Představení měst MS 2018 - Petrohrad

Žije zde více než 5 miliónů lidí, a to znamená, že mluvíme o druhém největším městě, co se počtu obyvatel týče, v celé Ruské federaci. Zajímavostí zcela jistě je, že se jedná o nejseverněji položené město na světě, alespoň mezi těmi, které mají více než milion lidí. Rozkládá se na severozápadě Ruska, přesně tam, kde se řeka Něva vlévá do Finského zálivu a tím pádem do Baltského moře.

Historie

I když patří k těm historicky mladším, minulost Petrohradu je víc než bouřlivá. Jen těch jmen co město mělo. Při svém založení carem Petrem Velikým dostalo název Sankt-Pitěr-Burch. Proč? Car byl okouzlen při své návštěvě Nizozemí, a tak vlastně kopíroval jméno města Sankt-Pieterburch. Ovšem pozor: nejednalo se o jeho vlastní jméno, ale dal ho po apoštolu Petrovi. Ale to vše trvalo pouze pár let a vžilo se poněmčené Sankt-Petěrburg. Ale tím to nekončí. V letech 1914-1924 je oficiální název Petrograd, po smrti Lenina bylo 26. ledna přejmenováno na Leningrad. V roce 1991 proběhlo referendum a to rozhodlo o navrácení původního jména, nebo jednoho z nich, na Sankt-Petěrburg.

Město bylo založeno, jak jsme již zmínili, carem Petrem Velikým. Datum se různí podle používaného kalendáře. Jasný je pouze rok, 1703, podle gregoriánského kalendáře se jedná o 27, den měsíce května, podle toho juliánského, který zavedl Julius César, to bylo o něco později, 16. července. Ale není tomu tak, jedná se o ten samý den. Starší si jistě vzpomenou na onen legrační spor okolo Velké říjnové revoluce, která se slavila 7. listopadu. Rusové jsou tak nějak zvláštní...


Zaječí ostrov na řece Něvě a Severní válka, 1700-1721, to jsou základy pro vznik města. Petropavlovská pevnost byla postavena na močálech. Ty car Petr Veliký nechal vysušit, což stálo život mnoha dělníků. Hlavním městem Ruského carství se stalo v roce 1712 a tento titul si udrželo, s výjimkou let 1728-1732, až do vzniku Sovětského svazu.

Jak šla léta historie?

1716 - car Petr Veliký jmenuje hlavním architektem Francouze Jean-Baptiste Alexandre Le Blonda, ale na vzhledu města rovněž pracovali švýcarsko-italský architekt Domenico Trezzini, který dal vzniknout tzv. "Petrovskému baroku" a italský architekt Bartolomeo Rastrelli. Z této doby pochází Chrám Svatého Petra a Pavla, Palác Menšikov, muzeum Kunstkamera či Dvenadcať Kollegij.

1724 - je založeno několik vzdělávacích institucí. Akademie věd, Petrohradská univerzita, Akademické gymnázium.

1760 - baroko pomalu končí, nastupuje architektura neoklasicistní.

1762 - po dobu vlády Kateřiny Veliké, 1762-1796, jsou břehy řeky Něvy lemovány žulovými náspy.

1812 - rok vítězství nad Napoleonem, na upomínku této slavné události je postaven nejprve Alexandrův sloup a později Narvská brána.

1840 - nic netrvá věčně, také neoklasicismus patří historii, začíná období romantismu. Průmyslová revoluce druhé poloviny 19. století přináší nebývalý rozvoj, Petrohrad jak v počtu obyvatel, tak v průmyslovém růstu překonává Moskvu, díky vojenské námořní základně, říčnímu a námořnímu přístavu, se stává jedním z nejvýznamnějších měst celé Evropy.


1917 - v průběhu 1. světové války, v září a říjnu tohoto roku, dochází k bombardování města a ke krátké invazi ze strany Němců, kteří obsadili blízké zápodoestonské souostroví.

