Od žlutých kopaček do Premier League. Wanyama si splnil sen

Na 7. listopad 2012 hráči a fanoušci Celticu dlouho nezapomenou. Na svém stadiónu hostili slavnou Barcelonu. Katalánci dosud v základní skupině Ligy mistrů neochutnali hořkost porážky. Porazili moskevský Spartak (3:2), portugalskou Benficu (2:0) i Celtic (2:1). Tento zápas však skončil úplně jinak. Výrazně se tehdy do historie zapsal Victor Wanyama.

Běžela 21. minuta a Charlie Mulgrew se chystal k rozehrávce rohového kopu. Keňský záložník Victor Wanyama si mezitím volným krokem přibližoval do velkého vápna. Věděl, že bude adresátem. Byl to jejich signál, který společně trénovali. Proti němu stál o hlavu menší, ale hbitý bek Barcelony Jordi Alba, který rozhodl jejich předchozí duel 94. minutě. Mulgrew odcentroval. Wanyama v souboji uplatnil své centimetry a Albu přeskočil. Přesnou hlavičkou nedal Valdésovi v bráně šanci. Diváci v Celtic Parku vybuchli nadšením. Jejich miláčci se dostali do vedení 1:0 nad tehdejším nejlepším týmem světa. Čekalo se, že mužstvo dirigované Xavim a Iniestou zápas otočí. To se nestalo, zelenobílí nakonec slavili výhru 2:1 a Wanyama se stal v jednadvaceti letech prvním keňským fotbalistou, který skóroval v Champions League.

Do deseti let hrál bos

Victor Mugubi Wanyama se narodil 25. června 1991 v keňském hlavním městě Nairobi. Vyrůstal v celkem chudé rodině pěti dětí. Rodiče sice vždycky měli na jídlo, ale na fotbalové věci už nikoliv. A tak malý Viktor hledal cestu, jak si je opatřit.

Když mu bylo deset let, s kamarády se přihlásil do fotbalového turnaje. Hlavní cenou pro nejlepšího hráče turnaje byly žluté kopačky. Victor se strašně snažil, aby je získal. To se mu nakonec podařilo. Byl tak šťastný, že si je okamžitě nazul. Vydržel v nich chodit pouhých pár minut. Poté je musel sundat, protože ho strašně bolely nohy. "Trvalo mi celkem dlouho, než jsem si na ně zvykl. Do té doby jsem hrál totiž bos," vysvětlil s úsměvem Wanyama pro britskou BBC. "Už od mala jsem se chtěl stát fotbalistou. Mým snem bylo hrát v Anglii. Měl jsem i plakát Ryana Giggse a Paula Scholese," doplnil.

Všichni synové jsou fotbalisté

Kromě Victora se sportu, převážně fotbalu, věnuje i celá jeho rodina. Jedním z jeho tří bratří je McDonald Mariga. O čtyři roky starší bratr obléká v současnosti dres milánského Interu, se kterým slavil v roce 2010 výhru v Lize mistrů. Společným ryse pro oba je to, že hrají ve středu pole a vedle sebe také nastupují v národním týmu, kde Viktor dělá kapitána.

Další bratři Thomas a Sylvester nastupují v Keňské lize za Sofapaku respektive za Sony Sugar. Jejich sestra, a nejmladší člen této početné rodiny, Mercy hraje profesionálně basketbal ve Spojených státech.

Svůj dar na sport zdědily děti po rodičích. Jejich matka Milfred hrála závodně nohejbal a otec Noah, stejně jako jeho kluci, působil ve fotbalovém prostředí. Dostal se i do národního týmu a po konci hráčské kariéry trénoval jeden z předních keňských týmů - A. F. C. Leopards.

Číslo na počest "Lisabonských lvů"

Právě u "Leopardů" začínal i nejmladší syn Victor. Vydržel tu však jen do svých šestnácti let. To si ho vyhlédl švédský Helsingborg. Vydal se tak po stopách Marigy, který zde hrával v letech 2006-08. Na severu Evropy však Victor vydržel jen rok. Vzhledem k jeho věku nastupoval v mládežnických výběrech, a když se blížil jeho přesun do hlavního týmu, tak se o jeho služby začal zajímat belgický Beerschot. Nakonec ho do svých řad zlákal a Wanyama tak přesídlil do Antverp.

Tady teprve "přičichl" k velkému fotbalu. Během svého tříletého působení stihl odehrát přes 50 utkání a zaznamenal dvě branky. Tu úplně první vstřelil 11. prosince 2010 do sítě Westerlo a podílel se tak na remíze 1:1.

K tomuto úspěšnému zásahu nemuselo vůbec dojít, protože v létě 2010 se o Wanyamu zajímalo ruské CSKA a Celtic. Vedení Beerschotu svůj talent prozatím udrželo. Nicméně za rok už k přestupu došlo.

Keňský středopolař si vybral Celtic a jako číslo zvolil 67 na počest "Lisabonských lvů". Tak se přezdívalo vítěznému družstvu Celticu v roce 1967, kdy v lisabonském finále přehráli 2:1 Inter a připsali si doposud jediný triumf v Lize mistrů.

Ve dvaadvaceti si splnil sen

Ve Skotsku okusil atmosféru evropských pohárů. Za Celtic si v Evropské lize poprvé zahrál 29. září 2011 proti Udinese (1:1). Odehrál celé střetnutí a obdržel žlutou kartu. Jeho životní chvíle přišla až v listopadu příštího roku. Konkrétně sedmého. Hlavičkou otevřel účet střetnutí Champions League s Barcelonou a stal se prvním Keňanem, který se trefil v této soutěži.

Postupem času svými výkony zaujal i zástupce z Premier League. Především tehdejšího předsedu Southamptonu Nicolu Corteseho. Ten poprvé s nabídkou neuspěl, ačkoliv ji vedení skotského celku přijalo, samotnému hráči a jeho agentovi nepřišla dost vyhovující. Přišel pokus s pořadovým číslem dvě. Ten už úspěšný byl a za 14 a půl miliónů eur se po dvou sezónách strávených v Celtic Parku Wanyama stěhoval.

Podpisem se "Svatými" si tak ve dvaadvaceti letech splnil svůj dávný dětský sen.