Podzim za námi, jaro před námi: Poločas v Ligue 1 (1/2)

Francouzská nejvyšší soutěž se znovu rozjíždí už tento víkend, a je proto nejvyšší čas ohlédnout se za skončenou podzimní částí a také nastínit jarní vyhlídky jednotlivých týmů. V prvním díle se podíváme na ty, které v poločasové tabulce okupují druhou desítku.

Vzhledem k tomu, že shrnutí jednotlivých týmů a jejich nejlepších hráčů je poměrně podrobné, nebudeme vyhlašovat nejlepší hráče podzimu - připravili jsme však pro vás anketu, ve které můžete dát hlas svému favoritovi. Kdyby se vypisovaly sázky na největší favority, kurz Zlatana Ibrahimoviće bude někde kolem 1,2, ale skvělý půlrok zažili bez výjimky všichni nominovaní.


11. Montpellier HSC, 26 bodů

Co se na podzim povedlo: V první řadě je třeba podotknout, že pohárovou jistotu může za určitých okolností zajistit i šesté místo v lize - a k tomu chybí La Paillade momentálně tři body. V extrémně našlapaném středu tabulky může nelichotivé umístění loňského mistra vypadat hůře, než to ve skutečnosti je, nicméně i tak platí, že se na jihu Francie zřejmě očekávalo více. Vyloženou trefou do černého bylo loňské angažmá Rémyho Cabelly - kreativní ofenzivní univerzál letos vyloženě explodoval a patřil k vůbec nejlepším hráčům celé ligy. Montpellieru opět dobře fungovala útočná fáze, s 29 brankami patří k těm lepším týmům; navíc stále platí, že Hilton, už pětatřicetiletý, je ideálním držákem obrany. Jeho spolupráce s talentovaným Yanga-Mbiwou je spolehlivou jistotou v jinak rozháraném prostředí.

Co se na podzim nepovedlo: Ukazuje se to, co tak nějak všichni čekali - loňská koherentní forma Montpellieru byla v dlouhodobém horizontu spíše výjimkou, jelikož René Girard zkrátka patří k těm trenérům, kteří sice dokáží své svěřence namotivovat, ale udržet konzistenci výkonů se zdá být velkým problémem. (Montpellier je zkrátka labilní tým, což dokládá i karetní statistika, ve které se opět potácí u ligového dna.) Yanga-Mbiwa navíc zůstává jediným z loňského trojlístku tahounů, který si udržel loňskou fazonu; Younés Belhanda je sice s osmi brankami nejlepším střelcem týmu, ale jinak se jeho výkony potácely mezi těmi geniálními a vyloženě matnými, navíc nadále platí, že marocký štírek je jedním z nejlabilnějších hráčů na francouzských trávnících, a v porovnání s typově podobným Cabellou zkrátka prohrává na celé čáře. Navíc se vůbec nepodařilo splnit klíčový úkol, totiž nahradit Oliviera Girouda - chilský sniper Emmanuel Herrera po nadějném začátku uvadl a jeho pozici postupně převzal mladý Gaëtan Charbonnier, který sice zaujal výkony, ale střeleckou potencí rozhodně nevyniká. Nakonec se tak na hrotu nejvíce ocenil senegalský veterán Souleymane Camara, notoricky známý svojí neschopností udržet si stabilní formu - a tím se vlastně vracíme opět na začátek k největšímu montpellierskému problému.

Nejlepší hráči podzimu: Rémy Cabella, Mapou Yanga-Mbiwa, Souleymane Camara

Jarní prognóza: Velkou výhodou je fakt, že Montpellier vypadl z Evropy. Jejich premiérové účinkování v nejprestižnější klubové soutěži sice dopadlo neúspěchem, ale rozhodně se nedá říct, že by Pailladins nějak vybouchli - zvlášť vezmeme-li v úvahu, že Ligue 1 zkrátka není soutěží "šitou na míru" evropské konkurenci, jak jsem psal už v říjnu. Girard má stále k dispozici velmi talentovaný a optimálně vyvážený kádr, pro který by boj o poháry nejenže neměl být nereálnou metou, ale naopak realistickým cílem. Sny o první trojce jsou nenávratně pryč, ale zbytek zůstává otevřený - osobně si myslím, že se HSC na jaře zvednou a posunou do první půlky tabulky, ale na více než šesté místo to nakonec stačit nebude.

