LM: RADOST A SMUTEK

AC Milán a Juventus, pravděpodobně Inter. Chelsea a Liverpool. Italská Serie A a anglická Premiership kralují evropskému fotbalu a Milán se může stát jeho hlavním městem. Německo zastupuje Bayern Mnichov, Nizozemsko PSV Eindhoven, Francii Olympique Lyon. A ve hře je ještě portugalské Porto. Liga hvězd se odebrala na odpočinek, Španělsko truchlí...

Ale i tak hráči z této země rozhodovali. Luis García v dresu Liverpoolu dal za 4 minuty dva góly a potvrdil bezproblémový postup svěřenců svého krajana Rafa Beníteze mezi osm nejlepších evropských klubů. Nás může těšit fakt, že třetí branku vsítil Milan Baroš. Je postup Liverpoolu překvapením? Pro mnohé snad ano. Jeho výkony v lize nejsou právě přesvědčivé, experiment se španělskou kolonii nepřinesl očekávané výsledky. Český reprezentant Milan Baroš se sice navenek tvářil spokojeně, ale nepřestávající tok zpráv ze zákulisí mluvil o něčem zcela jiném. A víte co se říká...: na každém šprochu, pravdy trochu!

Osmifinále LM ale ukázalo zcela jinou tvář jednoho z nejslavnějších a nejpopulárnějších týmů britských ostrovů. Domácí zápas mnohé naznačil a odveta v sídle "aspirinového" mamuta to jen potvrdila. Leverkusen byl po velice dobrých výkonech ve skupině mírným favoritem, ale první zápas na ostrovech ho vrátil z nebes zpět na zem. A na domácím stadiónu věděl dobře, že musí do útoku a Liverpool v poklidu jeho nápor očekával. Svěřencům sebevědomého Klause Augenthalera ale chyběla v jejich arzenálu zbraň nejnutnější, střelba! O její přesnosti pak ani nemluvě. Když již o postupu Liverpoolu bylo dávno rozhodnuto, dostal se na hrací plochu další fotbalista ze země "smutku". Teprve sedmnáctiletý Gonzalo Castro si odbyl svůj "evropský" křest. Celkové skóre mluví jasnou řečí, Liverpool postupuje zcela jasně a zaslouženě.

Další pohromu zažila Bundesliga tam kde to asi nejméně čekala! Werder Brémy jich schytal od francouzského Lyonu hned deset! Na této úrovni něco zcela nevídaného! Lyon se fotbalem baví, ve skupině se o tom mohla přesvědčit zájezdní jedenáctka pražské Sparty, a teď flamantní zástupce pořadatelské země MS 2006. Tři góly Wiltorda a dva Essiena rozhodly odvetu a ukázaly fotbalové Evropě, že francouzský mistr se stává postrachem a černým koněm této Ligy mistrů. Mnozí dokonce tvrdí, že je to jakési Řecko naruby! Měla to být jedna z nejvyrovnanějších dvojic. Ale celkových 10:2 mluví o něčem zcela jiném. Francouzský L'Equipe napsal: To nebylo jen vítězství, to byl velký příslib! To nebyl jen postup, to byl triumf! Německý Bild to viděl zase takto: Kdo věřil, že oněch 0:3 se dá otočit, je dnes za hlupáka! Za 30 minut to bylo 0:6 celkových 2:10 je ostudou německého fotbalu. Za 6 let, co Schaaf Werder trénuje, nezažil takový výprask! Co dodat? Pozor na Lyon!

Ale ne vše se pro Němce skončilo katastrofou. Bayern Mnichov, pokolikáté již?, vyzdvihl prapor vysoko nad hlavu a vyřadil kanonýry z londýnského Arsenalu. Highbury Park viděl znovu Arsene Wengera odcházet do kabin se svěšenou hlavou. Naopak jeho protějšek Felix Magath se usmíval a svou radost neskrýval. Po výhře 3:1 doma Bayern věděl, že ho v Londýně bude čekat peklo. Ale byli to hosté, kdo zahrozili jako první. Claudio Pizarro a Michael Ballack do desáté minuty hned dvakrát ukázali vystrašené obraně Arsenalu, že to bez Pascala Cygana a Solo Campbella nebude mít lehké. Ale když peklo, tak peklo, řekl si Thiery Henry a v minutě 66., tedy ďábelské, vlil optimismus do pomyslných číší plných hořkého nápoje. Ale nic naplat, Arsenalu a Wengerovi znovu nebylo souzeno. Posledních 5 minut zoufalého náporu a pak jen radost teutónů a smutek na straně anglického mistra. Londýnské derby v LM, Chelsea - Arsenal, se tak stává nesplněným snem. Postoupil lepší? Těžko říci. Jedno je ale jisté. Postoupil disciplinovanější a houževnatější tým. Arsenal jím tentokráte nebyl. Letošní sezóna nebude patřit k těm, na které se po desetiletí vzpomíná.

Vypadl rovněž Manchester United. S AC Milán. Prohrál doma, prohrál venku. Dvakrát 1:0. Nechme promluvit tisk. Italský - sláva vítězům, anglický - čest poraženým. Gazzetta dello Sport: Jeden gól v každém zápase, celkové skóre 2:0, Angličané musí sportovně uznat, že jejich vyřazení je následkem absolutní střelecké impotence. A nejen že nedali branku, oni si ani neuvědomovali, jaké utkání hrají a jak ho mají hrát. Milán měl 180 minut tohoto osmifinále plně pod kontrolou. Byl to souboj taktiky, souboj trenérů. Carlo Ancelotti se nedopustil chyby, Sir Alex Ferguson ano. Milán byl smrtící a stává se pomalu nesmrtelným. Je favoritem na titul evropského klubového mistra! The Guardian: Noc plná zklamání. Sir Alex Ferguson opouštěl radující se milánský stadión se svěšenou hlavou. Co přijde nyní? Rozbor, hluboké zamyšlení nad současnou situací. Dá se říci, že Manchester chyboval na nejvyšší úrovni. Rozhodující moment? Pro mnohé Hernán Crespo a jeho dva góly. Ne, neni tomu tak. Rozhodlo umění milánských poradit si s útokem Manchesteru, o kterém si Ferguson pomýleně myslí, že je absolutně nejlepším v Evropě!

