Konfederační pohár - druhý hrací den

Góly: 34. Javier Hernández (pen.) - 27. Andrea Pirlo, 78. Mario Balotelli

Ukázalo se, že remíza v přípravném utkání s Haiti Italy nepoškodila, spíše naopak - ve svém prvním ostrém měření sil totiž před zaplněnými ochozy znovuotevřeného svatostánku Maracaná dokázali porazit nebezpečné Mexiko 2:1 a zajistili si tak výbornou výchozí pozici do dalších bojů.

Už od úvodních minut byla Squadra Azzura nebezpečnějším z obou celků, i když nutno dodat, že za to mohla zejména nepřesná a nervozní mexická defenziva - konkrétně především kapitán Rodriguez, který měl v průběhu zápasu máslo na hlavě hned několikrát, poprvé pak v 5. minutě, kdy nepochopitelně při rozehrávce nabil Balotellimu přímo na střelu. Kdyby byl mladý forvard býval postupoval dopředu místo unáhleného lobování, možná by Itálie vedla už takhle brzy.. nebo o dvě minuty později, kdy tentýž hráč po Montolivově pasu pálil opět z první do připraveného Corony.

Atraktivní první půle pokračovala šancemi na obou stranách - za Mexičany si připsali nebezpečné pokusy Guardado (proti jehož ráně z úhlu zasahovat Buffon) a Chicharito (který zazdil slibně vyhlížející brejk slabou střelou přímo do brankáře), zatímco Italové se po pádu Pirla ve vápně marně dožadovali penalty. Velezkušený playmaker však nemusel truchlit dlouho - už ve 27. minutě se totiž postavil k přímému kopu a jakoby nic uklidil míč k bližší tyči, aniž by s tím Corona mohl cokoliv dělat. Nádherná vedoucí branka byla logickým vyústěním obrazu hry - Itálie totiž naprosto opanovala střed hřiště, diktovala tempo celého zápasu a držela míč, čímž odsoudila Mexiko k roli pasivního, bránicího čekatele.

Vše však Evropanům o pouhých 6 minut později zkomplikoval Barzagli, když ve vápně nešikovně poslal k zemi dos Santose, a penalta byla nevyhnutelná; postavil se k ní Chicharito Hernández, a zkušeně a bez skrupulí poslal Buffona na druhou stranu. Mexičané nicméně nečekané gólové vzpruhy příliš nevyužili; nadále je potápěla nepřesnost a individuální chyby, zejména v Rodriguezově podání (naštěstí pro něj hrál zřejmě Balotelli nějakou soutěž nazvanou "jakmile dostaneš míč, okamžitě střílej, ať už jsi kdekoliv").

Ve druhé půli nastolené tempo trochu opadlo; co se však nezměnilo, byl celkový obraz hry. Italové byli opět o krok napřed už od úvodních minut, což nicméně na druhou stranu otevíralo příležitost k mexickým brejkům - jeden takový ihned po opětovném zahájení zmařil skvělým obranným zákrokem Chiellini. Jinak však bylo k vidění stále více faulů, nepřesností a všeobjímající nervozity; hra ztratila plynulost a spád a největší šance naskýtaly další Pirlovy přímé kopy - ten z 54. minuty dorážel do brány Montolivo a donutil Coronu k dobrému zákroku, o pět minut později pak letěl míč jen těsně vedle.

Po hodině hry se Itálie dožadovala další penalty, leč opět neúspěšně - ačkoliv byl totiž Balotelli Morenem ve vápně stažen, zřejmě šel k zemi až příliš ochotně. Útočník s ghanskými kořeny byl vůbec hodně vidět, jenže ne vždy ve zcela pozitivním světle - coby přirozený střelec v týmu, který svého soka drtil v kombinaci a určování tempa hry, působil občas až příliš lenivě. Ještě v 72. minutě jednoduše sebral odražený míč a napálil jej na bránu, aniž by byť jen přemýšlel o jiných možnostech; jenže vyčítejte mu něco, když o chviličku později najednou přetlačil ve vápně dva mexické obránce a i přes vychýlenou stabilitu perfektně propálil míč za Coronova záda.

Mexičané se snažili hrozit zejména z brejků, jenže jejich snahy takřka nikdy nedošly až do útočné třetiny; výjimkou může být třeba situace 20 minut před koncem, kdy se k hlavičce po rohu dostal specialista Flores a notně vystrašil Buffona, jenže tady se o nějaké velké šanci mluvit ani nedá. S blížícím se závěrem bylo zkrátka čím dál více vidět, že Italům stávající skóre maximálně vyhovuje, zatímco Mexičané v současném rozpoložení nemají na to, aby s tím dokázali něco udělat.

Zdá se, že poraženým dnes chyběl větší týmový duch, obětavost, či ochota porvat se s nepřízní osudu. Italové sehráli velice dobré utkání, v němž svého soka do ničeho nepustili, nedovolili mu nasát herní rytmus a vlastně se vůbec zapojit do zápasu; Mexiko nedrželo pohromadě, hráči chybovali i v jednoduchých přihrávkách, neměli dostatečný klid ani sebevědomí. Výsledek je tak zcela zasloužený, a nic na tom nezměnila ani jediná střela, která vzešla ze závěrečné snahy o jeho zvrácení - Jimenez by svojí propagační navštívenkou po zemi z 88. minuty neuspěl ani u gólmanů z přeboru, natož u Buffona..

Góly: 20. Pedro, 32. Roberto Soldado - 88. Luis Suárez

Žádné překvapení se nekonalo - hvězdami nabitý kádr Španělska podle očekávání dává hned od začátku najevo, že slova trenéra Del Bosqueho o zlaté medaili jsou myšlena smrtelně vážně. Obětí se stali fotbalisté Uruguaye, kteří tak přidali další důkaz k tomu, že jejich forma z před dvou let je definitivně ta tam..

