Jeden dopis, dvě schůze a 12 týmů - tak se rodil ligový fotbal

V sobotu odpoledne bude chtít ManUtd učinit další krok vstříc jubilejnímu 20. titulu. Mezitím by Wimbledon AFC rád vylepšil své vyhlídky na záchranu ve čtvrté lize. A ve Španělsku se pro změnu chystají na populární El Clásico. Po celém světě se bude zítra žít ligovým fotbalem - a to i díky jednomu dopisu, který zítra oslaví 125. "narozeniny"...

Dotyčné lejstro dnes totiž můžeme směle považovat za klíčový bod celých dějin kopané. Napsal ho jistý William McGregor, toho času - 2. března 1888 - sekretář Aston Villy, a právě skrze něj začala pomalu nabývat reálných obrysů dnes tak samozřejmá instituce celostatní ligové soutěže. Do té doby se jen některé větší kluby v Anglii střetávaly v rámci různých krátkodobých turnájků, potažmo spolu sehrávaly narychlo dojednané přátelské zápasy.

Ačkoliv Fotbalová asociace (FA), jež si letos připomíná 150. výročí svého založení, formálně legalizovala profesionalismus již roku 1885, mužstva zkrátka stále potřebovala nějaký systém, který by jim zaručil pravidelný, spolehlivý zdroj příjmů. "McGregorův dopis lze mít za prvopočátek sobotních termínů o třetí hodině odpolední (čtvrté našeho času - pozn. red.), na jaké jsme dnes zvyklí," vysvětluje John Nagle, tiskový mluvčí Football League, která dnes zaštiťuje čtyři nejvyšší anglické soutěže.

A čím že se vlastně ono psaní vyznačovalo? Jeho spolutvůrcem byla obyčejná tužka a zadní strana tabulky znázorňující módu v běhu času; ale co je hlavně důležité - William McGregor, povoláním čalouník, v něm mimo jiné pro zástupce čtyř dalších klubů (Blackburnu, Boltonu, Prestonu a WBA) formuloval tuto zásadní větu: "Laskavě vás žádám, abyste zvážili tento návrh...že by se 10 nebo 12 předních anglických klubů pro každý rok dohodlo na vzájemných střetnutích, hraných doma i venku."

A nápad se uchytil. Hned za dva týdny se zástupci všech zasvěcených stran sešli v Andertonově hotelu na londýnské Fleet Street. Právě tady potom byly odsouhlaseny všechny pilíře tehdejších regulí, přičemž dodnes vytrval jen jeden jediný příkaz; a sice ten, který po každém týmu požaduje nasazení nejsilnější možné jedenáctky (toto pravidlo 24.1 se v nedávné době musel naučit zpaměti třeba manažer Blackpoolu Ian Holloway, pokud si vzpomínáte).

Například název soutěže, "The Football League", ale spatřil světlo světa až po měsíci, když se všichni aktéři setkali pro změnu v Manchesteru. Sám McGregor prý navrhoval jmenovku "Association Football Union", ovšem většina osazenstva si tehdy uvědomovala, že by mohlo docházet k záměně s ragbyovou soutěží (Rugby Football Union), a tak byl tento podnět zavržen. To nápad vyslance Prestonu byl přijat s jinačím nadšením.

A v důsledku šlo o pěknou symboliku - neboť co si jistý major William Sudell pojmenoval, to také okamžitě vyhrál. Byli to totiž právě prestonští, kdo se do historických análů zapsali coby první vítězové Football League; k tomu navíc přidali triumf v již dávno existujícím FA Cup, aby si vysloužili přezdívku "Invincibles" (Neporazitelní). Tedy mimochodem tu samou nálepku, kterou si později přivlastnili také hráči Arsenalu.

Ti už ale fungovali za dosti odlišných podmínek, kopaná 19. století byla totiž lecčím specifická, přirozeně. Rozhodčí kupříkladu neustále postával za postranní čarou, přičemž sloužil spíš jen jako časomíra a občasný soudce v případech, kdy se delegáti obou stran (na "tenisových" umpirech) zrovna nemohli na něčem shodnout. Mimoto zde rovněž nebyly sítě, střídání ani čísla na dresech. A pokud se náhodou začínalo stmívat, mančafty si o poločase bleskurychle vyměnily strany a odpustily si přestávku, aby ještě stihly dohrát utkání za ucházejících podmínek.

Jakýsi bodový systém pak byl dokonce představen teprve v půlce inauguračního ročníku, neboť jeho zavedení logicky provázely táhnoucí se spory. Některým účastníkům třeba nepřišlo vhodné, aby se rozdělovaly body za remízu; birminghamský sjezd nicméně ve finále rozhodl poměrem šesti hlasů ku čtyřem, že se za výhru budou rozdávat dva body a v případě nerozhodného výsledku vyinkasují oba týmy po jednom korálku.

Samotný William McGregor se stal díky prosazení myšlenky fotbalové ligové soutěže (nikoliv jen ligové, tam prvenství drží baseballová National League v USA; 1876) něčím jako celebritou. Coby správný čalouník stvořil svůj vlastní model kopaček a jeden z jeho fotbalových sloupků byl dokonce publikován v oblíbeném listu Birmingham Gazette.

Jakkoliv dnes nevíme o žádné dochované kopii dopisu, který to celé odstartoval, o přítomnosti McGregorova odkazu nemůže být žádných pochyb. Vždyť jen dva roky po Angličanech se dočkali také v Irsku, Skotsku a Nizozemí - aby hned pár měsíců nato další Skot, jistý Alex Lamont, předal McGregorovo poselství prvním Neevropanům, konkrétně Argentincům. Roku 1895 došlo na Belgii a pak už to jelo nezadržitelnou rychlostí: 1897 Švýcarsko, 1900 Uruguay, 1901 Maďarsko, 1906 Paraguay, 1912 Peru...