Neville se už k trenéřině nemusí vrátit, věnuje se jiným projektům

Bývalý reprezentační obránce Gary Neville po mistrovství Evropy opustil pozici asistenta trenéra národního týmu Anglie, kterou vykonával od příchodu Roye Hodgsona roku 2012, a nyní proto po delší době nepůsobí v žádné trenérské funkci. A na tom se prý minimálně v příštích pěti letech nic nezmění: může za to velké pracovní vytížení legendy Manchesteru United i mimo trávníky...

"Vždy říkám 'nikdy neříkej nikdy', protože má láska k fotbalu je příliš velká, ale teď mám vážně za to, že pro mě bude hodně těžké se vracet k trenéřině kvůli všem mým závazkům k tolika různým věcem," uvedl Neville pro stanici Sky Sports, kam se na začátku sezony vrátil coby vrchní analytik.

Na fotbalovém poli Neville krom vystupování ve studiu také spoluvlastní Salford City, které rozhodně plánuje vyvést z konferenčních vod alespoň do čtvrté ligy. Mimoto se však někdejší skvělý pravý bek podílí rovněž na několika projektech v realitní sféře.

"Je mou povinností dostat Hotel Football za hranice. Je mou povinností otevřít luxusní restaurace s (prvotřídním šéfkuchařem) Michaelem O’Harem. Je mým závazkem pomoci dotáhnout výstavbu St. Michael’s, z čehož podle mého bude nejlepší zástavba v Manchesteru," vypočítává Neville.

Konkrétně na realizaci projektu St. Michael’s, který na místě staré synagogy šestému největšímu anglickému městu přinese obrovský komplex s nákupním centrem a hotelem, se s Nevillem podílí i jeho bývalý spoluhráč z Manchesteru United Ryan Giggs. Ten je aktuálně také na volné noze poté, co se s ním na pokračování v rámci trenérského týmu Red Devils nedohodl José Mourinho.

"V krátkém časovém horizontu - příštích pěti letech - se k trénování vrátit nemohu a ve skutečnosti ani nechci. Klidně se může stát, že už nikdy koučem nebudu, ale to není žádná ztráta," míní Gary Neville.

Osminásobný vítěz Premier League a účastník jedenácti mezinárodních turnajů musel polykat hořkou pilulku letos v březnu, když byl po pouhých 16 ligových zápasech (a ubohých třech výhrách) propuštěn ze své první štace v roli hlavního trenéra ve španělské Valencii.

"Lidé se na to zvnějšku vždy budou koukat jako na negativní zkušenost. Pro mě osobně to tak není - možná jsem prohrál zápasy, ale získal jsem velké životní zkušenosti a schopnost ocenit cizí zemi i její kulturu," nelituje majitel čtyř stovek ligových startů v jediném dresu Man Utd.

Na okolnosti jako neznalost jazyku či fakt, že Valencia v současnosti není stabilním klubem a od roku 2012 měla rovnou osm trenérů, se Neville vymlouvat nehodlá: "Proč? Protože ještě, než jsem šel, věděl jsem, že španělsky neumím. Věděl jsem, že jdu do rozhárané kabiny. Věděl jsem, že vyhodili mnoho koučů. A prostě jsem se s tím nedokázal vypořádat."

Gary Neville si za onu třetinu roku španělštinu neosvojil i přesto, že čtyřikrát týdně docházel na intenzivní kurzy, a otevřeně přiznává, že právě komunikace byla jedním z problematických bodů jeho valencijské anabáze.

"Byly tam dvě až tři velké věci, které jsem vyřešil špatně a kde jsem měl prokázat více houževnatosti, ale taky jsem znal důvod, proč mě majitel přivedl - protože nechtěl trenéra, který vykopne šest hráčů a způsobí další otřes," odvolává se dále na mírně svázané ruce jednačtyřicetiletý Angličan.

Co nakonec Neville považuje za větší křivdu, to je spíš jeho nucený odchod od reprezentace. "Fotbalová asociace a Roy Hodgson do mě investovali po čtyři roky a já teď mám nejvíc zkušeností za celý svůj život, přesto mě neváhali hnedka hodit přes palubu," rozhazuje rukama držitel nejvyšší trenérské licence UEFA.

"Taková investice si musí projít porážkami i výhrami. Hodnocení rozvoje mladých trenérů by nemělo být postaveno jenom na sériích proher nebo vítězství," míní Neville a reaguje tak mimo jiné na nedávné prohlášení výkonného šéfa anglického svazu Martina Glenna o tom, že všichni ex-profesionálové se akorát ženou za lacinými penězi v televizních studiích.

Podle Nevillea to ovšem není tak jednoduché a daný problém souvisí i s tím, že se v Anglii - na rozdíl od Ajaxu či Barcelony - začínajícím trenérům nedostává adekvátní péče a trpělivosti od vedení příslušných institucí. Sám je prý už na prahu čtyřicítky vnímám v podstatě jako vyhořelý trenér, což ho evidentně demotivuje s ohledem na možné další pokračování v roli kouče.