Komplex Turoneho gólu aneb Rivalita AS Řím a Juventusu

Je jaro roku 1983 a Dino Viola, tehdejší prezident AS Řím, vchází do své kanceláře, usadí se za svým stolem a začne se probírat ranní poštou. Mezi hromadou obálek ho zaujme orazítkovaná zásilka z Turína, a třebaže ji ještě neotevřel, Viola moc dobře ví, kdo je jejím odesílatelem...

Intuice mu správně napovídá, že mu balík zaslal jeho protějšek z Juventusu, Giampiero Boniperti. Oba šéfové předních italských klubů si dlouhá léta dopisovali ať už takto přímou cestou, či přes různé lokální noviny, a začátkem osmdesátých let jejich otevřené a často zábavné výměny neodmyslitelně patřily ke každému vzájemnému utkání.

Tento konkrétní dopis dorazil do italské metropole den poté, co Juventus na Stadio Olimpico otočil skóre a porazil Římany 2:1, když oba zásahy zaznamenal až v posledních deseti minutách. Vítězný gól hostů, jenž hlavou vstřelil Sergio Brio, byl ovšem předmětem kontroverze, jelikož Michel Platini na rozdílovou branku nahrával z ofsajdové pozice.

Viola si po zápase, a zdaleka ne poprvé, stěžoval na to, že okolnosti nehrály ve prospěch jeho týmu a výsledek byl "otázkou centimetrů”. Boniperti zareagoval bleskově a soupeři koupil dárek, který byl následujícího rána doručen. ”Poslal jsem mu malé umělohmotné pravítko. Stálo mě tři tisíce lir,” vzpomínal prezident Staré dámy, který pro Violu připojil krátký vzkaz. ”Můžeš ho používat na měření našich ofsajdů,” napsal. Viola, vystudovaný inženýr, mu na oplátku poslal pravítko zlaté. ”Ty ho potřebuješ víc,” odpověděl a zakončil tím povedenou výměnu.

Navzdory prohře v ostře sledovaném šlágru mělo AS Řím v této sezóně, 1982/1983, přece jen navrch a ukončilo jednačtyřicetileté čekání na Scudetto. Celkově to pro něj bylo teprve druhé ligové prvenství v historii, a pro většinu jeho fanoušků mělo být třetím. Kvůli odpovědi na otázku, proč nebylo, se musíme vrátit o dva roky zpátky k momentu, který definoval rivalitu mezi oběma kluby.

Er’ go’ de Turone

I na jaře roku 1981 se o Scudettu rozhodlovalo mezi Juventusem vedeným pevnou rukou legendárního Giovanniho Trapattoniho a AS Řím, kde svoji druhou (a zdaleka nejúspěšnější) z celkových čtyř štací u Giallorossi kroutil švédský baron Nils Liedholm. Rozuzlení sezóny měl přinést vzájemný duel v situaci, kdy do konce ročníku chyběla tři kola a Juve vedlo o pouhý bod. Římané tak potřebovali na turínském Stadio Comunale zvítězit a tomu byli hodně blízko čtvrt hodiny před koncem, kdy míč do domácího vápna nacentroval Bruno Conti, hlavičkující Roberto Pruzzo přiťukl nabíhajícímu Mauriziu Turonemu a ten taktéž hlavou dopravil balon za záda bezmocného Dina Zoffa.

”Gól, krásný gól. Byli bychom na čele tabulky dva zápasy před koncem sezóny,” vzpomínal římský tahoun Falcão. Jenže když Turone po vstřelení branky vyskočil na nohy a zvedl ruce, něco jeho oslavu utnulo. Byl to zvednutý praporek pomezního rozhodčího Giuliana Sanciniho, načež hlavní sudí Paolo Bergamo - později dlouholetý šéf rozhodčích, jehož z této pozice v roce 2005 sesadil skandál Calciopoli - branku neuznal.

Římané jeho rozhodnutí nemohli uvěřit. ”Byl to špatný vtip. Stále to bolí,” nechal se slyšet Falcão. Jeho spoluhráč Turone do vápna nabíhal ze zadní pozice, kde v nedbalkách nachytal domácího záložníka Cesare Prandelliho. Jak mohl být v ofsajdu? Rozbor situace v "La Domenica Sportiva” (Sportovní neděle - italský souhrn kola) jasně ukázal, že bylo AS obráno o regulérní gól. Juventus již bezbrankový stav dokázal udržet do samého konce, uchoval svůj náskok na čele a čtrnáct dní nato, po dvou výhrách 1:0 v Neapoli a nad Fiorentinou, se stal italským mistrem. Sezónu v Serii A tak rozhodly centimetry a Turoneho gól - v římském dialektu "Er’ go’ de Turone” - se zapsal do historie.

Žlutočervená část Říma se tak cítila být podvedená, zatímco na druhé straně barikády nevěděli, na co si soupeř stěžuje. Či možná nechtěli vědět. ”Je to jen obvyklá tendence k sebelítosti,” suše glosoval trenér Trapattoni. ”Máte papeže, máte Andreottiho (nejmocnějšího muže italské politiky) a máte slunce. Nechte nám alespoň to Scudetto,” vtipkoval majitel Juventusu Gianni Agnelli. Jeho klub jich v tu chvíli měl již devatenáct, zatímco Římané jeden jediný.