Anglie ale dostala ještě jednu příležitost k radosti. A ta má jméno Chelsea! Asi nejsledovanější osmifinále, zvláště po diskutabilním a rozporuplném prvním zápase v Barceloně. Zásluhu na tom všem měli nejen hráči, ale také trenér Chelsea Jose Mourinho. Pro někoho frajer a vynikající technik, pro jiné namyšlený a arogantní fracek... Ať je takový nebo makový, jedno mu nikdo nevezme. Dovedl nic neříkající Porto k zisku poháru vítěze LM a dnes je s Chelsea ve čtvrtfinále této soutěže. A jeho svěřenci vyřadili Barcelonu, suverénního vládce španělské ligy.

Samotný zápas? Vynikající! Co mu chybělo? Asi nic. Bleskový nástup Chelsea a její vedení 3:0. Obrat ze strany Barcelony a dramatické snížení ještě v prvním poločase na rozdíl jediné branky. Z penalty za ruku, bez diskuzí, tak by se měla ruka pískat vždy, není o čem mluvit... od těla a měnící směr letu míče! Genialita Ronaldinha, Petr Čech se jen díval a mít sombréro, musel by ho smeknout! Nápor Barcy v druhém poločase, Iniestova tyč a... Eto'o? Kam? Snad až do nebeského ráje! Barcelona měla v té chvíli postup pevně ve svých rukou! O minutu později tomu bylo naopak. Proč? Rozhodly o tom dvě nepochopitelné chyby. Ta první Gerardova, když, ač hlavičkář, nedokázal ve vzduchu pohlídat Johna Terryho. Ta druhá pomezního rozhodčího, neboli asistenta, který nechtěl, a nebojím se opakovat toto slovo, nechtěl, upozornit hlavního na faul Carvalha, když podržel Víctora Valdése a ten se nemohl dostat k míči o chvíli později směřujícímu do sítě. A ještě jeden fakt, polemický. Sundejme brýle české zaujatosti a uznejme: Collina je vynikajícím rozhodčím. Možná nejlepším v historii světového fotbalu.

Daily Telegraph: Fascinující, nezapomenutelná londýnská noc! Chelsea nechtěla a nemohla prohrát! Gól Teryho vstoupil do síně slávy Blues! Sport: Ne to není pravda! Ve chvíli, kdy se zdál postup jasný, udeřil blesk z čistého nebe! Ale nebyl to tento gól, kdo rozhodl o vyřazení Barcy. Naivní a hloupé chyby znamenaly vedení Chelsea 3:0 již v 19. minutě. To rozhodlo... Ronaldinho byl vynikající, ale nestačilo to. Petr Čech se po míčí z jeho kopačky jen díval, ale pak si řekl dost! Dodejme jedno: tento gól byl vlastně nechytatelný! Ale jinak? Brankář reprezentace České republiky znovu dokázal, že je dnes světovou třídou! A opravdu asi jedničkou...

PSV Eindhoven to dokázal a pravděpodobně v nejméně sledovaném osmifinále nechal loňského finalistu mimo hru. Z jeho knížecího stadiónu si udělal střelnici a ukončil téměř pět let trvající evropskou neporazitelnost Monaca na Louis II. V posledních dvou letech zde Monaco dokonce vyhrálo co se dalo, až na jeden nerozhodný zápas... S kým? PSV Eindhoven si zde udělal malou generálku a odvezl si bod. Ve středu to již bylo vítězství a postup k tomu! Monaco nedonutilo nizozemský tým k odevzdání všeho, co umí a PSV toho opravdu mnoho nepředvedl. Ale takový je fotbal. Na jedné straně postupuje jeden z dvojice velice průměrné, na straně druhé vypadne jeden z vynikajících. Uvidíme, zda se PSV Eindhoven zlepší, ale jinak je asi nejslabším čtvrtfinalistou LM 2004/05.

Lahůdka na závěr? Ne, musím zklamat mé odpůrce, kritiky a ty, kteří si občas, byť v dobrém a konstruktivně, rýpnou... Pracovní zaneprázdnění mi nedovolilo sledovat zápas Juventus - Real Madrid. A jak jsem se na něj těšil! Můj mladší syn Adam utekl ze školy a informoval mě o průběhu utkání. Fandil Juventusu... Dcera našich přátel oznámila, že v kanceláři vyhlásili stávkovou pohotovost a dívají se na fotbal. Všichni fandili Realu... až na ni... má krásné řecké jméno Larissa, fandí českému fotbalu, zbožňuje Baroše, uznává Nedvěda, tak snad proto... Když dal David Trezeguet na 1:0 pro Juventus a tím srovnal stav obou utkání, volali mi na mobil oba... Domů jsem přijel ve chvíli, kdy ukazatel času na ESPN hlásil: 114:43, Juventus 1 Real 0. Ani jsem si nesednul... "Charúa" Zalayeta napřáhl a nechytatelnou bombou poslal Juventus do čtvrtfinále. A Real Madrid? Musím se vrátit na začátek tohoto článku: Liga hvězd se odebrala na odpočinek, Španělsko truchlí...

Ale fotbal je i tak tím nejkrásnějším sportem na světě!