LIDSKÝ ŽIVOT JE VZÁCNÝ DAR, FOTBAL JE JEN HRA
Ve čtvrtek 3. července se v lyonské katedrále Saint Jean konala smuteční mše za zesnulého kamerunského fotbalistu Marca-Viviena Foeo. Jeho památce se přišlo poklonit tisíce lidí, i sám předseda FIFA Sepp Blatter.
Samotný pohřeb se bude konat 12. července v Kamerunu a ve stejný den bude probíhat další smuteční mše v pařížské katedrále Notre Dame.
Obrovská tragédie se stala ve čtvrtek 26. června při semifinálovém utkání Poháru FIFA mezi Kamerunem a Kolumbií. V 71. minutě zápasu se Marc-Vivien Foe bezvládně zhroutil na trávník a krátce po skončení utkání zemřel. Otázkou zůstává, jaká byla příčina fotbalistova úmrtí, pitva nic závažného neukázala a na povrch se dostaly jen spekulace, že byl Foe nemocný.
Byla to obrovská rána pro celý fotbalový svět a i ostatní zúčastněné týmy prokázaly soucit s rodinou pozůstalého a se zdrcenou kamerunskou reprezentací. Uvažovalo se i tom, že by se turnaj nedohrál, poněvadž na fotbal neměl nikdo ani pomyšlení. Marc-Vivien Foe, však moc toužil za každou cenu pohár vyhrát a přivést ho do své rodné země, a proto se Kamerunci rozhodli pro něj pohár získat.
Vše už začalo ve druhém večerním semifinálovém klání mezi domácí Francií a Tureckem. Francouzský útočník Thierry Henry po vstřelení prvního gólu společně se svými spoluhráči vztyčil k nebi ukazováček, jako by chtěl svůj střelecký úspěch věnovat zesnulému Kamerunci.
Právě Marcu-Vivienu Foemu bylo věnováno nedělní finále mezi Francií a Kamerunem. Už před samotným zápasem nastoupili všichni reprezentanti Kamerunu k rozcvičení v dresu s číslem 17, který nosil právě Foe. Do samotného utkání však nastoupili zástupci černého kontinentu pro ně v nezvyklých bílých dresech, jakoby chtěli symbolizovat, že se Marc na ně dívá z nebe a moc touží, aby i bez něj získali trofej pro vítěze. Před úvodním hvizdem uctili všichni památku Marca-Viviena Foeo minutou ticha, přičemž se oba týmy emotivně objali kolem ramen a ani slzy se některým fotbalistům nevyhnuly.
Tentokrát nebyl důležitý fotbalový výsledek a vůbec nikoho nezajímalo, že Francie nakonec zvítězila 1:0 v prodloužení brankou Henryho. Všichni přišli uctít památku fotbalisty, který tolik toužil vyhrát. I když se Marc finále nemohl už zúčastnit, byl to on, kdo byl mužem zápasu, hrálo se jen pro něj a utkání se mu muselo líbit. Pohár pro vítěze však nepřebírali jen vítězní Francouzi, ale i Kamerunci a společně jej věnovali Foemu.
Byla to obrovská oslava lidského charakteru, je vidět, že i dnes existuje spousta lidí, kteří si uvědomují ty nejdůležitější lidské hodnoty. I když se fotbalovým fanouškům může jevit prohrané utkání ve finále mistrovství světa jako obrovská tragédie, tak oproti ztrátě lidského života je to jen malichernost. Mistrovství světa můžete vyhrát opět za čtyři roky, ale lidský život se již vrátit nedá. Uvědomme si, že fotbal je opravdu jen hra a v podstatě v ní nejde o nic, i když v dnešní době v ní někteří lidé vidí obrovský zdroj peněz, ale to nejsou ti, co by vyznávali ty pravé lidské hodnoty.
Samotný pohřeb se bude konat 12. července v Kamerunu a ve stejný den bude probíhat další smuteční mše v pařížské katedrále Notre Dame.
Obrovská tragédie se stala ve čtvrtek 26. června při semifinálovém utkání Poháru FIFA mezi Kamerunem a Kolumbií. V 71. minutě zápasu se Marc-Vivien Foe bezvládně zhroutil na trávník a krátce po skončení utkání zemřel. Otázkou zůstává, jaká byla příčina fotbalistova úmrtí, pitva nic závažného neukázala a na povrch se dostaly jen spekulace, že byl Foe nemocný.
