KONČÍ ÚSPĚŠNÁ ÉRA VELKÉHO TRENÉRA?

Hlavní trenér Manchesteru United Sir Alex Ferguson před několika měsíci oslavil svůj tisící zápas na lavičce "Rudých ďáblů". Ve funkci kouče a později i manažera nejbohatšího klubu světa je již devatenáctým rokem. Bylo toto dlouhé období úspěšné? Jaké byly začátky, co současnost a budoucnost?

Sir Alex Ferguson ve své hráčské kariéře vystřídal několik klubů, mezi nimi i slavný Glasgow Rangers. Hrál za Queen's Park, St. Johnstone, Dunfermline, Falkirk a Ayr United. Nikdy však z něj nebyl špičkový hráč. Trenérskou dráhu začínal v East Stirlingshiru. Později ho angažoval St. Mirren a za několik měsíců už seděl na lavičce rodného Aberdeenu. S tímto klubem byl velmi úspěšný, a tak si ho všimli funkcionáři anglického Manchesteru, se kterým 6. listopadu 1986 podepsal lukrativní smlouvu. Ve své funkci vystřídal Rona Atkinsona. O Fergusonovi se říká, že je prvním trenérem, který skloubil funkci kouče a manažera. Po celých osmnáct let kromě trenérské práce dbal i o ekonomický chod mužstva. A v Manchesteru se mu povedlo vybudovat nejbohatší klub světa.

Začátky v MU pro Alexe Fergusona nebyly vůbec jednoduché. Své první utkání pod novým koučem "Rudí ďáblové" nezvládli a 8. listopadu 1986 na domácí půdě potupně podlehli podprůměrnému Oxfordu. Trenér nasadil tuto sestavu: Turner, Duxbury, Albiston, McGrath (Olsen), Moran, Hogg, Blackmore, Stapleton, Moses, Davenport a Barnes. Zápas skončil 0:2 a pro místní hráče to byla velká ostuda. Ze třinácti zápasů na Old Trafford Fergusonovi svěřenci šestkrát prohráli a úspěšní byli pouze ve třech utkáních. V Littlewoods Cupu nedokázali přejit přes Southampton a byli vyřazeni. Fanoušci zuřili, protože anglické lize dominoval rival z Liverpoolu.

Pak ovšem přišla šňůra několika zápasu bez porážky. Jeho svěřenci vyhráli osm utkání v anglické lize, pět v anglickém a dva v evropských pohárech. Poté, co klub v domácí lize zakotvil na jedenáctém místě, se Fergie rozhodl k radikálním změnám. Vyhodil několik fotbalistů, kteří podle něj měli problémy z alkoholem, a do týmu přivedl několik dorostenců. A tak začal budovat mužstvo podle vlastních představ. Na konci první sezóny na Old Trafford přivedl Viva Andersona, Steva Bruce a Briana McClaira. V sezóně 1988/89 jeho svěřenci skončili na jedenáctém místě. V další mužstvo spadlo dokonce na třináctou příčku a židle pod Alexem Fergusonem se začala silně houpat. Kouč to sice ustál, ale fanoušci byli přesvědčení, že času na vybudování dobrého týmu měl dost. Své první tříleté období v týmu kouč trefně pojmenoval jako "černý prosinec".

Byl to právě Ferguson, kdo objevil zvučná jména jako Ryan Giggs, David Beckham, Paul Scholes, Gary a Phil Nevillovi, Denis Irwin, Roy Keane, Teddy Sheringham a řadu dalších. V lize sice špatná forma mužstva pokračovala, ale fanoušci se mohli radovat "alespoň" ze zisku velmi cenného anglického poháru (FA Cup) – nejstarší fotbalové trofeje na světě. Ve finále, které se konalo 17. května 1990, se MU utkal s týmem Crystal Palace a zvítězil 1:0. V roce 1991 se Fergusonovi svěřenci dostali do finále ligového poháru a ve finále Poháru vítězů pohárů zdolali španělskou Barcelonu (2:1). Ferguson se tak stal po Johanu Cruyffovi teprve druhým zahraničním koučem, kterému se to povedlo. V sezóně 1991/92 hráči Manchesteru nestačili na rozjetý Leeds a v ligové tabulce skončili těsně za ním. Náladu si ale zlepšili ziskem ligového poháru, což bylo poprvé v historii klubu. Ve finále "Rudí ďáblové" porazili Nottingham Forest (1:0). Zisk této trofeje pomohl Alexovi Fergusonovi k ocenění "Manažer roku 1992". Ve stejném roce se anglickému mužstvu podařilo dostat do Poháru Mistrů Evropských Zemí (dnešní LM), ale nad jejich sily byla Crvena Zvezda Bělehrad.

