Listopadová Premier League v kostce

Listopad v anglické Premier League zvládl nejlépe Leicester City, jenž týden co týden víc a víc smazává svou nálepku šoku sezóny a začíná se stávat regulérním kandidátem minimálně na boj o poháry. Trojice zápasů vyšla i Manchesteru United, jenž získal rovněž sedm bodů. O bod méně pak vybojoval třeba i Sunderland, jenž pod Samem Allardycem nebývale pookřál.

Už od začátku letošní sezóny anglické nejvyšší soutěže vám Eurofotbal přináší novou rubriku s názvem Premier League v kostce, která má za úkol shrnout v pokud možno stravitelné formě uplynulý víkend. Jako bonus k pravidelným článkům po každém kole je už obligátní součástí anglického fotbalového zpravodajství a publicistiky i měsíční kostka.

Chybět v ní samozřejmě nemůže ideální sestava měsíce, kterou rozeberu ještě o něco podrobněji než po jednotlivých víkendech. Už potřetí (ze čtyř) se do sestavy měsíce dostává dvojice Jamie Vardy - Chris Smalling, jejichž výkony jsou neochvějně stálé. Leicester nominuje ještě další dva fotbalisty; více než jednoho hráče má mezi nejlepšími i Everton, který dosadil i nejlepšího hráče celého listopadu.

Další kategorie - Piedestal měsíce listopadu - nabídne naopak stručněji než po jednotlivých týdnech pohled do toho úplně nejzajímavějšího. Gól a zákrok měsíce doplní zklamání měsíce a také - již lehce odkrytý - hráč a manažer měsíce.

Hlavní součástí měsíčních kostek bývá podrobnější náhled do nejprobíranějších problematik, které předchozích jednatřicet dní definovaly. Tentokrát však tři či čtyři podrubriky nahradím jedním stěžejním tématem, pod nímž rozvinu delší text. Asi vás nepřekvapí, že hlavní roli dostane fenomenální a nezastavitelný Jamie Vardy.


Jamie Vardy plní titulky sportovních oddílů všech britských listů už nějaký ten pátek. Jedno je však jisté - mediální exploze po posledním listopadovém utkání Leicesteru s Manchesterem United už překonána být nemůže. Osmadvacetiletý kanonýr totiž dokázal to, co nikdo v historii Premier League před ním. Prosadil se totiž v jedenácti ligových zápasech v řadě...

Bournemouth, Aston Villa, Stoke, Arsenal (dvakrát), Norwich, Southampton (opět dvakrát), Crystal Palace, West Brom, Watford, Newcastle, Manchester United. Ti všichni se museli sklonit před uměním anglického útočníka, který herně a především střelecky dozrál do svého maxima až poměrně pozdě. Tak trochu tím připomíná kariéru svého rekordového předchůdce Ruuda van Nistelrooye, jenž do skutečně velkého fotbalu pronikl rovněž o něco později (samozřejmě v poměru úspěšnosti obou borců).

Vardy je produktem akademie dnes druholigového Sheffieldu Wednesday, z něhož však byl ve věku šestnácti let propuštěn. Podle trenérů "byl na velký fotbal příliš malý" a neměl šanci uspět. A jeho průnik mezi fotbalovou elitu byl skutečně pozvolný, vždyť nejlepší střelec Premier League hrál ještě ve čtyřiadvaceti letech pátou anglickou ligu mezi amatéry, rok předtím kopal dokonce až sedmou nejvyšší soutěž.

Jeho rozvoj se zastavil až v letošním roce. Do základní sestavy Leicesteru mezi prvoligovou elitou se definitivně prosadil až v březnu, kdy Foxes nastartovali téměř legendární "great escape". V deseti zápasech vstřelil čtyři branky (z celkových pěti v sezóně), přičemž dva z nich byly vítězné. Leicester i díky němu vyhráli v tomto období sedm utkání, a zatímco na začátku března ztráceli z posledního místa na udržení sedm bodů, o dva měsíce později už slavil závěr ročníku ze čtrnácté pozice.

No a pokračování pohádky z aktuální sezóny už známe všichni. Leicester byl po listopadu senzačně druhý jen o skóre za Man City, dnes už dokonce celou ligu vede a na vysněnou záchranu už konzervativnímu manažerovi Claudiovi Ranierimu schází jen 8 bodů. Tím samozřejmě zlehčuji lehce alibistické výroky italského trenéra, který po každém utkání jako mlýnek opakuje, že ambice jeho celku jsou zatroleně nízko. V kabině Lišek však musí bujet obrovská síla a týmový duch.

