Představení měst Euro 2016 - Paříž

Saint-Denis je předměstím Paříže a Paříž je hlavním městem Francie. A právě zde, na Stade de France, to všechno začne a skončí. Celkem 12 zápasů se bude hrát v Paříži. Tedy včetně onoho předměstí.

Paříž a Saint-Denis se představují

Paříž se rozkládá na obou březích řeky Seiny, administrativně tam žije 2 273 305 obyvatel, ale celá metropolitní oblast jich má o 10 milionů víc. Po Londýně se jedná o druhou nejosídlenější metropoli. Ve světě se ovšem krčí na skromném 28. místě. Paříž je nositelem Řádu čestné legie, Válečného kříže 1914 - 1918 a Řádu osvobození. Je známá jako Město světla - La Ville lumiéere, je nejvíce navštěvovaným turistickým cílem, každým rokem si její krásu prohlédne víc než 42 milionů návštěvníků...

Saint-Denis se nachází necelých 10 km severně od Paříže, má 100 tisíc obyvatel a v poslední době prochází zásadní změnou. Dnes je rezidenční čtvrtí, kde převážně sídlí muslimové pocházející z bývalých francouzských kolonií. Další početná skupina je ze zemí Latinské Ameriky.

Historie Saint-Denis

Ve II. století zde existovalo menší osídlení, v roce 250 na tomto místě pochovali prvního biskupa pařížského a svatého patrona Francie otce Denise. Ten byl před smrtí mučen na vrchu Montmartre. Okolo Roku 470 zde Geneviéve, později prohlášena za svatou, nechala nad hrobem postavit malou kapli, kterou přestavěl král Dagoberto I. Z kaple se postupem času stal Královský chrám, Dagoberta zde pochovali a stejně tak naložili s ostatky většiny jeho následovníků.

Ve středověku, hlavně díky celé řadě Dagobertových dekretů o nezávislosti Saint-Denis na Paříži, město nabývalo na významu. Tržiště bylo místem, kde se uskutečnil čilý obchodní ruch, objevily se dokonce karavany ze vzdálené Říše byzantské. Roku 1125 se začalo se stavbou současné baziliky.

Přišly ovšem války a tu Stoletou přežila pouze jedna třetina z 10 tisíc obyvatel. Bitva u Saint-Denis, 10. listopadu 1567, byla jednou z nejkrvavějších ve Svaté válce mezi katolíky a protestanty.

Ludvík XIV. pomohl ke vzniku celé řady průmyslových odvětví, jeho následovník Ludvík XV. zase nechal obnovit budovy opatství. Za Francouzské revoluce, mezi roky 1793 - 1803, Saint-Denis odmítlo veškeré náboženství, Královský chrám byl zničen a vybrakován. Po jeho obnově musely být ostatky králů uloženy do společné hrobky, nikdo nedokázal určit, komu přesně patří. Posledním zde pochovaným králem byl Ludvík XVIII.

Roku 1860 se Saint-Denis rozrostlo, došlo totiž k reorganizaci Paříže, přibyly některé další čtvrti. V XIX. století přišel rozvoj průmyslu, zlepšilo se dopravní spojení, roku 1824 byl postaven Kanál Saint-Denis, který umožnil propojení s řekou Seina. Roku 1843 se objevila první železniční trať a na konci století zde existovalo přibližně 80 průmyslových dílen, menších továren.

Dělnické hnutí nabývalo na síle, již v roce 1892 stál v čele radnice socialista, ve dvacátých letech XX. století se o Saint-Denis mluvilo jako o ville rouge - rudém městě. Jacques Doriot, zvolený starostou v roce 1934, prolomil nadvládu svých předchůdců, vesměs členů Komunistické strany Francie.

Za 2. světové války bylo město okupováno Němci od 13. června 1940 do 27. srpna 1944. Odboj zde byl poměrně silný, ztráty na životech velké. Po skončení války přišla léta prosperity, ale ekonomická krize sedmdesátých a osmdesátých let zasadila tvrdý úder. Záchrana se objevila se stavbou národního stadionu, organizováním MS 1998. Zlepšila se infrastruktura, pařížské metro začalo jezdit až do Saint-Denis.