V sezóně 1993/94 Manchester získal cenný double, když vyhrál v lize i v poháru. Na ligový titul "Rudí ďáblové" museli čekat dlouhých šestadvacet let, naposled to bylo v roce 1967. Titul získali velmi přesvědčivě, když na druhou Aston Villu měli náskok deseti bodů. O cenný zisk se nejvíce zasloužil famózní střelec a bouřlivák Eric Cantona, jenž se stál klíčovou oporou mužstva. Nesmíme také zapomenout na Petera Schmeichela, nejlepšího brankáře, který kdy na Old Traffordu chytal. Pouze šesti týmům se v Anglii povedlo získat double. Navíc hráči MU měli velkou šanci na zisk i třetí trofeje. Ve finále ligového poháru podlehli Aston Ville (1:3).

Na začátku roku 1995 si Alex Ferguson za sedm milionů liber přivedl z Newcastlu Andyho Cola, od kterého si sliboval zlepšení ofenzívy mužstva. 25. ledna téhož roku pak vypukla "slavná" aféra s horkokrevným Francouzem Cantonou. V zápase s Crystal Palace Cantona neudržel nervy na uzdě a ve stylu kung-fu napadl jednoho z diváků. Byla s toho tučná pokuta a distanc na devět měsíců. Mezi hlavní opory týmu kromě Cantony patřili Mark Hughes, Andrej Kanchelskis a Paul Ince. Právě oni přivedli Manchester k úspěchu v anglickém lize a domácím poháru. V tomto roce Ferguson poprvé vyzkoušel svůj systém postavený na mladých hráčích. Z místní fotbalové akademie si přivedl rovnou pět fotbalistů, kterým ještě nebylo ani jednadvacet let. Se svou teorií, že nejlépe si rozumí hráči, kteří spolu hrají již od žáků, slavil velké úspěchy. Svědči o tom i fakt, že se Skot znovu stal manažerem roku.

V prosinci 1996 roku kouč oslavil desáté výročí ve funkci hlavního trenéra a po čtvrté se mu povedlo získat domácí titul. V semifinále Ligy mistrů ale jeho ovečky nestačily na budoucího vítěze Borussii Dortmund.V této sezóně Fergie znovu získal ocenění manažer roku a stal se tak nejúspěšnějším trenérem na britských ostrovech.

Nejúspěšnějším pro Fergusona byl ročník 1998/99, kdy Manchester United poprvé ve své historii vyhrál Ligu mistrů. Vítězství v této soutěži, úspěch v Premiere League a zisk domácího poháru mluví samo za sebe. Sam kouč si nejvíce cení úspěch v Lize mistrů. Finále, které se odehrálo na vyprodaném Nou Campu, navždy zůstane vryto v pamětí fanoušků "Rudých ďáblů". Na neuvěřitelné galapředstavení proti německému Bayernu se jen stěží může zapomenout. Nejvýstižněji tehdejší událost popsal ve své biografické knize dlouhodobý kapitán týmu Roy Keane. Kvůli žlutým kartám se zápasu nezúčastnil a sledoval ho pouze z tribuny.

"Při sledovaní zápasu jsem malém ztratil hlavu. Bayern pouze vyčkával na závěrečný hvizd, čtveřice jejich obránců se nehnula z pokutového území a záložníci neopouštěli svou půlku. Už jsem si říkal, že je to definitivní konec. Němečtí hráči se všichni nahrnuli do pokutového území a pokračovali ve svém úporném bránění. I přes velkou snahu a tlak si Manchester nedokázal vytvořit žádnou šanci. Ta šance ovšem nakonec přišla. Pokud vše děláte správně, v každé hře aspoň jednou přijde vaše velká šance. Asistent rozhodčího ukázal, že se budou nastavovat tři minuty. Zahrávali jsme rohový kop a pomoci spoluhráčům vyběhl dokonce i gólman Peter Schmeichel. Nikdy jsem ale neviděl, že by tahle taktika fungovala. Tentokrát nám ale velmi pomohla. David Beckham výborně kopnul roh a míč doletěl přímo k Sheringhamovi. Teddymu už jen stačilo přiťuknout. V mžiku Nou Camp vybuchl. Ani dneska, s odstupem času, nemohu přesně popsat pocity a emoce, které se mi v tu chvíli honily hlavou. Cítil sem velkou úlevu a radost, kluci si zasloužili zůstat ve hře, protože Němci na tuto trofej prostě neměli nárok. Nejvíce jsem ovšem měl radost za trenéra. Ne poprvé a ani ne naposled dokázal rozumně vystřídat. Zbývala pouhá minuta, když Bayern rozehrával po vstřelené brance. Nyní jeho hráči úplně ztratili kontrolu. Vstanuvší z mrtvých, okamžitě jsme vybojovali míč a pokusili se vstřelit vítěznou branku. Najednou nám Bayern dává další šanci při rohovém kopu. Becks posílá centr na bližší týč, Teddy ho nahrává dál a Solskjaer dává gól. Pochybují, že se ještě někdy staneme svědky tak krásného závěru fotbalového utkání. Nakonec trofej za vítězství v Lize mistrů 1998/99 obdržel tým, který si to přál ze všech nejvíc..."

