Kde má Stanciu strop a proč se Baluta neprosadil? Rozhovor s Jaroslavem Köstlem

Není v záři reflektorů. Pozornost je upřena na Jindřicha Trpišovského, hlavního trenéra mistrovské Slavie. Přesto má tento mladý muž na současných úspěších červenobílého týmu zásadní podíl. Asistent trenéra Jaroslav Köstl je Trpišovského spolupracovníkem a pravou rukou už ve třetím angažmá v řadě. Společně řeší taktiku, příchody hráčů i tréninkový proces.

Ve velkém a exkluzivním rozhovoru pro Eurofotbal se devětadvacetiletý kouč rozpovídal o tom, jak ukočírovat široký kádr, proč stamilionové přestupy do české ligy dávají smysl a která populární fráze trenérů je jen velký alibismus.

Zároveň mluvil o svém působení v pozici sportovního ředitele ve slovenské lize či práci tiskového mluvčího, kterou vykonával v Bohemians. Řeč přišla i na výkony Davida Hovorky, přestupy Alexandra Baluty či Lukáše Pokorného a také na Köstlovy vlastní trenérské ambice.

Čekají vás tři parádní zápasy na velkých evropských scénách. Na který se těšíte nejvíc?

Nejvíc se těším do Dortmundu, i vzhledem k tomu, že v Barceloně i v Miláně už jsem byl na stážích. Honza Nezmar nám vyprávěl, že když běžel od půlky směrem na jejich jižní tribunu, tak mu zatuhly nohy, jak tam začali řvát. Na tenhle virvál se těším, miluju atmosféru, která na takových stadionech je. Na Barceloně taková není, tam je to spíše marketing a hodně turistů, o nějakém frenetickém fandění to nebude.

Slavii v Evropě loni málokdo bral vážně, do skupiny Ligy mistrů ale jdete se skalpem Sevilly a Genku a po skvělých zápasech s Chelsea. Myslíte, že to teď bude proto těžší? Že už vás soupeři mají nastudované a vytratí se moment překvapení?

Vnímám to z té druhé stránky - kluci si už si na takové soupeře zvykli. Ano, je to vlastně mission impossible, ale když budeme mít den a soupeři tolik ne, proč by se nám nemohlo podařit aspoň částečně uspět? Jinak moc nesleduji, jak nás kluby vnímají, mohou to být zčásti zdvořilostní fráze. V minulém ročníku Evropské ligy si ale Slavia udělala jméno a i herně a týmovou vyspělostí jsme dál než loni v létě, když si vzpomenu na kvalifikaci s Dynamem Kyjev. Nějaký ostych z naší strany bude, to je logické, ale myslím, že i v Lize mistrů bychom mohli překvapit.

Na jaře jste se museli cítit jako ve snách - zápasy proti Seville a Chelsea. Do toho jste ale museli hrát ligu a jet třeba do Zlína. Jak těžké je udržet hráče nohama na zemi, aby pro samou Evropu nelétali v oblacích na Stamford Bridge a soustředili se naplno i na "nudnější" ligové zápasy?

Je to o dlouhodobé komunikaci a celkovém nastavení týmu, kde je samozřejmě důležitá a ve velké míře přítomná i komunikace individuální. Z naší strany - ke každému zápasu, ať je to Zlín nebo Sevilla, přistupujeme stejně. Tak, aby hráči měli veškeré info o systémových věcech i individuálních kvalitách soupeřových hráčů - kam vede první dotek, nejčastější klička. Z týmových věcí výstavba hry, standardky, hloubka bloku, presování.

U kluků je to samozřejmě jinačí, ale servis dostávají a myslím, že ten tým je natolik zkušený a vyspělý, že ví, že do Evropy nás dopadla právě ligová soutěž. Je zkrátka potřeba přepnout. Jak říkáte, je to složité, jsme lidi, ale myslím, že kluci to relativně zvládají.

Pomohla v tomto ohledu i facka, kterou jste dostali od Plzně? Že jste se díky tomu vrátili na zem a úspěšně zvládli finiš jak v lize a v poháru, tak i skvělý postup v Evropské lize?

V celé sezoně bylo důležité, že když už jsme si prožili krizový moment, jako byla právě zmíněná Plzeň, tak nikdy netrval delší období. Byl tam výpadek jako zápas se Zlínem, ale nebyly to zápasy po sobě, vždy jsme to hned dokázali zpátky nakopnout na vítěznou vlnu. Přesto klobouk dolů před Plzní, která s námi do předposledního kola bojovala o titul.

V jakékoliv jiné sezoně by s takovým ziskem bezpochyby slavili titul.

