Johan Neeskens - Johan II.

Kdyby FIFA vyhlašovala anketu o nejužitečnějšího fotbalistu 20. století, Johan Neeskens by na předních místech nemohl chybět. Málokterý jiný hráč toho pro svůj tým odváděl tolik jako právě Neeskens, přesto se netěšil takovému uznání, jaké by si zasloužil. Smetanu obvykle slíznul Johan Cruyff, tedy Johan I., Neeskens byl Johan II. Historie fotbalu nepoznala mnoho věrnějších spoluhráčů, než jakými byla slavná dvojice neporazitelného Ajaxu ze 70. let minulého století. Cruyff - Neeskens, ta dvojice se zapsala do dějin...

Johannes Jacobus Neeskens se narodil 15. září roku 1951 ve městě Heemstede, na severu Holandska. Těžce pracující rodiče na malého Johana neměli příliš času, chlapec se o sebe musel starat především sám. Již od mládí miloval fotbal, hrával v záloze, kde si plnil především defenzivní úkoly. Bylo mu osm let, když jej otec přihlásil do žáčků klubu RC Haarlem, který leží asi třicet kilometrů od Amsterdamu. A ihned zaujal. Trenéři i spoluhráči žasli nad samozřejmostí, s níž si Johan počínal při vedení míče, navíc skvěle střílel i přihrával. Neeskens nikdy nevynikal přílišným sebevědomím, či manýry hvězdy. Naopak, vždy působil velmi sympaticky skromně a plaše. Staral se hlavně o fotbal a vlastní hru, vše ostatní nechával být. Přesně takové hráče trenéři milují. Ještě mu nebylo ani dvanáct a už dirigoval o čtyři roky starší spoluhráče. Jeho vůdčí schopnosti v záloze byly nevídané a na jeho věk až zázračné. O to více překvapí fakt, že s přechodem ke starším žákům a v dorostu jej trenér nutil hrát na pravém kraji obrany. Jaké mrhání talentem! Chtělo by se říci... Avšak naštěstí, talent nebyl udupán. V sedmnácti letech Neeskens poprvé naskočil do druhé holandské ligy, hrával stále v dresu Haarlemu a stále na pravém beku. A premiérová sezóna mu vyšla vskutku znamenitě. Odehrál třiačtyřicet zápasů, což bylo takřka nejvíc ze všech hráčů klubu. A o rok později znovu. Jeho kvality a schopnosti už znala většina skautů předních nizozemských klubů v čele se slavným Ajaxem Amsterdam. Psal se rok 1970, když Neeskens kývnul na nabídku právě amsterdamského celku. "Ajax byl můj sen. Když si mě vybrali, počítal jsem, že budu dva roky bojovat o místo v základní sestavě," vzpomínal s úsměvem Neeskens. Pletl se, hrál okamžitě. A jak...

V pouhých devatenácti režíroval hru Ajaxu, z pozice pravého obránce byl později přesunut do středu záložní řady, kde měl krýt záda ofenzivním hvězdám, jimž velel proslulý Johan Cruyff. "Byl to Johan, kdo se mě srdečně ujal po příchodu do Ajaxu," chválil hvězdu evropského fotbalu mladičký Neeskens, který si jen pár týdnů předtím o spolupráci s fotbalovou celebritou mohl tak možná nechat zdát. Najednou však byli parťáci a přátelé na život a na smrt. Neeskens si navíc mohl užít práci s legendárním koučem Rinusem Michelsem, který již před Neeskensovým příchodem začal v Ajaxu vychovávat zázračnou generaci fotbalistů, která později dobyla fotbalovou Evropu.

