Nezáživná a nekoukatelná Anglie? Možná je to cesta na vrchol, ukazuje historie

Je to zřejmě největší téma tohoto mistrovství Evropy ve fotbale. Utrápené a nezáživné výkony Anglie, mnohými považované za největšího favorita na zlato, strhly lavinu kritiky i typického anglického humoru. Podpořila jej dokonce i irská letecká společnost Ryanair, když po bezbrankové remíze Albionu se Slovinskem umístila na svůj oficiální twitterový účet vzkaz: To stačilo, vezmeme vás domů. Pohled do historie však ukazuje, že mizerný start se rychle může změnit v úspěšný konec.

Vyprávějte to rozezleným anglickým fanouškům, kteří se natěšení vypravili na dalekou cestu do Kolína nad Rýnem, aby shlédli zcela sterilní výkon svých miláčků, které tak místo potlesku za góly do sítě outsidera vyprovodili do kabin temným bučením. Někteří z nich směrem ke kouči Southgateovi mrštili prázdným kelímkem od piva, což anglického lodivoda viditelně vykolejilo.

Slovně se pak do něj trefovali experti a bývalí spoluhráči z reprezentace. "Bylo utrpení se na ten zápas dívat," prohlásil jeho někdejší kolega z obrany národního týmu Gary Neville. "Anglie má Palmera, Saku, Bellinghama, Fodena a Mainooa, obří talenty. Nemůžeme je nechat na pospas tomu, aby byli špatně vedeni," dodal. Příliš zlepšení nepřineslo ani osmifinále se Slovenskem, v němž tým dělily jen vteřiny od vyřazení.

Kolébka fotbalu je (stejně jako ostatní velmoci) ovšem na podobné reakce i překážky zvyklá. Vždyť i cestu za svým jediným světovým triumfem začali její hráči v roce 1966 nudnou remízou 0:0 s Uruguayí. A většina z 87 tisíc fanoušků se cestou domů z Wembley dohadovala o tom, na čem tak mohl založit kouč Alf Ramsey své přesvěčení, že jeho tým šampionát vyhraje. Soupeř bránil v devíti lidech a neškodná Anglie vyšla po 12 zápasech střelecky naprázdno. Kritika byla nemilosrdná a Ramsey dal všem svým následníkům vzor, jak této nepříjemnosti čelit.

O 20 let později to bylo ještě horší, když Albion prohrál na úvod mistrovství světa v Mexiku týmu Portugalska a s Marokem ukopal bezbrankovou plichtu. Tvrdošíjného kouče Bobbyho Robsona donutily až disciplinární tresty a zranění ke změně sestavy, do ní se dostal miláček fanoušků Glen Hoddle a tým ztroskotal ve čtvrtfinále na Argentině jen kvůli Maradonově gólu rukou.

V Itálii 1990 otevřel tým své vystoupení dvěma nekoukatelnými remízami a ušmudlanou výhrou nad Egyptem, dohromady dal ve skupině pouhé dva góly (jako letos). O dva týdny později dělil Angličany od finále jen penaltový rozstřel s pozdějšími šampiony z Německa. Na témže šampionátu Argentina jako obhájce titulu senzačně zakopla v prvním utkání s Kamerunem a grilování médii se zastavilo až po postupu do finále.

Mistři Evropy z roku 2016 Portugalci se zase proremizovali základní skupinou a postoupili až jako jeden z nejlepších celků ze třetího místa. Podobně Italové posbírali na MS 1982 tři body za nerozhodné duely s Polskem, Peru a Kamerunem, načež novináři spustili hon na Paola Rossiho. Po výkonech ve skupině o něm psali, že je "duch, který bezcílné bloumá po hřišti". Odpověď? Hattrick do sítě Brazílie v osmifinálové skupině, dvě trefy v semifinále Polákům, další ve finále Němcům a zlato pro Italy. Rossiho pak všichni nosili na rukou.

Ostatně kdo si po úchvatném finále minulého světového šampionátu v Kataru, v němž Argentinci zvládli sedmibrankovou přestřelku s Francií, vzpomněl na to, že na začátku Messi a spol. vybouchli se Saúdskou Arábií? Možná nejpozoruhodnější turnajový zvrat se povedl na letošním mistrovství Afriky favorizovanému výběru pořadatelského Pobřeží slonoviny. Na úvod schytal debakl 0:4 od Rovníkové Guiney, načež propustil trenéra a už s novým si zajistil postup s odřenými zády jako poslední celek ze třetího místa. Nakonec získal zlato...