Ligue 1 speciál: Montanierův krok do neznáma

Poslední 'nový Zidane'. Pracovně zněl název dalšího francouzského speciálu právě takto; žádné jiné přirovnání totiž k nové posile Rennes, Yoannovi Gourcuffovi, nesedí více. Úpadek jeho kariéry jako by symbolicky ilustroval rychlost, s níž fotbalový svět upouští od podobných statických géniů. A protože Rennes je v tomto ohledu letos vyloženě progresivně myslícím týmem, zůstává otázkou, co s šikovným záložníkem kouč Philippe Montanier vlastně plánuje dělat..

Raketový start bretaňského klubu do sezony překvapil asi všechny kromě Montaniera samotného. Ambiciózní kouč, ověnčený tituly pro nejlepšího stratéga španělské ligy (kde s Realem Sociedad postoupil do Ligy mistrů) a nejvýraznější trenérskou osobnost historie Valenciennes (tuto cenu mu před několika lety přiřkli v neoficiálním hlasování sami fanoušci), mluvil už před startem soutěže o útoku na páté místo, což by s největší pravděpodobností znamenalo evropské poháry. Jenže ono se takovým řečem těžko věří, když ze Stade de la Route de Lorient - nově před Eurem zrekonstruovaného a přejmenovaného na Roazhon Park - zaznívají už od trenérova příchodu v létě 2013.

"Vstupujeme do třetí sezony, takže potřebujeme zase nový impulz," nezastíral Montanier, který si pro letošek vytyčil jasný cíl: razantně zlepšit ofenzivní fázi. Ne individuálně, ale systémově. Pouze tři týmy v celé lize loni nasázely méně gólů než Rennes, a to ještě na jaře tahal celý tým ze záchranářské bryndy heroickými výkony mladý křídelník Paul-Georges N'Tep. Trenérova tvrdohlavá důvěra ve schopnosti švédského 'tykadla' Oly Toivonena selhala, mohutný forvard se ve Francii trápil a jeho náhradník Philipp Hosiner byl pro změnu celou dobu zraněný. Nakonec tak byl v závěru sezony nejnebezpečnější devítkou Habib Habibou, lehce nadprůměrný křídelník ze Středoafrické republiky. Bylo jasné, kde je potřeba zapracovat nejvíce.

"Máme nový název stadionu, nové pracovníky v realizačním týmu, takže teď chceme taky předvést něco nového na hřišti," vyhlásil Montanier a přivedl na Roazhon Giovanniho Sia. Pohyblivý forvard z Pobřeží slonoviny pohotově zapadl na hrot nového systému 3-4-3 a Rennes se po úvodní smolné prohře v Bastii odrazilo ke čtyřem výhrám v řadě, což představuje nejlepší start od roku 1950 (!). Pouze PSG nastřádalo v dosavadním průběhu soutěže více bodů, a pokud budou okolnosti hrát v bretaňský prospěch, mohou Les Rouge et Noir po víkendu vystoupat na samé čelo tabulky.

A teď do tohoto prostředí přichází muž, jemuž v moderním fotbalu podle mnohých ujel vlak..


Vzpomínky na Leroye

Námluvy Yoanna Gourcuffa s Rennes probíhaly prakticky od doby, kdy začalo být jasné, že jeho dny v Lyonu jsou sečteny. Kromě Montaniera o něj hodně stáli i v Bordeaux a Montpellieru. Nutno dodat, že obě tyto možnosti by dávaly na první pohled větší smysl - Bordeaux pod Willy Sagnolem sice využívá na jeho pozici mnohem ohebnějšího a univerzálnějšího Wahbi Khazriho, alespoň ale střídá dva systémy, kde je pro klasického ofenzivního záložníka jasně vyhraněné místo (4-2-3-1 a 4-3-1-2). Gourcuff zde mohl klidně krýt záda Khazrimu, nebo se eventuálně posunout na pravou stranu záložní trojice. Rozestavení 4-2-3-1 praktikuje i Montpellier, jehož bodrý kápo Louis Nicollin má navíc pro podobná velká jména slabost (viz angažmá M'Baye Nianga s Lucasem Barriosem či nakonec nevyslyšené volání po Diegu Maradonovi). Oba tyto týmy mají na AM jasnou jedničku (Khazri, Boudebouz), ale bez adekvátní náhrady.

