Ozvěny z Bundesligy: Růže uschla a zbylo jen trní

V lednu si Mönchengladbach poradil s Bayernem i Dortmundem a zdálo se, že jej pod trenérem Marco Rosem čeká zářná budoucnost. Jenže oblíbený kouč následně vyslyšel volání slovutnějšího celku a od onoho okamžiku se "Hříbata" kutálí z kopce. A zatímco se zbytek Německa chystá na velký šlágr, černo-bílá Borussia řeší, jak pokračovat dál...

Jak lze z pátého místa s výraznou ztrátou na čelo ovlivnit boj o titul? Překvapivě poměrně jednoduše. Stačí, aby Dortmund v příštím kole porazil Bayern, Lipsko těsně předtím potvrdilo roli favorita ve Freiburgu a zápletka je na světě. O takové roli sice Borussia úplně nesnila, ale pořád výhodnější než být bezvýznamným kůlem v plotě. Přišel tedy čas na morální dilema BVB: je lepší, když ligu asi po stopadesáté opanují nenávidění Mnichované, nebo nastal čas na změnu, i kdyby to znamenalo vítězství koncernového parazita?

Zas tak těžké rozhodování to ve skutečnosti pochopitelně nebude, neboť Dortmund má sám co dohánět. Proto lze očekávat Klassiker se vším všudy. Borussia se na prestižní duel naladila pohodlným vítězstvím nad Bielefeldem, při němž zářil zdánlivě nezastavitelný Jadon Sancho. Bayern zase díky třem asistencím Leona Goretzky ještě snáze přemohl Kolín. Snad forma vydrží oběma celkům. Na parádní derby se všichni těší.

Závěr sezony se blíží a spolu s ním stoupá nervozita. Mužstva se na poslední chvíli snaží napravit to, co jim v předchozích měsících nešlo. Tradičním mechanismem bývají výměny trenérů. V případě Schalke šlo spíš o gradaci vnitřního pnutí, která se sportovním zmarem neměla až tolik společného. Naopak Bielefeld doufá, že jej změna dovede k záchraně. Může však Arminia sehnat někoho lepšího než odvolaného Uweho Neuhause, který přitom pro "Ostwestfalen" odvedl nezměrné množství práce? Zlí jazykové se naopak ozývají s tvrzením, že si Arminia pod sebou podřezala opěrnou větev.

Zcela podle plánu se nedaří také Hoffenheimu a synovec slavného strýce Sebastian Hoeneß má rovněž co dělat, aby se udržel na kývající židli. Tedy alespoň podle médií. Sportovní manažer TSG Alexander Rosen rezolutně odmítl, že by líčil na lodivoda švýcarských Young Boys Gerarda Seoaneho. Doslova takové pověry označil za nechutné.

Avšak ani jistá budoucnost nemusí znamenat klid na práci. Své o tom ví v Mönchengladbachu, kde by s odstupem času některá dřívější prohlášení zamlčeli...

Pellegrino Matarazzo, veličenstvo Kat

Kdykoliv se Borna Sosa či Gonzalo Castro blížili k rohovému praporku, začal hráče i fanoušky Schalke polévat nepříjemný pot. Oprávněně. Poslední mužstvo Bundesligy čelilo jedenácti rohovým kopům Stuttgartu a po třech z nich lovil nešťastný brankář Michael Langer míč ze sítě. Právě tři zásahy z první půle daly VfB potřebný a ve výsledku taky rozhodující náskok.

Byť první dva góly padly po centrech z opačných rohů hřiště, měly společného jmenovatele. Kulatý nesmysl v obou případech propadl přes klubko hráčů na zadní tyč, kde v úkrytu číhal Wataru Endo. Japonský středopolař tak ke svým fantastickým defenzivním číslům konečně přidal útočnou nadstavbu. První trefy v bundesligové kariéře doplnil ještě dvěma asistencemi a debaty o nejlepším hráči kola se najednou staly bezpředmětnými.

Ubohé Schalke sestřelil z rohu ještě Saša Kalajdžić. Zadáci Königsblauen pokaždé prohráli klíčové hlavičkové souboje nebo jen nečinně přihlíželi nastalému neštěstí. Přesto hosté cítili po prvním poločasu naději na bodový zisk, neboť jejich kapitán Sead Kolašinac vstřelil Stuttgartu gól do šatny. Akcie Die Knappen navíc posílila odpískaná penalta po faulu na Amina Harita. Jenže Nabil Bentaleb nechal vyniknout stuttgartského gólmana Gregora Kobela, čímž jen potvrdil, že královsky modrý dres z něj lepšího hráče rozhodně nedělá. Domácí kontrovali dalšími dvěma brankami a o vítězi zápasu bylo rozhodnuto.