Byla to obrovská rána pro celý fotbalový svět a i ostatní zúčastněné týmy prokázaly soucit s rodinou pozůstalého a se zdrcenou kamerunskou reprezentací. Uvažovalo se i tom, že by se turnaj nedohrál, poněvadž na fotbal neměl nikdo ani pomyšlení. Marc-Vivien Foe, však moc toužil za každou cenu pohár vyhrát a přivést ho do své rodné země, a proto se Kamerunci rozhodli pro něj pohár získat.
Vše už začalo ve druhém večerním semifinálovém klání mezi domácí Francií a Tureckem. Francouzský útočník Thierry Henry po vstřelení prvního gólu společně se svými spoluhráči vztyčil k nebi ukazováček, jako by chtěl svůj střelecký úspěch věnovat zesnulému Kamerunci.
Právě Marcu-Vivienu Foemu bylo věnováno nedělní finále mezi Francií a Kamerunem. Už před samotným zápasem nastoupili všichni reprezentanti Kamerunu k rozcvičení v dresu s číslem 17, který nosil právě Foe. Do samotného utkání však nastoupili zástupci černého kontinentu pro ně v nezvyklých bílých dresech, jakoby chtěli symbolizovat, že se Marc na ně dívá z nebe a moc touží, aby i bez něj získali trofej pro vítěze. Před úvodním hvizdem uctili všichni památku Marca-Viviena Foeo minutou ticha, přičemž se oba týmy emotivně objali kolem ramen a ani slzy se některým fotbalistům nevyhnuly.
Tentokrát nebyl důležitý fotbalový výsledek a vůbec nikoho nezajímalo, že Francie nakonec zvítězila 1:0 v prodloužení brankou Henryho. Všichni přišli uctít památku fotbalisty, který tolik toužil vyhrát. I když se Marc finále nemohl už zúčastnit, byl to on, kdo byl mužem zápasu, hrálo se jen pro něj a utkání se mu muselo líbit. Pohár pro vítěze však nepřebírali jen vítězní Francouzi, ale i Kamerunci a společně jej věnovali Foemu.
Byla to obrovská oslava lidského charakteru, je vidět, že i dnes existuje spousta lidí, kteří si uvědomují ty nejdůležitější lidské hodnoty. I když se fotbalovým fanouškům může jevit prohrané utkání ve finále mistrovství světa jako obrovská tragédie, tak oproti ztrátě lidského života je to jen malichernost. Mistrovství světa můžete vyhrát opět za čtyři roky, ale lidský život se již vrátit nedá. Uvědomme si, že fotbal je opravdu jen hra a v podstatě v ní nejde o nic, i když v dnešní době v ní někteří lidé vidí obrovský zdroj peněz, ale to nejsou ti, co by vyznávali ty pravé lidské hodnoty.
Komentáře (4)
Přidat komentářMilý Marku, je opravdu obrovské umění a hrdinství, vidět život takový, jaký je, s jeho výhrami a pády, a milovat ho. To už podobně řekl i R. Rolland. Díky za hezký článek, je v něm vidět, že i naši mladí redaktoři mají srdce a na pravém místě.
Marku, chci ti pogratulovat. Tenhle článek se ti fakt povedl a smekam před tebou klobouk. Myslím si, že timto útkáním se celý svět důstojně rozloučíl se skvělým fotbalistou, ale hlavně se skvělým člověkem. Jsem rád, že se to finále nakonec odehrálo a bylo věnováno Foemu. Byla to skvělá podivana lidského porozuměni a solidarity...
Tak jste mě zase donutil se zamyslet nad Vaším příspěvkem. Je krásné, že někdo dokáže tak výstižně vyjádřit, co cítí a nestydí se za cit, který z Vašeho článečku přímo dýchá. Taky gratuluji a držím Vám palce. Nehoníte se jen za senzacemi, Vaše články je radost číst. Děkuji.
Tak jste mě zase donutil se zamyslet nad Vaším příspěvkem. Je krásné, že někdo dokáže tak výstižně vyjádřit, co cítí a nestydí se za cit, který z Vašeho článečku přímo dýchá. Taky gratuluji a držím Vám palce. Nehoníte se jen za senzacemi, Vaše články je radost číst. Děkuji.
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele