Panenku "dloubák" trochu mrzí, ale je na něj pyšný. Chybí mu kreativní hráči

Přestože mu v sobotu bude už 75 let, působí legendární fotbalista Antonín Panenka velmi vitálním dojmem. Mistr Evropy z roku 1976 se snaží být akční, stále sportovat a co nejvíce chodit mezi lidi. V rozhovoru s ČTK a Radiožurnálem Sport uvedl, že je hrdý na svůj vrcholný kousek penaltu "dloubákem", zároveň ho ale trochu mrzí, že netradičně provedený pokutový kop přehlušil vše ostatní. Někdejší tvořivý záložník zároveň připustil, že mu v současném fotbale kreativní hráči scházejí.

"Že vypadám ve formě? Když ráno vstávám, je mi 92 let. Večer jsem teda chvilku v pubertě, to jo. Já říkám, že jsem jako lego. Vyndáte jednu kostičku, sesypu se a je to. Doufám, že ta kostička dlouho nepřijde," prohlásil s úsměvem Panenka.

I ve svém věku je velmi aktivní. "Snažím se hodně chodit mezi lidi, hodně sportovat. Hraju golf, tenis, nohejbal, pálkovanou, chodím na karty, kulečník. Hecování tam musí být, bez toho to nejde. Mám velké soupeře, třeba Ivana Haška, Láďu Vízka. Jak v tenise, tak v golfu. Akorát že mě furt porážejí, furt jen platím," žertoval Panenka.

"Když vidím některé stejně staré nebo i mladší spoluhráče než jsem já, kteří sotva chodí, nikam nechodí, jsou takoví ušlí... Oni nežijou, oni prostě přežívají. Já se snažím být spíš takový akční. Dokud kobyla táhne, než padne, tak musí jet," uvedl Panenka, který před třemi lety bojoval s koronavirem a prodělal oboustranný zápal plic.

Světový věhlas mu vynesl pokutový kop "dloubákem" v závěru penaltového rozstřelu ve finále mistrovství Evropy v Bělehradě, jímž zařídil československé reprezentaci historické zlato. "Vím, že když se řekne Panenka, všichni mě spojují s penaltou. Na jednu stranu jsem na ni pyšný a hrdý, líbí se mi to. Ale na druhou stranu jsem trochu smutný, že to takhle dopadlo," připustil Panenka.

"Vždy jsem se snažil lidi pobavit, povznést fotbal trochu výš než jenom na nějaké kopání do míče. Moje náplň byla, že musím udělat něco, co by lidi bavilo, o čem by si vyprávěli a příště přišli znovu. Ta penalta vše přehlušila," doplnil hráč s 59 starty a 17 góly za československou reprezentaci.

Těší ho, že penaltu "dloubákem" zařazuje do svého repertoáru stále více hráčů. "Musím říct, že je to poměrně frekventované už delší dobu. Že to kopne nějaký čičmunda v sanmarinské lize, to je mi úplně jedno. Ale velice příjemné je, když to kopou i ti nejlepší hráči na světě. Když si vezmu výčet těch, kteří to kopli, lepší fotbalisti už nejsou - Messi, Ronaldo, Ramos, Pirlo, Ibrahimovič, Zidane. To mě moc těší," řekl Panenka.

"Pár let zpátky tu byla nějaká mexická televize. Měli natočených nějakých 100 penalt z celé Jižní Ameriky, z různých soutěží. Chtěli, abych se na to podíval a ke každé penaltě řekl nějaký komentář. Nějaký hráč z druhé argentinské ligy to kopl ještě hezčí než já. Ale důležité je, když to člověk kopne takhle, aby z toho byl gól. To je podstata věci," doplnil čestný prezident Bohemians Praha 1905, kde strávil největší část kariéry.

Byl nadšený, že "Klokani" v minulé ligové sezoně obsadili čtvrté místo a poprvé od rozdělení federace se kvalifikovali do evropských pohárů. "Ani náhodou by mě to nenapadlo. Poslední roky jsme pořád hráli jen o záchranu nebo ve spodní polovině tabulky. Teď přišla taková krásná věc, že jsme byli čtvrtí. Připadal jsem si ne jako Alenka v říši divů, ale jako Panenka v říši divů. Pro mě to byl balzám na duši," uvedl Panenka.

V Ďolíčku je stálým hostem. "Snažím se být na každém zápase doma. Ven jezdím málo, občas někam, co je dostupné. Mladá Boleslav, Liberec, Jablonec, něco poblíž Prahy. Nebo na Letnou a do Edenu," řekl.

Jako milovníkovi technického fotbalu mu scházejí podobní hráči. "Chybí mi to nejen v našem fotbale, ale i ve světovém měřítku. Je prostě strašně málo kreativních, tvořivých hráčů, kteří by něco vymysleli, něčím překvapili. V naší době byli minimálně tři čtyři v každém mužstvu, proto byl ten fotbal líbivější. Dnes je hráč fyzicky a silově připraven a stačí mu to k tomu, aby hrál ligu," mínil Panenka.

Ve volném čase se věnuje i mimosportovním koníčkům, rád kreslí. "Nemůžu to nazývat malováním. Ve škole jsem měl z kreslení čtyřku, neuměl jsem namalovat ani psovi uši. Neumím míchat barvy, nevím, co k tomu patří. Dělám to nějak podle svého vnitřního pocitu, jak to vidím já. Vím, že nemůžu malovat něco reálného, takže spíš jako by poloabstrakt," řekl.

"Mám to jako balzám na duši. Zalezu si doma do sklepa, pustím si televizi, otevřu si lahvinku bílého vína. Cucám si a něco šmrdlám. Občas se mi něco povede, ale horší je, že už jsem vyhodil asi 12 svetrů. Jsem nešikovný, takže mám barvu všude. Musel jsem ustřihnout rukávy, pak to vyhodit. Takže mě víc stojí kupování svetrů než to malování," smál se Panenka.

I když rád chodí mezi lidi, na velké oslavy si nepotrpí. "Moc na to nejsem. Spíš někde v tichosti, dojít si někam do klidného prostředí s rodinou, kamarády. Dát si decku dobrého vína nebo piva, nějakou slivovičku. Velké humbuky moc nemám rád," dodal Panenka.