1917 - 25. října, podle tehdy platného juliánského kalendáře, ale 7. listopadu podle toho našeho a dnes používaného, přichází výstřel z křižníku Aurora a ten znamená zahájení ozbrojeného převratu. Jedná se o událost, která výrazně ovlivnila a změnila dějiny nejen Ruska, ale celého světa. Začala Velká říjnová socialistická revoluce, bolševici vedení Leninem zaútočili na Zimní palác, přichází pád prozatímní vlády.

1918 -12. března bolševici jmenují Moskvu jako nové hlavní město

1919 - v říjnu se pokouší generál Nikolaj Judenič, v čele Bílé armády, dobýt Petrohrad, ale Lev Trockij mobilizuje rudoarmějce a donutil ho k ústupu

1941 - od 8. září 1941 do 27. ledna 1944, tedy téměř 900 dnů, trvala blokáda, obležení, Leningradu. Téměř 1 milion obyvatel umírá důsledkem hladomoru, celkové ztráty Rudé armády dosáhly při obraně města 3,5 milionu vojáků.

1949 - smutně proslavená Leningradská aféra, Stalinem inscenovaný proces, trvala celé tři roky. Byl popraven první tajemník městského výboru VKS(b) Pjotr Sergejevič Popkov a spolu s ním 23 dalších funkcionářů, 181 lidí skončilo ve vězení nebo ve vyhnanství.

1991 - město s vrací k původnímu názvu, právě tak 39 ulic, šest mostů, tři stanice metra a šest parků.


Ekonomika

Nikdy nekončící je seznam průmyslových podniků a dalších zdrojů rozvoje tohoto města. Ropa a plyn, loděnice, letecký průmysl, software, rádio a elektronika, informace a počítače; výroba těžkých strojů a dopravních prostředků včetně tanků a jiných vojenských zařízení, důlní průmysl, přesná konstrukce, železná a neželezná metalurgie (výroba slitin hliníku), chemické výrobky, farmaceutické výrobky, zdravotnické prostředky, vydavatelství a tisk, hotelové služby, velkoobchodní a maloobchodní prodej textilu a oděvů a mnoho dalších podniků. Bylo zde také sídlo Lessnera, jednoho z dvou průkopnických výrobců automobilů v Rusku (spolu s Ruskem-Balt).

Více než 10% světových energetických turbín bylo vyrobeno závodem LMZ, který zhotovil okolo dvou set turbín do elektráren po celém světě.

Slavná mincovna, Monetny dvor, byla založena v roce 1724, jedná se o jednu z největších mincoven na světě.

Roku 2007 zde svou výrobní linku otevřela Toyota, investice přesáhla hodnotu 200 miliónů dolarů. Smlouvy s vládou uzavřely rovněž firmy Opel, Hyundai a Nissan.

Vynikající kvalita vody přilákala výrobce piva, Petrohrad je nazýván hlavním městem tohoto nápoje v Rusku. Přispívá více než 30% národní výroby se svými pěti velkými pivovary, včetně druhého největšího pivovaru v Evropě Baltika, společnosti Vena (provozované společností BBH), Heineken International, Stenka Razin a pivovaru Tinkoff (SUN- InBev).

Mluvit o Rusku bez zmínky národního nápoje, kterým je vodka, by bylo opomenutím lidových zvyků svých obyvatel. Město má velké množství místních lihovarů, které vyrábějí širokou škálu značek vodky. Nejstarší je Liviz (založená v roce 1897). Mezi nejnovější patří ruská standardní vodka, která byla v Moskvě představena v roce 1998 a v roce 2006 otevřela nový lihovar v Petrohradě (na ploše 30.000 m² a s výrobní rychlostí 22.500 lahví za hodinu) investicí 60 miliónů dolarů. V roce 2007 byla tato značka vyvezena do více než 70 zemí.


Kultura, architektura, náboženství

Asi nejznámější památkou Petrohradu je Zimní palác. Ten nechala postavit dcera Petra Velikého Alžběta, jako zimní sídlo ruských panovníků. K italské barokní kompozici architekta Bartolomea Rastrelliho, provedené v bílé a zelené barvě, byla později přistavěna klasicistní budova.

