Když věk není překážkou. Hürzeler táhne Brighton vstříc Evropě, úspěch klubu má ale hlubší kořeny

Brighton se v posledních sezonách stal pravidelným černým koněm Premier League, mezi evropskou špičku se však zatím podíval pouze jednou. Letos má výtečně našlápnuto k dalšímu takovému počinu. Pod mladým manažerem Fabian Hürzelerem (32) navíc svou formu postupně zlepšuje.

Není to zas tak dávno od doby, co Seagulls slavili historický postup do Premier League. I jeho současný manažer Hürzeler tehdy, v létě 2017, slavil úspěch, byť podstatně menší. Coby teprve čtyřiadvacetiletý působil jako hrající trenér Pipinsriedu z páté nejvyšší německé soutěže. Premiérová sezona v roli kouče mu přitom vyšla na jedničku - postupem do Regionální bavorské ligy.

Na kariérní posun si rodák z amerického Houstonu musel ještě počkat. Až v roce 2020 si jej Timo Schultz vybral jako svého asistenta do St. Pauli. Nutno ale podotknout, že to tehdy nebyla žádná výhra, jelikož hamburský celek za sebou měl záchranářskou sezonu. Trenérský tandem postupně tým pozvedl až do horních příček tabulky, nepovedený podzim 2022 ale stál Schultze místo a jeho uvolněné křeslo přebral v prosinci právě Hürzeler.

Nejmladší trenér v historii 2. Bundesligy pozvedl krizí zmítaný klub, jenž v sedmnácti úvodních utkáních vyhrál pouze třikrát. Začal deseti ligovými výhrami v řadě, celkem jich ve druhé půli sezony zapsal třináct a St. Pauli tak skončil na páté příčce. V dalším ročníku už si odchovanec Bayernu Mnichov mohl vše dělat po svém, výsledkem bylo první místo a pohodový návrat mezi německou elitu po třinácti letech.

Stejně jako Hürzeler patří mezi neokoukané tváře mezi manažery, platí totéž i o Brightonu mezi kluby v nejvyšší soutěži. Po svém založení na začátku dvacátého století se mezi elitu dostal až koncem sedmdesátých let, za čtyři roky ovšem bez výraznějšího úspěchu putoval o patro níže.

Podstatně pevněji se mezi anglickou špičkou zabydlel až o několik dekád později. Po třech nezvládnutých play-off během čtyř sezon Championship neponechal na jaře nic náhodě a spolu s Newcastlem přímo postoupil do Premier League. Zpočátku se nijak výrazněji neprosazoval a pod Chrisem Hughtonem skončil dvakrát těsně nad sestupovými pozicemi.

Vedení v čele s majitelem Tonym Bloomem, profesionálním sázkařem a hráčem pokeru, následně opakovaně ukázalo, že mu odvaha nechybí. Otěže svěřilo poměrně neznámému Grahamu Potterovi, který během tří let nejenže posunul tým do středu pelotonu, ale také pomohl mnoha hráčům k zářným kariérám a velkým přestupům - a tím pádem i klubu k slušným finančním injekcím.

Čtyři nejdražší prodeje v historii Moisés Caicedo, Marc Cucurella, Ben White či Alexis Mac Allister, ti všichni se do základní sestavy Seagulls prosadili právě pod Potterem a klubu vynesli v součtu téměř čtvrt miliardy liber. Mimochodem, právě částku v této výši celek z jihu Anglie investoval do kádru v součtu posledního letního a zimního přestupového období, nikdo jiný v Premier League za tu dobu neutratil více.

Vzestup klubu ale nestál pouze na pozdějším manažerovi Chelsea, ostatně jeho nástupce Roberto De Zerbi dostal Brighton dokonce do Evropské ligy. Mužem tahajícím za nitky je CEO klubu Paul Barber, jenž stojí po Bloomově boku prakticky po celou dobu jeho nadvlády.

Někdejší obchodní a marketingový ředitel anglické fotbalové asociace si uvědomuje, že Racci nejsou pro většinu hráčů vysněnou cílovou destinací. Jakmile někdo vylétne, okamžitě se kolem něj srotí velkokluby a dotyčný jen těžko odolá. V Brightonu jsou však na veškeré eventuality připraveni - ať už odejde levý bek, útočník, asistent trenéra nebo kdokoliv významný z kanceláří, má Barber dopředu připravenou tabulku s potenciálními náhradami.

Příkladem za všechny budiž Kaoru Mitoma, jehož si skauti vyhlédli přímo v rodném Japonsku a identifikovali jej jako potenciální náhradu za Leandra Trossarda. První sezonu strávil odchovanec Kawasaki na hostování ve spřáteleném Royale Union, který Bloom rovněž vlastní, od začátku té druhé se postupně začleňoval do sestavy Seagulls. A když se Trossard v lednu 2023 vydal vstříc angažmá na Emirates Stadium, nijak to klubové ambice nepoškodilo.

Stejně tak si v Brightonu dokázali poradit i v situaci, kdy jim Chelsea opakovaně přetahovala muže ze sportovního úseku, zejména z často opěvovaného oddělení skautingu. A když loni v létě došlo ke vzájemné dohodě o ukončení (občas trochu napjaté) spolupráce s De Zerbim, panika se nekonala a brzy se na lavičce objevil Fabian Hürzeler.