Sezónu 1999/2000 hráči Manchesteru začali pod velkým tlakem fanoušků, kteří si znovu přáli úspěch v Lize mistrů. Toto přání se ovšem nesplnilo, když Manchester nedokázal projít přes Real Madrid. Zato se ale Alex Ferguson mohl již pošesté radovat z titulu v Premiere League. Navíc ho mohl těšit krásný pocit, že jeho svěřenci mají osmnáctibodový náskok před druhým Arsenalem. Právě Arsenal vždy byl pro Fergusona trnem v oku. Jak sám mnohokrát přiznal, nikoho jiného než Arsenal za rivala Manchesteru nepovažuje. Chladné vztahy mezi oběma celky vznikly již v roce 1990, kdy "Kanonýři" vyprovokovali bitku mezi hráči obou týmů. Za tento incident londýnský tým dostal pokutu 50 tisíc liber a byly mu odečteny dva body. V téže sezóně hráči Manchesteru vyhráli interkontinentální pohár, když porazili brazilský Palmeiras (1:0). Bylo to poprvé, co v této soutěži uspěl tým z britských ostrovů. Na podzim roku 1999 UEFA zvolila Fergusona nejlepším trenérem Evropy.

I v další sezóně se Alex Ferguson zapsal do sportovních análů. Potřetí za sebou se mu povedlo vyhrát Premiere League. Ale ani tentokrát v Lize mistrů Manchester neuspěl. Ve čtvrtfinále nestačil na německý Bayern. Mnichovští se tak mohli pomstít za svoji porážku z roku 1999. V roce 2002 jsme si mohli přečíst, že skotský trenér v nejbohatším týmu světa končí. Dokonce sám kouč na tiskové konferenci nic nepopíral a médiím tuto zprávu potvrdil. Fanoušci byli šokováni. Alex Ferguson se dostal do otevřeného konfliktu s irskými vlastníky klubu. Důvodem jejich sporů byla práva na nákup úspěšného dostihového koně. Na toho si totiž obě strany dělaly stejné nároky. Nakonec se vše vyřešilo, přišel nečekaný zvrat, Ferguson své původní rozhodnutí náhle změnil a prodloužil kontrakt na další tři roky. Od té doby jsou však vztahy mezi majiteli a koučem velmi napjaté a je pravděpodobné, že svůj stávající kontrakt již kouč neprodlouží.

V sezóně 2002/2003 se kouč mohl znovu radovat z dalšího ligového titulu a vítězství v Worthington Cupu. Na začátku této sezóny byl větším favoritem Arsenal, ale nakonec se radovali na Old Traffordu. Radost mu také dělala neuvěřitelná forma Ruuda Van Nistelrooye, který v tomto ročníku nastřílel šestatřicet branek

V letošní sezóně jsou šance na úspěch Manchesteru mizivé, mužstvo určitě nehraje v nejlepší formě. Navíc se šušká, že několik hráčů má se svým koučem vážné problémy. V posledním zápase Ligy mistrů na domácí půdě svěřenci Alexe Fergusona předvedli velmi slabý výkon a zaslouženě podlehli Milánu. Ani odvetu nezvládli a s prestižní soutěží se opět rozloučili. V Premier League šance na zisk šestnáctého titulu pořád ještě jsou, ale podle většiny sazkových kanceláří není moc pravděpodobné, že by se v této sezóně na Old Trafford mohli radovat. A tak se zdá, že poslední šanci na dárek v podobě trofeje letos skýtá pohár FA Cup, v němž jsou United ve čtverfinále. Že by slavnému kouči docházel dech? Ale kdo ví, Manchester je stejně nevyzpytatelný jako jeho trenér...