Hned první sezóna v Ajaxu pro Neeskense znamenala rok plný úspěchů. Talentovaný mladík si ihned zajistil místo v základní sestavě, mužstvo předvádělo slavný Michelsův "totální fotbal," v němž právě Neeskens hrál velice důležitou roli. "Díky jeho rychlosti a herní inteligenci bylo možné hrát to, co jsme hráli. Bez něj si to nedovedu představit," uznával samotný Michels. Výstavní kádr amsterdamského celku byl noční můrou všech soupeřů. Neeskensova chytrá hra těžila z výborného čtení hry a citu pro míč. Právě díky skvělé kopací technice mohl Býk, jak se Neeskensovi přezdívalo kvůli jeho neústupnosti, přesnými pasy zásobovat božského Cruyffa, který doslova "vše, co k němu přišlo" proměňoval ve zlato. Spolupráce Cruyff - Neeskens se stala legendou... Úvodní sezóna 1970/71 sebou přinesla triumf v Nizozemském poháru i první ze tří vítězství v Poháru mistrů evropských zemí. Na vítězné cestě do finále Ajax překonal například Celtic Glasgow, či Atlético Madrid až došel do finále proti Panathinaikosu Atény. Zápas se konal na slavném londýnském svatostánku Wembley, v hledišti se tísnilo 90 000 diváků. Mezi střelce se jako první zapsal střední útočník Ajaxu, Dick van Dijk, který se trefil již v páté minutě. Po tomto gólu následovalo osmdesát dva minut bez gólu, až se tři minuty před závěrečným hvizdem prosadil střídající Arie Haan. Ajax vyhrál 2:0, řecký tým vedený slavným Ferencem Puskásem zklamaně zmizel do šaten. Zato Holanďané slavili jako pominutí, ostatně, kdo by neslavil? Po návratu domů čekalo na zlaté chlapce bouřlivé přivítání. Dvacetiletý Neeskens zažil pohádkový start kariéry...

Nevěděl však ještě, co ho čeká o rok později. Jestliže právě popsaný rok byl pro Neeskense pohádkový, pak ten následující musel být mimořádně pohádkový. Vždyť Ajax nejen že obhájil trofej v Poháru mistrů a Nizozemském poháru, on navíc vyhrál i Nizozemskou ligu, Evropský superpohár a dokonce i Interkontinentální pohár! To znamená pět trofejí během jedné sezóny! To je neuvěřitelná bilance, nemyslíte? Už u toho však nebyl tvůrce a stvořitel onoho zázračného týmu Rinus Michels. Ten totiž před sezónou zamířil za novou výzvou do Barcelony, kormidla Ajaxu se ujal Rumun Stefan Kovacs. V Poháru mistrů měl Ajax daleko trnitější cestu, než rok předtím. Tedy trnitější, myšleno ve smyslu obtížnější, neboť do cesty se Holanďanům postavilo postupně Dynamo Drážďany, Olympique Marseille, Arsenal, Benfica Lisabon a ve finále Inter Milán. Finálový souboj s Interem byl dlouho očekávaným střetnutím pomalu doznívající slávy Italů, kteří vládli světu v šedesátých letech s dravým mládím Nizozemců, kteří se pomalu blížili na vrchol možností. Našlapaný Inter se opíral o výkony skvělého Facchettiho a střelců Mazzoly s Boninsegnou, Ajax zase o svůj totální fotbal vedený nejlepším hráčem Evropy, Cruyffem, a defenzivním dirigentem Neeskensem. Zajímavý souboj nabízela neprostupná italská obrana Burgnich, Oriali, Bellugi, Facchetti, proti útočníkům Cruyffovi, Swartovi a Keizerovi. Zápas se konal tentokrát na stadionu Feyenoordu Rotterdam v Holandsku, rozhodčím byl uznávaný Francouz Robert Helles. První poločas gól nenabídnul, mírně navrch však měl Ajax, obrana Interu ale odolávala, navíc milánští hrozili rychlým brazilským kouzelníkem Jairem da Costou, který na hrotu útoku doplňoval legendu Mazzolu a produktivního Boninsegnu. O první branku utkání se dvě minuty po přestávce postaral Johan Cruyff. Iniciativu tak musel převzít Inter, Ajax však dobře bránil a nepouštěl soupeře na zteč brány Heinze Stuye. Když dvanáct minut před koncem vedení amsterdamských navýšil opět Cruyff, o vítězi bylo rozhodnuto. Gól už nepadl, ušatý pohár zůstal v metropoli Holandska. "Bylo to úžasné, prostě báječné. Jako v pohádce," zářil nevěřícně Neeskens, který nemohl věřit, jakým obdobím prochází v pouhých jedenadvaceti letech. Vždyť už vyhrál takřka vše...