Změny v kádru: -


12. Toulouse FC, 26 b.

Co se na podzim povedlo: Toulouse je zvláštní tým v tom, že podíváme-li se na individuální výkony hráčů, dá se nadpoloviční většina sestavy zařadit ke špičce ligy. Gólman Ahamada nijak nepolevuje ve svém raketovém startu do profesionální kariéry, pravý bek Aurier potvrzuje pověst jednoho z největších talentů země, mladý stoper Abdennour je v dirigování defenzivy prakticky bezchybný, Capoue i letos patří mezi nejvytíženější dispečery a ukazuje svůj brilantní přehled o dění na hřišti, v čemž mu zdatně sekunduje Sissoko (a společně vytváří naprosto elitní střed zálohy), sotva odrostlý křídelník Adrien Regattin ve své první "ostré" sezoně dává za pravdu těm, kteří na něj před sezonou upozorňovali jako na slibný talent, a ve Wissamovi Ben Yedderovi našli Les Violets opět relativně spolehlivého střelce. Okcitánský klub navíc zažil výborný start do sezony a doma rozstřílel Lyon. To všechno vypadá na papíře velmi slibně...

Co se na podzim nepovedlo: ...jenže to tady bylo už loni. A předloni. A předtím. Ve hře Toulouse kriticky chybí jakýkoliv posun, a přestože Alain Casanova se už dávno řadí k nejlepším defenzivním taktikům ligy (letošní čísla to zas a znovu potvrzují), je načase velmi pečlivě uvážit jeho reálný přínos pro takto ambiciózní klub. Naprostá absence sebemenšího pokroku je vzhledem k hráčskému materiálu, který má prostovlasý stratég k dispozici, jednoduše nepřijatelná. Objev Ben Yeddera? Skvělá práce, chtělo by se říct - dokud si člověk neuvědomí, že Casanova pouze přidělil šikovnému záložníkovi roli, kterou už dříve zastával třeba Daniel Braaten, a to s podobnými výsledky. Ben Yedder i Braaten mají dobrou střelu a jejich schopnost protlačit se ze strany do zakončení soupeře zpočátku zaskočí (a Toulouse z toho těží cenné body), jenže po pár týdnech se to okouká, a s drtivou neomylností začne série ztrát. Casanova je možná vizionářem - jako první ve Francii se už dva roky snaží hrát bez klasické devítky - ale reálným výsledkem je dvanácté místo pro klub, který má reálně kádr na útok na Ligu mistrů.

Nejlepší hráči podzimu: Étienne Capoue, Ali Ahamada, Aymen Abdennour

Jarní prognóza: Stejná jako loni. Toulouse bude opět těžit ze skvělé obrany, ovládat střed pole i proti silnějším protivníkům, a kriticky selhávat ve finální třetině. Fanouškům na Stade Municipal nezbývá než doufat v probuzení Emmanuele Riviéreho, v němž stále dřímá velký talent, jenže už začíná být pomalu pozdě. Toulouse navíc těží sílu z extrémně silné souhry kreativních "posouvačů" a hluboko zatažených dispečerů ve středu zálohy, leč chybí hráč formátu Bruna Grougiho, Carlose Sanchéze či Marka Estrady (abychom zůstali u "reálných" jmen), tedy agresivní středopolař s dobrou střelou zdálky. Sledovat Toulouse je jako sledovat šachy, v nichž člověk hned na začátku partie přijde o dámu - může být mistrem nad mistry ve využívání věží, střelců a pěšáků, ale jeho šance vyhrát se limitně blíží nule. Proto tipuji umístění mezi sedmým a desátým místem.

Změny v kádru: -


13. SC Bastia, 22 b.

Co se na podzim povedlo: Bastia loni vyhrála Ligue 2 a před letošní sezonou jsem ji (a nejen já) tipoval na nejlepšího a nejkousavějšího nováčka, což se potvrdilo - a to je samo o sobě úspěch. Na sestupové příčky má korsický klub šestibodový náskok, a to je v Ligue 1 opravdu hodně (ani hypotetická série proher by neměla znamenat rychlý pád ke dnu, neboť je nemožné, aby všech šest níže postavených týmů zároveň pravidelně sbíralo body). Svěřenci Frédérica Hantze (který si mimochodem jen utužil své postavení lokálního hrdiny) navíc osvěžili ligu přímočarým, agresivním fotbalem v ofenzivním rozestavení 4-3-3, za což mohou děkovat zejména trojici Rother, Palmieri, Modeste - třetí jmenovaný pak slouží jako krásná ukázka chytrého posilování; po výbuchu v Premier League stále mladý forvard opět nastartoval svoji kariéru, v období kolem října a listopadu patřil k nejnebezpečnějším hráčům ligy, a s devíti brankami se drží na čtvrtém místě tabulky střelců. Kromě herního projevu navíc vnesla Bastia svěží vítr i na fanouškovskou scénu - tradičně horkokrevní korsičtí příznivci patří k těm vůbec nejaktivnějším...