Historie Paříže

Pravděpodobně v letech 250 - 200 př. n. l. zde existovaly první galské vesnice. Přesné místo ovšem nikdy nebylo nalezeno. V této době město obléhala vojska Říše římské, tehdejší Pařížané se uchýlili na ostrov uprostřed řeky Seiny. V roce 52 př. n. l. Římané město dobyli, změnili mu jméno na Lutetia. Během I. století ho rozšířili na levý břeh řeky. Ve IV. století zde císař Flavio Claudio Juliano v průběhu zimy umístil své ústřední sídlo.

Ve IV. století město začíná používat své současné jméno a Clovis I., král francký, ho po vítězství nad Římany v roce 508 prohlašuje za hlavní město. Ve století IX. se staví ochranné hradby na pravobřežní straně. Ty na opačné zničila normandská vojska.

Filip August, 1190 - 1220, definitivně jmenuje Paříž hlavním městem království, staví nová opevnění. Karel V., 1371-1380, opevnění ještě rozšíří. Jindřich IV. na konci století XVI. a začátkem toho následujícího začíná se stavbou prvních moderních městských souborů jako například Place des Vosges, 1605 - 1612. Jeho následník, Ludvík XIII., prodlouží zdi postavené Karlem V. na pravém břehu Seiny. Ale Ludvík XIV. nechá všechno zbourat a dává příkaz k budování prvních městských bulvárů.


Na konci XVIII. století dochází k útoku na Bastilu, pevnost, která se nachází na východě města. Její dobytí bylo signálem k symbolickému zahájení Francouzské revoluce, která přinesla zásadní změny ve vývoji celé Francie. Napoleon Bonaparte je prohlášen za císaře, mění své původní rozhodnutí a hlavním městem jmenuje Paříž, ne Lyon, jak původně oznámil. Na trůn později přichází Ludvík Filip, ten ještě víc urychlí rozvoj města. Ve stejné chvíli Pierre Daunou napsal návrh Ústavy roku VIII.

Paříž se za Druhé Říše Napoleona III., 1852 - 1870, mění k nepoznání a pomalu získává svou současnou tvář. Jmenuje barona Haussmanna hlavním architektem a dává mu za úkol vytvořit moderní město. To nejmodernější ve své době. Velká část starého a středověkého města byla zbourána, otevřely se nové široké bulváry, postavily moderní budovy. Z nich se tou nejvýznamnější stala Opera Garnier, slavnostně otevřena v roce 1875. Je rovněž vybudována rozsáhlá vodovodní a kanalizační síť a další inženýrské stavby.

Toto období skončilo s pádem Napoleona, jeho porážkou ve francko - pruské válce. Světlo světa spatřuje Pařížská komuna, prostí občané města se snažili zvolit si vlastní vládu, ale toto hnutí bylo brutálně potlačeno po hrdinném odporu.

Druhá polovina XIX. století ale přes všechny problémy zaznamenala velký rozvoj Paříže. U příležitosti stého výročí Francouzské revoluce byla uspořádána v roce 1889 I. světová výstava - Exposition universelle. U příležitosti této akce byla postavena známá Eiffelova věž, dnes symbol Paříže. V roce 1898 začíná stavba první trasy metra, slavnostní otevření se uskutečnilo 19. července 1900 u příležitosti konání OH v Paříži. V témže roce je zde také 2. Světová výstava. Staví se nové skvosty architektury jako například Grand Palais, Petit Palais, Palais d' Orsay, Most Alexandra III., železniční nádraží Gare de Lyon...

Za II. světové války Paříž neutrpěla téměř žádné škody, spojenecká vojska se jí vyhnula, snažila se dostat co nejdříve k řece Rýn. Ale generál De Gaulle je přesvědčil k rychlé akci, obával se, že město převezmou do své moci komunisté. Po osvobození byly ženy podezřelé z kolaborace s nacisty ponižovány a všechny skončily s oholenou hlavou.

