PĚT KRUHŮ A DESET HVĚZD

Mužský olympijský fotbalový turnaj se blíží pomalu ke svému konci. Pod pěti olympijskými kruhy se na hrací ploše představilo 16 celků ze všech kontinentů. Nebe nad Řeckem bylo v noci poseto nekonečným množstvím hvězd. Deset z nich pak spadlo na zelené trávníky stadiónů, aby se proměnily ve hvězdy fotbalové a zářily před zraky tisíců příznivců. Pojďme si přiblížit onu desítku, o které se mluví...

John Aloisi (Austrálie)
Je jedním z trojice fotbalistů starších 23 let, ale jeho vitalita, rychlost spojená s obratností, vytrvalost, to vše z něj dělá v očích diváků "nejmladšího zkušeného". V dresu olyroos, se tento hráč španělské Osasuny Pamplona neustále objevuje na hrotu útoku, rozebírá obranu soupeře, jedna trhlina za druhou zůstává v defenzivní taktice po jeho průnicích. Spolupráce s Alexem Brosquem a Ahmadem Elrichem je dobrá. Vyniká zejména při soubojích ve vzduchu, využívajíc fyzické převahy. Dal tři olympijské góly, to znamená polovinu svého týmu.

Stephen Appiah (Ghana)
Na tomto turnaji dokázal, že se z něho stává mezinárodně ostřílený fotbalista. Ve svých 23 letech se stal motorem všech akcí a zejména v prvních dvou zápasech byl k neudržení. Proti Itálii to byly jeho pasy na nabíhající spoluhráče, které uváděly tradičně neprostupnou obranu soupeře mnohdy do pocitu zoufalství. Z jedné z přihrávek pak padl vedoucí gól Ghany. Sám Appiah pak dal druhou branku, když se elegantně zbavil tří zadáků a tvrdou střelou nedal brankáři šanci. Mozkem týmu byl i při dalším utkání, proti Paraguajcům, které Ghana vyhrála 2:1. Prakticky se dá říci, že byl u všeho, co se na hřišti událo a svůj výborný výkon korunoval rozhodujícím gólem. Bohužel se mu nedařilo v posledním zápase s Japonskem a nikdo ze spoluhráčů ho nedokázal nahradit. To také přispělo k porážce a následnému vyřazení z turnaje.

Fredy Bareiro (Paraguay)
Zdálo se, že nahradit José Cardozu bude pro tohoto fotbalistu nesplnitelným úkolem. Ale Bareiro dokázal, že umí a nechal na nejlepšího paraguajského střelce zapomenout na 100%. Na COPA AMÉRICA to byl právě on, kdo "pohřbil" svou brankou pozdějšího vítěze Brazílii, na Olympijských hrách pak ve skvělé formě pokračuje. Tento útočník mužstva Libertad je dnes na očích manažerů mnoha evropských klubů. Dal gól, a vítězný, Itálii, dva další rozhodly o postupu do semifinále v zápase s Koreou a k finálové účasti pomohla i jedna branka v utkání s Irákem. Fyzicky vyspělý, rychlý a hrůzu budící při hlavičkových soubojích, Bareiro, právě tak, jako "El Rey" Cardozo, je hrozbou pro každou obranu.

Lee Chun-soo (Korea)
Rozehrával se pomalu a dlouho byl jedním z řady těch, kterých si diváci moc nevšímají. Ale když přišel jeho šťastný den, dal o sobě vědět a udeřil. Ve čtvrtfinále sice jeho celek prohrál, ale byl to právě on, kdo vsítil oba góly (Korea - Paraguay 2:3). Tento drobný útočník, který získal mnoho zkušeností v Realu Sociedad San Sebastián, dal pravděpodobně nejhezčí branku turnaje. Z více než 30 metrů, bez přípravy, poslal dělovku do šibenice paraguajské branky. "Válečník Taeguk" trenéra Guuse Hiddinka je ve svých 23 letech velkou nadějí, díky své rychlosti, přesnosti při zahrávání standardních situací, schopnosti hrát jako jediný útočný hrot i jako stažený útočník. Fanoušci "Rudých ďáblů" si od něj hodně slibují...