Velký klobouk dolů před tím, co předvedli. Klobouk dolů před panem Vrbou, ať si říká kdo chce co chce, jak se chová na tiskovkách a podobně. Je to prostě skvělý trenér a jeden z trenérů, který změnil pohled na celý český fotbal. Ukázal, že se dá hrát i s velikány a že se dá hrát ofenzivně, ne zanďoura. I náš pohled na fotbal do velké míry změnil a ovlivnil.

Sezona je plná zápasů. Pro hráče je asi lepší hrát, než trénovat, nicméně jak to vnímáte vy jako trenéři? Je vůbec čas na nějakou dlouhodobější, obecnější přípravu? Není to jen nárazově od jednoho soupeře k druhému?

Je, ale samozřejmě je to nabité. Po zápase se nevěnujeme hned dalšímu, nejprve si rozebereme předchozí, který jsme odehráli, ukážeme si chyby, až pak se věnujeme dalšímu zápasu. Zápasů je ale opravdu hodně a v hlavní části sezony, kdy se hrají anglické týdny, je to hodně o práci s motivací hráčů. Někteří nehrají, nicméně trénují a musejí být schopni kdykoliv naskočit a podat maximální výkon. Takže vymyslet tréninky tak, aby je bavily, aby měly kvalitní formu, aby hráči cítili, že se při nich zlepšují.

Ve Slavii pracujete s neskutečně širokým kádrem, kdy na Bohemku může vyběhnout víceméně úplně nová jedenáctka. Co práce s tolika dobrými hráči obnáší? Spousta z nich by v jiných klubech byla za hvězdy, ale tady se kolikrát nedostanou ani na lavičku.

Je to samozřejmě individuální, nicméně nemám rád, když někdo říká hlášky jako "Všichni jste na stejné startovní čáře". Není to pravda, je to nesmysl. Každý hráč má za sebou nějakou historii. Je jako knížka, která už má napsaných několik kapitol - ať už v tomhle klubu nebo v předchozích angažmá. Každý si s sebou něco nese a nikdo není na stejné linii. Jestli to někdo říká, tak je to nesmysl a alibismus.

U nás hráči o roli v týmu vědí, bavíme se o ní, je to hodně o individuálních rozhovorech. Dám příklad Jardy Zeleného - odehrál fantastický zápas v Budějovicích a další týden šel v Kluži na tribunu. Pak hrál s Bohemkou a pak znova. Je to pro ty kluky hrozně složité, oni ale ví, že ta cesta, kterou jdeme, nám přinesla nějaký úspěch a jsou schopni se týmu podřídit. Tím pádem to musejí být takoví kluci, kteří jsou schopni se týmu podřídit a pro týmový úspěch pracovat i mimo hřiště, jednak v kabině, jednak v nějaké interpersonální komunikaci napříč týmem a jednak na hřišti. Neustále o tom s kluky musíme mluvit a dělat vše pro to, aby byli připraveni. A až přijde šance, aby tu šanci chytili.

Jedním z hráčů, který září během podzimní části, je stoper David Hovorka. Má skvělou rozehrávku, poziční hru, a jeví se jako velmi dobrá posila. Fanoušci se na něj ale dívali skepticky, protože nemá parametry typického vysokého, mohutného stopera. Co jste na tyhle názory říkal?

U Davida se opakuje historie jako s Ondrou Kúdelou. Nikdo mu v podstatě nevěřil a přitom opodstatnění toho, proč tu je, už mnohokrát naplnil. S Davidem je to podobné - znali jsme jeho fotbalové kvality i charakterové kvality. Věděli jsme, že do týmu zapadne a jsme rádi, že je tady.

Je sázení na mohutné a třeba ne tak technicky šikovné stopery "odkopávače" už staromódní?

Neřekl bych staromódní, každý trenér má určitou filozofii, podle které postupuje. Je to o nějakém balancování. Měli jsme tu kluky se skvělými parametry, jako byl Simon a Míša, u Davida jsme ale věděli, že tady uspěje. Vytáhli jsme ho kdysi z třetí ligy z Převýšova do Viktorky Žižkov, byl s námi i ve Slovanu. Věříme mu a víme, co od něj čekat, a to i v krizových momentech.

Přesto mnozí nevěřili, že by se se stoperskou dvojicí Kúdela, Hovorka mohlo postoupit do Ligy mistrů. Je to tak, že své dejme tomu ne tak výtečné fyzické předpoklady kompenzuje skvělým výskokem, poziční hrou a tak podobně?

On má fantastickou dynamiku v nohách, téměř jako basketbalista, podobné výskoky měl svého času Ivan Hašek. Ondra třeba vymazal Dzjubu v Petrohradu. Je to o nějaké chytrosti, předskakování, dostupování, o hře těla. Není to vyloženě o centimetrech. Jistě, někdy vám samozřejmě chybí, jako třeba u standardek, tam je to někdy horší. Ve hře samotné ale je to o zkušenostech hráče, dynamice, odrazových schopnostech, dostupování a předskakování, ne o centimetrech.