Boniperti, jeho pravá ruka, později přiznal, že turínský celek profitoval z rozhodcovské chyby. ”Pro mě to byl gól. Ovšem pozor, nemůžete s jistotou tvrdit, že by Řím díky tomu gólu vyhrál zápas a rovněž Scudetto, protože by se ještě nějakou dobu hrálo a možná bychom dokázali vyrovnat. Navíc nelze říct ani to, že by nám rozhodčí pomáhal, protože v tom zápase nám vyloučil Beppeho Furina,” uvedl tehdejší prezident Juve a donedávna rekordman v počtu odehraných minut.

AS Řím navíc ve zbývajících dvou kolech nebylo stoprocentní. Za týden sice porazilo Pistoiese a v posledním kole vedlo proti Avellinu, ale když se k jeho představitelům a hráčům donesla zpráva, že Antonio Cabrini poslal Juventus do vedení proti Fiorentině, inkasovalo branku na konečných 1:1 a v konečném zúčtování zaostávalo o dva body. Nehledě na to ale ve Věčném městě panoval a patrně dodnes panuje pocit, že v jednaosmdesátém mu bylo Scudetto ukradeno.

Že Římané nezapomněli, potvrzují i slova bývalého italského premiéra a celoživotního fanouška Massima D’Alemy, který tvrdil, že se nikdy nepřenesl přes to, co nazval "komplex Turoneho gólu”. D’Alema se dokonce nechal slyšet, že už nikdy nepromluvil s Paolem Bergamem, rozhodčím onoho zápasu, třebaže byli oba tou dobou členy komunistické strany.

Ačkoliv v Itálii nelze nic tvrdit s jistotou, tak samotný Turone není příznivcem konspiračních teorií a tvrzení, že bylo Staré dámě pomoženo. ”Tehdy bylo v módě mluvit o ‘kontrolní místnosti’, ale já si nemyslím, že by Juventus potřeboval pomoc. Nesmíme zapomenout na to, jak skvělý tým měl: Zoff, Gentile, Cabrini, Scirea, Tardelli... Ti všichni byli kostrou národního týmu, který vyhrál mistrovství světa. A pak tu byli také Bettega, Causio a Brady. Ani my jsme na tom nebyli úplně špatně: Conti, Pruzzo, Ancelotti, Agostino di Bartolomei a především Falcão, fenomén, kompletní hráč,” vzpomínal před časem Turone pro Corriere dello Sport.

Římské čekání na Scudetto tak skončilo až v roce 1983, o dvanáct měsíců později se pak AS probojovalo až do finále Pohárů mistrů evropských zemí, kde ale před svými fanoušky na Olimpicu podlehlo v penaltovém rozstřelu Liverpoolu. Juventus anglického soupeře porazil rok nato na bruselském Heyselově stadionu, ve finále, které ale zůstane zahaleno tragédií s devětatřiceti obětmi.

Japonec, který neměl nastoupit

Éra první poloviny osmdesátých let je v italském fotbale každopádně spojena se soupeřením AS Řím a Juventusu, přičemž "Er’ go’ de Turone” je jeho symbolem vzpomínaným při každém souboji, který by mohl rozhodovat o ligovém titulu. Tak jako v roce 2001, kdy ovšem okolnosti hrály do not týmu z hlavního města, třebaže tentokrát nebyli v hlavní roli rozhodčí.

”Oni se vždycky dočkají malé pomoci. Taková jsou fakta a těžko s tím můžete něco dělat,” řekl kdysi na adresu Juventusu Francesco Totti, jemuž ale k jedinému ligovému titulu do jisté míry pomohlo rozhodnutí, které poupravilo limit o startu hráčů ze zemí mimo Evropskou unii.

K němu došlo bezprostředně před duelem mezi Juve a AS a díky změně regulí mohl římský trenér Fabio Capello poslat v průběhu hry na hřiště jak Marcose Assunçãa, tak Hidetoshiho Nakatu. ”Ten Japonec, který neměl hrát, byl rozhodující,” litoval po zápase Carlo Ancelotti, římský srdcař, ale v tu dobu trenér konkurenčího Juventusu.

Giallorossi ve zmíněném zápase prohrávali na Delle Alpi o dvě branky, v závěru ale Nakata přišel na hřiště, deset minut před koncem snížil a v nastavení jeho další střelu dorazil do sítě Vincenzo Montella. Římané sice do konce sezóny ještě ztratili kvůli remízám s Milánem a v Neapoli, do posledního kola ale vstupovali s dvoubodovým náskokem na Starou dámu a po vítězství nad Parmou mohli slavit.

Po dnešním vzájemném duelu naopak mohou odšpuntovat šampaňské Bianconeri, pokud na Olimpicu alespoň remizují. I v případě prohry by Juventus měl stále vše pevně ve svých rukou a v posledních dvou zápasech by mu stačila k dalšímu Scudettu jedna výhra, ale kdo ví - třeba i rozuzlení této sezóny nakonec bude jen "otázkou centimetrů”...