Sídlem carů byl do roku 1917. Při první revoluci toho roku, únorové, byl sesazen poslední car Mikuláš II. a v zimním paláci se usadila prozatímní vláda. Ta tam zůstala jen do října a do další revoluce, tentokrát bolševické.

Poté se Zimní palác stal součástí Ermitáže, jednoho z největších a nejznámějších muzeí nejen v Rusku. Tu založila už roku 1764 carevna Kateřina II. Veliká, umělecké skvosty pro ni nakupovala v celé Evropě. Počet exponátů přesahuje tři milióny, trvale vystavena je ale jen malá část. Třeba kolekce obrazů - těch je vystaveno asi 65 tisíc, což z Ermitáže dělá největší obrazárnu na světě.

Dnes má Ermitáž šest budov, z nich pět je otevřeno pro veřejnost. Podlahovou plochou 66 tisíc m² je muzeum druhé největší na světě, hned po Louvru...

Není to ale jen Ermitáž. Dovedete si představit, že ve městě je víc než 200 muzeí? Třeba Kunstkamera, se svou sbírkou vytvořenou v roce 1714 Petrem Velikým z kuriozit z celého světa, je považována za první muzeum v Rusku. V současné době se jmenuje Muzeum antropologie a etnografie Petra Velikého.


Muzeum etnografie Ruska, které bylo odděleno od Ruského muzea, se věnuje kultuře národů Ruska, bývalého Sovětského svazu a Ruské říše. Zejména národnímu umění je věnováno Ruské muzeum.

Mezi další pozoruhodná muzea patří Ústřední námořní muzeum, které se nachází v budově bývalé burzy cenných papírů. Dále Zoologické muzeum, Železniční muzeum, Leningradské muzeum, Erartské muzeum současného umění, jedná se o největší nevládní muzejní organizaci současného umění v Rusku, Muzeum historie Petrohradu v pevnosti sv. Petra a Pavla a Muzeum dělostřelectva, které ve skutečnosti zahrnuje nejen dělostřelecké prvky, ale i obrovskou sbírku dalších vojenských zařízení, uniforem a vojenských prvků.

Pro veřejnost byly rovněž otevřeny některé petrohradské byty a apartmány, kde žily slavné osobnosti. Namátkou Alexander Puškin, Fjodor Dostojevský, Nikolaj Rimsky-Korsakov, Fjodor Šaljapin, Alexander Blok, Vladimir Nabokov, Anna Achmatova, Michail Zoščenko nebo Josif Brodskij...

Náboženským stavbám vévodí Katedrála Sv. Izáka, kterou v letech stavělo 1816-1858 440 tisíc dělníků. Je druhou nejvyšší na světě, po té moskevské, dosahuje výšky 100 metrů, mši zde může sledovat 14 tisíc návštěvníků. Mramor, drahokamy a polodrahokamy, kupole se 100 kg zlata...

Mezi nejoblíbenější atrakce Petropavlovská pevnost, která stojí na Zaječím ostrově v historickém jádru města. Původně měla město chránit před nájezdy Švédů, ty však nikdy nepřišly, a tak v ní zřídili vězení. Součástí pevnosti je také první kamenná stavba v Petrohradu - Katedrála Petra a Pavla, která svou věží dominuje městu. Dosahuje výšky 122 metrů a je nejvyšší pravoslavnou zvonicí na světě. V katedrále jsou uloženy ostatky většiny ruských carů.


Významnou stavbou je i Kazaňská katedrála, nebo také Katedrála Panny Marie Kazaňské. Je jiná než většina pravoslavných chrámů v Rusku, je totiž postavena v klasicistickém empíru.

Uprostřed Palácového náměstí, před Zimním palácem, se tyčí 47,5 metrů vysoký Alexandrův sloup. Ten byl vybudován v roce 1834 jako pomník vítězství Ruské říše nad Napoleonem. Na jeho vrcholu je šestimetrová bronzová socha anděla.