Způsob, jakým se z absolutního otloukánka stal jeden z nejnebezpečnějších týmů celé Anglie, byl totiž nečekaně rychlý. Leicester tak nicméně potvrdil známou pravdu Premier League, totiž že bojovat o záchranu a uspět, vyvolá v hráčích, fanoušcích i celém klubu větší euforii než získat titul. A Foxes se na této vlně vezou dodnes. Gólmanská jednička Kasper Schmeichel ostatně přiznal, že Ranieri toho v klubu po letním převzetí příliš neměnil a z většiny pouze navázal na Pearsonovu dobrou jarní práci.

Samozřejmě, že není možné Italův nevídaný úspěch podceňovat, obzvlášť když je do značné míry způsobem velmi aktivním a ofenzivním stylem (většinou) se dvěma útočníky či zabudováním skutečně defenzivně kvalitních krajních obránců Dannyho Simpsona a Christiana Fuchse do základní sestavy.

Stejně tak ale musíme připomenout, že s výjimkou Riyada Mahreze a N’Gola Kantého v týmu není žádný extra talentovaný hráč. Samozřejmě, Vardy je momentálně asi nejlepší hráč současné sezóny, ale bylo by pokrytecké to alespoň částečně nepřikládat již zmíněné euforii a (a to především) astronomicky vysokému sebevědomí, díky němuž hrají životní fotbal třeba i Marc Albrighton a Danny Drinkwater.

Nekončící forma Leicesteru je poměrně velkou čárou přes rozpočet týmům, které si dělaly nároky na umístění v TOP 4 a účasti v příštím ročníku Ligy mistrů. Především obhájce titulu Chelsea, trpící ve spodní polovině tabulky, vidí (viděla?) právě v Liškách potenciální šanci na zázračný průnik na kýžené umístění. To by však Ranieriho tým musel začít ztrácet. Dokonalou a zřejmě poslední šanci tak skýtá už příští kolo, v němž se Blues utkají na King Power Stadium právě s Foxes.

Celek z East Midlands nicméně díky Vardymu, Mahrezovi a spol. vyhrál "listopadovou ligu", sedm bodů získal ještě Manchester United. Jen o bod méně pak uhrál Liverpool, Stoke a senzačně i Sunderland, jenž vyhrál v posledních dvou týdnech víc zápasů než za předchozích dvanáct kol. Zcela zaslouženě tak (dočasně) opustil sestupové pozice.

Velkou zásluhu na tom má Sam Allardyce, který sice výrazně zaměřil na defenzivu, změnil rozestavení ze 4-2-3-1 na 3-5-2, jenž v listopadu ve dvou zápasech ani jednou neinkasoval. Netušené kvality v sobě odhalili všichni tři stopeři, především Younes Kaboul a Sebastian Coates hrají výborně. Černé kočky zkrátka svoji kůži rozhodně lacino nedají...


O všech kategoriích se píše v "týdenních" kostkách, popř. výše/níže v tomto článku, zde tedy jen heslovitě.

---

Hráč měsíce: Romelu Lukaku

Manažer měsíce: Sam Allardyce

Gól měsíce: Adam Smith (Bournemouth - Everton 3:3; 28. listopad 2015)

Zákrok měsíce: David De Gea (Watford - Manchester United 1:2; 21. listopad 2015)

Zklamání měsíce: Celý tým Newcastlu




Za výslednou grafickou úpravu sestavy děkuji Lukáši Recovi.

Do sestavy měsíce se nepočítají výkony ze zápasů hraných 1. a 2. listopadu.

---

Costel Pantilimon: Symbolem listopadového vzestupu Sunderlandu je jednoznačně defenziva, která se po přerodu na třístoperový systém stala o poznání neprostupnější. Jediný gól ze tří utkání inkasovali Mackems z pokutového kopu proti Southamptonu a jednou z nejdůležitějších postav týmu je i brankář Costel Pantilimon. Rumun pochytal v listopadu čtrnáct střel soupeře a měl největší zásluhu na dvou výhrách s čistým kontem na hřišti Crystal Palace (7 zákroků) a doma se Stoke City (4).

Glen Johnson: Dvě čistá konta ze tří zápasů, to je na každý pád dobrá vizitka každé obrany. Stoke City nejvíce držel kapitán Ryan Shawcross, který ale před týdnem na hřišti Sunderlandu červenou kartou svůj tým výrazně poškodil. Dalším "držákem" byl pravý bek Glen Johnson, jenž především doma proti Chelsea předvedl bezchybný výkon, na který navázal i na půdě Southamptonu.

