Nejúspěšnější imigrantský klub v Německu: Türkgücü München

V Německu je Türkgücü jedním z mnoha klubů etnických menšin a přistěhovalců, ale jediným celkem, který se v minulosti dostal na dohled profesionálního fotbalu, byl kdysi berlínský Türkiyemspor, kterému v roce 1991 utekl postup do druhé ligy (tehdy byly profesionální pouze dvě nejvyšší soutěže, nyní má i třetí liga profesionální statut). A Türkgücü je nyní po třech po sobě jdoucích postupech na podobné cestě. Jeden z fanoušků se pro DW ale nechal slyšet, že tento úspěch nestačí: "Naším cílem je, stát se mnichovskou dvojkou a časem dosáhnout na Ligu Mistrů."

Türkgücü München je nástupnický klub zaniklého Türk Gücü München (v překladu "Turecká síla", klub byl (znovu) založen roku 2001 (tehdy jako SV Türkgücü-Ataspor) tureckými imigranty a za cíl si klade mj. zachování tradice a propojení kultur. Již od mládeže klub pomáhá svým svěřencům s integrací. Türkgücü se také vymezuje proti diskriminaci a i když by to na první pohled nemuselo být patrné, v klubu jsou dveře otevřené pro všechny etnika i náboženská vyznání.

Ačkoliv současný klub funguje od roku 2001 (společně s předchůdcem Türk Gücü dokonce od roku 1975) nastal zlom v ambicích klubu až v roce 2016, kdy se novým prezidentem klubu stal Hasan Kivran a novým trenérem Andreas Pummer (který nyní působí na pozici asistenta trenéra). Následovaly dva postupy a v roce 2019 klub ještě změnil název na jednoduché Türkgücü München, do loga zakomponoval bavorské barvy jako odkaz na místo vzniku, provedl přerod v profesionální klub a za cíl si dal okamžitý postup do třetí ligy, což se nakonec povedlo.

Hasan Kivran do klubu přivedl také množství peněz a dokázal nalákat štědré sponzory, kvůli čemuž někteří na Türkgücü nahlíží podobně jako na TSG Hoffenheim nebo RB Leipzig. Velkým rozdílem ale je, jak klub zatím s penězi nakládá, dlouhá léta přicházeli pouze volní hráči a prvním koupeným hráčem se až v letošním srpnu stal útočník Petar Slišković za 200 tisíc eur (aktuálně vede tabulku střelců), ale i tak jsou peníze při pohledu na kádr Türkgücü vidět (v Regionální lize klub fungoval s rozpočtem milion eur, ve třetí lize to ale jistě bude více). To už je ale pouze další z několika možných trnů v oku ostatních fanoušků, což si Hettich uvědomoval: "Máme turecké jméno a klub byl založen migranty, je tedy na nás, abychom se na hřišti chovali disciplinovaně a s respektem, abychom klub co nejlépe reprezentovali. To se nám zatím daří a z mého pohledu jsme skvělým případem zdařilé integrace," okomentoval v lednu 2020 situaci pro web Transfermarkt.de.

Zatímco bývalý trenér Reiner Maurer říká, že se během svého angažmá s rasismem nesetkal, v třetiligové sezoně je to zatím jiné. V utkání se Saarbrückenem se terčem rasismu stal jihokorejský záložník Park Yi-young a proti postupu Türkgücü do třetí ligy protestovala organizace "III. Weg" (v překladu "třetí cesta"), která také nabádala k výtržnostem před zápasem třetí ligy mezi FSV Zwickau a Türkgücü (mnichovský celek utkání vyhrál 1:0). Oproti tomu TSV 1860 před derby nastoupil z vlastní iniciativy na plochu v tričkách s hesly proti rasismu.

Znatelné v klubu nejsou jen turecké kořeny. Napříč celým klubem je vidět i identifikace s domácím bavorským prostředím. Z hráčského hlediska je klub zhruba nastejno "německo-německý" jako "německo-turecký" a na důležitých pozicích v klubu je zaměstnán velký počet bývalých zaměstnanců a hráčů konkurenčního TSV 1860 München. U "Lvů" začínal například hlavní trenér Alexander Schmidt i jeho předchůdce Reiner Maurer, trenéra brankářů dělá Michael Hofmann a plánování kádru měl v úspěšných letech 2018 až 2020 na starosti Robert Hettich, který právě v létě 2019 musel dávat dohromady celý nový tým profesionálů a přivedl například i Sercana Sararera.

Roman Plesche (vedoucí skautingu) je, co se týká sportovního hlediska, optimistický a pro DW.de sdělil: "Jsme hrdí, že můžeme hrát na této úrovni. Myslím, že máme silný tým a některé kluby jistě brzy uvidí, co se na ně řítí." A jako konkurent mnichovských lvů už Türkgücü vystrkuje růžky, když se klubu povedlo zlákat několik konkurenčních hráčů, jako například Aarona Berzela, kterému v důsledku koronakrize u TSV 1860 nebyla prodloužena smlouva, nebo Kilian Fischer, který odcházel jako kapitán týmu U-19.

O tom, že klubu nechybí vysoké ambice vypovídá i skutečnost, že se jarní část čtvrté nejvyšší soutěže rozhodli hrát na stadionu Grünwalderstraße, kam se vejde až 15 tisíc diváků (i když se nakonec kvůli koronaviru ani nemohlo doufat v to, že by se stadion zaplnil), ve třetí lize pak své domácí zápasy hrají na Olympijském stadionu (kam se tedy po dlouhé době vrátil fotbal) a samotný postup do třetí ligy v klubu berou pouze jako mezikrok (stejně jako fanoušek zmíněný v úvodu článku), jelikož se třetí liga z dlouhodobého hlediska nevyplatí (vzhledem k příjmům je moc nákladná), i když krátkodobý cíl je nejdříve třetí ligu udržet.

Co se fanoušků týká, mají v klubu podobně velké oči, jaké měl Ralf Rangnick v případě RBL, klub chce cílit na všechny obyvatele Německa, kteří mají turecký původ (přibližně tři miliony) a na venkovních zápasech si slibuje větší podporu, než jakou budou mít domácí kluby.

Türkgücü je aktuálně po čtrnácti zápasech na 12. místě 3. ligy s 18 body, přičemž klub má oproti většině soutěže jeden až dva zápasy k dobru. Tahouny týmu v letošní sezoně jsou Petar Slišković, který má ve 14 utkáních nastříleno 10 gólů (a na dva přihrál) a Sercan Sararer, který ve 13 zápasech vsítil tři branky a k tomu zaznamenal deset asistencí. Dle nejnovějších spekulací by klub mohl brzy posílit třicetiletý Mehmet Ekici, který odehrál 100 zápasů v turecké Süper Lig a 73 zápasů v 1. Bundeslize.