Poslední dva tituly Slavia odevzdala, je přesvědčen Karel Jarolím

Už téměř dva roky je Karel Jarolím (67) bez angažmá a fotbal sleduje zpovzdálí. Někdejší trenér české reprezentace a také pražské Slavie, se kterou získal dva mistrovské tituly, přiznává v rozhovoru pro Livesport Zprávy, že ho aktuálně baví hlavně týmy z německé a španělské ligy. Návratu na trenérskou lavičku by se prý nebránil.

Stále z něj cítíte vitalitu, má přehled a k dobré náladě mu propěla už téměř dvouletá přestávka od trenérského řemesla. Jarolím má čas na svůj oblíbený tenis, u televize studuje hru týmů Bundesligy i La Ligy a na další angažmá nijak nespěchá. "Mám možná štěstí, že to nemusím tolik řešit," připouští. Do trenérského důchodu se prý ale rozhodně nechystá.

Nedávno se hledal trenér národního týmu. Vy jste byl volný, nevzpomněl si na vás nikdo?

"Ne, nevolali mi. Já už jsem tam byl, takže jsem asi už byl odfajfkovaný." (směje se)

A kdyby zazvonil telefon s nabídkou?

"Co bych jim řekl? Tak to nevím. Myslím, že bych to nevzal. Ono je to hodně exponované a po těch zkušenostech, co člověk měl, tak nevím, jestli by mi to úplně stálo za to. Spíš si myslím, že ne."

Takže pořád ještě v sobě angažmá u reprezentace nosíte?

"Samozřejmě, že když jsem tehdy šel k národnímu týmu, věřil jsem, že to dopadne lépe. Že člověk aspoň odejde s dobrým pocitem. To, co se pak kolem toho dělo na FAČR, nebylo to nic příjemného. A ten závěr byl hodně smutný. Mám to pořád v sobě a asi budu mít celý život, i když na to samozřejmě nemyslím denně. Jen teď, když se ptáte, tak říkám, že ta vzpomínka bolí. To je jasné."

Jaroslav Šilhavý odešel od národního týmu sám. Jak jste jeho konec vnímal?

"Myslím, že udělal to nejlepší, co v ten moment udělat mohl. Byly na něj všemožné tlaky a kritiky ze všech stran, to je potřeba přiznat. Řekl bych, že to bylo někdy i oprávněné. Ale úkol byl splněn, na mistrovství Evropy jsme se dostali, takže za mě v danou chvíli zvolil nejlepší řešení."

Skoro celý fotbalový život jste byl spojený se Slavií. A vlastně jste byl i na začátku nové éry s krásným stadionem. Jak na tu dobu vzpomínáte?

"Myslím, že za mé éry to bylo pořád takové nejisté. Pořádné peníze vlastně nebyly. Trochu se to nastartovalo, když přišel pan Řebíček a pak se objevil pan Šimáně. Ale nejdůležitější samozřejmě bylo, když do toho vstoupily peníze z Číny. To byl najednou v té chvíli úplně jiný svět."

A dva tituly, které jste získali? Jak se tehdy vlastně tvořil tým? Dokázali jste přivést hráče, na které se ukázalo?

"Ono to tak úplně postavené nebylo, že by se hledali hráči, kteří by získali pro Slavii titul. I když samozřejmě, kdo by nechtěl vyhrát ligu... Řešili jsme to, jak se dalo. Sháněli se dostupní hráči, kteří by se do týmu hodili. Jednoduché to nebylo. Ale zase o to víc člověka těšilo, co se podařilo. Měli jsme teď nedávno po 15 letech sraz k výročí prvního titulu, tak jsme si trochu uvědomili, v jakých podmínkách se to tehdy rodilo. Rozhodně nechci podceňovat dnešní možnosti, ale je fakt, že oproti tomu, co se dnes děje, jsme to dělali v podstatě na koleně. A to, že se nám podařilo dvakrát po sobě získat titul, považuji za něco mimořádného."

A dnešní Slavia? Za posledních pět sezon získala tři tituly a dvakrát byla druhá. Jak se vám na ni dívá?

"Ty dvě poslední sezony mě mrzí. Jsem přesvědčený o tom, že poslední dva tituly Slavia odevzdala. Možná se to někomu nebude líbit, ale já říkám, co jsem viděl. Myslím, že to měli ve svých rukou, jenže nejdřív titul věnovali Plzni a loni Spartě."

Jak se vám líbí současný styl fotbalu, který Slavia hraje?

"Dnes je to hodně postavené na fyzických možnostech fotbalistů, to je jeden z nejdůležitějších bodů, na základě kterého pak hráči přicházejí. Je to hodně postavené na běhání."

Slavia dnes loví v celé Evropě a snaží se dát šanci třeba Ihattarenovi, který má kolem sebe samé skandály. Dostal by se za vás takový hráč do týmu?

"Myslím si, že o takovém hráči bych určitě neuvažoval. Vlastně nevím, kdo na něj vůbec přišel a na základě čeho ho chtějí zkoušet. Ale ono to souvisí s tím, jaké má Slavia dnes možnosti... Každopádně za mě je to úplný nesmysl. Jak velké procento je, že to dopadne dobře?"

Co vás poslední dva roky mimo fotbalovou lavičku naplňovalo?

"Mám spoustu koníčků, patří mezi ně třeba tenis, zase jsem začal hrát turnaje s veterány. Rád si zajdu na golf, rád cestuju. A rád se koukám na fotbal. Občas se podívám na českou ligu, ale že bych ji nějak podrobně sledoval, to ne. Na Slavii se chodím dívat na zajímavé zápasy. Jinak se snažím hledat zajímavý fotbal v televizi. Člověk občas vidí, jak je trenér je schopný vtisknout týmu svou myšlenku, na taková mužstva se rád koukám. Člověk získává inspiraci. Takže mě baví Girona nebo Leverkusen a loni byl zajímavý Brighton."

Syn David je dnes televizním expertem. Takže posloucháte i jeho postřehy?

"Ano, koukám i na něj. Možná, že to vidím očima táty, ale za mě je to fajn! (usmívá se). Za mě to analyzuje dobře, vidí podstatu, umí to vysvětlit."

Co vaše další děti? Lukáš i Aneta se zjevně potatili, také se věnují trenérskému řemeslu...

"Lukáš dělal fotbal v Přepeřích, ale to bylo spíš takové amatérské. A Anet trénuje ženský florbal v Black Angels, loni byli blízko postupu do extraligy. Jen si říkám, že tomu víc dává, než dostává."

Takže i na florbal se jezdíte dívat?

"Byl jsem se podívat, samozřejmě. Také ho sleduji a bavíme se o něm. I když je to jiný sport, jiný počet hráček, tak mě to zajímá. Člověk na to stejně kouká z pozice trenéra. Radit nesmím, ale svůj názor řeknu (usmívá se)."

Trenéra v sobě nezapřete. Co tedy váš případný návrat někam na lavičku?

"Já bych to určitě to zvažoval, ale jen kdybych cítil, že to dává oboustranný smysl. Byl by to zase nekonečný kolotoč, náročný po psychické stránce. Na druhou stranu, fotbal dělám celý život a věřím tomu, že bych měl dost energie fotbalu zase něco dát."