V Interkontinentální poháru se Ajax utkal s argentinským celkem Independiente. A po domácí výhře 3:0 a následné remíze 1:1 v Argentině získal pohár tým okolo dvou Johanů. Bylo to právě období úspěchů Ajaxu, kdy na svět přišla slavná přezdívka Johan I. pro Cruyffa a Johan II. pro Neeskense. Zůstala a zůstane s nimi nadosmrti...

Ajaxu ani po dvou superúspěšných letech s Neeskensem v sestavě nedocházel dech. Hráči měli stále stejný hlad po úspěchu a trofejích, a tak se v sezóně 1972/73 opět očekávala nadvláda klubu z hlavního města země Rembrandta. Tentokrát sice Ajax nevyhrál domácí pohár a Interkontinentální pohár, ovšem Holandská liga, Pohár mistrů i Evropský superpohár opět "nedokázali" odolat. Ajax znovu ovládnul Evropu, Cruyff získal další Zlatý míč, na odpor se nezmohl nikdo. Ani Real Madrid, který Ajaxu podlehl v obou zápasech semifinále Poháru mistrů. Ještě před Realem si Ajax zkušené poradil s bavorským Bayernem Mnichov, kterému nedal šanci a v celkovém skóre Němce jasně předčil v poměru 5:2. Finálovým soupeřem Neeskensova týmu byl turínský Juventus, který vedl český trenér Čestmír Vycpálek. Beznadějně vyprodaný stadion v Bělehradě byl svědkem tuhého boje italské obrany s holandským útokem. 93 500 přihlížejících sledovalo marné snažení italského brankářského mága Dina Zoffa s holandskými větrnými mlýny. Ty ho semlely již ve čtvrté minutě, kdy se trefil Johnny Rep. V dalších šestaosmdesáti minutách na něj však už nikdo nenavázal, a to se Stará dáma chlubila vskutku skvělým útokem. Vždyť trojice Altafini, Anastasi, Bettega musela budit respekt u jakékoli obrany... Ajax však i do třetice zvítězil, tentokrát 1:0. Co na tom, že to nebyl příliš zábavný fotbal a padla jen jedna branka? Holandské fotbalové kroniky nikdy nezapomenou na hráče, kteří se pod velkolepé úspěchy Ajaxu podepsali. Johan Neeskens patřil ke klíčovým prvkům všech tří sezón... Za rok však Ajax opustil, když se spolu s kamarádem Cruyffem vydal za svým učitelem Michelsem do Barcelony. Amsterdam opouštěl s čistým štítem, vrátil klubu naději, kterou do něj vložil. Ve 124 ligových zápasech nastřílel slušných 33 gólů.

V Barce Neeskens opět pomáhal Cruyffovi, který katalánské publikum doslova očaroval. Na již tak obrovském kolosu, stadionu Nou Camp - posvátném domově Barcelony, se muselo přistavovat patro. Kapacita totiž neuspokojovala poptávku po hře dvou zázračných Nizozemců... Během pěti let strávených v Barceloně Neeskens klubu sice nepomohl k žádnému mistrovskému titulu, přesto se však stal klubovou legendou. Příznivci blaugranas si zamilovali jeho bezchybnou rozvážnou rozehrávku, skvělé pasy na Cruyffa, obětavost ve hře pro tým i skromné vystupování. V sezóně 1975/76 byl Býk vyhlášen nejlepším hráčem Španělské ligy. V hodnocení odborníků a novinářů dostal přednost dokonce i před věčně vítězícím Cruyffem! "Potěšilo mne to více, než kdybych vyhrál sám," radoval se z přítelova úspěchu sympaticky Cruyff. Není divu, ani on by bez Johana II. patrně nedokázal všechno to, co dokázal... Na jaře roku 1978 Barca za výrazného přispění Neeskense slavila vítězství ve Španělském poháru, o rok později pak dokonce i v Poháru vítězů pohárů. Kouč Michels opět dokazoval, jakým mistrem svého řemesla je...