Po utkání byl Christian Gross podle očekávání zbaven nepříjemného údělu. Více se švýcarský lodivod nemusí o budoucnost klubu z Gelsenkirchenu zajímat. Hráče Schalke naopak pořád tíží sestupové břemeno. Neoblíbeného trenéra se sice zbavili, avšak na rozdíl od něj si ostudu a posměch užijí až do konce.

Po další trapné etudě už není třeba Königsblauen litovat. Dlouhá řada přešlapů sice již dávno uvrhla vedení klubu v nemilost, avšak hráči pořád vypadali jako oběti neřízeného marastu (byť vybraní jedinci by si zasloužili pár facek). Teď už však také kádr ukázal, že v nejtemnější hodině neumí zatnout zuby a nepomyslí na poslední ctnost, která ve fotbalovém Gelsenkirchenu zůstala - fanoušci. Ti veškerý cirkus musí se zaťatými pěstmi sledovat z povzdálí. Opravdu bylo napětí mezi Grossem a jeho svěřenci skutečně tak velké, že ke dnu Schalke nakonec potopí sami hráči?

Ať byla tenze neúnosná či nikoliv, musí fotbalisté tak jako tak dostat nového nadřízeného. Zprvu se spekulovalo, že Gross uvolnil místo pro někdejšího hráče Die Knappen Mika Büskense, ovšem z této varianty nakonec zřejmě sejde. Větším favoritem se stal bývalý kouč Darmstadtu a bochumské rezervy Dimitrios Grammozis, číslem jedna nicméně zůstává lodivod Paderbornu Steffen Baumgart, který by se ale do Gelsenkirchenu pravděpodobně přestěhoval až po konci ročníku. Spekulace o Baumgartovi jsou tedy jakýmsi přiznáním, že pád do 2. Bundesligy nabírá reálné obrysy.

Mimochodem, jestliže jako trenér procházíte krizí a čeká vás střetnutí se Stuttgartem, můžete s předstihem balit kufry. Hráči VfB už před časem uspíšili jiným slavným vítězstvím 5:1 konec angažmá Luciena Favreho v Dortmundu, hned na začátku sezony zase popravili Achima Beierlorzera, který podobně jako Gross neustál revoltu v Mohuči. Spokojené stuttgartské veličenstvo Kat jménem Pellegrino Matarazzo se může ve svém trůnu smát. Tedy alespoň prozatím. Trenérské řemeslo je ošidné.


Těžký úděl pomezního a "čert" Kohfeldt

Po vítězství nad Bayernem zahájil Frankfurt zdařile také páteční předkrm u řeky Vezery. André Silva uklidil centr Filipa Kostiće hlavou k tyči a svou devatenáctou trefou v probíhajícím ročníku nasměroval Eintracht za třemi body. Jenže po změně stran hosté poněkud odpadli, čehož využil soupeř. Theodor Gebre Selassie s Joshem Sargentem umožnili Werderu opět se nadechnout a přiblížit jej k pohodlné záchraně.

Při obratu Brém ve druhé půli sehrál zajímavý part pomezní rozhodčí Christian Leicher. Muž s praporkem v ruce totiž řešil hned tři ošemetné situace ohledně postavení mimo hru, u nichž by si s ním málokterý odvážlivec vyměnil místo. Nejprve Leicher utnul radost Gebre Selassiemu, jehož zásah do černého posvětil až videorozhodčí. Do trefy Sargenta už asistent hlavního sudího Roberta Hartmanna nezasáhl a udělal dobře, byť gólová akce byla snad ještě hraničnější než při předešlém momentu. Nedlouho poté odmával Leicher ofsajd skórujícímu Romanu Schmidovi, a přestože opět rozhodovali centimetry, video dalo pomeznímu za pravdu. Leicher tedy ve třech momentech rozhodl dvakrát správně, což není zlá statistika. Jednu chybu mu lze vzhledem k přítomnosti VARu odpustit.