Mezi významná divadla patří třeba Alexandrino (Ploščaď Ostrovskogo), postaveno za cara Mikuláše I. a ve své době bylo jedním z největších a technicky nejpropracovanějších divadel v Evropě. Dále Mariínské nebo Michajlovské divadlo, které do roku 1917 divadlo patřilo k carskému dvoru.

Pořád je to jen část památek, které v Petrohradu stojí za návštěvu. Monumenty, kláštery, kostely, paláce, mosty... Vydalo by to na několik článků a tolik prostoru zde nemáme. Kdo má velký zájem poznat Petrohrad, si jistě najde další a další informace...


Vzdělání

V Petrohradu je 1024 mateřských škol, 716 veřejných základních škol a 80 odborných škol. Největší ze státních vysokých škol je Státní univerzita, která má přibližně 32 000 studentů.

Největší soukromou vysokoškolskou institucí je Institut mezinárodního obchodu, ekonomiky a práva. Další slavné univerzity, které sídlí ve městě, jsou Polytechnická univerzita, Univerzita v Herzenu a Vojenská technická univerzita. Veřejné univerzity jsou však federálním majetkem a nepatří městu.

Doprava

Železniční spojení tu existuje od roku 1837, je zde pět nádraží, vlaky jezdí do všech republik bývalého Sovětského svazu, ale také přímo do Berlína nebo Helsinek. Trať do finské metropole byla postavena v roce 1870, dnes měří 443 kilometrů a vlak Allegro ji zdolá za 210 minut. Z Petrohradu do Moskvy je to 651 km, cesta může trvat tři a půl hodiny, ale také devět, záleží na vlaku a spojení, existuje od roku 1851. V roce 2009 začal jezdit vlak Sapsan, jeho rychlostní rekord je 281 km/h.

Říční doprava se dělí na osobní a nákladní. San Peter line zajišťuje spojení třeba i s Helsinkami a Stockholmem. Ale dostanete se také do mnohem bližších měst, třeba na ostrov Kotlin, kde stojí opevněné město Kronštadt.

Metro má pět linek a přepraví okolo 2,5 miliónu cestujících denně. Samozřejmostí v městské dopravě jsou tramvaje, trolejbusy, autobusy.


Podnebí

Nejnižší naměřená teplota, snad lépe napsat zimota, byla naměřena v roce 1883 a bylo to -35,9 °C. V červnu a červenci je v Petrohradu ve dne okolo 22 °C, večer a v noci 16 °C. Nejdelší den připadá na 22. června a má 18 hodin a 50 minut. Slavné bílé noci trvají více než 50 dní, začínají v květnu a končí koncem července.

Osobnosti

Slavné osobnosti by také vydaly na samostatný článek, proto vybíráme jen ty nejslavnější ze slavných...

17 století:
Carevna Kateřina I. Alexejevna
Carevna Ana Ivanovna
Daniel Bernoulli, fyzik a matematik švýcarského původu, zakladatel hydrodynamiky

18. století:
Leonhard Euler, také původem ze Švýcarska, jeden z nejlepších matematiků vůbec
Michail Lomonosov, historik, básník, chemik
Christoph Hermann von Manstein, pruský generál
Alexander Suvorov, vojevůdce
Stanislav August Poniatovski, polský král
Tadeusz Kosciuszko, polský a americký generál, pevnostní inženýr, polský národní hrdina
Michail Kutuzov, vojevůdce z období napoleonských válek
John Quincy Adams, americký prezident
Alexandr Puškin, básník a prozaik
Z carské rodiny pocházejí Petr II, Kateřina Veliká, Ivan IV. Antonovič, Pavel I. Ruský, Alexandr I. Pavlovič, Mikuláš I. Pavlovič, Kateřina Pavlovna a Ana Pavlovna Ruská, první z nich královna württemberská, druhá královna nizozemská.