Pod vedením dvaatřicetiletého lodivoda zažívá Brighton právě nyní nejúspěšnější pasáž sezony. Od Nového roku získaly více bodů pouze Arsenal s Liverpoolem, oba celky přitom mají odehráno více zápasů. To vše přesto, že se Hürzeler musí skoro celou sezonu potýkat s četnými zdravotními problémy. Hráči Seagulls byli na marodce v součtu vůbec nejdelší časový úsek ze všech celků Premier League, a to poměrně suverénně. Oproti druhému a často propíranému Tottehamu zmeškali o pětinu dní více.

Nutno podotknout, že na tom perfekcionista Hürzeler má částečný podíl. Už během letní přípravy údajně upozornil členy vedení, že zvýšené zdravotní potíže vzhledem k obtížnosti tréninku a nárokům na fyzickou kondici očekává. Takovýto přísun si však nepředstavoval ani v těch nejhorších snech.

Manažerovy požadavky vynikají obzvláště ve srovnání s předchůdcem De Zerbim, jenž tréninkové jednotky často prokládal svými projevy k taktické stránce, během nichž si jeho svěřenci mohli alespoň trochu oddychnout. To za Hürzelera neexistuje. Vysoká intenzita v přípravě je přitom pochopitelným požadavkem vzhledem k tomu, jak se Rackové v této sezoně prezentují v zápasech.

Bývalý kouč St. Pauli se opírá o kvalitní presink, byť ne v takové podobě jako u mnoha jeho kolegů. Seagulls čekají o něco hlouběji, než je v současné Premier League standardní, díky skvělé fyzické kondici ovšem dokážou soupeře kvalitně dostupovat. S míčem si zakládají na rychlém postupu dopředu, což je další záležitost, kterou musel Hürzeler překopat oproti kontrolovanému stylu De Zerbiho.

Ke svému nezpochybnitelnému umu vyzařuje Němec také obrovskou mentální vyzrálostí a klidem, obzvláště s přihlédnutím k věku. Na jeho nadřízené například zapůsobilo, jak zareagoval na sedmigólovou ostudnou porážku v Nottinghamu na začátku února. Od té doby se Brighton rozjel k sérii šesti vítězství, dostal se do kontaktu s Ligou mistrů a postoupil do čtvrtfinále FA Cupu přes Chelsea i Newcastle.

Když ho po jedné z těchto výher v Southamptonu museli hráči skoro až přinutit, aby přišel pod hostující sektor a vychutnal si ovace fanoušků, stroze prohlásil: "Obecně to nemám moc rád, snažím se tomu vyhnout," řekl s tím, že zásluhy patří hlavně hráčům a fanouškům. Později na tiskové konferenci dodal: "Moje filozofie? Nebýt moc v euforii po výhře, nepropadat chmurám po prohře. Stabilita, předvídatelnost a snaha se neustále zlepšovat, to je nejdůležitější."

I díky tomu tým zapisuje dobrá ofenzivní čísla, přestože žádnou vyloženou star v kádru nemá. Asi nejblíže tomuto statutu má Joao Pedro, který ve své druhé sezoně po příchodu z Watfordu zaznamenal v lize už osm gólů a šest asistencí. Zdatně mu sekunduje znovuzrozený veterán Danny Welbeck, jenž co do produktivity zažívá nejlepší sezonu v kariéře. Spolu s touto dvojicí se alespoň na deseti gólech v Premier League podílel také Mitoma.

Hlavní Hürzelerovou ofenzivní zbraní je na každý pád variabilita. I když si tito tři vyberou slabší den, ještě jsou v záloze Georginio Rutter s Yankubou Mintehem. A je úplně jedno, kteří z nich nastoupí v základní sestavě a kteří přijdou z lavičky. Ke skvělým výkonům do určité míry pomáhá právě i vysoká konkurence, kromě Mitomy nemá nikdo z útočné části své místo jisté.

Japonec je také jedním z mála železných mužů Brightonu, když odehrál téměř devadesát procent ligových minut (2316). Pro kontext, pouze čtyři hráči Seagulls překročili metu 1700 odehraných minut, odpovídající zhruba dvěma třetinám dosavadního času. Liverpool, Arsenal, Nottingham i Newcastle mají takových hráčů okolo desítky, Chelsea sedm a Manchester City šest. To jen pro doložení, že se Racci opravdu nespoléhají na individuality.

Jejich defenzivní čísla sice nejsou bůhvíjak zářná, nicméně velký podíl na tom má zmíněný debakl proti Nottinghamu. Při něm navíc byla obrana v podstatně odlišném rozpoložení než v posledních zápasech. Pervis Estupiňán na marodce, mladíček Jack Hinshelwood se z ní zrovna vrátil a Adam Webster se coby náhradník jen díval na nyní zraněného Lewise Dunka. Přítomni tak byli jen dva nejvytíženější hráči Brightonu v podobě nizozemského dua Bart Verbruggen a Jan Paul van Hecke.

Právě proti Forest nastoupí v sobotním čtvrtfinále FA Cupu. Pokud tentokrát odolají a potvrdí úžasnou formu, ocitnou se po dvou letech znovu v pohárovém semifinále. Vidina trofeje je určitě nesmírně lákavá, za velký úspěch v premiérově sezoně bude nicméně Hürzeler považovat jakoukoliv kvalifikaci do evropských pohárů.