Mohammed Emad (Irák)
Iráčané hrají kolektivně a náhodný návštěvník jejich zápasů asi nerozezná jednoho od druhého. S jednou vyjímkou. Emad, hráč katarského Al Itihad, již vsítil 4 branky a vnesl neklid do obran všech týmů, se kterými se Irák na své cestě do boje o 3. místo potkal. Jeho aktivita, pohyblivost a rychlost mu pomáhají doplnit Yunise Mahmuda na hrotu útoku. A jeho gól proti Austrálii pozvedl ze sedadel nejen přítomné na stadiónu, Iráčany u televizorů, ale vůbec všechny milovníky fotbalu. Akrobatická otočka s nedotaženým vrutem a nekompromisní zakončení. Další klenot fotbalové historie.

Alberto Gilardino (Itálie)
Útočník Parmy, 22 let, 184 cm, autor 23 branek v minulé sezóně Seria A. Zdá se, že právě on se může stát pokračovatelem tradiční školy "Paolo Rossi & comp". Je rychlý, tvrdě a přesně hlavičkuje, obounohý jak při vedení míče, tak při střelbě, neustále v pohybu a vždy připraven bojovat o balón ve středu hřiště. Na olympijském turnaji dal tři branky, zejména ta proti Japonsku byla ukázková, když se elegantně zbavil soupeře a nekompromisně zavěsil. V prvním utkání s Ghanou se mu zase podařilo zachránit bod gólem v samém závěru.

Yoshito Okubo (Japonsko)
Postavou patří mezi trpaslíky (168 cm a 61 kg), výkonem dorůstá fotbalové obry. Obrany soupeřů nenechá v klidu, plný neutuchající energie a jistoty, zamotal hlavu i takovým betonářům, jakými jsou Italové. Útočník Cerezo Osaka je rychlý, obratný a má neuvěřitelný čich na brankové situace. A ten ho dovedl až ke gólům proti Paraguaji, tvrdou střelou z dálky, a Ghaně, umístěnou hlavičkou. Tento zásah rozhodl dokonce o vítězství 1:0.

Momo Sissoko (Mali)
Odvážný, suverénní v osobních soubojích, převyšující své spoluhráče jak postavou, tak výkonem, byl strůjcem postupu ze skupiny. Narozen ve Francii před 19 lety, je vzhledem ke svému věku až neuvěřitelně uznáván jako vůdčí osobnost a všichni ho respektují, právě tak, jako se obdivují jeho nespornému talentu. Sissoko byl rozhodujícím faktorem ve vítězném zápase proti domácímu Řecku, ale nakonec tento fotbalista Valencie odjel velice zklamán. Penaltu proti Itálii nedal a jeho Mali se z turnaje poroučela ve čtvrtfinále. Ale i tak jsou všichni přesvědčeni, že o tomto hráči ještě hodně uslyšíme.

Farid Talhaoui (Maroko)
Mnoho nechybělo a Maroko postoupilo ze skupiny. A byl to právě tento fotbalista, který neustále velel do ataku, zejména při svých častých průnicích po pravém křídle. Z kliček na jednu i druhou stranu se často obráncům točila hlava a jeho centry, mířené především na od Buchaiba el Mubarkiho, vždy znamenaly obrovské nebezpečí. Hraje za francouzský Guingamp a bude-li se ukazovat tak, jako to předvedl na OH, dlouho ho provinční klub neudrží...

Carlos Tévez (Argentina)
Hraje v týmu, který je favoritem celého turnaje. Nabitý velkými jmény. Stříbrní z nedávno skončené COPA AMÉRICA. Ale i tak Carlitos, jak mu v Argentině říkají, září zejména jako neomylný střelec. Boca Juniors je jeho klubem a na dresu má památnou desítku. Sedm branek v pěti zápasech. Rychlost, říznost, bojovnost, volají na něj "El Apache" a vědí dobře proč. Zloděj potlesků, fanoušci hltají každý jeho pohyb, góly hlavou, kličky a finty, tvrdé a přesné střely. Kostarice dal ve čtvrtfinále 3 branky. Nechal si něco do "latinskoamerického" finále proti Paraguaji? V Argentině věří, že ano...