Co se na podzim nepovedlo: ...a právě tady můžeme začít i tu negativní část hodnocení, jelikož kromě neúnavné podpory svého týmu vynikají návštěvníci stadionu Armanda Césariho také svou nedisciplinovaností, což vyústilo až v uzavření stadionu. Jižanská nátura se navíc z ochozů přenáší i na hráče - Bastia je vůbec nejméně disciplinovaným celkem soutěže, nasbírala už 49 žlutých karet a navrch i 5 červených. Dalším palčivým problémem pak je obrana - jestliže v Ligue 2 patřil tým v modrých dresech v této činnosti k nejefektivnějším, přechod do nejvyšší soutěže absolutně nezvládl a se 41 inkasovanými brankami mu patří poslední místo. Zdaleka nejlepší defenzivní hráč, alžírský bek Fethi Harek, stěží přesahuje ligový průměr, a třeba brankářské duo Macedo Novaes - Landry Bonnefoi je v celé lize vůbec nejslabší. Výraznou posilou měl v tomto ohledu být zkušený stoper Sylvain Marchal, který však překvapivě nepotvrdil ani svoji pověstnou tvrdost a náchylnost ke kartám, ani - což je horší - vůdčí a kapitánské vlohy, ozkoušené mnohaletým působením v Lorientu a Saint-Étienne. A ještě jeden bod - Wahbi Khazri se rozhodně neuvedl špatně, ale pověst dalšího kreativního klenotu typu Hazarda, Belhandy nebo Msakniho zkrátka zatím nepotvrdil.

Nejlepší hráči podzimu: Anthony Modeste, Jérome Rothen, Florian Thauvin

Jarní prognóza: Angažmá reprezentačního brankáře Mickaëla Landreaua se pro Hantzův tým rovná jackpotu - vyřešil tím své nejbolavější místo v sestavě a zároveň přivedl zkušenou a vyzrálou osobnost, která si umí srovnat defenzivní šiky a především proslula absolutní spolehlivostí a psychickou odolností. Pro rozsypanou obranu Korsičanů může jít přesně o ten impuls, který jim ve finále pomůže k záchraně; jinak očekávám podobný průběh jako na podzim, tedy střídání úspěšných pasáží s těmi méně úspěšnými, hru postavenou na rychlých přechodech do útoku a finální umístění kolem 15. místa.

Změny v kádru:
Příchody: Landreau (volný hráč, Lille)


14. AC Ajaccio, 21 b.

Co se na podzim povedlo: Můžeme začít třeba nečekanými výsledky: remíza 0:0 s PSG, 2:2 v Bordeaux, nádherný zápas v Lorientu (4:4) a především vynikající utkání na půdě Toulouse (4:2 pro Korsičany). Podobným způsobem se ostatně Ajaccio zapsalo už loni - tým, který díky svému nepříjemnému fyzickému fotbalu a skvěle vyztuženému středu zálohy dokáže zaskočit kohokoliv, ale když narazí na podobně disponovaného soupeře, je to pro nezaujatého diváka většinou signál k vypnutí televize. Jednu výraznou změnu však ostrované oproti loňsku zaznamenali: zatímco na začátku roku 2012 byli prakticky na odpis a na záchranu (která se nakonec díky skvělému jaru povedla) mohli pomýšlet jen díky razantnímu zvednutí formy v prosinci, v této sezoně byly jejich výkony zatím poměrně konstatní. Žádné dlouhé úspěšné nebo neúspěšné série, prostě sem tam výhra, sem tam remíza a výsledek stačí na střed tabulky. Víc ani na Korsice čekat nemohli, takže z tohoto pohledu je sezona zatím úspěšná. Z hráčů kromě Ochoy (u kterého to není žádné překvapení) byla hodně vidět zejména obranná dvojice Poulard - Medjani a také nová akvizice Sigamary Diarra, zkušený křídelník, který po neslavném odchodu z Lorientu opět restartoval kariéru spolehlivého hráče pro střed Ligue 1. Zaujal i šikovný mladík Chakhir Belghazouani, autor čtyř ligových branek.

Co se na podzim nepovedlo: Je trochu zklamáním, jak se zatím v nové sezoně prezentují loňstí tahouni - zejména u řízného Johana Cavalliho došlo k určitému zklidnění, které se sice projevilo v menším počtu karetních trestů (i tak však Ajaccio, stejně jako jeho korsický konkurent, patří v tomto ohledu k černým ovcím soutěže), ale utrpěla tím také nepropustnost středu zálohy. Nezáří ani mladík Benjamin André, který měl přitom letos už patřit k nejlákavějším atributům francouzského fotbalu, a ústup ze slávy zažívá i šikovný štírek Frédéric Sammaritano. Kapitolou samou pro sebe je pak Adrian Mutu - velezkušený rumunský forvard, ostřílený anglickou a italskou nejvyšší soutěží, sice dal čtyři branky, ale svůj úkol - pozvednout neefektivní útočnou vozbu týmu - zkrátka ani zdaleka nesplnil, podával podprůměrné výkony a na hřišti jej poměrně jasně zastiňoval jen o rok mladší Brazilec Eduardo.

