Mason se už po vážném úrazu hlavy na trávníky nevrátí

Nebud na Cukrouse ironickej, ty internetova mrdko ...

ale ty zase nevieš ako by on bojoval za vlasť... 1:1

Jenže ten tvůj úhel pohledu tomu jeho není nadřazený, jak se domníváš. Je to pouze rovnocenný přístup k fenoménu života. Zastáváš cosi jako racionální tělesnost, on zastává cosi jako iracionalitu duše. Mezi tím není rozdíl, je to volba jedince. Jak je patrné z tvého příspěvku idei elbiho názoru nerozumíš. Kdybys rozuměl, nereagoval bys jen z toho svého přístupu. Ani horizontem racionálního vysvětlení k tomu elbiho přístupu neprorazíš. U iracionality je to totiž naopak, ona vyzdvihuje význam duše pro lidský život nad význam těla. V radikální poloze, o které mluví elbi je duše stáváním se absolutním někým. Tady to znamená fotbalistou. Chtěl říct, že pokud by cítil, že být fotbalista je jeho osudem, miloval by tento osud, i když by hrozilo, že umře. Latinsky se tomu říká "amor fati" - miluj svůj osud. Příkladů je dost. Může to být horník, může to být naopak někdo z opačného spektra jako třeba básník Lermontov, který umřel v souboji, protože důstojenství jeho lidství bylo důležitější než samotný život. Ostatně v tomhle heroickém smyslu to může být i třeba kovboj. A může to být i fotbalista. Může to být matka samoživitelka. Může to být zhýralec jako třeba Jim Morrison ze skupiny The Doors, který si neřekl a dost půjdu ten svůj oslabený organismus výlečit do nemocnice, naopak to dojel s láhví whisky až do konce - přijal svůj osud. Může to být prakticky kdokoliv kdo se cítí být nějakou formou, kterou přijme navzdory nebezpečenstvu, které z ní vyplývá. Takové přijetí osudu se ale neotvírá jen vůči nebezpečenstvu destrukce, ale otevírá se i životu. Iracionalismus je to proto, protože odporuje racionalismu. Rozum člověka ústí v pragmatismus, ale iracionalismus citu ne. Patří do něj i člověk v určité situaci - mladík, který má výborné výsledky ve škole, ale rozhodne se nejít studovat a zůstane doma na vesnici pomáhat rodině. Může to být i obyčejnější situace - nejdeš na oběd do lepší restaurace, ale do horší, v které ale máš rád její atmosféru. Těch situací, malých i velkých, je spoustu, v kterých můžeš lámat sílu rozumu. Nepochybuju, že ses s tím už u sebe setkal, kdy ti rozum našeptával pragmatické řešení, ale ty ses rozhodl proti němu. Nejde o to, že elbi na první dojem machruje, což vede často k pokrytectví, ale o to, že nemůžeš vědět, že by elbi dokázal mít fotbal opravdu tak rád, že by pokračoval i zraněný. Nezáleží na stavu světa, jestli je ve válce nebo míru, tenhle přístup může být v obojím. Jde o osudovost a opravdovost, kterou mu přisoudíš. A je to volba jedince, jestli bude někým - něčím (odborně bytím) nebo především "jsoucnem" - to jest živým směrem k co nejdelšímu životu. Nejtěžší je samozřejmě být člověkem. Tenhle takřka nedosažitelný horizont naznačil v umění a koneckonců i žitým způsobem svého života Bukowski ve svojí postavě Chinaskim - být sám sebou (to znamená být navzdory působící síle odlišného světa totožný se svojí specificky vlastní mravností).

On celkově už žádný souboje nepodstupuje. Ale určitě by při vojně natočil pro vlast alespoň nějakou reklamu.

Tady je naopak ohromná absence myšlení a cítění. To jelito samo sebe staví do role vzoru mužství a kdokoliv jde proti němu je sračka.

Pokud někdo projevil myšlení a cítění, je to sám Mason, proti kterému on jde. Celý život za něčím šel a najednou je vystaven otázce života a smrti, kde smrt může přijít v podobě fyzického konce, ale může jít i o ztrátu sebe sama. On nebyl nucen skončit věkem, on se na to nepřipravoval roky, ale bylo mu řečeno, že buď skončí nebo fotbal může ukončit jeho život. Ale sám fotbal byl dost možná jeho život a ten ocas tuto nelehkou volbu znevažuje svým názorem, který nemá absolutně o co opřít, protože nikdy v podobné situaci v největší pravděpodobností nebyl.

Vyzdvihuješ jej, že má daleko větší potenciál prožít život intenzivně a vášnivě, přitom právě tohle si zvolil Mason, proti kterému on jde. Jeho život je fotbal a život profesionálního fotbalisty sebou přináší hromadu oběti. Ano, ztráta fotbalu jej může připravit o jeho samého, ale zároveň mu dává možnosti, díky kterým jeho život může být daleko plnější, intenzivnější a vášnivější, než byl doposud.

Intenzivní a vášnivý život se opravdu nerovná tomu jít za hranice svých možností a v tomhle případě riskovat svůj život pro práci. Intenzivní a vášnivé momenty se tvoří roky před tím, než je prožijeme. Musí do té chvíle dozrát naše osobnost, musí nás k ní dovést naše kroky v životě a znamená to i být pozitivní a přejícný ve chvíli, kdy někdo musí opustit svůj dosavadní život ne svým vlastním přičiněním. Doufám tedy, že všichni chtějí pozitivně intenzivní zážitky a život. Když si třeba já sáhnu do minulosti a vytáhnu z ní svou nejintenzivnější vzpomínku, vidím to, co vesměs elbi popisuje. Jenže když si to rozeberu, vidím tam lidi, které jsem potkal před léty a které bych v životě neměl s elbiho vystupováním. Vidím se při pohybu, který by pro mě nebyl možný, pokud bych při velkém zranění neuposlechl doktory a jednal jako CHLAP po svém. Vidím místo, kde bych se nikdy nedostal, pokud bych roky před tím žil intenzivně a vášnivě, jako spousta mých známých. Intenzivitu a vášnivost ti nedají drogy, alkohol, násilí a už vůbec ne neuposlechnutí nejlepších doktorů v zemi. To je jen momentální nadšení, iluze. Je to něco, na co si za dvacet let pořádně nevzpomeneš, pokud teda ještě budeš žít. Intenzivní znamená silný, ale když se na onu sílu zaměříš, je pro tebe silnější někdo, kdo si dá na záda 1000kg a ujde pár kroků nebo ten, co si na ně dá 300kg a kráčí hodiny, dny, roky?

Chybí mi tady velké myšlení na více frontách. Hodně na straně elbiho a něco i na tvé straně, protože ses nad jeho příspěvkem vůbec nezamyslel a začal jsi psát stylem ,,ať to zní hluboce a jde to proti všem''.