Další hráč, který se až zpětně dočkává uznání, je Ondřej Kolář. Často na něj byla slyšet kritika, že sice možná má dobrou kopací techniku, ale v bráně prý nechytí nic navíc. Teď vychytal postup do Ligy mistrů.

Brali jsme ho sem nejen s kopačkami, ale i s rukavicemi. (usmívá se) Fantastickou práci v týmu odvádějí trenéři gólmanů Štěpán Kolář a Radek Černý. Štěpán se podílel na výchově Vaclíka, Hrušky, Koubka, Dúbravky, na jeho názor na brankáře strašně dáme. Ondra to měl docela těžké, přišel de facto po Jirkovi Pavlenkovi, který tu byl modlou. I na něj ale v době jeho příchodu panoval skeptický názor a vypracoval se. Ondra, stejně jako Gadži (Hovorka), přesvědčil o tom, proč je ve Slavii. A samozřejmě, strašně nám pomáhá svou rozehrávkou, gólman s lepšíma nohama v republice není a sahat do zahraničí je v tomto dost na vodě.

Jestli bude v podobných výkonech dál pokračovat, cizina ho nicméně bude vábit. Vidíte tedy v lize za něj adekvátní náhradu? Nabízí se Nguyen nebo Staněk.

Určitě to jsou dva brankáři, kteří byli i v létě uvažovaní, nakonec jsme se ale rozhodli pro stávající trojici. Jindra se určitě hodně zlepšil, Ondra je ale výjimečný, takže tu snad zůstane co nejdéle. Máme tu i Kubu Markoviče, obrovsky nadějného gólmana. Zároveň vždycky někdy vyjede, může se objevit gólman, o kterém jste před půl rokem neslyšeli.

Když řešíme rozehrávku - může se v dnešní době vůbec pořádně prosadit brankář, který bude výtečný na čáře, ale nohama bude mizerný?

Je to o trenérovi a nastaveném způsobu hry. Dneska je to ale zkrátka pro útěk z presinku strašně důležité. Doby, kdy se chytala malá domů do ruky, jsou už dávno pryč. Fotbal se posouvá, stejně jako se posouvají technologie, tak se posouvá i fotbal. A posouvá se do atletičnosti a do postupné rozehrávky. A jestli budete chtít utíkat z presinku, tak potřebujete gólmana s výjimečnou kopací technikou.

Slavia slaví úspěchy s náročným herním stylem, sázkou na skvělou fyzičku. Nabízí se otázka, proč k tomu nesáhne víc týmů, když to evidentně funguje? Je složité vysvětlit hráčům, proč je třeba, aby příprava byla náročná?

Není to jen o fyzické přípravě v předsezonní nebo zimní přípravě, ale také o dlouhodobém tréninkovém procesu. Je tu nějaká náročnost, která vychází jednak z přípravy jako takové, ale také z náročnosti prostředí, Slavie jako takové, z kvality hráčů, se kterými trénujete a v jaké intenzitě. Je to zkrátka více aspektů. Proto hráči, které už jsme trénovali, mají jednoduší aklimatizaci než ti, které neznáme. Teď třeba přišli noví kluci a je vidět, že tam je nějaký menší deficit, to se ale dá během pár týdnů dohnat.

Slavia hraje náročný fotbal, přesto až na výjimky nemáte žádná zranění. Je to kombinací práce masérů, fyzioterapeutů, vás, protože umíte nastavit vhodnou míru zátěže?

Máme skvělý podpůrný tým. Fyzio, maséři, máme akupunkturistu, vynikající kondičáky. Když už je zranění, tak úrazového charakteru, ne vycházející z přetrénování, přetížení nebo obecných svalových problémů. Je to samozřejmě i možnostmi klubu, ale ty už dneska může mít každý, jde o to je efektivně využívat. Je to o plánování celého tréninkového procesu, víme, co dát jaký den, máme nějaké know how, a díky tomu můžeme zraněním předcházet. Je to pak i o komunikaci, diskutujeme s kluky, řekneme si Tady si můžeme dát víc, tady ubereme, ptáme se, jak se cítí oni. Neustále o tom mluvit, protože pohled můžeme mít jiný. Budeme mít pocit, že dneska jsme trénovali málo, ale oni to vnímají jinak, je tam nějaký index únavy.

Takový Tomáš Souček loni v podstatě neslezl ze hřiště. Je to i o komunikaci v tomto smyslu, že by nějaký hráč chtěl hrát pořád a vy mu musíte vysvětlit, že je třeba dát si pauzu?

