Nico Williams odmítl Barcelonu, španělský reprezentant je novým ztělesněním baskické hrdosti

Snad každý fotbalista sní o tom, že si jednou zahraje za ty nejlepší kluby světa. Za Manchester City, za Real Madrid, za Barcelonu... A přece se najdou fanfaróni, kteří jsou schopni takové nabídky odmítnout. Jako Nico Williams (22), hvězda nedávného Eura, na němž španělským fotbalistům výrazně pomohl ke zlatu. Katalánský velkoklub ho uháněl celé léto. Načež mu mladík vzkázal, že chce zůstat v klubu svého srdce, v Bilbau. Večer se tak jedna z největších komet letošního roku postaví v Evropské lize proti Slavii.

Na letní přehlídce toho nejlepšího ze starého kontinentu Williams úplně zastínil Francouze Kyliana Mbappého, který stejně jako on nastupuje na levém křídle. Sršela z něj energie, dravost, rychlost, a když bylo třeba, nasadil elegantní technické řešení. Poprvé na sebe výrazně upoutal pozornost, jak řídil totálně dominantní výkon proti obhájcům zlata z Itálie. "Chudák Di Lorenzo, byl proti němu úplně bezmocný. Jako kdyby ho na 78 minut strčili do pračky, zapnuli na nejvyšší otáčky, pak ždímali a takhle znovu a znovu," napsal potom britský list The Guardian.

Williamsovi v zápase naměřili rychlost 33,8 kilometrů za hodinu. "Cítil jsem se neskutečně," rozplýval se sám. Na něm a na Laminu Yamalovi stála ofenziva pozdějších evropských šampionů. Vstřelil jeden ze dvou španělských gólů ve finále do sítě Anglie, jeho možná nejlepší kousek však přišel v osmifinále proti Gruzii, kdy v plném sprintu přisoudil soupeřově zadákovi roli solného sloupu a nechytatelnou ranou zvýšil na 3:1.

V základní sestavě Španělů pro závěrečné dva duely turnaje mělo díky němu a gólmanovi Unaiovi Simonovi jedině Athletic vícenásobné zastoupení. Přitom nechybělo moc a stejně jako o osm let starší bratr (a klubový spoluhráč) Iňaki reprezentoval Ghanu. Vybral si Španělsko, kde se narodil a strávil tam celý život. "I když jako malý kluk jsem nejvíc miloval Asamoaha Gyana," vyznal se při letní návštěvě Ghany z obdivu k někdejšímu kapitánovi a s 51 trefami historicky nejlepšímu střelci tamního národního týmu.

Zemi svých rodičů, kteří ji opustili kvůli vidině lepšího života, museli kvůli tomu bosi přejít Saharu a pak strpět výslechy, když byli zadrženi za nelegální vstup na španělské území, navštívili s bratrem poprvé v životě teprve předloni. Jejich rodným krajem je Baskicko, stát ve státě, kde se mluví jiným jazykem a který by se nejraději od zbytku země odtrhl. Ekonomicky je to nejsilnější oblast Španělska hned po Madridu. Není divu, že jsou jeho obyvatelé na svůj původ hrdí.

V létě to poznali i na Camp Nou. Barcelona po Euru nechtěla nikoho víc než právě Nica Williamse. Představa kamarádů a zlatých hochů Yamala a Nica na křídlech sestavy týmu byla nesmírně lákavá. Leč, vedení tohoto megaklubu muselo polknout naprázdno.

Sám hráč přitom v jedné fázi podle médií přestup přislíbil a prezident Joan Laporta se zase snažil o to, aby si jej Katalánci mohli už nyní dovolit. Na dodatečně zvýšenou výstupní klauzuli ve výši 62 milionů eur (zhruba 1,5 miliardy korun) chtěl sehnat peníze tím, že prodá Ansu Fatiho do Fenerbahce a Raphinhu do Saúdské Arábie.

Nic z toho se nakonec nekonalo. A Williams stále nastupuje na stadionu San Mamés v dresu aktuálně pátého celku LaLigy. "Stálo o mně hodně klubů, mohl jsem si vybírat. Mé srdce je však tady. Jsem tu šťastný," vyznal se v poslední den letního přestupového období. Loni v prosinci prodloužil smlouvu o tři roky, má tak závazek až do roku 2027. Barca se každopádně nevzdává a vyhlásila Williamsův příchod jako prioritu pro následující léto.

Prezident jeho současného klubu Jon Uriarte přesto věří, že jeho klenot stráví v červenobílých barvách celou kariéru. "Udržet ho znamená, že si můžeme dávat ambiciózní cíle. Vypadá to, jako by existovalo nějaké nepsané pravidlo o tom, že hráči musejí podepsat s takzvanými velkými kluby. Náš projekt s jedinečným pocitem sounáležitosti se neustále rozrůstá. A všem, kteří by jej chtěli snižovat, bych rád připomněl, že Athletic je světovým unikátem," vzkázal do Barcelony jasně.

Narážel pochopitelně na fakt, že dres Athleticu nesmí podle dávných zásad obléknout nikdo jiný než rození Baskové. Klub je podle něj ekonomicky i sportovně schopen udržet si hráče Williamsova kalibru. Bude to mít o to lehčí, neboť má na soupisce Nicova staršího bratra Iňakiho, který se o něj staral jako malý, když rodiče trávili dlouhé dny v práci.

Táta Felix dokonce odjel na 10 let do Anglie (kde mimo jiné sehnal místo u turniketů na Stamford Bridge), Iňaki tak byl pro malého sourozence takovým druhým tátou. "Jsem pyšný na to, kam to brácha dotáhl. Nemá žádný strop," soudí starší z Williamsů, klubová legenda, jež drží díky 251 startům v nejvyšší soutěži v řadě rekord LaLigy.

Athletic se zase může pochlubit třetím nejvyšším počtem trofejí v historii španělského fotbalu po Realu a Barceloně. V Nicovi má ovšem drahokam, jež mu mohou tyhle dva velkokluby závidět...

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.