Nejlepší hráči podzimu: Guillermo Ochoa, Carl Medjani, Sigamary Diarra

Jarní prognóza: Ajaccio vypadá jako srovnaný tým, který ví, co chce, neklade si zbytečně vzdušné zámky a soustředí se na svůj reálný cíl, kterým je záchrana. Je otázkou, jak v tomto úkolu obstojí nezkušené trenérské duo Stéphane Paganelli - Thierry Debes (mimochodem bývalý gólman, který týmu předloni vychytal postup do Ligue 1), které nahradilo v půlce prosince odstoupivšího Alexe Duponta - a právě tento fakt momentálně vypadá jako jediná teoretická překážka, možná společně s nečekanou smůlou nebo ještě nečekanějším vzepětím všech konkurentů, která by mohla Ajacciu zabránit v naplnění předsezonních plánů.

Změny v kádru: -


15. Stade Brestois 29, 21 b.

Co se na podzim povedlo: Brest si v loňské, na poslední chvíli zachráněné sezoně vydobyl ve Francii jednoznačné renomé - nepříliš záživný, čistě obranářský tým, který je nezpochybnitelným remízovým králem a zatímco doma prakticky neprohrává, venku je naopak (jak je u týmů ze severu koneckonců běžné) naprosto neškodný. Letošní podzim všechny tyto předpoklady postavil na hlavu - nový kouč Landry Chauvin skutečně (tedy částečně a v rámci možností) splnil svůj slib, že si svůj nátlakový fotbal založený na držení míče přenese z Nantes i do nového působiště, remízy získali Brestois pouze tři (což je druhý nejnižší počet v celé lize), a zatímco na Stade Francis Le Blé začali pravidelně ztrácet, na cestách posbírali 5 bodů. To je samozřejmě v 10 zápasech hodně málo, ale už samotný fakt, že Brest dokázal venku vyhrát, se pro fanoušky rovná prakticky zázraku. Minimálně jeden posun je tedy nasnadě - Chauvinův tým nenudí. Stále sice střílí minimum gólů (a více jich dostává), ale už to není ani tak záležitostí systémového nastavení, jako spíš nízké kvality útočníků. Velmi příjemným překvapením byly výkony (a 7 branek) Edena Ben Basata - který však není ani tak útočníkem, jako spíše ofenzivním univerzálem - a také opětovné probuzení talentovaného obránce Paula Baysseho, který loni po výtečném podzimu připomínal na jaře spíše svůj stín. No a pak je tu samozřejmě Aléxis Thébaux - jakkoliv byl Steeve Elana velmi kvalitním a vysoce hodnoceným gólmanem, Thébaux je prostě lepší. Bývalý strážce svatyně Caen letos bez jakýchkoliv pochyb potvrzoval, že patří k nejméně doceněným hráčům celé ligy.

Co se na podzim nepovedlo: Nedostatek branek je dán především dvěma faktory - zaprvé, Charlison Benschop se coby osamocený hrot příliš neuchytil (což, ruku na srdce, čekal málokdo), a zadruhé - a to je vůbec nejpodstatnější - Bruno Grougimu vyschnul střelecký prach. To může být velký problém, protože právě potence zkušeného středopolaře s prořídlou kšticí je bez nadsázky tím, co Brest v předchozích sezonách udrželo nad čarou ponoru. Vyloženou smůlou pak byla vynucená absence talentovaného forvarda Alexandre Alphonseho, před kterým měla podle všeho ležet velká budoucnost, ale celý podzim promarodil s achillovkou a do hry nezasáhl ani jednou. Jinak se na týmu z nejzápadnější francouzské výspy těžko hledají nějaká negativa - patnácté místo je při objektivních možnostech kádru víc než slušné.

Nejlepší hráči podzimu: Alexis Thébaux, Eden Ben Basat, Benoit Lesoimier

Jarní prognóza: Důležitým faktorem bude už zmiňovaný Baysse - právě jeho spolupráce s Ahmedem Kantarim začala v minulé sezoně po změně kalendářního roku selhávat, a něco podobného by se letos (vzhledem ke zranitelnější defenzivě, což pramení ze změny stylu hry) mohlo šeredně vymstít. Cílem Brestu je však především záchrana - koneckonců v předsezonních prognózách se často nacházel pod čarou ponoru - a momentálně to vypadá, že v kabině panuje jakás takás pohoda. Neočekávám, že by se bretaňský tým v tabulce posunul nějak výrazněji nahoru nebo dolů - sestup samozřejmě nelze vyloučit, ale spíše očekávám, že se Chauvinovi podaří udržet své koně těsně nad kritickou hranicí.