Suk je takový Somálec, ten se v noci přivazuje k posteli, protože jinak by chodil běhat kolem baráku. (usmívá se) To je atyp. Ale přesně tohle se stalo před Bohemkou, kdy za námi chodil, že by chtěl hrát, ať neděláme tolik změn. Ale v tu chvíli je třeba mu říct, že zápasů bude hrozně moc a musí si dát i oraz. On chtěl mermomocí hrát. Ne že bychom mu to zakázali, ale vysvětlili jsme mu, že bude lepší, aby si odpočinul.

S Jindřichem Trpišovským nepracujete poprvé. Působili jste spolu na Žižkově a v Liberci, potkali jste se ale už v mládeži na Spartě nebo později na Bohemce. Byla to z fotbalového hlediska láska na první pohled? Věděli jste hned, že máte stejný náhled na fotbal, že si rozumíte?

Znali jsme se už dřív, debatovali jsme, doporučoval jsem Jindrovi hráče, když třeba potřeboval do Měcholup. Pak mě oslovil na Žižkov a už když jsme šli na první schůzku o tom, jak to bude probíhat, tak mě to nadchlo. Měl magnetickou tabuli a hned povídal, jakým způsobem chce hrát, o tréninkovém procesu. Řekl jsem si jo, to je super, tenhle trenér bude úspěšný. Zažil jsem spoustu trenérů v mládeži i na Bohemce ve vedení klubu ligových trenérů, ale takovou přípravu na zápasy, co měl Jindra... s odstupem času jsem mu ještě ve druhé lize řekl Ty seš normálně ligovej trenér. A on že ne, že na to je ještě čas. A já říkám Ne, úplně s přehledem. Otevřel mi nové obzory, začal jsem si pak říkat, že jsem mohl spoustu věcí i předtím u mládeže dělat úplně jinak. Je to jeden ze dvou lidí, kteří zásadně definovali můj pohled na fotbal.

Kdo je ten druhý?

První byl Tomáš Požár na Bohemce. Zásadně mě ovlivnil. Měl absolutně jiný pohled na fotbal než ostatní. Strašně mi otevřel oči, ukázal mi věci jako je zaměření na detail a podobně. Bylo to hrozně podnětné. To samé pak bylo s Jindrou, který to vidí dost podobně jako Tomáš. Jen je to víc přenesené do praxe.

Na Trpišovském je vidět, že fotbalem žije neustále. Je to tedy tak, že spolu komunikujete, i když nejste "v práci"? Že se koukáte na fotbal, zaujme vás hráč nebo nějaká situace a hned si píšete....

Jasně. Máme skupinu na Whatsappu, kam si píšeme postřehy, poznatky. Milujeme fotbal, koukáme na něj dennodenně, kolikrát to jsou zápasy, na to by se snad normální člověk ani nekoukal. (usmívá se) Ale něco tam najdete, roh, signál z autu, sledujeme prvky, co by se mohly hodit pro nás. Nemáme to definované tak, že chceme hrát jako BVB nebo Barcelona. Průřezově si chceme brát od každého, nic není dogma a nic není absolutní pravda. Hledáme do systému věci, které by se mohly uplatnit od jakéhokoliv mužstva na jakékoliv úrovni. Ale občas je to až úsměvné, co za zápas sledujeme.

Ani vy, ani Trpišovský za sebou nemáte kariéru profesionálního fotbalisty. Cítili jste to někdy jako handicap? Naznačil vám někdy nějaký hráč, třeba i nepřímo, že pro něj nemáte autoritu, protože nemáte "odkopáno"?

Vždycky jsme narazili na dobré lidi, ať už ve vedení klubu nebo v hráčské kabině. Ti kluci vás stejně prokouknou. Fotbal hrají na nejvyšší úrovni, my ho nehráli, ať už z důvodu zranění nebo z výkonnostních důvodů. Může nás to mrzet, o to více ale třeba dáváme úsilí do současné činnosti, abychom pronikli do nejvyšších sfér jako trenéři. Nezažil jsem ale, aby na mě hráči přezíravě koukali. Jak říkám - oni vás během chvilky přečtou, jestli tomu rozumíte, nebo ne. Nejsou to žádní blbci. Navíc myslím, že s Jindrou máme jednu výhodu. Trpělivost.

V jakém směru?

Prošli jsme mládeží, od přípravky přes žáky, dorosty, juniorky, šéftrenéry. Máme trpělivost. Tu někteří lidi, co rovnou ze hřiště skočí do trenéřiny, třeba tolik nemají. Hodnotí hráče podle sebe, podle toho, na jakém levelu byli. My jsme prošli zavazováním kopaček.

Dnešní doba je otevřená i sférám, které dříve do kopané tolik nezasahovaly. Máme tu herní analýzy, taktické články, autor blogu Spielverlagerung Rene Marić to dotáhl na asistenta trenéra do Gladbachu. Vnímáte to tak, že moderní doba otevírá dveře fotbalu zase v jiných aspektech?

Určitě to otevřenější je, v médiích se objevují různé analýzy a rozbory. Učení se fotbalu jako takové je přístupnější, dostupnější, dají se z toho brát nějaké podněty. Na druhou stranu, tahle práce není o nějaké analýze jako takové. Když to tak řeknu, trénink dneska dokáže poskládat i paní uklízečka. Jde ale o to, aby měl smysl, aby k sobě pasovala jednotlivá cvičení, o komunikaci s hráči. Přečíst to, co nám bude vyhovovat a proti jakému soupeři. Je to otevřenější, ale zrovna tohle ve fotbale není rozhodující.

Kromě trenéřiny jste působil i jako sportovní ředitel ve slovenském Ružomberoku. Co vám tahle zkušenost dala?

Byl jsem oslovený majitelem, který má v Praze firmu. Potkávali jsme se na fotbalech, viděl, že pro fotbal žiju, už předtím jsem mu pomohl doporučit nějaké hráče, kteří tam zažili úspěch. Oslovil mě a byla to hrozně zajímavá zkušenost. Teď už bych spoustu věcí dělal jinak, dneska to beru až se smíchem. Byl jsem mladý, neměl jsem zkušenosti ani kontakty. O to to bylo složitější. Ale když jsem nastoupil, tak byl Ružomberok předposlední a vyhazoval trenéra. Já vzal neznámého trenéra Aleše Křečka z Varnsdorfu, ze druhé ligy. Každý na Slovensku se smál, Aleš ale udělal vynikající práci a do předposledního kola jsme hráli o Evropu.

Hřiště vám ale chybělo.

Je strašný rozdíl být před klandrem a za klandrem. Nenaplňovalo mě to, cukaly mi nohy. Chodil jsem si občas na lavičku sednout, jen abych zažil ten pocit ze zápasů, to je to, proč to všechno děláte. Tohle mě nenaplňovalo. Zjistil jsem to u tréninků, když jsem se chodil koukat. Zjistil jsem, jak mi strašně chybí jít s klukama na hřiště. Že na tohle ještě je čas.

Pomáhá vám nicméně tahle zkušenost v tom, že vám otevřela nové obzory? Že když budete v nějaké při s Janem Nezmarem, tak se do něj lépe dokážete vcítit, protože jste tu roli zažil?

Nezmičovi nesahám ani po kotníky. Ale ano, tu roli znám. Jeho myšlenky chápu, když dojde k nějaké neshodě. Ono jich ale moc není. A když, tak je to věcná debata. Jeho roli mu nezávidím, protože je to vlastně hromosvod v téhle pozici, v takhle obrovském týmu. On ji zvládá skvěle.

Je podle vás nezbytností, aby si sportovní ředitel a trenér rozuměli? Aby sportovní ředitel si vybral svého kouče, přivedl si ho, byl za jeho výběr zodpovědný. A ne že se pod jedním sportovním ředitelem budou střídat rozliční trenéři a kolikrát s nimi ani sportovní ředitel nebude souznít.

Není to pravidlo, ale je to strašně důležité. Může se stát, že se lidi někam vyvinou a pak ten společný pohled najdou. I když to tak nejdřív nepůsobilo a je to jen otázka času. Je to určitě lepší, tenhle model, co máme my. Víme, co od sebe čekat, jak se chováme, když se daří, i v krizových situacích. Honza všechno zastřešuje, máme takovou bublinu, kam se snažíme nikoho nepouštět. Náš pohled na cokoliv si lámeme mezi sebou, kolikrát se i zhádáme, ale výstup, ať už do kabiny nebo k vedení, je ucelený, vykomunikovaný, prostě náš.

Do naší ligy přicházejí drazí zahraniční hráči. První vlna nákupů pražských S se nepovedla, některé vysloužilé hvězdy si možná myslely, že česká liga nebude problém. Druhá vlna už vypadá lépe, přesto - co přivádění hráčů jako Olayinka, Baluta nebo Stanciu pro Slavii znamená?

V první řadě bych chtěl říct, že si sami "zhnusujeme" českou ligu. Trenéři, hráči, fanoušci, novináři. Hrozně si ji ošklivíme. Ona není nějaká extra koukatelná, je ale neuvěřitelně náročná, intenzivní. Proto to tady nezvládli kluci, co si mysleli, že je to jen nějaká česká liga. V Evropě se ale v přímé konfrontaci ukázalo, že naše liga kvalitu má. Ne extra fotbalovou, ale co se týče atletičnosti, intenzity hry, nějakého nasazení, presinku. Individuality se tu vychovávají hůř, než třeba v Chorvatsku, což je ale s trochou nadsázky řečeno chodící liga, kde se nehraje zdaleka v takové intenzitě. Ligu si sami dehonestujeme a pak přitom v evropské konfrontaci jako tým z naší ligy vyřadíme mistra Belgie, dva zápasy hrajeme lépe s mistrem Ruska, vyřadíme Sevillu a s Chelsea nevyšel ze čtyř poločasů jeden. A právě taková konfrontace ukáže, že vás liga na soupeření se zahraničními týmy dokáže připravit.