Ve skutečnosti však lze jen těžko najít klub, kde by Gourcuff vůbec mohl od začátku naskočit na svoji oblíbenou pozici, aniž by to ovlivnilo celý zavedený systém. Snad by se dalo uvažovat o týmech typu Bastie či Lorientu, jejichž současná identita je v tomto směru dosti proměnlivá a jejichž kouči by určitě neváhali upravit svoji filozofii potřebám takového hráče. Dokud byl v Lille René Girard, využil by ho ve svém statickém, defenzivně tuhém 4-3-1-2 na spojce i on. Provinční kluby by ale borce jeho kalibru nedokázaly nikdy zaplatit, a to i přesto, že tak šíleně lukrativní smlouvu jako v Lyonu by mu nejspíš nedali už nikde na světě (možná někde v Arábii). Zbývalo tedy jen několik možností - a Rennes, podporované (byť váhavě) finančním impériem rodiny Pinaultů, nakonec zůstalo jako jediná schůdná volba. Gourcuff po zdánlivě nekonečném čekání konečně podepsal tuto středu.

"Podepsali jsme několik dobrých hráčů, ale ještě chceme získat jednu nebo dvě posily," uvedl Montanier 22. srpna, po nečekané výhře ve třetím kole v Lyonu (2:1). "Chtěl bych přivést kvalitního ofenzivního záložníka, který týmu dodá více technické kvality ve středu hřiště a zvládne zásobovat naše útočníky větším množstvím dobrých míčů. Pokud se nám to povede, bude to jedině dobře." Přeloženo: Chceme Gourcuffa. V té době už to bylo všem jasné.

"Každý ví, že je to neuvěřitelně dobrý fotbalista," podvolil se renneský kouč nevyřčené otázce. Gourcuffovo angažmá v Bretani ostatně dává dobrý smysl: právě zde poprvé přičichl k velkému fotbalu, než jej v roce 2006 vykoupilo AC Milán, odkud následně zamířil do Bordeaux, stal se jedním z nejžádanějších playmakerů světa, zlomil přestupový rekord Lyonu a proti své vůli nakonec posloužil jako obětní beránek neudržitelného finančního hujerství prezidenta Jeana-Michela Aulase. Příznivci Les Gones dělí novodobou éru klubu na období před a po Gourcuffovi: dříve se utrácelo, dávaly se královské smlouvy, a výsledky nikde. Potom přišly škrty, stavba stadionu, důraz na vlastní akademii a v přímém důsledku i loňské druhé místo a návrat do Ligy mistrů.

Montanier tedy 'posledního Zidana' od začátku chtěl. V určitém smyslu se mu nelze divit: Gourcuff je i přes svůj pokročilejší věk a žalostný zdravotní stav stále jedním z nejlepších fotbalistů v Ligue 1, což ostatně ukazoval i v Lyonu, tedy v těch vzácných chvílích, když dokázal zůstat chvíli zdravý. Jednou se dokonce zranil při procházce se psem - jako by byl prokletý. Jakmile ale naskočil, nikdy nepotřeboval delší období aklimatizace. Přišel na hřiště a okamžitě ukázal, že jeho technika je na úrovni, jíž se drtivá většina francouzských fotbalistů nikdy ani nepřiblíží.

Rennes už jednou podobného fotbalistu mělo - jmenoval se Jérome Leroy, k smrti nenáviděl tréninky a běhání, ale stačily dva doteky s míčem a publikum propukalo v nadšení. Tehdejší kouč Frédéric Antonetti ho zároveň miloval i nenáviděl: dokázal nádherným pasem přes půl hřiště rozhodnout zápas, ale nic na světě ho nedokázalo přinutit, aby se vracel do obrany nebo nedejbože chodil do osobních soubojů. Jednou se ho (už na sklonku kariéry) v rozhovoru ptali, jestli lituje toho, že se svým talentem nikdy nepronikl do národního týmu. "Ani ne," pokrčil rameny. "Zidane byl prostě lepší. Kromě toho se víc snažil, makal na sobě a dostal se úplně na vrchol. To já neumím a nikdy jsem to ani nechtěl. Miluji fotbal, ale musí to být zábava. Jakmile se z fotbalu stane dřina, ztrácí pro mě kouzlo."

