté, co noví fanoušci zjistili, že se "jejich" klub nachází na pokraji krachu a do nové sezóny se málem nepřihlásil. Finanční situace klubu totiž závisí na jeho zakladateli, cukernému magnátovi Andreji Grudnikovovi, a ten se nedávno nejspíš znelíbil běloruským elitám, takže dnes čeká ve vazbě na soud. Nové vedení cukrovaru v nastalé složité situaci zastavilo financování klubu a tím jej dostalo na hranu bankrotu. Na základě toho Australané založili fundraisingovou stránku, kde je prozatím vybráno přes pět tisíc australských dolarů.

Facebooková komunita FK Sluck se rozvíjela z Austrálie do celého světa a propojila se též s oficiálními představiteli klubu, kteří přijali svou novou fanouškovskou základnu. Na svých profilech na sociálních sítích publikuje dvojjazyčně, organizuje Q&A s hráči, vyvěšuje australskou vlajku a banner při domácích zápasech, a svou neoficiální hymnu udělal z této písně jednoho newyorského fanouška, kterou později do rockové podoby předělal bratr ex-slávistického Vitalije Trubily, Jurij. https://www.youtube.com/watch?v=o91axfV3yiY

S každým odehraným kolem roste popularita klubu; zmíněná FB skupina má nyní přes šest tisíc členů z celého světa. V ruskojazyčném světě se stalo hitem video, kdy jeden z nejznámějších ruských trenérů Leonid Sluckij ze své karantény ordinuje hráčům FK Sluck taktiku na další zápas s Vitebskem. V minulém týdnu oficiální twitterový účet AS Řím vyhlásil FK Sluck týmem týdne. https://twitter.com/ASRomaEN/status/1255485912047370246?ref_src=twsrc%5Etfw

S rostoucí popularitou rostou i výsledky týmu. Od domácí porážky s Dynamem Brest v druhém kole FK Sluck neprohrál a po sedmém odehraném kole vede s dvoubodovým náskokem tabulku soutěže. Zahraniční popularita jistě není jedinou příčinou nezvykle skvělých výsledků; mimoto má FK Sluck též velkou dávku štěstí, velmi efektivní útok a podle všeho vyhrál v loterii s volbou afrických hráčů v zimní přestávce. V některých zápasech mu také přáli rozhodčí (např. se Slavií Mazyr nebo Belšinou Bobrujsk), kteří jsou celkově hrůzostrašní a náchylní ke karetnímu mariáši či nařizování nesmyslných pokutových kopů. Jinak ale na běloruské poměry a kvalitu kádru předvádí Sluck zajímavý útočný fotbal. Ze zápasů, které jsem sám viděl, bych úroveň týmu přirovnal k týmům zapojeným do boje o záchranu v naší lize.

Suverénně nejpopulárnějším hráčem pro zahraniční fanoušky se stal tamní "Lord Bendtner" - Arťom Serdjuk. Tento ruský třicetiletý útočník s resumé z nižších ruských soutěží svou hrou a postavou bývalého forvarda Arsenalu skutečně připomíná; oslavována je jeho technická nedokonalost, asistence, které měly být střelami a podobné kultovní záležitosti. Serdjuk svou nově nabytou popularitu přijímá s grácií, je aktivním přispěvovatelem ve FB skupině a pečlivě odpovídá fanouškům svou skoro neexistující angličtinou.

Druhým nejpopulárnějším členem kádru je osmatřicetiletý matador běloruské nejvyšší soutěže, brankář Boris Pankratov. Pankratov reprezentuje starou éru brankářů s dobrým reflexem a efektními zákroky na čáře, ale veskrze neexistující hrou nohama. Pro mě nejzajímavějším hráčem je každopádně "slucký Yaya Toure", Jurij Kozlov. Plešatý vysoký box-to-box záložník, někdy trochu skoupý na krok, ale na běloruskou ligu neskutečně technicky vybavený a ochotný udělat kličku v jakékoliv situaci na hřišti. Jakýmsi "enfant terrible" klubu je pak Marat Burajev, asi 160 cm vysoký hráč s napoleonským komplexem, výborným driblinkem a zlozvykem Admira Ljevakoviće dostat žlutou kartu zhruba v každém zápase. Zbytek týmu je poskládán z domácích hráčů, s pár Rusy a Ukrajinci a čtyřmi africkými hráči (tři z Burkiny Faso, jeden z Nigérie).



Příběh FK Sluck má pro tuto chvíli dobrý konec, neboť ukrajinská sázková kancelář PariMatch zakoupila místo na reklamních bannerech okolo stadionu a finanční situace klubu je tak prozatím stabilizovaná. Brankář Pankratov v rozhovoru uvedl, že výplaty chodí pravidelně a klub dokonce nedávno angažoval posilu na křídlo z arménské ligy v osobě Alana Karojeva. Hráči si rovněž užívají slávu a jsou vděční za podporu; v posledním utkání předvedli oslavu branky klokaními skoky věnovanou své početné fanouškovské základně v Austrálii. Fanoušci i experti spekulují, jak dlouho může trvat i herní a výsledkový úspěch - jestli FK Sluck může být Leicesterem běloruské ligy. Nejspíš nikoliv, zvlášť když BATE v posledních kolech nabralo dobrou formu a bude chtít navrátit titul do Borisova. I tak je ovšem příběh sluckého fenoménu jednou z mála pozitivních zpráv v dobách karantény a důležitým rozptylem pro všechny nové fanoušky. Pro běloruskou ligu pak každý týden neběžících top lig přináší popularitu, finanční injekci a pro mladé hráče možnost "prodat se" do lepších lig. Pokud už vám opravdu chybí živý fotbal a máte rádi fotbalové lahůdky jako Příbram-Karviná, s podobnou diváckou kulisou (tvrdá jádra fanoušků běloruskou ligu bojkotují z důvodu nesouhlasu s řešením situace ohledně koronaviru) a kvalitou fotbalu, vřele vám doporučuji také zabrousit do Běloruska.

---

Poznámky na okraj:

Mezi hráči působícími v běloruské lize jsou dva s výraznou stopou v české lize. Oba je však spojuje podpis pod smutnými obdobími dvou gigantů českého fotbalu - Slavie a Baníku. Jsou jimi Francis Narh a Vitalij Trubila.

Vitalij Trubila na českou fotbalovou scénu vstoupil v sezóně 2005/06 jako jeden z prvních cizinců v dresu Baníku Most. Tento na české prostředí nejspíše neopakovatelný experiment skončil sestupem a postupným úpadkem klubu. Trubila byl však jedním ze zahraničních hráčů (Webster, Toleski, Hinault), kteří se v české lize prosadili a byli určitě zpestřením. Celkově působil v české nejvyšší soutěži sedm sezón. Z Mostu přestoupil v létě 2009 do Slavie, kde zůstal s krátkým hostováním v Bohemce až do léta 2012, kdy se vrátil zpět do Dinama Minsk. Ze Slavie se mu rovněž podařilo dostat do běloruského národního týmu, aby za Bělorusko dohromady odehrál 16 mezistátních zápasů. Dnes v pětatřiceti letech dohrává svou kariéru v FK Sluck. Na Slavii aspoň dle vlastních slov Trubila dál nedá dopustit a zůstává v kontaktu s Milanem Škodou či Jaroslavem Černým. Pro zájemce nedávno na iDnesu s Trubilou vyšel rozhovor.

Francis Narh se naproti tomu v české lize tolik nezdržel. Tento ghanský fotbalista působil v ostravském Baníku od jarní části sezóny 2013/14 do konce roku 2015, kdy přestoupil do bulharského Levski Sofia. Zářným momentem jeho kariéry v ČR jsou dva góly Slavii v posledním kole ročníku 2013/14, které jen shodou okolností neodsoudily Slavii k sestupu. Gól vstřelil i v nechvalně proslulém pohárovém propadáku v Rýmařově, kdy fanoušci hráčům svlékali dresy. Známá je i jeho (zasloužená) facka Aldu Baézovi rovněž v duelu se Slavií z následující sezony. Dnes paradoxně hraje rovněž za Slavii, avšak Mazyr, kam přestoupil z Turecka loni v létě.

Zejména pro fanoušky Arsenalu, kteří by rádi zavzpomínali na éru Thierryho Henryho, Cesca Fábregase a Tomáše Rosického, je špatnou zprávou to, že "Saša” Hleb ukončil po loňské sezóně, kterou odehrál za Isloch Minsk, aktivní kariéru. Naopak fanoušky Baníku možná škodolibě potěší, že Dněpr Mogilev již v soutěži nepůsobí. Dněpr v posledních dvou letech dvakrát sestoupil a dvakrát zanikl. Po prvním sestupu byl tým zrušen a spojil se s krachujícím Luchem Minsk, od kterého přebral licenci na nejvyšší soutěž. Z Minsku přesunul soutěž do Mogilevu a přejmenoval tým na Dnyapro. Dněpr - Dnyapro co na tom, že to je pouze přepis v jiném jazyce (ruština x běloruština). V loňské sezóně ale tým v baráži podlehl Ruchu Brest, a tak se ani "nový” klub sestupu neubránil, a nakonec se vinou finančních problémů ani nepřihlásil do druhé ligy.

---

---

Zdroje: Transfermarkt, BBC, Daily Mail, idnes.cz, isport.cz, Tribuna.com, eadt.co.uk, Twitter Belarus Football Fans, Russian non-league football a další desítky Twitterových účtů.