Ještě jsme se nestihli zmínit o Neeskensově reprezentační kariéře. Věřte, i ta byla zajímavá, avšak nutno dodat, že o poznání smutnější... Na světový šampionát 1974 do Německa Holanďané odjížděli jako velcí favorité a takřka jistí mistři světa. Tým vedený Rinusem Michelsem předváděl úžasný ofenzivní fotbal, říká se, že Holanďané nikdy neměli silnější mužstvo. Ani při vítězném EURU 1988. Prvním soupeřem ve skupině byla Uruguay, která oranjes podlehla 0:2, po dvou trefách Johnnyho Repa. Druhý zápas nabídl souboj tulipánů se Švédy, utkání skončilo překvapivě bez branek. Na sebevědomí Neeskense a spol. to však nic nezměnilo, což potvrdilo závěrečné střetnutí ve skupině s Bulharskem, které Holanďanům jasně podlehlo 1:4. Dvakrát se přitom trefil Neeskens, když dvakrát s ledovým klidem proměnil penaltu (další góly vstřelili Rep a de Jong). Ve čtvrtfinálové skupině si oranžoví na začátek vychutnali silnou Kempesovu Argentinu, které nedali šanci a zostudili ji vysoko 4:0 (2x Cruyff, Rep, Krol)! K porážce východních Němců 2-0 opět gólově přispěl Neeskens, který otevíral skóre již v sedmé minutě. Po hodině hry navíc zvyšoval Rensenbrink. Ani silní Brazilci v čele s Rivelinem a Jairzinhem nedokázali vzdorovat síle oranžové mašiny, Holanďané je snadno porazili 2:0 (Neeskens, Cruyff) a svou velice těžkou skupinu tak jasně vyhráli, když při třech výhrách neztratili ani bod.

Zbývala už jen jediná překážka: finálový souboj s Beckenbauerovým Německem. A i finále vypadalo pro Nizozemce zpočátku dobře. Již po osmdesáti vteřinách se z penalty trefil Neeskens, který tak potrestal faul na Cruyffa, jenž předtím předvedl úžasné sólo přes půl hřiště. Místo uklidnění však přemotivovaní Holanďané zbytečně znervózněli, Cruyff rozčileně diskutoval s rozhodčím, mužstvo rázem ztratilo řád a dostalo se pod tlak. Na 1-1 brzy srovnal Paul Breitner, stejně jako Neeskens z penalty. Ještě před přestávkou pak Němce poslal do vedení kanonýr Gerd Müller. Stejným výsledkem zápas i skončil, titul slavili Němci a kapitán Franz Beckenbauer v prestižním souboji porazil Johana Cruyffa. "Dodnes věřím, že Poláky bychom ve finále zdolali. Byli jsme tehdy nejlepším mužstvem na světě, ale bez titulu," láteřil po zápase naštvaný Neeskens v narážce na to, že Němci v semifinále porazili Poláky jen díky špatnému terénu, který byl naprosto zničen po nevídané průtrži mračen před utkáním. Poláci tak nemohli ukázat svou dynamickou a technickou hru, rozhodčí utkání odřídil, ačkoli se dost možná hrát nemělo. To vše však nic nemění na tom, že pro Neeskense osobně šlo o velice povedený turnaj. Vždyť z pozice defenzivního štítu vstřelil pět branek! Více se dařilo jen Polákovi Grzegorzovi Latovi, který se trefil sedmkrát.