Později musel Charles De Gaulle, již jako prezident, čelit celé řadě protestů. V roce 1961 to byla manifestace za nezávislost Alžírska - krutě potlačena. Známé Pařížské jaro, studentské hnutí, ke kterému se přidaly statisíce obyvatel, vyvrcholilo 13. května 1968 protestem proti policejnímu násilí. Po dvou měsících nepokojů přišly volby, ještě jednou vyhrál De Gaulle, vrátilo se období klidu.

Za vlády prezidenta Francois Mitteranda, 1981 - 1995, město nabírá na rychlosti svého rozvoje. Lepší se život chudinských čtvrtí, staví se nové budovy jako Národní knihovna nebo Musée d’Orsay, v moderní čtvrti La Défense, plné mrakodrapů, vyrostl novodobý vítězný oblouk Grande Arche, jsou rekonstruovány přístupy k Louvru...

Kulturní dědictví - Paříž

Katedrála Notre-Dame - Katedrála Panny Marie, gotická, římsko-katolická stavba, jedno z nejkrásnějších děl francouzské gotické architektury. Dílo bylo započato v roce 1163 a dokončeno po 182 letech, v roce 1345. Její délka je 128 metrů, šířka 40 metrů, kostelní věže ční do výšky 69 metrů. Do jejích prostor se vejde 9 tisíc lidí.


Bazilika Sacré-Coeur - bazilika Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, římskokatolický farní kostel, stojící na vrcholku kopce Montmartre. Je postaven v byzantském a románském slohu, architektem byl Paul Abadie. Základní kámen položili 16. června 1875, ale první bohoslužby se zde konaly až po skončení I. světové války v roce 1919. Ročně ji navštíví přes 10 miliónů turistů a je druhou nejnavštěvovanější památkou v Paříži - hned po katedrále Notre-Dame...


Eiffelova věž - když Paříž, tak Eiffelovka, to je základní turistická rovnice. Stavba proběhla v letech 1887 - 1889, věž je vysoká 300,65 metrů, včetně televizní antény 324 metrů. Původně měla stát pouze 20 let, ale postupně nabyla na významu jako meteorologická stanice a rozhlasový a televizní vysílač, a tak bylo rozhodnuto o jejím zachování. Pařížané ji ze začátku doslova nenáviděli, byla jim trnem v oku. Spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval restauraci v jejích útrobách a tvrdil, že mu tam chutná, protože se jedná o jediné místo v Paříži, kde tu odpornou věc nemá na očích.


Musée Louvre - jedno z největších muzeí na světě, založeno v roce 1792. Původně zde bylo sídlo francouzských králů. V expozici je pro návštěvníky vystaveno více než 35 tisíc děl, celkový počet ovšem dosahuje čísla 450 tisíc. Nejvyhledávanější pak jsou obrazy Mona Lisa, Madona ve skalách, Svoboda vede lidi na barikády, Cyklus Marie Medicejské, Venuše Mélská. Muzeum je rozděleno na sedm částí: Egyptské starožitnosti, Stará Antická a Orientální keramika, Řecké a Římské starožitnosti, Malby, kresby a mědirytiny XIII. - XIX. století, Skulptury středověku, renesance a moderní doby, Malé umělecké předměty světové historie a Námořnictví a etnografie.

Elysejský palác - budova v centru Paříže, postavená v letech 1718 - 1722. Od roku 1873 je sídlem francouzských prezidentů


Kaple Notre-Dame-de-la-Médaille-miraculeuse - v roce 1830 zde údajně došlo k zázračnému zjevení Panny Marie. Kaple je významným poutním místem a patří k nejnavštěvovanějším památkám v Paříži

Hôtel de Ville - již od poloviny XIV. století, 1357, zde sídlí pařížské městské instituce. Budova sloužila i jako tržnice, v XVI. století původní středověký dům vystřídal palác v renesančním stylu. V polovině XIX. století byla budova rozšířena, později vyhořela a byla znovu obnovena, fasáda však zůstala inspirována původní budovou. Byla místem častých demonstrací, dnes v ní sídlí radnice města v čele se starostou (od roku 1977).


