Ozvěny z Bundesligy: Sbohem, elitáři. Německý fotbal vítá ženy a otevírá se všem

Jeden uplácel, druhý mlžil, třetí nadával. Poslední šéfové německého fotbalu se předháněli v tom, kdo z nich vymyslí větší průšvih. Společnost je však ze všech skandálů unavená a volá po velkých změnách. K nim je nakročeno po nedávném hlasování, jehož výsledky vyvolaly naděje a očekávání. Teď jen chytit příznivý vítr.

Děkujeme, národní výběry! Reprezentační pauza poskytuje vítaný prostor pro dohání restů a bundesligové Ozvěny se tak po delší pauze vrací. Načež otázka před dalších řádků zní: stojí za to připomenout to hlavní z nedávného dění? Následně odpovídám: inu, jak co. Vůbec například nehodlám komentovat skopičiny "Alte Dame”. Felix Magath a Hertha... uff. Ruhe in Frieden, BSC. V Berlíně vzali doslova vtipnou přemyčku v titulku deníku Bild, která je odvozena od slovesa označujícího vyhazov, a Tayfun Korkut se po porážce v Mönchengladbachu skutečně pakoval. My tleskáme... a definitivně už jen vzpomínáme na velké sny.

Rádi bychom jen vzpomínali také na časy, kdy Bundesligu vážně limitoval koronavirus. Starosti s virovým onemocněním ovšem dál přetrvávají. Mainz musel kvůli 14 nakaženým odložit mače s Dortmundem i Augsburgem, potíže měl také sám Dortmund i Bielefeld. No a ve čtvrtek počet pozitivních případů za jeden den poprvé přesáhl metu 300 tisíc, přičemž v některých regionech se nemocnice povážlivě plni. Na pozadí ukrajinského neštěstí pořád straší také známá a očividně vytrvalá hrozba. Achjo.

Do novot se naopak pustili jiní. Dost možná přitom proti vlastní vůli. Německý fotbalový svaz (Deutscher Fußball-Bund - DFB) si za poslední roky vysloužil přízvisko klubu vyvolených, které je zpravidla užíváno pochopitelně pejorativně. Ovšem dost bylo seancí smetánky. Své slovo od nynějška dostávají zastánci rovnosti, diverzity a ženské emancipace.

Ještě před tím, než se odmítači progresivismu začnou cukat, je třeba nastínit argumenty pro změnu kurzu. DFB, která je s více než sedmi miliony členů největší sportovní asociací na světě, schytala donedávna kvůli mocenským bojům až příliš mnoho ran. A co je především ostudné, často ony údery přicházely z nejvyšších míst samotného vedení.

Začněme u posledního kormidelníka, kvůli jehož rezignaci proběhly před několika dny volby. Fritz Keller, uznávaný šéf Freiburgu, měl do DFB vrátit pořádek, místo toho ale svým hloupým výrokem jen prohloubil krizi.

Kellerův předchůdce Reinhard Grindel zase provokoval veřejnost po celé tři roky v nejvyšší funkci, až pozici šéfa DFB v roce 2019 opustil. Grindel mimo jiné popudil Mesuta Özila po známé kauze týkající se fotky s tureckým autokratem Recepem Tayyipem Erdoğanem, při jejíž dohře obvinil levonohý záložník prezidenta asociace z podporování rasismu. Místo choulostivé záležitosti však Grindelovi nakonec zlomil vaz až skandál s nepřiznanými příjmy a obdrženými hodinkami od ukrajinského přítele z řad UEFA Hrihorije Surkise.

A nesmíme zapomenout ani na Wolfganga Niersbacha a Thea Zwanzigera, kteří celý chaos ještě před Grindelem odstartovali. Na oba funkcionáře totiž v roce 2015 praskla aféra týkající se uplácení, jež údajně pomohlo Německu hostit mistrovství světa v roce 2006.

Vidíte. Místo hojení ran se do bolavých míst dál přisypávala sůl. Lepším léčitelem se má stát Bernd Neuendorf, někdejší novinář, sociálnědemokratický politik a předseda fotbalového svazu Středního Porýní. Před dvěma týdny při hlasování v Bonnu získal silný mandát, když přesvědčil 193 z 250 hlasujících.

Bernd Neuendorf is the new president of the DFB!

Congratulations on your new role and best of luck#DieMannschaft pic.twitter.com/aDUcPcJa4g

— Germany (@DFB_Team_EN) March 11, 2022

Jízlivý škarohlíd může připomenout, že novinářskou dráhou se před zvolením chlubil také korupční hříšník Niersbach, DFB ale tentokrát pro restart udělala ještě něco víc. Vedle prezidenta zvolili zástupci asociace také další členy užšího vedení, načež se novými viceprezidentkami staly hned tři ženy. Ty navíc v orgánu doplňuje Donata Hopfen, rovněž poměrně čerstvá šéfka Německé fotbalové ligy (DFL), jež se stará o chod profesionálních soutěží včetně Bundesligy. Přitom především zvolení Silke Sinningové na úkor Rainera Kocha (ano, onen Kellerův "Freisler”) bylo překvapením.

Vedle Sinningové zasedne ve vedení také další bývalá fotbalistka Célia Šašićová, dvojnásobná držitelka zlaté medaile z mistrovství Evropy a také vítězka Ligy mistryň. Po úspěšné kariéře převezme žena s kamerunskými a francouzskými kořeny nově zřízenou roli viceprezidenta pro diverzitu. Předtím tuto agendu kočírovala společně s ženským fotbalem legenda DFB Hannelore Ratzeburgová, která se po 45 letech věrné služby stala čestnou členkou asociace.

Byť velkou část naší společnosti může při pohledu (obvykle zkreslenému, bez pochopení, mnohokrát se jakéhokoli pohledu i zdráháme) za Krušné hory strašit síla německého emancipačního hnutí, v DFB doposud rozhodně nepadlo na úrodnou půdu. Ani výše jmenovaná Ratzenburgová se nestala průkopnicí, spíše jen výjimkou. O pořádné slovo se zástupkyně něžného pohlaví hlásí až nyní. Což je při uvážení, jak silnou roli ženský fotbal v Německu má, alarmující. Šašićová se ostatně stala historicky teprve pátou ženou ve vedení.

Avšak nejde jen o zpřístupnění všem bez ohledu na pohlaví, rasu a podobně. DFB má hodně co dohánět též na úrovni amatérské kopané, kterou dlouhodobě zanedbávala. Stejně tak zabere nějaký čas i energii pucování jména po korupčních skandálech.

Neuendorf a spol. se tak mají co ohánět. Jen změna na čele těžko něco změní, jak pro Deutsche Welle upozorňuje Stefan Nestler. Stará parta v asociaci pořád zůstává a to, že nepůjde tolik vidět, bude pro nové tváře možná ještě nebezpečnější. DFB tak musí pořádně zamakat a přesvědčit veřejnost, že je konečně na její straně. A ne na straně (vše)mocných regionálních struktur, které si doposud určovaly pravidla hry rozdělováním pozic před samotným hlasováním. Ano, i takové věci se v obrovské organizaci běžně děly.

Nový prezident Neuendorf upoutal pozornost hned svým prvním projevem. Volal po změnách, zněl rozhodně a optimisticky. Výborně. A teď už hurá do práce.