Změny v kádru: -


16. Stade de Reims, 19 b.

Co se na podzim povedlo: Remeš šla do první prvoligové sezony po dlouhých desetiletích s vizitkou týmu, který stojí zejména na precizní souhře stoperského dua Tacalfred - Weber, postrádá vyložené tahouny a spoléhá se na kolektivní projev, který mu měl zajistit tolik potřebné body v boji o záchranu. Trenér Hubert Fournier navíc už tak vyvážený celek ještě vhodně doplnil v přestupovém okně, a entuziasmus společně s optimálně složenou a vyváženou sestavou se rychle projevily - na konci září měla Remeš za sebou sérii vynikajících výsledků okořeněných skvělým pátým místem v tabulce (a co se týče prvních poločasů, je pátá i po 19. kole - ve druhých pětačtyřicetiminutovkách je to výrazně horší). O Mickaëlu Tacalfredovi se vědělo, že je dobrý, ale způsob, jakým se adaptoval na nejvyšší úroveň, překvapil snad i samotné fanoušky, a Kossi Agassa se na stará kolena vyšvihl mezi nejlepší gólmany ligy (koneckonců má druhé nejvyšší známky na L'Equipe); skutečným klenotem týmu však byl Gaëtan Courtet, čtyřiadvacetiletý forvard, který se po překonání rakoviny varlat a nepovedené sezoně v Ligue 2 vrátil do světla reflektorů v nejlepší formě kariéry. Právě Courtetova smůla - v utkání proti PSG si zpřetrhal vazy v koleni - symbolicky započala pád sympatického týmu směrem ke dnu ligové tabulky...

Co se na podzim nepovedlo: ...od té doby se Remeši zkrátka přestalo dařit. Ne že by šlo o něco nečekaného; historická zkušenost a vlastně i zdravý rozum jasně říkají, že není v silách nováčka udržet pohárovou fazonu déle než pár týdnu, a že postupný sesun k boji o záchranu je sice ne nevyhnutelný, ale minimálně velmi pravděpodobný. Svěřenci Huberta Fourniera toto pravidlo jen potvrdili, aniž by přitom šlo o nějaký řetězec individuálních nebo týmových selhání - zkrátka odešla forma. Hráči mají velké problémy prosazovat se mimo svůj stadion (s pouhými třemi remízami z cest jsou na předposledním místě celé ligy), a po Courtetově výpadku začal kriticky strádat jejich útok - pouze impotentní Nancy má horší bilanci než remešských 16 branek. Z konkrétních jmen je pak třeba vypíchnout Kamela Ghilase, který už na vrcholový fotbal zřejmě skutečně nemá, a také Mohameda Fofanu, jenž přicházel s vizitkou velké posily, která má poslední šanci dostat se na úroveň toho vynikajícího talentovaného stopera z před několika sezon v Toulouse; na hřiště se však prakticky nedostal a vypadá to, že ho už fanoušci můžou pomalu odepsat.

Nejlepší hráči podzimu: Mickaël Tacalfred, Gaëtan Courtet, Kossi Agassa

Jarní prognóza: Je jasné, že na Stade Auguste Delaine se bude na jaře především bojovat o záchranu; Remeš má však všechny předpoklady, aby v tomto boji uspěla. Fournier je takticky dostatečně schopný lodivod, který má velkou výhodu v perfektně fungující obraně (jen 20 obdržených branek!) kryté z jedné strany kvalitním gólmanem, z druhé pak spolehlivou štítovou dvojicí Krychowiak - Ca. Tento tým v lecčems připomíná Brest v nováčkovské sezoně - skvělý start, postupný úpadek, sbírání bodů především v domácím prostředí, neprostupná hráz vzadu a vepředu mladý, šikovný forvard (který už v závěru roku opět naskočil do hry a gólem přispěl i k cenné remíze 2:2 v Lorientu). Můj tip je, že i konečný výsledek bude podobný.

Změny v kádru:
Příchody: Placide (Le Havre)


17. Évian Thonon-Gaillard, 19 b.