Lucemburský palác - postavený v první polovině XVII. století pro královnu Marii Medicejskou. V dalších desetiletích šel z ruky do ruky, v roce 1791 byl znárodněn a nakrátko se z něj stalo vězení, ale od roku 1799 až dodnes je sídlem francouzského Senátu. Jeho okolí tvoří 23hektarová zahrada, městský park, se známou Medicejskou fontánou.


Centre Georges Pompidou - jedná se o moderní kulturní centrum a muzeum, postaveno v letech 1972 - 1977. Na projektu se podílel také český architekt Jan Kaplický. Celý skleněný palác je o délce 166 metrů, šířce 60 metrů a výšce 42 metrů, kde je 5 rozsáhlých poschodí, má celkovou rozlohu 7 500 m2. Uvnitř se nachází výstavní prostory, knihovna, muzeum moderního umění, obchody, kavárny, restaurace, kinosály, atd. V 5. patře je zajímavá expozice z děl Pabla Picassa, Marcela Duchampa, Vasily Kandinského, Joan Miro a dalších.

Musée d'Orsay - toto muzeum leží na dohled od Louvru a je v budově bývalého nádraží stejného jména, které bylo otevřeno u příležitosti Světové výstavy v roce 1900. Muzeum jako takové bylo otevřeno v roce 1986 a výstavní plocha je 26 tisíc metrů čtverečních. Jsou zde především díla impresionistů z let 1848 - 1914. Mezi autory naleznete jména jako Vincent van Gogh, Claude Monet, Edouard Manet, Edgar Degas, Henri de Toulouse-Lautrec, Pierre-Auguste Renoir, Paul Gauguin, Paul Cézanne nebo Gustave Courbet.


Cité des sciences et de l'industrie - Město věd a průmyslu - otevřeno 13. března 1986. Jedná se o vzdělávací instituci v Paříži, která má za úkol popularizovat a rozvíjet znalosti o vědě a technice, především mezi dětmi a mládeží.

Vítězný oblouk - francouzsky se mu říká Arc de Triomphe de l'Étoile nebo jen Arc de Triomphe. Dal ho postavit Napoleon Bonaparte na počest slavného vítězství v bitvě u Slavkova. Byl vybudován v letech 1806 - 1836 a stojí na náměstí Place Charles-de-Gaulle, na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Monument je 51m vysoký, 45m široký a 22m hluboký. Výška hlavních oblouků je 29,19 m a rozpětí 14,62 m. Menší boční oblouky mají výšku 18,68 m a rozpětí 8,44 m.


Známé osobnosti - Saint-Dennis

Claude Monet (1840 - 1926), malíř, realista, později impresionista, jeden z nejvýznamnějších francouzských umělců

Paul Éluard (1895 - 1952), básník, dadaista a surrealista

Francisque Poulbot (1879 - 1946), známý ilustrátor časopisů

Louis-Gabriel Moreau (1740 - 1806), malíř, celá řada jeho obrazů je k vidění v Louvru

Albert Lebourg (1849 - 1928), malíř, impresionista, krajinář

Známé osobnosti - Paříž

Jean-Baptiste Poquelin (1622 - 1673), známý jako Moliére, dramaturg, jedna z nejvíce uctívaných osobností francouzského umění, zejména literatury

Pierre de Coubertin (1863 - 1937), historik, zakladatel novodobých Olympijských her, hnutí vzniklo v roce 1894, zastánce sportovních škol

Simone de Beauvoir (1908 - 1986), filozofka, družka Jean-Paula Sartra, známá zastánkyně a bojovnice za ženská práva

Charles Aznavour (1924), skladatel, herec, zpěvák, autor více než tisíce skladeb a písní, mnohé z nich s celosvětovým ohlasem. Vydal víc než 100 milionů nosičů svých LP.

Catherine Deneuve (1943), herečka, jedna z nejvýraznějších tváří filmového plátna své generace

Sport - Saint-Denis

Na místním stadionu se mimo jiné hrálo finále Světového poháru v rugby 2007. Jihoafrická republika v něm porazila Anglii 15:6. V Poháru šesti národů se zde hrálo právě tolik soubojů národního týmu Francie.

