Pohled do historie: Aston Villa 1982

Proud History, Bright Future − tímto sloganem propaguje Aston Villu její americké vedení. O budoucnosti můžeme pouze spekulovat, tak se raději podívejme na poslední velký úspěch birminghamského klubu. Jeho cesta za vítězstvím v Poháru mistrů evropských zemí byla zajímavá hned z několika ohledů.

Aston Villa patří k zakladatelům anglické ligové soutěže. Nejúspěšnější období si připsala v 90. letech 19. století, kdy vyhrála pětkrát ligu. Od té doby se musí spokojit pouze s ojedinělými úspěchy střídanými špatnými časy. Stačí se podívat na dvacet let předcházejících vítězství v PMEZ. Po zisku ligového poháru v roce 1961 to šlo s Aston Villou z kopce, klub se potýkal s problémy na hřišti i v zákulisí. V roce 1970 Villans dokonce sestoupili až do třetí nejvyšší soutěže. Sice se jim jako třetiligovému klubu podařilo dosáhnout finále ligového poháru, ale postup do druhé ligy přišel až v následujícím roce.

Významným obrat k lepšímu nastal po angažování Rona Saunderse v roce 1974. Tento nesmlouvavý Angličan, který později působil u velkých rivalů Birminghamu City a West Bromwich Albion, dokázal s klubem ve své první sezoně postoupit do nejvyšší soutěže. Kromě toho Villa vyhrála ligový pohár, tento úspěch si zopakovala v roce 1977. Následně ji v Poháru UEFA vyřadila Barcelona ve čtvrfinále. Saunders mezitím udělal několik velmi povedených nákupů.

Čekání na titul trvající 71 let bylo ukončeno roku 1981. Aston Villa bojovala o vítězství s Ipswichem Town. Ten byl úspěšný v Poháru UEFA, ale v lize podlehl v 7 z posledních 10 zápasů. Villa s ním oba vzájemné zápasy s ním prohrála, se třetím Arsenalem získala pouze jeden bod. Její úspěch byl zajímavý také tím, že v sezoně za ní nastoupilo jenom 14 hráčů. Shrnutí ročníku 1980−81 můžete zhlédnout zde.

Aston Villa nepatří k těm šampionům, na něž by se dlouho vzpomínalo. K titulu jí pomohl kolaps soupeře, obhajoba dopadla velmi špatně. Villa skončila až na 11. místě. Manažer Saunders měl vleklé spory s vedením ohledně svého kontraktu, a právě kvůli nim v únoru 1982 rezignoval. Jeho místo zaujal asistent Tony Barton. V té době byli Villans v Poháru mistrů evropských zemí ve čtvrtfinále. Nejprve snadno přešli přes islandský Valur v poměru 7−0, poté díky pravidlu o gólech na hřištích soupeřů vyřadili Dynamo Berlin. Soupeř v domácím zápase neproměnil penaltu, Tony Morley následně toto zaváhání potrestal svým druhým gólem v utkání a rozhodl o výhře anglického týmu 2−1. Villa si tak mohla dovolit v domácím zápase prohrát 0−1.

Pod Tony Bartonem tým spoléhal na pevnou obranu, které šéfoval zkušený brankář Jimmy Rimmer. Dynamo Berlin bylo jediným týmem, jemuž se podařilo proti Aston Ville skórovat. Ve čtvrtfinále čekal Villans sovětský mistr Dynamo Kyjev. Po bezbrankové remíze venku přišla výhra 2−0 ve Villa Parku. O góly se postarali 21letý útočník Gary Shaw, jenž byl v předchozím ročníku vyhlášen mladým hráčem roku, a také skotský obránce Ken McNaught. Jeho partnerem ve středu obrany byl krajan Allan Evans, řízný zadák nebezpečný i před brankou soupeře, za 12 let v dresu Aston Villy nastřílel 58 gólů.

V semifinálovém dvojzápase proti Anderlecthu padl pouze jeden gól, jeho autorem byl Tony Morley. Síla tohoto postavou drobného levého křídla spočívala ve výborné práci s míčem a obounohosti, což dokázal o rok dříve při gólu sezony proti Evertonu. Odvetu v Bruselu provázely výtržnosti příznivců Aston Villy, jednomu z nich se podařilo proniknout na hřiště. Anderlecht žádal opakování utkání, UEFA nakonec Villu potrestala jedním domácím zápasem za zavřenými dveřmi. Zastaralý Heyselův stadion byl zvolen za dějiště finále PMEZ o tři roky později...

