Ozvěny z Bundesligy: Bolestné sbohem

Na shledanou, rodné údolí! Malebná říčka Dreisam v podhůří Černého lesa se v neděli rozvodnila po průtrži slz. Více než 14tisícový dav se na přilehlých tribunách loučil s kultovním stadionem. Nezbytný, leč bolestivý krok. Navzdory vítězství domácích nebylo nikomu do smíchu. Dreisamstadion už dávno nevyhovuje požadovaným standardům, avšak právě proto se do něj celý Freiburg zamiloval.

V celém Německu byla neděle vůbec dnem loučení. Volby do Spolkového sněmu totiž definitivně odbyly čas vymezený pro kultovní kancléřku. Nejslabší výsledek doposud vládnoucí Unie budiž chápán i jako odpor vůči následovníkům Mutti Merkel v řadách CDU. Navzdory sestupnému trendu preferencí křesťanských i sociálních demokratů se nicméně německý politický systém bez obou tradičních stran ani náhodou neobejde. Po zázračném comebacku SPD je zkrátka jasné, že obyvatelé Bundesrepublik neradi přelamují masivní kořeny jen tak, bezmyšlenkovitě. Freiburské loučení se stadionem, který se na první pohled jen těžko může zalíbit, může posloužit jako další příklad uvědomělého a citlivého zacházení s pevným poutem.

Zrada se ovšem neodpouští. Po jarním úprku se chtěl Marco Rose rozloučit s Mönchengladbachem alespoň dodatečně. Jenže ultras "Hříbat”, kteří se do Borussia Parku vrátili právě až na zápas s Dortmundem, dali jasně najevo, co si o někdejším kouči Gladbachu myslí. Bitva Borussií dostala díky tomu ještě větší náboj než doposud, což bylo na hřišti znát.

Na nervozitu nejvíce doplatil dortmundský Mahmoud Dahoud (mimochodem jeden z mnoha hráčů, kteří v posledních letech vyměnili černo-bílou Borussii za tu žluto-černou), jenž se neudržel a sudímu Denizi Aytekinovi divokou gestikulací vytkl jedno rozhodnutí. Arbitr už nicméně předtím avizoval, že podobné chování nehodlá tolerovat, a jelikož se Dahoud jeho pohrůžkou neřídil, musel záložník "Schwarzgelben” po druhé žluté kartě předčasně ze hřiště. Kruté? Ale kdeže. Každý další podobný verdikt snad jen pomůže nabytí většího respektu ze strany hráčů vůči mužům s píšťalkou v ústech, jenž v současnosti citelně absentuje.

Vyloučení Dahouda jen podtrhlo již od úvodního hvizdu viditelnou dominanci Denise Zakarii ve středu pole. Švýcarský fotbalista toho během posledního roku a půl prožil až příliš. Vážné zranění, prodělaný koronavirus a neutuchající spekulace o přestupu, kvůli nimž se Zakaria nakonec rozloučil s agentem. Po všech lapáliích už snad konečně může 24letý středopolař prodat své schopnosti a nezůstat jen oblíbencem bundesligových hipsterů. Zakariovi by měl prospět též příchod kouče Adiho Hüttera do Gladbachu, pod nímž se záložník vypracoval už v barvách bernských Young Boys. Snad se nástupce Granita Xhaky definitivně rozloučil s neblahou minulostí.

S trpkou ztrátou se naopak nějaký čas bude vyrovnávat lid z úpatí Schwarzwaldu. Dreisamstadion sloužil svému účelu od roku 1954, kdy v něm freiburský Sport-Club konečně našel útočiště poté, co mu meziválečný domov zabrala esa z Luftwaffe. Postupně nabýval na velikosti, avšak na větší kapacitu než pro 24 tisíc diváků nafouknout nešel. Což je pro klub pošilhávající po mezinárodních pohárech limitující překážka.