A co se týče těch zahraničních hráčů...

Každý z nich je jiný. Olayinka ještě pro Slavii velkou práci odvede. Kdykoli hrál evropský zápas, tak nikdy nepropadl, vždy patřil k nejlepším hráčům. V české lize to má těžší, je to trochu jiný typ fotbalu. Stanciu je pan fotbalista, ohromně mě ale překvapilo, i jaký je jako člověk. Standa Vlček je z něj úplně nadšený. První je v kabině, poslední opouští, nosí bránu na tréninku, pořád se ptá, jestli není něco potřeba. Každého zdraví, chová se famózně.

A Alex Baluta? Asi nedostal na hřišti tolik příležitostí, kolik by si fanoušci představovali.

O něm všichni víme, že je výborný fotbalista, líbivý. Dávali jsme mu tady i servis navíc, co se týká různých pohovorů, videa a to i individuálního. Nesedlo si to ale s náročností místního prostředí. Přišel jako hvězda z Craoivy sem, do velké organizace, a nebyl tou hvězdou, kterou jsme od něj očekávali. Sešlo se spousta faktorů, proč zatím jeho angažmá nemůžeme brát jako úspěch. Je to líbivý fotbalista, ale do náročnosti, kterou požadujeme, mu něco chybí. Pokud nebude schopen podřídit se týmu a systému, tak je to vždycky problém. A to není o Balutovi, to platí pro absolutně všechny hráče. Tím ale neříkám, že ve Slavii nemá co dělat. Je to dobrý kluk, skvělý hráč, musí ale přidat právě na požadavcích ohledně náročnosti. Když máte nějaký způsob hry a jeden hráč z toho způsobu vypadne, máte na hřišti problém.

Takže podle vás musí všech jedenáct hráčů dodržovat do puntíku systém? Neuznáváte variantu, že takový Ronaldo si může dělat na hřišti co chce, protože to vykompenzuje jiným přínosem?

Ale jo, to funguje. Ale kdo je v české lize Ronaldo. (usmívá se)

Když se vrátíme k tématu stamilionových přestupů - je to podle vás přesto v českém fotbale, kde se třeba i ve Slavii zatím nejlépe osvědčily nákupy prověřených hráčů z ligy, správná cesta?

Nevím, jestli je to dobrá nebo špatná cesta. Je to každopádně nevyhnutelná cesta. Takoví hráči přinesou něco navíc, něco, co na českém trhu není. Když si vezmeme Stancia, tak máme podobný typ fotbalisty, Pepu Hušbauera. A teď můžou hrát buď spolu, můžou se střídat, je to určitá variabilita do sestavy, kterou jsme v minulé sezoně tolik neměli. A co se týče nákupů za velké částky... my se samozřejmě snažíme myslet ekonomicky, aby náš přestup nebyl úlet. Ale u Nika to úlet není. Ve svém věku má ještě mnohonásobně větší hodnotu.

V Budějovicích mě překvapil tím, jak si sbíhal do středu hřiště, skoro každá rozehrávka šla přes něj, vůbec nehrál typickou desítku. Je tohle jeden z aspektů, proč jste ho přiváděli? Věříte, že může ukázat víc, než ukázal ve Spartě, že jeho potenciál je vyšší.

To byla první věc, o které jsme se bavili. Viděli jsme fragmenty z Bukurešti nebo i reprezentace, kde předvedl leccos zajímavého. Nebyl to třeba celý zápas, byly to ale fragmenty, které nás zaujaly. Víme, kde má strop, a ten se z něj budeme snažit vymáčknout. Bude hrát ještě lépe, než hraje teď, o tom jsem přesvědčen, protože limit má ještě úplně někde jinde.

Když řešíme přestupy, nelze nezmínit jeden, který nelze označit za povedený. Čím si vysvětlujete Lukáše Pokorného a jeho ohromný pokles formy, kdy se z hráče, který velmi dobře hrál v Ligue 1, stal hráč, který se neprosadil v Edenu?

Je to zvláštní případ. Ve Francii se konfrontoval s absolutní špičkou a hrál skvěle. Neodhadli jsme to, že způsob hry Montpellieru byl diametrálně odlišný než ten náš. Oni hráli de facto v šesti obráncích, v hodně defenzivním bloku, pak se mu situace řešily jednodušeji než tady. Musel řešit jiné věci než řešíval ve Francii, navíc mu neprospěl ani dlouhý herní výpadek, když před přestupem v podstatě půl roku vůbec nehrál. Vsadili jsme teď na jiné hráče, ale jeho cesta do Slavie určitě není zavřená, doufám, že v Bohemce mákne a vykope si to zpátky.