Populární je rovněž atletický mítink Areva, dnes součást Diamantové ligy, koná se tu od roku 1999 a rekordní návštěva, v roce 2007, byla přes 70 tisíc lidí. Samozřejmě i ten je doma na Stade de France.

Mezinárodní půlmaraton, od roku 1993, víc než 3500 atletů, 350 dobrovolných pořadatelů, 23 národních svazů. Každý desátý obyvatel Saint-Denis je členem sportovního klubu.


Sport - Paříž

Roland-Garros, to jsou světoznámé tenisové kurty a dějiště antukového Grand Slamu. Cyklistická Tour de France končí poslední, dá se napsat, že přátelskou etapou, každý ročník na Elysejských polích. Tato tradice slavila letos své 41. výročí. Každým rokem je poslední neděle v lednu vyhrazena Prix d'Amérique. Na dráze ve Vincennes běží 4 - 10letí koně svůj dostih o délce 2700 metrů. Další sporty, které v Paříži slaví velký úspěch, jsou například rugby (Stade Francais), basketbal (Paris-Levallois, mistr Francie 2013), volejbal (Paris-Volley).

Fotbal

V Paříži to vypadá, jako by se zde fotbal začal hrát až v posledních letech a jediným klubem Je PSG - Paris Saint-Germain. Ale to není pravda. Nějakých 20km od centra města je hodně starý stadión, zápasy 6. divize na něm hraje domácí Racing de Paris. Dostihová dráha zde byla už od roku 1893, fotbal, rugby a atletika začaly svou činnost v roce 1907. Původní je zde tribuna, která pamatuje klání OH 1924, o 14 let později se zde hrálo dokonce finále MS 1938, v kterém Itálie porazila Maďarsko 4:2.

Ale historie je historie, dnešní Paříž žije na Parc de Princes, domácím stadionu PSG. Klub byl založen 12. srpna 1970 sloučením Paric FC a Stade Saint-Germain 1904. Do Ligue 1 se dostal v roce 1974 a od té doby jinou soutěž nehrál. Ze začátku to nebyla žádná sláva, ta přišla až v osmdesátých letech. Pohár Francie 1982 a 1983, první titul mistra země 1986.

V letech 1984 - 1989 se bojovalo na všech frontách o to, kdo bude "jedničkou" v Paříži. Soupeř, Matra Racing, odpadl a PSG se stali vládcem města. Přišli slavní fotbalisté jako Valdo, David Ginola, George Weah, Raí a Youri Djorkaeff. Druhý titul v roce 1994, dva roky nato pak přišlo vítězství v Poháru vítězů pohárů, když ve finále porazili Rapid Vídeň 1:0.

Začátek nového tisíciletí přinesl roky tápání, přešlapování. Vše se změnilo příchodem nového majitele. Tím se v roce 2011 stal Qatar Sports Investments a začal kolotoč milionů. Thiago Silva, Zlatan Ibrahimovič, Edinson Cavani, David Luiz, trenéři Carlo Ancelotti a Laurent Blanc. Od sezóny 2012/2013 čtyři tituly za sebou a jasný plán prezidenta klubu Nasser Al-Khelaifiho: Liga mistrů 2016 musí být naše. A nebyla...

Zmíníme rovněž ženský fotbalový tým, druhá místa v lize 2011, 2013, 2014 a pravidelná účast v ženské Lize mistrů za to opravdu stojí.


Slavná jména

Jean-Marc Pilorget (1958) - je rekordmanem v počtu ligových startů v dresu PSG, v letech 1975 - 1989 se na hřišti objevil 370krát. Dnes je trenérem, v uplynulé sezóně ale s celkem ES Fréjus sestoupil ze třetí ligy.

Sylvain Armand (1980) - "inventář" PSG z let 2004 - 2013, rozloučil se stylově - titulem po 19 letech.

David Ginola (1967) - za klub hrál v letech 1992 - 1995. Celkem odehrál 160 utkání a dal v nich 44 branek. Za národní tým Francie nastoupil 17x a do sítě soupeřů se trefil ve třech případech.