Ani o čtyři roky později v Argentině nebylo Holanďanům přáno. Opět prohráli ve finále s domácím týmem. Tentokrát s Argentinou drželi krok do 104. minuty v prodloužení. Pak se ale prosadil Mario Kempes, který Argentince poslal do vedení. A když se o pár minut na to trefil i Daniel Bertoni, bylo rozhodnuto. Stadion Monumental v Buenos Aires slavil vítězství domácích, Nizozemcům opět zbyly jen oči pro pláč. Už podruhé za sebou. "Ve fotbale jsem nezažil horší chvíle, bylo to jako ve zlém snu," smutnil zničený Neeskens... Po návratu z Argentiny si sice zpravil chuť v Barceloně, jeho kariéra však pomalu nabírala sestupnou tendenci. V létě roku 1979 Neeskens přestoupil do amerického New Yorku Cosmos, kde mu nabízeli milion dolarů ročně. Té nabídce zkrátka nešlo odolat. V mužstvu Cosmosu se Johan II. sešel s Beckenbauerem a klub společnými silami dotáhli k americkému titulu v roce 1980. Ten samý kousek se povedl i o dva roky později, to už však Beckenbauer hrával za Hamburg. Za mořem Neeskens strávil celkem pět let, po nichž se vrátil do rodného Holandska, kde se upsal Groningenu. Vydržel však jen rok, po němž se znovu vydal do zámoří. Sezónu odkopal v, pro Evropany ne příliš známém, týmu Fort Lauderdale, načež se znovu vrátil na starý kontinent. Zamířil do poklidného Švýcarska, kde se usadil a podruhé oženil. Nastupoval nejprve za mužstvo FC Baar, poté za FC Zug. Roku 1990 Johan Neeskens ukončil aktivní hráčskou kariéru. Na vrcholové úrovní strávil úctyhodných 21 let a nesmazatelně se přitom zapsal do historie Ajaxu Amsterdam a FC Barcelony. V reprezentaci působil od osmnácti do třiceti, v oranžovém dresu odkopal 49 zápasů a dal 17 branek. Škoda, že ve finále mistrovství světa mu nebylo přáno. Za svou píli a úsilí by si to jistě zasloužil...

Svět fotbalu o něj však nepřišel na dlouho, ihned po konci v Zugu se stejného týmu ujal jako trenér. Ovšem ne příliš úspěšně... Za trenérskou kariéru si vyzkoušel také další švýcarské kluby: FC Stäfa a FC Singen. Od roku 1996 do roku 2000 pak pomáhal Guusi Hiddinkovi a Franku Rijkaardovi jako asistent holandské reprezentace. Práci hlavního trenéra si znovu vyzkoušel u průměrného holandského celku NEC Nijmegen, který vytáhl do pohárové Evropy a v němž strávil celkem pět let. Od roku 2005 pak opět dělal asistenta Guusi Hiddinkovi, tentokrát u reprezentace Austrálie, kterou spolu slavně dotáhli na světový šampionát do Německa. Mezi lety 2006 a 2008 Neeskens pracoval po boku Franka Rijkaarda v Barceloně, kde ve funkci prvního asistenta nahradil Henka ten Cateho. Barce se však příliš nedařilo, tituly sbíral úhlavní rival - Real Madrid. V létě roku 2008 Neeskens i Rijkaard od týmu odešli, nahradil je Josep Guardiola a Tito Vilanova. Momentálně sedmapadesátiletý Neeskens působí jako trenér holandského reprezentačního výběru do 21 let, asistenta mu dělá jiná legenda, Dennis Bergkamp.

Volný čas Neeskens i nadále často tráví s Cruyffem, s nímž už sice zřejmě nejezdí na společné dovolené, jak tomu bývalo v dobách jejich společných působení, oba dva však ve své vlasti stále zůstávají velice respektovanými osobnostmi. U svých hráčů Neeskens samozřejmě vyžaduje vůli a oddanost fotbalu, přesně to totiž vyneslo na úplný vrchol jeho samotného. Na prvním místě u něj vždy byl fotbal a až na druhém místě zase fotbal. Johan II. fotbalu obětoval celý život. Kdoví, zda by si bez něj Ajax zajistil nejkrásnější období své dlouhé historie...

Úspěchy: 2x vicemistr světa (1974, 78), 3x vítěz Poháru mistrů evropských zemí (1971, 72, 73), vítěz Poháru vítězů pohárů (1979), vítěz Interkontinentálního poháru (1972), 2x vítěz Evropského superpoháru (1972, 73), 2x mistr Nizozemska (1972, 73), 2x mistr USA (1980, 82), 3x vítěz Nizozemského poháru (1970, 71, 72), vítěz Španělského poháru (1978), nejlepší hráč Španělské ligy (1976).