Co se na podzim povedlo: Samotný fakt, že Évian drží sedmnácté místo s tříbodovým náskokem na první sestupovou příčku, je nutno považovat za úspěch. Tým, který už do sezony vstupoval jako jeden z hlavních kandidátů na sestup, navíc krátce po startu sezony vyměnil úspěšného kouče Correu za bývalého lodivoda Dupraze, který je sice s fotbalem v Annecy těsně spjatý od jeho profesionálních začátků, ale takticky se na urugayského matadora zkrátka nechytá (vzpomeňte na loňské jaro, v němž Correa udělal z kvalitativně podřadného Évianu smrtící mašinu, která skončila v první půlce tabulky nad Marseille). Naštěstí pro Les Croix de Savoie to vypadá, že Cédric Barbosa, veterán na pravé straně zálohy, je nejenže nezničitelný, ale navíc s věkem zraje jako víno - brzy už sedmatřicetiletý borec je opět nejlepším hráčem týmu a s šesti brankami i jeho druhým nejlepším střelcem. Vede sedmigólový Saber Khelifa, který vytvořil s Yannickem Sagbem skvěle sehrané a fungující duo v úderném 4-4-2, které praktikují jak Correa, tak Dupraz. Pak tu máme skvělý zápas s Montpellierem, který Évian díky právě Khelifově hattricku vyhrál 3:2 - a to je asi tak všechno.

Co se na podzim nepovedlo: Největším průšvihem Évianu je dlouhodobě obrana - rozdíl oproti loňské sezoně je však v tom, že zatímco loňskou sezonu vyznával savojský klub bleskový fotbal nahoru dolů a často nechával vzadu okénka (na čemž nicméně Correa na jaře intenzivně zapracoval), letos se soustředí mnohem více na zadní vrátka, a přesto není znát žádné výrazné zlepšení. Může za to především pokles formy prakticky všech defenzivních hráčů, snad s výjimkou spolehlivého Brice Dja Djédjého. Évian navíc ztratil svoji údernost ve venkovních zápasech - statistika tří výher a sedmi proher sice není v rámci celé ligy vyloženě špatná, ale loni působili borci v růžových dresech mnohem jistějším dojmem. Pak je tu Zouheir Dhaouadi - zatímco v tuniském dresu hraje možná nejlépe v celé kariéře, jeho angažmá ve Francii hrubě nevyšlo, kýženou kreativitu do strnulého fotbalu ÉTG nepřinesl a po pouhém půlroce si balí kufry. Celkově však Évian víceméně nepřekvapil - že půjde dolů se čekalo, a v rámci možností (a s přihlédnutím k síle kádru) je jeho umístění odpovídající, pokud ne překvapivé.

Nejlepší hráči podzimu: Cédric Barbosa, Yannick Sagbo, Saber Khelifa

Jarní prognóza: Před sezonou jsem Évian tipoval na sestup, a to se nemění. Nekreativní a nevýrazné mužstvo, závislé na formě a herním a brankovém přínosu hráče na sklonku kariéry, může konečnou záchranu urvat pouze stejným způsobem, jakým se mu to povedlo po podzimní části - buldočí vůle, sem tam nějaký ten nečekaný výsledek, a především jasný signál ostatním mužstvům: proti nám se vám dobře hrát nebude. To je esence hry Évianu, a to byla také esence jeho loňského úspěchu; v kádru není dostatečná kvalita pro jiný plán, než to "prostě nějak ukopat".

Změny v kádru:
Příchody: Ninković (Dynamo Kyjev)
Odchody: Dhaouadi (volný hráč)


18. FC Sochaux-Montbéliard, 16 b.

Co se na podzim povedlo: Na podzimu Sochaux se nějaká pozitiva hledají tak těžko, že mě jako první napadlo poukázat na loňskou sezonu, kdy byli Les Lionceaux na přelomu roku s 18 body devatenácté, a nakonec se přesto zachránilo; to samo o sobě říká o uplynulém půlroce v Montbéliardu více, než by se fanouškům líbilo. Angažmá Roye Contouta, průbojného forvarda se zkušenostmi z Ligy mistrů v dresu Auxerre, se sice herně vyplatilo, ale gólově už vůbec; to vlastně platí pro celou ofenzivní vozbu, kterou doplňují Sloan Privat, Sébastien Roudet, Abdoul Camara, Ryad Boudebouz a Cédric Bakambu. To je dost kvalitních hráčů, kteří to umí s balonem a koneckonců to opakovaně potvrzují - jenže co naplat, když se jejich celkový součet gólů ve všech soutěžích zastavil na čísle 13. To je největší problém Sochaux - nehraje špatně, ten proslulý ofenzivní styl nikam nezmizel (alespoň ne výrazně, samozřejmě už to není taková hitparáda jako před dvěma lety pod Gillotem, kdy tým skončil pátý), ale před brankou jsou borci ve žlutém zkrátka impotentní. Alespoň že stále rostou výkony pravého beka Sébastiena Corchii, a složitou brankářskou otázku razantně rozseknul skvěle chytající Simon Pouplin. Pochválit lze ještě řízného malijského šéfa obrany Cédrika Kantého a slušných osm bodů z deseti venkovních zápasů. A také slušnost na hřišti: se statistikou sedmadvaceti žlutých a dvou červených karet je třetí nejlepší v lize.