Má tedy rezervy právě v tom, co po stoperech chcete? Je to spíše defenzivnější typ stopera, ne tak stavěný na to pohybovat se vysoko na hřišti.

Když jsme přicházeli, tak i Simon Deli měl problémy. Musel řešit situace při základní výstavbě hry, jenže je najednou musel řešit o dvacet metrů výše než předtím. Najednou byl v jeho rozehrávce rozdíl, neměl na to tolik klidu a byly tam chyby. Taky chvilku trvalo, než mu ten způsob hry sednul. Lukáš Pokorný spíše výborně čte hru, ale směrem nahoru má limity.

Druhá polovina angažmá v Montpellier, kdy se nedostal na hřiště, mu ale asi také z hlediska sebevědomí nepomohla. Je to i o psychice?

Určitě, stoprocentně. Spousta hráčů dneska různé záležitosti, a já myslím, že to není ostuda, řeší nějakým mentálním koučem nebo sportovním psychologem a podobně, kteří dokážou ty hráče zpátky nastartovat. Myslím, že v tomhle bychom nikdo klukům nebránili. Tohle je třeba cesta. Často slyšíme, že výkon je ze sedmdesáti procent o hlavě a jiné podobné cifry. Ale kolik se té hlavě věnujeme? Kolik? Kromě toho, že s nimi mluvíme individuálně, kolik času se tomu hráč věnuje? Podle těchto názorů by se logicky tomu měl věnovat sedmdesát procent svého času. A nevěnujeme tomu skoro nic. Je to součást výkonu, někoho takového mají všichni vrcholoví sportovci, co to dotáhli až na pomyslný sportovní Mount Everest.

Koneckonců se často říká, že prvních dvě stě tenistů žebříčku ATP umí tenis stejně a rozhoduje jen psychika.

Přesně tak, to nám pořád říká Lukáš Váňa, videotechnik a bývalý tenista. Něco na tom samozřejmě je.

Když ale řešíme psychiku a určité nastavení hráče, nebojíte se v tomto ohledu příchodu Joaa Felipeho z Brazílie? Jasně, skvělý hráč, ale musí si v mladém věku zvykat na novou zemi, přijde první zima, nevybíravé zákroky ve třetí lize, stesk po domově, jazyková bariéra.

Zatím nemůžeme soudit, hrál čtvrtou ligu v Brazílii. Je to těžké pro každého, taková změna ,je to o nějakém nastavení. Nikdo nevíme, jestli na to bude tolik připravený, zatím vypadá odhodlaně, odolně, fotbalista je to výborný. Pak se ale ukáže na hřišti. Předpoklady má určitě, co se týká vnějších aspektů, ať už intenzita hry, soubojovost, tak uvidíme. Věříme ale, že na to připravený je.

Často se mi zdá, že Češi si schopnost hrát fotbal spojují jen s individuální technikou a schopností na míči. Milují Balutu, radují se z příchodu Brazilců, ale třeba Jaromír Zmrhal si tu vyslechl leccos. Fotbal je přitom komplexní.

Souhlas, je to o komplexnosti, proto jsem strašně rád, že jsme teď přivedli Lukáše Provoda, který všechny ty atributy splňuje. Ať už je to vyváženost do ofenzivy i defenzivy, je to dynamický hráč, je to skvělý somatotyp, univerzál, může zahrát na víc postech, má skvělou výšku. Navíc Budějovice hrají relativně podobný fotbal jako my. Je to levák a po ztrátě Jardy Zmrhala a Deliho je tu jediný levák Jarda Zelený. Navíc je typologicky odlišný od Olayinky, který na tom postu hraje. Je to dobrý hráč a bude to skvělý hráč, adekvátní náhrada za Jardu.

Ohledně Jardy souhlasím, pohled veřejnosti na něj tady byl hodně skeptický, přitom pro Slavii odvedl fantastické služby. Zůstal tady v bídných dobách, pak pomohl zpátky na vrchol, pomohl ke spoustě důležitým gólům, které vstřelil a nebo na ně nacentroval. Je to vůči těmhle klukům trochu nespravedlivé. Já ale ten pohled chápu, taky jsem spoustu zápasů schopný koukat jen na to líbivé a nevidět tím tak ty chyby. Máme to všichni rádi, všichni chceme, aby se takhle hrálo, naráží to ale na limity. Všichni chceme hrát jako Brazílie z devadesátého osmého, ale musí tam být zkrátka vyváženost. Jdeme do komplexnosti, a nejen co se týče herního výkonu, ale i charakteru daného hráče.

Zmiňujete Provoda. Skeptici namítají, že je mu už 22 let a v lize má odehráno jen desítku zápasů za Budějovice. Čím si vysvětlujete, že se někteří hráči prosadí až později, jako třeba Petr Jiráček?

