Ozvěny z Bundesligy: Elito, styď se. Paderborn to pochopil

Co mají společného Real Madrid, Chelsea, Bayern Mnichov a Paderborn? Všechny jmenované kluby navštívily v létě Spojené státy. Co spojuje Dortmund, Lipsko a Leverkusen? V létě se USA vyhnuly. Většina německých klubů odmítá objevovat nová prostředí. Nepřichází však o něco? Co když mohou mimo Evropu pořádně vylepšit pověst domácí soutěže? Avšak nezkusily to, a tak nevědí. Jejich chyba.

Moc vytrvale neodolávaly. Brány Bundesligy se ochotně otevřely všem, kdo projevili zájem o jejich proražení. Zatímco vloni řady natěšenců přibrzdily protikoronavirové restrikce, tentokrát při cestě na stadion nebylo třeba překonávat obtížně zdolatelné překážky. Co šťastní fanoušci viděli? Asi to, co očekávali. Bayern zase pevně svírá žezlo, terapie Herthy nadále spíš bolí než hojí, Lukáš Hrádecký si připsal další moment do své sbírky bizarních zážitků z Německa a Lipsko (zaslouženě) pořád dostává čočku.

V úvodním vydání bundesligových Ozvěn po letní pauze se pozastavme u prvního zmíněného momentu. Respektive ne přímo u něj, každopádně demolice Eintrachtu Frankfurt v sezonním prologu poslouží jako oslí můstek k Německému Superpoháru, jenž se odehrál o týden dříve. A mač mezi Lipskem a Bayernem nás zase přenese k hlavnímu tématu.

O co tedy jde? Po spanilé jarní jízdě se Lipsko těšilo, kterak Mnichovanům ukáže, že německý fotbal není o jednom dominantním klubu. Jenže podobně jako Dortmund před rokem narazilo, snad ještě tvrději. A když si bavorská ekipa Juliana Nagelsmanna záhy smlsla i na Frankfurtu, spustilo se tradiční martyrium. Letošní edice Bundesligy odráží kritiky stěžující si na nudnost a předvídatelnost vskutku dost brzy.

Že Bayern nelze jen tak snadno odstavit od moci, je po deseti letech jeho (kruto)vlády zřejmé. Stejně tak se viditelně projevuje strach z odlivu zájmu široké veřejnosti o německou klubovou kopanou. Dnes už ovšem existují další způsoby, jimiž lze fanoušky získat, než tvrdohlavou snahou shodit krále z nedobytného trůnu. Řada evropských celků využívá letní přípravu k cestování do odlehlých končin, kde se snaží zaujmout. Dává to smysl. V domovské krajině již těžko na svou stranu získají masy podporovatelů, stejně tak nevypadá příliš atraktivně vcelku přebraný evropský trh. Avšak Asie, Amerika či Afrika stále otevírá spoustu možností pro ulovení nových příznivců.

Z Německa se ale za dobrodružstvím nikdo moc nehrne. V létě vyrazily na předsezonní turné dva kluby, oba do USA: Bayern a druholigový Paderborn. Zbytek Bundesligy volí raději pohodlnější zázemí bez překonávání velkých vzdáleností, často v podhůří rakouských Alp. Jistě, dlouhé cesty mohou být mnohdy úmorné. Na druhou stranu však vyvstává otázka, zda se německé celky nachází v pozici, kdy mimoevropské zdroje pozornosti mohou nechat ležet ladem. Minimálně u Dortmundu a Lipska by se čekalo, že se podobně jako Mnichované někam dál vydají, čímž nerovný souboj, který další měsíce svádí na travnatých kolbištích, alespoň v dílčím ohledu vyrovnají sběrem fanoušků z různých koutů zeměkoule.

Zatím se tak neděje. Dortmund strávil letošní červencový týden ve Švýcarsku, Lipsko zase v rakouském Štýrsku. To Paderborn se nebál. Je možná škoda, že klub z východního Vestfálska již nebrázdí prvoligové vody a jeho někdejší kouč Steffen Baumgart zahodil kšiltovku, navlékl bekovku a přestěhoval se do Kolína. I tak se ale snaží. Co pro získání více pozornosti, nových sponzorů, fanoušků a třeba i hráčů udělala prvoligová mužstva? Ve srovnání s Paderbornem nic moc. U některých se přitom daleký výlet nabízí. Na mysl připadají zejména neoblíbené Werksvereine, tedy oddíly, jejichž káru viditelně tlačí jedna firma. Avšak proč by se Wolfsburg nemohl podívat někam poblíž filiálek Volkswagenu? Co brání Hoffenheimu k poznání Silicon Valley? A kde potřebuje prorazit Red Bull?

Ostatní - v německém fotbalovém jazyce tradiční - kluby si podobné obchodní cesty asi budou více rozmýšlet. Proti jejich exportu stojí tradiční hodnoty v péči o již získané fanoušky, kteří si zaslouží odměny za dlouholetou podporu. To je určitě správné a ušlechtilé, zároveň to nicméně nestojí a priori v rozporu se snahou o expanzi. Obojí lze přece umně zkombinovat.

Pokud se samotným oddílům nechce plánovat složité výpravy, může jim práci ulehčit Německá fotbalová liga (Deutsche Fußball liga - DFL), která organizuje 1. Bundesligu, 2. Bundesligu i DFB-Pokalr. Právě poslední jmenovaná soutěž se nabízí jako nejjednodušší k uspořádání mimo Německo, respektive Evropu. Konání národních Superpohárů mimo vlastní zemi už ostatně zkusily Itálie, Španělsko či Francie. DFL by podobnou cestu rovněž mohla vyzkoušet, přičemž na rozdíl od italských, španělských a francouzských pořadatelů se pro ni nabízí jiný směr než na východ.

Z posledních let je zjevné, že se Bundesliga alespoň marketingově orientuje na americký trh. Proč by se tedy za Atlantik nemohl podívat sám Superpohár? Alespoň jednou, na zkoušku? Uvidíme, zda to bude lepší nebo alespoň stejně dobré jako tahanice o trofej ve střední Evropě. Jeden jejich účastník je stejně dopředu sám, jeho vyzyvatelem je pak nejčastěji porúrský sok. DFL-Supercup tak má v Německu sotva něčím překvapit. Burácení tribun sice v USA asi zcela nenahradí, ale jak říkáme, alespoň jednou by stálo za to zkusit novotu.

Možná sílu mimoevropského trhu přeceňujeme. Možná zjistíme, že Bundesliga má až na absenci boje o titul vše potřebné. Ale přece nechceme, aby možnosti objevoval nějaký Paderborn, že ne?