George Weah (1966) - stejně jako Ginola nosil barvy klubu v letech 1992 - 1995. Jeho bilance je víc než slušná: 137 utkání a 55 branek. Za reprezentaci své země, Libérie, nastoupil 60x a vstřelil 22 branek. Stal se držitelem Zlatého míče 1995, jako první a zatím také poslední fotbalista z Afriky.

Raí, celým jménem Raí Souza Vieira de Oliveira (1965) - hrál pouze v Brazílii a ve Francii, kde se zdržel 5 let, 1993 - 1998. Je mladším bratrem brazilského reprezentante Socratese. Středopolař, nad hlavu zdvihl Pohár vítězů v roce 1996. V 17 letech se stal otcem a ve 33 dědečkem...

Youri Djorkaeff (1967) - zdržel se jen jednu sezónu, ale dosáhl jen úspěchů. 35 zápasů, 13 branek a Pohár vítězů k tomu. Přišel, viděl, zvítězil...

Současné hvězdy máme všichni dnes a denně na očích. Thiago Silva, Thiago Motta, Edinson Cavani, Ángel Di María, David Luiz... A ještě před měsícem Zlatan Ibrahimovič, autor 155 gólů ve 179 zápasech...

Zajímavost: Christo Stoičkov, reprezentant Bulharska a hráč Barcelony, podepsal Paris Saint-Germain smlouvu v létě 1992. Ale o pár dní později své rozhodnutí změnil a nikdy do Paříže nepřestoupil...


Stadion - Stade de France

Byl postaven u příležitosti MS 1998, jeho kapacita je 80 tisíc míst, vedle fotbalu se zde hrají zápasy v rugby, pořádají atletické a motocyklistické závody, koncerty. První řady jsou mobilní, ukrývají pod sebou atletickou dráhu.

Je jediným stadionem, kde se hrála finále dvou MS ve dvou různých sportech. Fotbal: Francie - Brazílie 3:0 na MS 1998 Rugby: Jihoafrická republika - Anglie 15:6 na MS 2007.

Rovněž se zde hrála dvě finále Ligy mistrů a radovali se tu španělští giganti - v roce 2000 Real Madrid po výhře 3:0 nad Valencií a v roce 2006 Barcelona, když zdolala 2:1 Arsenal.

Stade de France je také místem konání velkých koncertů. Pětkrát tu vystupovali irští U2, celkem přilákali přes 440 tisíc fanoušků, dále se tu objevili Rolling Stones, Céline Dion, AC/DC, Madonna, Depeche Mode, Prince, Metallica a celá řada dalších.

Zápasy

10. června 21:00 Francie - Rumunsko, 13. června 18:00 Irsko - Švédsko, 16. června 21:00 Německo - Polsko, 22. června 18:00 Island - Rakousko, 27. června 18:00 osmifinále E1 - D2, 3. července 21:00 čtvrtfinále V OF4 - V OF8, 10. července 21:00 finále.


Stadion - Parc des Princes

Slavnostně otevřen v květnu 1972, domácím týmem je zde PSG. Na tribunách je místo pro 45 tisíc diváků. Jméno získal podle místa kde je postaven, v XVIII. století se zde pořádaly královské hony. Jedná se o třetí stadion na stejném místě, první byl postaven v roce 1897, druhý 1932. V letech 1903 až 1967 zde končila poslední etapa Tour de France.

Hrálo se zde šest finálových utkání evropských klubových soutěží, mezi nimi také první finále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí 1956, Real Madrid - Stade Reims 4:3.

Poslední přestavba proběhla ve dvou etapách, ta první skončila v létě roku 2014 a ta druhá o rok později.

Zápasy

12. června 15:00 Turecko - Chorvatsko, 15. června 18:00 Rumunsko - Švýcarsko, 18. června 21:00 Portugalsko - Rakousko, 21. června 18:00 Irsko - Německo, 25. června 18:00 osmifinále B1 - A3/C3/D3.

A je to, končíme. Snad jste se něčemu přiučili, snad se vám něco líbilo. Ale na jedno nesmíte zapomenout: fotbal je opravdu tou nejkrásnější hrou na světě...