Gourcuffův přístup je od toho Leroyova odlišný: někdejší skvělý talent francouzského fotbalu se nikdy neflákal, naopak neměl problém si na trénincích přidávat a často vypadal vyloženě frustrovaně, že jeho snaha nevede k žádným výsledkům. Fotbalový bůh mu zkrátka nadělil božský talent, ale jako odplatu si vzal jeho zdraví, a s tím žádný hráč na světě nic neudělá. Pozice, kterou si vysloužil v Lyonu - drahá zátěž, vysávající už tak dost skromný rozpočet bez viditelného efektu - je nespravedlivá. Na rozdíl od Leroye není Gourcuff borcem na sklonku kariéry, který by byl spokojený s pár minutami na hřišti, několika krásnými pasy a ovacemi po závěrečném hvizdu. Je to ambiciózní, extrémně schopný playmaker v nejlepších letech, který bude chtít hrát. Pokud Montanier počítá s tím, že ho bude používat pouze jako atraktivního žolíka (stejně jako to dělal Antonetti s Leroyem), dělá velkou chybu.


Nerudovská otázka

Jenže i kdyby chtěl renneský kouč nakrásně svůj tým na Gourcuffovi postavit, stále to neřeší zásadní problém - kde vlastně bude hrát? Předpokládejme nyní na chvíli, že opravdu je schopný zůstat celou sezonu zdravý. V takovém případě by mu mělo trvat jen pár týdnů, než ukáže, že je zdaleka nejkvalitnějším členem celého kádru. Tým druhého sledu, který by rád bojoval o poháry, si zkrátka nemůže dovolit nechat takového borce hnít na lavičce. Montanier nyní musí vyřešit, kam svoji novou hvězdu na hřišti postavit. Hráči jako Gourcuff vyšli z módy, nyní jsou ideálními příklady 'desítek' v Ligue 1 živelní technici s nízko posazeným těžištěm a ostrým startem na míč. Wahbi Khazri, Nabil Fékir, Rony Lopes, Ryad Boudebouz. Geniální statici Gourcuffova typu vymírají a on sám navzdory veškerému svému talentu působí jako relikt překonané éry.

Právě v Rennes by to mohlo být enormně znát. Jak bylo uvedeno na začátku, Montanierova proklamovaná systémová změna nakonec vyústila v rozestavení 3-4-3; to byl ze strany zkušeného kouče skvělý tah, protože tento tým skutečně vypadá nejlépe od jeho příchodu, vlastně nejlépe od doby, co ještě za Antonettiho zářil uprostřed hřiště mladý Yann M'Vila. Montanier určil novou stabilní osu, kterou tvoří objev loňské sezony, mozambický stoper Méxer, a dvě nové posily - brousek středu pole Yacouba Sylla a již zmiňovaný Sio. Tato středová trojice funguje zatím bravurně. Méxer je moderní, konstruktivní tmel středu obrany, Sylla dává na odiv svoji fyzickou sílu a příkladnou hraniční tvrdost, a pohyblivý oportunista Sio dal v pěti zápasech už tři góly.

Touha po zlepšení ofenzivní fáze se tak vyplnila, a došlo k tomu přesně tak, jak si Montanier přál - systémovou progresí. Sio je jistě kvalitní hráč, určitě (holisticky vzato) lepší než pomalý 'panák do vápna' Toivonen, jenže i on by v loňském 4-3-3 pravděpodobně často nevěděl kudy kam. Současné rozestavení je perfektně vyvážené. V zápasech jako v Lyonu umožňuje trenérovi postavit na křídla defenzivně laděné hráče (Zeffane tehdy hrál před Baalem) a pružně tak přepnout na jakési 5-4-1, ovšem s vědomím, že každý wing-back má volnou licenci k útočným výpadům. Ideální řešení pro brejkové systémy? Jistě, vždyť Montanier se nijak netají tím, že ho fascinoval příklad loňského Monaka. Co loni nezvládali na krajích obrany kapitán Romain Danzé s Cheickem M'Benguém, to letos nečiní odchovanci Stephenu Moreirovi a nové posile Ludoviku Baalovi žádné problémy. Bránit ve 4-3-3 by možná nezvládli, ve 3-4-3 jsou ale skvělými brousiči lajny. Kombinace tří stoperů a spolehlivého štítu Sylly je k tomu opravňuje, a renneský systém funguje směrem dozadu stejně dobře jako na druhé straně hřiště.