Co se na podzim nepovedlo: Sedmnáct ligových branek v devatenácti zápasech je strašlivě málo, to je holý fakt, který naprosto zastiňuje jakýkoliv dojem ze hry týmu. Kouč Éric Hély navíc nepůsobí jako dostatečně výrazná osobnost a Sochaux pod ním často působí bezradně; přestože rozhodně nejde o jediný trápící se tým, pořád je určitým způsobem lehčí porazit právě jej, než třeba houževnatější Évian nebo Nancy (pamatujete na karetní statistiku? V tomhle ohledu je celkem výmluvná...). Jedenáct proher je vůbec nejvyšší číslo z celé ligy, a je to logické vzhledem k jisté odevzdanosti, laxnosti a nedostatku vůle, který z rozpadajícího se týmu vyzařuje a pod jehož vlivem chřadne i takový talent, jakým je Ryad Boudebouz. Kvalitativně mají Lvíčata na střed tabulky, ale netáhnou za jeden provaz a neumí zabrat v klíčový okamžik.

Nejlepší hráči podzimu: Sébastien Corchia, Simon Pouplin, Roy Contout

Jarní prognóza: Je to sice poměrně odvážné, ale nebál bych se vsadit na to, že se Sochaux zachrání - a to možná komfortněji, než by to momentálně vypadalo. Potenciál v kádru je zkrátka příliš velký na to, aby dopustil pád o patro níž; minimálně by tomu tak být mělo. Jenže realita jako by byla v Montbéliardu nějak zvláštně pokřivená, a vzpomínka na jiný hrdý a tradiční klub, který nejprve postoupil do evropských pohárů a o dva roky později spadl i přes relativně silný tým do druhé ligy, je stále příliš živá. Letošní Sochaux je však i přes to lepší než loňské Auxerre, a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby na jaře chytlo šňůru dobrých výsledků a vystřelilo někam ke čtrnáctému místu. Podobně jako loni.

Změny v kádru: -


19. ES Troyes Aube Champagne, 13 b.

Co se na podzim povedlo: Troyes prakticky ničím nepřekvapilo a jen potvrdilo střízlivé prognózy o nejslabším týmu soutěže; silou kádru sice jeho pozice v tabulce odpovídá (jen Nancy je na tom hůře), ale v obrazu hry samotné zůstávají ESTAC pevně k ligovému dnu. Management skromného nováčka, který zažil už druhý postup ve dvou letech, nicméně odvedl skvělou práci při angažmá tuniského středopolaře Fabiena Camuse a ofenzivního veterána Benjamina Niveta - nebýt této dvojice, atakoval by celek z kraje Champagne snad všechny negativní rekordy. Oba borci přinesli do týmu zkušenosti - Camus z Ligy mistrů, Nivet z mnoha let ve francouzském fotbale - a zejména tolik potřebnou kvalitu. Potěšil také mladý monacký odchovanec mezi třemi tyčemi, Yohann Thuram-Ulien, kterého dost možná po sezoně čeká slibný kariérní posun.

Co se na podzim nepovedlo: Tady můžeme ještě chvíli zůstat u posil - Granddy N'Goyi sice vyloženě nezklamal, ale jeho průměrné výkony, nijak nevybočující ze všeobjímající šedi, jen dále pokračují v odmazávání aury bývalého pařížského talentu. Ještě hůře je na tom jiný (a nadějnější) Pařížan, Jean-Christophe Bahébeck; stále ještě ani ne dvacetiletému křídelníkovi, který ještě loni v přípravě vypadal, že si vybojuje místo v nabitém kádru slavného klubu, to zkrátka v Troyes vůbec nejde a je evidentní, že na roli tahouna týmu bojujícího o záchranu zkrátka nemá dispozice ani potřebné zkušenosti. Nepomohlo ani angažmá defenzivního veterána Jérémie Brécheta, který se na hřišti prakticky neobjevil. Jinak lze těžko mluvit o nějakém vyloženém zklamání, protože bylo od začátku jasné, že ESTAC vlastně nemá co ztratit; do sezony šlo v pozici absolutního outsidera, a z této role po celou dobu nijak nevybočilo. Šestibodová ztráta na záchranu není po podzimu ani propadákem, ani úspěchem - je to prostě situace, která málokoho může překvapit.