La Roja dominovala hned od začátku, a pod vedením záložních metronomů Xaviho a zejména dnes výborného Iniesty záhy zatlačila Jihoameričany do hluboké defenzivy. Už po pěti minutách hry dostal míč do vápna z levé strany Soldado, a nebýt Godínova včasného zásahu, mohli Španělé vést; stejně tak po dalších pěti minutách, kdy Fábregas v ideální pozici proměnil skvělý pas Alby pouze ve střelu do levé tyče. Muslera se přitom za míčem pouze ohlédl.

Uruguayský kouč Oscar Tabarez nasadil proti obávanému sokovi taktiku vycházející z agresivního napadání a zužování hřiště, jeho svěřence však zbytečně sráželo velké množství ztrát; s tím, jak těžké je od Španělů míč vůbec získat, to tak už od počátku smrdělo neúspěchem. Bylo vlastně pouze otázkou času, kdy favorit uruguayský obranný zámek prolomí - v 16. minutě ještě před Iniestou po rychlé akci na jeden dotek zasáhl nadvakrát Muslera, o čtyři minuty později však už Pedro se štěstím změnil skóre na 1:0. Smutným hrdinou situace byl Diego Lugano - nejprve se po jeho zákroku zahrával roh, po němž se k míči dostal právě Pedro a vypálil na bránu; je otázkou, jestli by míč vůbec dolétl do sítě netečován, jenže s Luganovou pomocí tam zamířil naprosto spolehlivě.

První náznak uruguayské šance zažili diváci ve 24. minutě, jenže sekvence přímého a rohového kopu vlastně nenabídla vůbec nic; to na druhé straně byl Xavi se svým přímákem blíže, ale ani on nedokázal stlačit balon včas do šibenice. Po zhruba půlhodině hry tak na hřiště nastoupila tvrdost - řízní a obětaví Uruguayci, stejně jako několik Španělů v čele se Sergiem Ramosem, se rozhodli vyjasnit si, kdo je to na hřišti vlastně pánem. Suárez ještě povedeným přímákem málem našel v ideální pozici Cavaniho (takhle jeho hlavičku z přetaženého míče bez problémů lapil Casillas), ale skutečně jasno bylo až ve 32. minutě..

..právě tehdy totiž Španělé skórovali podruhé a de facto zpečetili osud utkání. Agilní Soldado, který dostal na hrotu útoku přednost před zvučnějšími jmény Torrese či Villy (a ukázalo se, že šlo o správný krok), zakončil zkušeným uklizením do sítě krásnou kombinační akci - vše začalo u rychlého útoku a Fábregasovy skvělé finálky. Z Uruguayců mají máslo na hlavě hned dva - Luis Suárez, po jehož ztrátě na polovině hřiště celá akce vůbec vznikla, a Maxi Pereira, který zapomněl následovat své obranné kolegy a vystavit Soldada do ofsajdu.

Uruguay nebyl v první půli úplně neškodný - zejména Suárez byl docela vidět a ukázal, že umí zahrozit jak z přímáku (37'), tak individuálním průnikem (45') - jenže co naplat, když mu Španělé zkrátka nepůjčili míč. Přestávková statistika 78% - 22% hovořila více než výmluvným jazykem.. a pranic se nezměnilo ani po změně stran, ba naopak - jeslti byly v zápase nějaké záchvěvy náboje či rychlého tempa, s přibývajícím časem a narůstající uruguayskou bezradostí neomylně mizely v nenávratnu.

Diváci se tak mohli kochat alespoň technickým uměním Andrése Iniesty - ten hned v 50. minutě úžasnou kolmicí uvolnil v palebné pozici Xaviho, který sice ideálně nezpracoval, ale stihnul alespoň posunout míč na stranu, kde na něj Soldado těsně nedosáhl. Ještě více to však v ochozech zahučelo o 6 minut později při individuální akci barcelonského klenotu, při níž se ukázalo, jak je nemožné vzít Iniestovi míč - Uruguayců se o to pokoušelo alespoň pět, ale on stejně se samozřejmou grácií ještě našel čas k otočce a střele na bránu (naštěstí pro Musleru mířila mimo).

V 67. minutě pak probudila klimbající tribuny rychlá akce, kterou založil Jordi Alba; uruguayskou obranu se sice podařilo vyšachovat na jeden dotek, jenže Xavi na střelu nedosáhl. Jinak bylo uruguayským fanouškům prakticky jasné, že naděje jejich favoritů jsou blízko nule - potěšil je tak aspoň nástup legendárního Forlána, který přišel v 69. minutě jako náhrada za Diega Pereze v jasné snaze oživit útok prohrávajícího týmu. Zpočátku se to nedařilo, Španělé si ťukali míčem na pár metrů a z tribun se ozýval hlasitý pískot..

..nakonec se však ukázalo, že Forlán, ač už zřejmě definitivně za zenitem, svůj vliv na národní tým pořád má. Hra Uruguaye s ním na hřišti působila strukturovaněji a koherentněji, a podařilo se to koneckonců podepřít i kontaktním gólem - ač ten padl ze standardní situace, konkrétně z přímého kopu, který zahrával kdo jiný než Suárez. Liverpoolská hvězda se vůbec nerozpakovala, napřáhla a nechytatelně zakroutila míč k bližší tyči, bezpečně mimo Casillasův dosah - a to bylo vlastně vše. Del Bosqueho svěřenci si už dali pořádný pozor, aby nepřipustili nějakou blamáž; na druhé straně mohli sami ještě v nastaveném čase zvyšovat, ale ze Soldadova samostatného úniku, který ukončil nepotrestaným faulem Gonzalez, nakonec nic nebylo.