Bariér nicméně existovalo víc. Přijde vám normální hrát v jedné z nejlepších světových soutěží na hřišti, které se nemálo svažuje? Ve Freiburgu realita. Brána na severní straně je bez dvou centimetrů položena o metr níže než ta protější. Hřiště samotné pak má na délku o pět metrů méně, než kolik stanovují regule. Freiburg mohl hrát doma jen díky výjimce udělené Německou fotbalovou ligou (DFL), která se o chod Bundesligy stará.

A sektor pro příznivce hostů? Škoda mluvit. Nejníže položení fanoušci nemají moc šanci vidět přes vysoký plot (na který se navíc zpravidla zavěšují vlajky) na trávník. No a když začne pršet, nelze se v betonovém rohu kam schovat a můžete jen tiše závidět návštevníkům vedlejších tribun, jež naopak kryje střecha.

Měl jsem to "štěstí” všechny zmíněné hrůzy Dreisamstadionu několikrát probádat. Jako student hledající zpravidla to nejlevnější řešení jsem se přitom nejčastěji uchyloval právě do studeného rohu mezi Auswärtsfans. Výhled opravdu nic moc, byť fanoušci Mohuče při vítězství svého celku vytvořili opravdu vynikající atmosféru.

Po absolvování obchůzek jsem nicméně brzy pochopil, že hřiště u řeky Dreisam můžete jen milovat. Z centra města se k němu dá pohodlně dopravit na kole, neboť Freiburg je úžasně propleten sítí cyklostezek, které přitom neomezují automobilovou dopravu (ano, něco takového skutečně jde). Trasa vedoucí ke stadionu patří mezi ty nejmalebnější, neboť vede podél koryta řeky a ve stínu přilehlých lesů. Na Dreisamstadion se lze snadno dopravit též tramvají. V nich se sice nešlo vyhnout tlačenici, ovšem díky posíleným spojům nebylo třeba se obávat, že se k utkání nedostavíte.včas. Navíc od tramvajové zastávky šlo nasávat správnou atmosféru průchodem kolem stánků s různými fotbalovými suvenýry.

A dojmy po vstupu přes turniket? Dechberoucí. Tribuny na stání zaplněné již hodinu před výkopem, tábory fanoušků pomalu trénující chorály. A do toho dokonalý výhled na Černý les v pozadí, který zejména na podzim díky roztodivnému zbarvení dostával ještě lepší náboj. Možná škoda, že si Freiburg své stěhování nenaplánoval raději až na zimu.

Dreisamstadion je prostě unikát, na kterém se protivníci umí jen těžko sehrát. Vždyť Bayern ve Freiburgu zvítězil až na pátý pokus, před nímž dokonce musel zkousnout těžkou porážku 5:1. Z velkých jmen nenávidí výlety do Bádenska-Württemberska především Gladbach, jenž v univerzitním městě zvítězil všehovšudy jednou.

Svébytný svatostánek pamatuje vskutku mnoho. Pomalý vzestup Sport-Clubu v minulém století, zrod legendárních "Brazilců z Breisgau” pod Volkerem Finkem v 90. letech i konsolidaci v 1. Bundeslize, kterou Dreisamstadion nakonec obohatil celkem 999 góly. Nyní o nejvyšší soutěž přichází, stále však poslouží B-týmu i ženskému výběru.

A určitě k Dreisam ještě několikrát zavítá Christian Streich. Pracoval zde 25 let, posledních deset jako hlavní kouč SC. Když ochozy v neděli vyvolávaly jeho jméno, jen těžko se bránil projevům emocí. Nakonec 56letý sympaťák zamířil do kotle domácích, kde vzal megafon a pohovořil s věrnými fans. Jak poznamenal reportér Deutsche Welle Jonathan Harding: pokud je Angela Merkelová Mutti, pak na Steicha sedí označení Vati... alespoň v reáliích Freiburgu.

"Tatínek” Streich si po reprezentační pauze bude zvykat na nový Europa-Park-Stadion. Avšak společně s celým Freiburgem nikdy nezapomene na seance u Dreisamu.