Toby Alderweireld: Mezi stopery letos jednoznačně vládne Chris Smalling, ale pokud se mu stabilitou výkonů někdo přibližuje, je to Toby Alderweireld. Zadák Tottenhamu se po průměrném vstupu do sezóny úžasně rozehrál a v listopadu byl výtečný. Nejlepší výkon předvedl proti Chelsea, jejíž ofenzivní hráče takřka vynuloval. Zápas s West Hamem zase vedle dobrého defenzivního představení korunoval vstřeleným gólem.

Chris Smalling: Král letošní sezóny, alespoň tedy co se obránců týká. Chris Smalling je v Manchesteru United zjevením, protože kromě absolutního opanování obranné řady je často nejnebezpečnějším hráčem i směrem dopředu (sic je to způsobeno častou nemohoucností jeho ofenzivních spoluhráčů). Smalling pomohl udržet čisté konto proti WBA a parádní výkon předvedl i na hřišti Watfordu. V Leicesteru se před Jamiem Vardym musel alespoň částečně sklonit i on.

Christian Fuchs: Foxes totiž letos nepřestávají překvapovat a bod uloupili i ze vzájemného utkání s Man Utd. Kromě Vardyho se o to značně postaral taky levý obránce Christian Fuchs, jenž kanonýrovi na jediný gól úžasně přihrál. Fuchs předvedl výborný výkon i v defenzivě, čímž navázal na povedené vystoupení z Newcastlu.

Yannick Bolasie: Mohl to být pro Crystal Palace dokonalý měsíc, který režíroval vedle Zahy právě Yannick Bolasie. V Liverpoolu záložník DR Kongo pomohl k překvapivému vítězství jedním gólem, před týdnem pak dvěma brankami a perfektním výkonem kola zničil Newcastle. Škoda pro Eagles, že domácí duel se Sunderlandem skončil nečekanou porážkou...

Ross Barkley: Ofenziva Evertonu na konci listopadu explodovala nevídaným způsobem. Sedm gólů ve dvou zápasech se jen tak nevidí a velkou zásluhu na nich má záložník Ross Barkley. Ten totiž tři z nich dal a na dva další nahrál. Zatímco proti Aston Ville jeho přínos na tři body suverénně stačil, proti Bournemouthu na Barkleyho (ne)vítězný gól z nastaveného času ještě domácí stačili odpovědět.

N’Golo Kanté: Leicester má v ofenzivě dva geniální borce, kteří mají na svědomí tři čtvrtiny všech týmových branek. Potom je tu však N’Golo Kanté, který se po zabydlení v základní sestavě stal nepostradatelným článkem, který Mahrezovi s Vardym kryje záda. Proti Watfordu skóroval, v Newcastlu zase předvedl dokonale poziční a defenzivní výkon, jenž byl základem výhry 3:0.

Robbie Brady: Začal sezónu na levé obraně a po návratu Martina Olssona se spekulovalo, zda nevypadne ze sestavy. Teď už o něčem podobném nemůže být ani zrnko nejistoty, Robbie Brady totiž v Norwichi předvádí senzační výkony. Proti Swansea byl nejlepším hráčem vítězného zápasu a na hřišti kraloval i před týdnem proti Arsenalu. Tam dokonce nahrál i na jediný gól Canaries.

Jamie Vardy: Fenomén Vardy. O jeho úžasném progresu jsem toho hodně napsal už výše v měsíčním souhrnu, tak zde už pouze heslovitě. Jeho tři trefy ve třech zápasech neměly hodnotu jen díky překonání rekordu v počtu po sobě jdoucích zápasů se vstřelenou brankou. Proti Watfordu totiž Jamie Vardy trefil vítězný gól, totéž proti Newcastlu, no a s Manchesterem United vybojoval alespoň remízu.

Hráč měsíce Romelu Lukaku: Barkley byl skvělý, ale Lukaku ještě lepší. Belgický kanonýr napověděl expertům už prvního listopadu, který se do měsíčního souhrnu nepočítá. Na perfektní vystoupení ze zápasu se Sunderlandem (6:2) navázal okamžitě a gólem pokořil West Ham. Tutéž porci přidal i proti Bournemouthu, z jehož půdy taktéž uloupil bod. To nejlepší ale předvedl na hřišti Aston Villy, které dal branky dvě a ve zbylých dvou měl také prsty. I proto je pro Eurofotbal nejlepším hráčem měsíce listopadu.

---

To nejlepší ze světa Premier League, včetně odkazů na články, naleznete i na naší Facebookové stránce. Staňte se fanoušky a žádná zajímavost z anglického fotbalu už vám neunikne!