KANONÝRŮM DOŠEL PRACH...?!

Higbury, Avanell Road, London N5 1BU, Anglie. Honosná adresa honosného FC Arsenal. Stadion v Higbury má kapacitu 38500 diváků a fotbal milující Angličané ho dokáží zápas co zápas naplnit do posledního místa. Minulou sezonu hráči Arsenalu nepoznali v lize porážku. Ale na blyštivém štítě londýnského klubu se začaly v poslední době objevovat skvrny...

Tou první, alespoň pro tradice milující Angličany byla ta, že vedení klubu se rozhodlo zbavit se starého a historií opředeného stadionu. Od roku 2006 budou fanoušci chodit povzbuzovat červenobílé barvy na Emirates Stadium. Zdá se vám na tom názvu něco povědomého? Ale samozřejmě. Emirates Airlines, firma, která přispěje penězi na stavbu stadionu a podle níž se bude stánek jmenovat, byla dlouhá léta generálním sponzorem konkurenční Chelsea! Teď bude až do roku 2021 sypat do pokladny Arsenalu. Celkem by to mělo být 100 milionů liber. Geniální tah managmentu, ale možná, že tradice a přízeň fanoušků jsou někdy skutečně k nezaplacení. Hlavním momentálním škraloupem Arsenalu jsou totiž výsledky. Ne snad výsledky v Premier league, konec konců, nikdo nemohl očekávat, že Arsene Wenger provede své hráče letošní sezonou tak hladce, jako tou minulou a oni jí opět zvládnou bez porážky. Taková představa by byla hodně naivní a i letošních devět výher, čtyři remízy , jedna prohra a celkové druhé místo je zatím výborný stav. Kde tedy vidím ten problém? Právě v té jedné prohře.

Premier league má v poslední době značně monotóní okupování vrchních příček tabulky. Už jsme si zvykli na trojici Manchester United, FC Arsenal a FC Liverpool. Třetí jmenováný letos hodně pokulhává, především vinou různých zranění klíčových hráčů, ale na jeho místo a spíš ještě výše se prodrala ruskými miliony podporovaná Chelsea. Tedy silná čtyřka. Ten zmiňovaný problém je v tom, že Arsenal z ní zatím v lize letos potkal jen Manchester. A prohrál 2:0. V dalším kole ho čeká teď už i o Milana Baroše oslabený Liverpool, ale pravý prubířský kámen kvality momentálního Arsenalu přijde 11. prosince, kdy narazí v londýnském derby na vedoucí tým tabulky Chelsea. Nutno pochybovat, zda tuto zkoušku tým zvládne, protože další skvrnou jsou jeho výkony v Champion League. V lize mistrů. Tedy v lize, kde se potkávají jen ti nejlepší…

Při rozlosování skupin se zdálo, že zrovna skupina "E", ve které Arsenal skončil, bude pro sázkaře učiněným požehnáním. V konkurenci PSV Eindhoven, Rosenborgu Trondheim a Panathinaikosu Athény budou Angličané jasným favoritem. Jenže už v prvním zápase se ukázalo, že to zas až tak horké nebude. Arsenal sice porazil Eidhoven, ale nejtěsnějším možným rozdílem, výkonem rozhodně nepřesvědčil a božský střelec Henry dokonce zahodil v zápase penaltu. Od té doby už Asenal v CHL zvítězit nedokázal. V následujících třech utkáních vybojoval jen tři remízy. Co se děje? Má to snad znamenat, že klub prostě na silnější soupeře nestačí? A nebo bude dál kralovat lize, ale Evropské poháry budou pro něj zakletým zámkem? Druhá možnost je pravděpodobně ta správná. Ale kde je potom problém? Jakto, že v utkáních, kde by právě naopak hráči neměli mít s motivací problémy, jim schází bojovnost? Nevím. Neptejte se mě, já to vážně nevím. Mohu mít spoustu teorií a analýz, ale kdybych opravdu znal odpověď a měl řešení, pravděpodobně bych byl ten pravý člověk na výměnu místa s arsenalskou modlou Arsene Wengerem. A to já tedy asi nejsem…