Nejlepší hráči podzimu: Benjamin Nivet, Fabien Camus, Mounir Obbadi

Jarní prognóza: Troyes se musí opřít o solidní výkony před vlastním publikem - zatímco venku je to podle očekávání tragédie (jen 2 body a vůbec nejhorší bilance v lize), doma prohrál nováček pouze třikrát z deseti utkání, což není vůbec špatné (také mu v této statistice patří "bezpečné" sedmnácté místo). Pokud se však svěřenci Jeana-Marca Furlana chtějí zachránit, musí začít vyhrávat - a je otázkou, kdo by to měl vlastně zajistit. Troyes má velmi slušnou ofenzivní zálohu (Nivet, Camus i Obbadi na Ligue 1 jednoznačně mají a pravidelně to potvrzují), ale útok, tažený zoufale průměrným veteránem Marcosem, je hluboko pod prvoligovou úrovní. A jelikož ani obrana rozhodně není nepropustná (Furlan vlastně nemá kromě brankáře a zmíněného záložního tria k dispozici žádné hráče, o které by se mohl opřít), vypadá to s případnou záchranou zle nedobře. Troyes zatím neudělalo nic, co by mě donutilo přehodnotit moji předsezonní prognózu posledního místa.

Změny v kádru: -


20. AS Nancy-Lorraine, 11 b.

Co se na podzim povedlo: Posun mladíčka Massadia Haïdary, agilního a energického beka moderního střihu, mezi ligovou smetánku, výkonností (méně už výsledkové) zvednutí v posledních dvou měsících, potvrzení kreativního talentu mladého křídelníka Yohana Molla, a to je asi tak všechno. Nancy zůstává v domácím poháru, uhrálo několik remíz s mnohem silnějšími soupeři (což je Fernandezova dobře známá specialita), a pokud by zápasy končily ve 45. minutě, je v tabulce na uspokojivém patnáctém místě...

Co se na podzim nepovedlo: ...a tím se dostáváme k prvnímu a nejpalčivějšímu z dlouhé řady problémů, s nimiž se východofrancouzský celek potýká. Les Chardons působí na začátku roku 2013 jako psychicky naprosto rozložený celek, za což může především alarmující série promarněných bodových příležitostí. Krásně to bylo vidět na utkání s Troyes, ve kterém Nancy vedlo už 3:1, deset minut před koncem - přesto jako by v té chvíli bylo dávno bolestně jasné, že se zoufale bojujícímu nováčkovi nakonec podaří vyrovnat. Vydeptaní a nervózní hráči začali pod tlakem dělat obrovské chyby, zápas skončil výsledkem 3:3, a sebevědomí v kabině se posunulo opět o něco hlouběji do záporných hodnot - ne snad že by Fernandezem vedené šiky selhávaly takticky, naopak, ale 18 zápasů bez vítězství (ano, jediný triumf zaznamenalo Nancy v prvním kole) je zkrátka příliš. Nejhorší série v dějinách klubu je skutečně spíše záležitostí psychiky než čehokoliv jiného. Žádný z hráčů nebyl vyloženým propadákem, ale zároveň jen málo z nich podávalo výkony, které by stačily na Ligue 1. Což se dá usuzovat i z toho, že tento kádr prostě na Ligue 1 kvalitativně nemá.

Nejlepší hráči podzimu: Yohan Mollo, Lossémy Karaboué, Massadio Haïdara

Jarní prognóza: Podívejte se na seznam hráčů nahoře - všichni mají dvě věci společné. Zaprvé jde o borce, které do kádru přivedl Jean Fernandez, a zadruhé existuje velká šance, že za měsíc už v týmu nebudou; Mollo už odešel hostovat do Saint-Étienne, a o Karabouého s Haïdarou je evidentní zájem v Anglii. Připočtěte k tomu už jistý odchod zkušeného stopera a kapitána Andrého Luize, a z hráčů, kteří za podzim zaslouží jakous takous pochvalu, zůstane kamerunský gólman Assembé a s přivřenýma očima Djamel Bakar. A to je na Ligue 1 prostě kriticky málo. Fernandeze (pokud u kormidla zůstane) čeká vůbec nejtěžší úkol kariéry - zachránit celek, který je kvalitativně na úrovni "legendárního" Arles. Je sice pravda, že jím vedené týmy se po tragickém začátku na jaře pravidelně rapidně zvedají a získávají dlouhodobě mnohem více bodů než na podzim, ale bude to stačit i letos? Nancy ztrácí na sedmnácté místo osm bodů, což nemusí být až tak bezvýchodná situace, ale reálné šance se pohybují maximálně kolem dvaceti procent.

Změny v kádru:
Příchody: Ouaddou (volný hráč)
Odchody: Mollo (Saint-Étienne, host.)


Ve druhém díle si představíme týmy z první desítky, a také ideální jedenáctku podzimní části sezony.