Je to individuální, může to být o štěstí na trenéry, na způsob hry, na spoluhráče, na klub jako takový, na město, kde se třeba rodina nemusí cítit dobře. Nebo ten hráč dozraje později, fotbal se za čtyři pět let změní a tyhle typy hráčů vylezou a prosadí se. Je to složité, ale je o tom, jak hráč pracuje a na hřišti se vás protihráč zeptá, co jsi dělal při tréninku. A v ten moment musíš ukázat, jestli na to máš a nebo nemáš. Ale hráči dozrávají zkušenostmi a souboj, který jste před dvěma týdny prohráli, už dneska neuděláte. Strašně nám taky pomáhá video, týmové i individuální. Každý trénink máme natočený a spoustu věcí sestříháváme. Ty kluky to posouvá, můžete mu samozřejmě říct Hele, tamhle jsi udělal tuhle a tuhle chybu. On je schopný se s vámi hádat, ale takhle mu to ukážete na videu a můžete ho svléct do naha.

Jeden čas jste na Bohemce pracoval nejen u mládeže, ale i jako tiskový mluvčí. Co vám tahle zkušenost přinesla?

Byla to skvělá zkušenost, spolupracoval jsem s Lukášem Přibylem, který mě na to oslovil. Bylo to obohacující. Mohl jsem se podívat do ligové kabiny jako relativně mladý. Ne jako hráč, ale měl jsem přístup do kabiny, viděl jsem přípravy na soupeře, bral jsem to z tohohle trenérského hlediska. Koukal jsem na tréninky, paradoxně to byl lepší start do trenérství než coby sportovní ředitel. Měl jsem blíž k týmu, bavil jsem se s hráči i o úrovni tréninkového procesu, co je dobré, co špatné. A samozřejmě komunikace s různými trenéry. Každý byl svým způsobem jiný. Pavel Hoftych super jako člověk, strašně komunikativní. Jožka Weber hodně do taktiky. Taková směsice trenérů, které jsem mohl sledovat, výborní ligoví trenéři. Moc mi to pomohlo i do vlastního trenérství.

Ve Slavii jste asistentem trenéra a tiskovky jsou výsadou Jindřicha Trpišovského, na pohárové rozhovory ale chodíte vy. Kamarád mi s úsměvem říkal, ať se vás zeptám, jestli je to jen mediální záležitost, a nebo při Mol Cupu i víc tým trénujete..

Nene, děláme všechny zápasy stejně. Tohle vzniklo tradicí, protože jsme všichni hrozně pověrčiví, takže na pohárové tiskovky chodím já. Vyhrávalo se, tak chodím vždycky já a platilo to až do finále. Jinak ale z hlediska práce před zápasem a tréninkového procesu děláme všechno stejně.

Na předodletové ohlasy na letiště zase chodí druhý asistent Zdeněk Houštecký, taky pověrčivost?

Jasně. (usmívá se) To bylo před Kodaní, když byl Jindra v zácpě, tak vzali Houšťu. Vyhrálo se, tak od té doby taky chodí. Takže pověrčivost, ale nemá to nějaký hlubší význam.

V minulosti jste mluvil o touze být hlavním trenérem. Jak to máte teď? Určitě by vás to lákalo, na druhou stranu ve Slavii se vám v současném složení skvěle daří.

Paradoxně jsem ty ambice měl dřív větší než mám teď. Práce tady mě ohromně naplňuje, máme velký prostor, ať už v tréninkovém procesu, při rozboru u videa, baví mě to. Baví mě kolektiv, ať už trenéři, v kabině, synergie s vedením. Samozřejmě někdy do budoucna bych si to rád zažil, ale určitě ne v nějakém krátkodobém horizontu. Tady mě to ohromně baví a pořád vidím, že se můžu dál zlepšovat. Hrozně se vážím toho, že můžu být vedle Jindry a ostatních, kteří k tomu přidávají všichni jiný aspekt, je to škola pro nás všechny. Je to práce, je to zábava a je to i škola, do které každý z nás chodí a která nás někam posouvá.

Na druhou stranu se nabízí varianta: Trpišovský dostane nabídku z ciziny, zároveň vás ale Slavia vyzve, abyste pokračoval v jeho práci. A budete mít dilema.

Myslím, že v současné chvíli nejsem trenér pro Slavii. Můžu nasbírat hodně zkušeností, stejně jako Jindra, abych se na tu pozici dostal. Necítím se tak, že bych mohl převzít Slavii, to určitě ne. Ohromně se mi líbí Jindrova cesta. Prošel mládeží, menšími kluby, začal ve druhé lize, pak byl v ambiciózním týmu v Liberci. Uvidíme, co bude časem, teď jsem ale maximálně spokojený s tím, jak ve Slavii fungujeme. A věřím, že minulou sezonou to neskončilo.