Zbytek pozic pak může variovat podle síly protivníka, okolností a aktuální formy. Pozici ve středu hřiště vedle Sylly v prvních čtyřech zápasech zaujímal další bránící maršál Gelson Fernandes, v Nantes - tedy v potenciálně velice těžkém derby na půdě ambiciózního konkurenta - jej však Montanier bez okolků vyměnil za ofenzivně laděného Abdoulaye Doucourého, a nejlepší asistent loňské sezony předvedl brilantní, kompaktní výkon. Výsledkem byla sice šťastná, ale zasloužená výhra 2:0. Všechno zkrátka na pohled sedí perfektně. Méxera, který ve své snaze řešit vše konstruktivně zůstává stále trochu náchylný k chybám, v zadní trojce doplňují klidný, pomalý veterán Sylvain Armand a živelný bojovník Pedro Mendes (či Fallou Diagné). Baal s Moreirou na pozicích wing-backů podnikají smrtící brejkové výpady. Vedle Sia se podle potřeby točí klasičtější křídla (Pedro Henrique, Kamil Grosicki), univerzálové Doucouré s Benjaminem Andrém, Zeffane (v ultra-defenzivní variantě), a samozřejmě i loňský hrdina N'Tep, který svůj sezonní debut na Beaujoire hned oslavil vítězným gólem.

Teď do tohoto mixu přichází Gourcuff. Montanier kromě něj přivedl v závěru přestupového okna ještě mladého playmakera Jérémieho Bogu z Chelsea, což naznačuje možnou inklinaci ke 3-5-2: je jisté, že mu myšlenka tříčlenné obrany a dvou wing-backů učarovala a že na tomto prvku nic měnit nebude. Ve 3-5-2 by však mohl hrát uprostřed pole zároveň Syllu, Doucourého i Gourcuffa s tím, že Sio a N'Tep by zaujali pozice pohyblivých forvardů vepředu. Pokud je skutečně inspirován Monakem, může N'Tepův případný posun z křídla na devítku považovat za jakýsi pokus o vytvoření 'vlastního Martiala'. Takové 3-5-2 by sice nevyhovovalo křídelníkům (Henrique, Grosicki, Quintero), ale v každém systému je dobré mít v záloze varianty na jeho změnu, pokud esenciální kostra zůstane pohromadě. Což by v tomto případě zůstala.

Gourcuff už navíc kromě klasické desítky hrál i na pravé straně zálohy ve 4-4-2, případně na obou krajích středové trojice ve 4-3-1-2; ostré křídlo by sice díky své chybějící rychlosti nezvládl, nicméně naposledy v Nantes i předtím proti Toulouse (3:1) Rennes vždy využívalo převážně jednu stranu hřiště, přičemž ta druhá se držela více zpátky. Stavění ofenzivních záložníků Doucourého s Andrém na kraj útočného trojzubce ve 3-4-3 vytváří pro Gourcuffa možný precedens: oba mladší borci jsou sice pohyblivější než nová posila, to však platí prakticky pro celý kádr Rennes, takže mít na hřišti jednoho geniálního 'stojáka' by nakonec nemusel být až takový problém.

Pokud tedy počítáme s tím, že by Gourcuff zaujal místo jednoho ze současných křídel, dá se následná sestava přepsat jako 3-4-3 i 3-5-2 s tím, že v reálu by šlo o jakýsi mix mezi oběma rozestaveními:

Costil - Mendes, Méxer, Armand - Moreira, Sylla, Doucouré, Baal - Gourcuff, Sio, N'Tep
Costil - Mendes, Méxer, Armand - Moreira, Gourcuff, Sylla, Doucouré, Baal - Sio, N'Tep

Stále jde o výrazný zásah do dosud vzácně fungujícího systému, nicméně lze pochopit, že Montaniera tato myšlenka láká. I proto, že - navzdory svému dosavadnímu hernímu profilu - nejde v první řadě o obranářského kouče, který by se uspokojil s tím, že jeho tým hraje primárně na brejky. Je veřejným tajemstvím, že Montanier (stejně jako dříve Antonetti) chce kontrolovat hru, že ho láká myšlenka přehrávat soupeře plynulým ofenzivním fotbalem, a z pohledu na pohyb renneské jedenáctky po trávníku je jasně vidět, že klasickou pozici podhrota zatím celý tým totálně ignoruje. Pokud má Gourcuff právě toto změnit, je to z Montanierovy strany velice odvážný krok: dává totiž všanc něco, co funguje, ve prospěch něčeho, co by potenciálně mělo fungovat lépe, ale také vůbec nemusí. I to je však znak ambiciózního kouče, který se nespokojí s dílčími úspěchy, když je poslední krůček od vysněného ideálu.

(Zdroje: ligue1.com, lequipe.fr)