V roce 1982 se rozhodující utkání odehrálo v Rotterdamu na stadionu přezdívaném De Kuip. Soupeřem Aston Villy byl Bayern Mnichov, jenž v 70. letech vyhrál PMEZ třikrát v řadě. Tým složený pouze německých hráčů vedl Maďar Pál Csernai. Hráči jako Karl-Heinz Rummenige, Dieter Hoeneß, Paul Breitner nebo Klaus Augenthaler měli více zkušeností z mezinárodní scény, přesto Aston Villa dokázala zvítězit. Pro zájemce tu je fotogalerie z Dailly Mirror a report v deníku Guardian.

Nečekaným hrdinou finálového utkání se stal 23letý Nigel Spink. V desáté minutě musela střídat brankářská jistota Jimmy Rimmer kvůli zranění. Jeho náhradník působil v Aston Ville už pátým rokem, ale v prvním týmu do té doby odehrál pouhý jeden zápas. Brankářský zelenáč prokázal vysokou psychickou odolnost a vychytal všechny pokusu hráčů Bayernu. Spink se následně stal dlouhodobou jedničkou Aston Villy, v klubu působil až do roku 1996. Dnes pracuje jako trenér brankářů v Sunderlandu.

Jedinou branku zápasu vstřelil v 67. minutě Peter Withe. Ron Saunders si dokázal prosadit, že za tehdejší klubový rekord 500 000 liber přivede 29letého hráče, jenž se předtím nedokázal nikde delší dobu usadit. Urostlý útočník Aston Ville tuto investici splatil vrchovatou měrou, v klubu vydržel pět let a stal se z něj spolehlivý střelec. Finálový gól proti Bayernu mu připravil Tony Morley. V současné době zdobí tribunu North Stand ve Villa Parku dlouhý banner s citací toho, jak celou akci popsal komentátor Brian Moore.

Peter Withe po konci hráčské kariéry vedl reprezentaci Thajska a Indonésie. Jeho parťák z útoku Gary Shaw svůj talent nikdy nenaplnil, ve věku 23 let utrpěl vážné zranění kolene, po němž už byl pouhým stínem skvělého hráče. Dennis Mortimer, jenž zvedl nad hlavu pohár pro vítěze PMEZ jako kapitán, se později stal symbolem fandů v boji proti egoistickému předsedovi Dougu Ellisovi. V Aston Ville nyní působí jediný z rotterdamských hrdinů, a to Gordon Cowans. Tento nevysoký záložník vynikal skvělými přihrávkami. V klubu dlouhou dobu pracoval u mládeže, nyní ho Gérard Houllier povýšil na trenéra prvního týmu.

Ron Saunders a Tony Barton postavili svůj tým na disciplíně a týmovém duchu. Tehdejší hrdinové prožili vrchol své kariéry v Aston Ville během dvou úspěšných let, a tak pro fotbalovou veřejnost nejsou příliš známými jmény. Většinou se nedokázali výrazněji prosadit na reprezentační úrovni, legendární Dennis Mortimer dokonce nehrál za Anglii ani jednou. Velkou zvláštností je také fakt, že polovina hráčů, kteří byli v kádru pro finále PMEZ, se později objevila v dresu West Brom nebo Birminghamu City.

Aston Villa sice porazila Barcelonu ve finále Superpoháru, ale tím úspěšná éra skončila. Manažer Tony Barton byl o dva roky později vyhozen a vítězný tým se velmi rychle rozpadl. Přispěly k tomu finanční problémy. Klub se dostal do dluhů kvůli příliš drahému rozšíření stadionu a vysokým výdajům na platy. Po triumfu v PMEZ se jako předseda do klubu vrátil Doug Ellis, který tuto roli zastával už v letech 1968−1975. Aston Villa v roce 1987 sestoupila do druhé ligy.



Sestava: Jimmy Rimmer (-10) − Kenny Swain, Allan Evans, Ken McNaught, Gary Williams − Dennis Mortimer (c), Des Bremner, Gordon Cowans, Tony Morley − Gary Shaw, Peter Withe.
Náhradníci: Nigel Spink (-10), Colin Gibson, Andy Blair, Pat Heard, David Geddis.