Frankfurt na jaře poprvé prohrál, ovšem možná více než ztráta bodů rozladilo trenéra Adiho Hüttera chování trenérského štábu Werderu. Celou záležitost objasnil Hütter v pořadu stanice "Sky Sport", kde sdělil, že se mu nelíbilo pokřikování lodivoda Brém Floriana Kohfeldta i jeho souputníků na tribuně. Přesto to byl právě Hütter, kdo od hlavního arbitra obdržel žlutou kartu.

Jde samozřejmě jen o Hütterovu verzi příběhu. Sportovní ředitel Werderu Frank Baumann ostatně přes deník "Bild" vzkázal něco v tom smyslu, že kouč Eintrachtu dělá z komára velblouda. Avšak obyčejný divák u televize může pravidelně pozorovat Kohfeldtovy výlevy emocí, které tu směřují na rozhodčího, jindy zase třeba na vlastní svěřence. Stačí opravdu málo, aby Kohfeldt vyletěl jako čert z krabičky, což mu na popularitě moc nepřidává. Trenér Werderu je do kopané evidentně zapálen, avšak přece jen by mohl ubrat na páře a ušetřenou energii investovat do užitečnějších záležitostí. Pak by se možná ozval telefonát z lukrativnější destinace, než jakou jsou historický významné, ale v současnosti průměrné Brémy.

Když upřímnost nedělá dobrotu

Kohfeldtovo jméno se totiž v posledních dvou měsících vyskytuje mezi možnými adepty na post lodivoda Mönchengladbachu. Jak známo, Borussia se po sezoně rozloučí s Marcem Rosem, jenž má namířeno do Dortmundu. Vydrží ale "Hříbatům" trpělivost až do května?

Nikdo by se asi moc nedivil, kdy Maxi Eberlemu ruply nervy. Sportovní ředitel Gladbachu dostal sebe i Roseho pod tlak, který očividně nikomu nedělá dobře. Borussia se totiž trápí. Slibný vstup do jara je minulostí, aktuálně Die Fohlen čekají pět utkání na výhru. S vidinou Ligy mistrů pro příští sezonu se Eberl může rozloučit a ani náplast v podobě postupu do Evropské ligy nevypadá vůbec jistě.

Gladbach sice dělá to, co vždycky. Inkasované branky v posledních minutách duelu skutečně nejsou něčím, co by mělo fanoušky překvapit. Nicméně čeho je moc, toho je příliš. Když v závěru ztratíte tři z posledních čtyř zápasů, trpělivost dochází. Čisté konto je pro "Hříbata" vzácností, dokonce i třináctý Augsburg inkasoval v aktuálním ročníku méně branek.

Během střetnutí s Lipskem prožila obě mužstva na hřišti menší déjà vu. Také v uplynulé sezoně došlo k vzájemnému měření sil v Sasku během druhého měsíce v kalendáři. Také tehdy si Gladbach vypracoval během prvních 45 minut dvoubrankový náskok. A také tehdy doplatil na jev u nás dobře známý. Před rokem však Lipsko smazalo ztrátu až těsně před koncem, kdežto nyní mělo ještě čas nazbyt. A tak Alexander Sørloth i díky poněkud spornému přistrčení Valentina Lazara dokonal zkázu "Hříbat".

Zdá se, že Rose už nemá Borussii moc co dát. Včasným oznámením o budoucím odloučení sice Gladbach prokázal dávku upřímnosti, nicméně z hlediska současného snažení klubu nešlo o taktický tah. Motivace dosáhnout úspěchu pod koučem, který za pár měsíců stejně uteče, zjevně vyprchává. Rose asi těžko touží po ničení vlastní reputace, vzhledem k zajištěné budoucnosti však nemusí vyhledávat riziko a posouvat hranice. Hodlá vůbec při pomyšlení na působení v Dortmundu zdokonalovat budoucího protivníka?

Aktuální krize Gladbachu má jistě více příčin. Ovšem Roseho faktické sezení na dvou židlích naprosto zbytečně zažehlo oheň a přihrává spekulacím, které přitom nejsou úplně zcestné (byť autor věří v naprostou profesionalitu všech zainteresovaných). Borussia nyní stojí před dvěma možnostmi: buď v trapné situaci setrvá ještě tři měsíce s nadějí, že se Rose vyburcuje k poslednímu tažení, nebo rezignuje a uspíší přípravu na další ročník. Ani jedna nebude k popukání. Za to si ale "Hříbata" mohou sama.