19. století: Michail Glinka, hudební skladatel, považovaný za otce ruské klasické hudby
Nikolaj Gogol, dramatik a prozaik ukrajinského původu
Taras Ševčenko, ukrajinský spisovatel, básník, dramatik, filosof, humanista a malíř, významný představitel ukrajinského národního obrození
Fjodor Dostojevskij, spisovatel a filozof
Alfred Nobel, švédský chemik, inženýr a vynálezce
Dmitrij Mendělejev, chemik a tvůrce periodické tabulky prvků
Modest Musorgskij, hudební skladatel
Nikolaj Rimskij - Korsakov, hudební skladatel
Petr Čajkovskij, hudební skladatel
Ilja Repin, malíř
Semjon Alapin, šachový mistr, teoretik
Alexandr Popov, fyzik
Grigorij Rasputin, mystik
Naděžda Krupská, manželka V. I. Lenina, revolucionářka
Vladimir Iljič Lenin, revolucionář
Sergej Rachmaninov, hudební skladatel pozdního romantismu (neoromantismu) a klavírní virtuóz
Alexandr Kolčak, admirál a jeden z vůdců bílých v ruské občanské válce
Michail Kalinin, sovětský komunistický politik, v letech 1919 až 1946 titulární hlava sovětského státu
Nikolaj Někrasov, ruský politik a poslední generální guvernér Finského velkoknížectví v historii
Alexandr Kerenskij, politik, právník, druhý předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917
Igor Stravinskij, hudební skladatel
Felix Jusupov, kníže, jeden z vrahů Grigorije Jefimoviče Rasputina
Sergej Prokofjev, hudební skladatel
Vladimir Majakovskij, prozaik, básník a dramatik
Semjon Bogdanov, maršál tankových vojsk, za druhé světové války i po válce velitel tankové armády
Vladimir Nabokov, americký spisovatel a literární kritik ruského původu

20. století: Alexej Kosygin, politik
Dmitrij Šostakovič, skladatel
Ilja Frank, nositel Nobelovy ceny za fyziku
Georgij Grečko, kosmonaut
Viktor Korčnoj, švýcarský šachový velmistr ruské národnosti
Boris Spasskij, rusko-francouzský šachový velmistr
Kiril, patriarcha moskevský a veškeré Rusi, nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve
Valentina Matvijenko, politička a primátorka Petrohradu
Vladimir Putin, prezident Ruské federace
Dmitrij Medvěděv, předseda vlády Ruské federace a bývalý ruský prezident


Sportovci

Maxim Sušinskij, hokejista
Taťána Grigorjevová, modelka a australská atletka ruského původu, olympijská medailistka
Pjotr Svidler, šachový velmistr
Vjačeslav Malafejev, fotbalový brankář
Alexej Jagudin, krasobruslař, olympijský vítěz, trojnásobný mistr Evropy a čtyřnásobný mistr světa
Andrej Aršavin, fotbalista
Natalja Anťuchová , atletka
Jevgenij Pljuščenko, krasobruslař, olympijský vítěz, mistr světa a Evropy
Anna Bogdanovová , atletka
Světlana Kuzněcovová, tenistka
Naděžda Skardinová, běloruská biatlonistka
Andrij Jarmolenko, ukrajinský profesionální fotbalista
Tatyana McFaddenová, americká invalidní sportovkyně ruského původu

Sport

Fotbalové kluby Zenit Petrohrad, vítěz Poháru UEFA 2008 a dvojnásobný mistr Ruska, FC Dinamo, hrající FNL. SKA Petrohrad, účastník KHL, basketbalisté Spartaku Petrohrad. To jsou nejvýznamnější zástupci sportu tohoto města.

Od roku 1995 se v petrohradském Sportovním a koncertním komplexu pořádá halový tenisový turnaj kategorie ATP World Tour 250.


Stadion

Je postaven na Krestovském ostrově, na místě, kde původně stál stadion S. M. Kirova, jeden z největších na světě. Na jeho tribuny se vešlo 110 tisíc příznivců sportu. Architektem stadionu pro MS 2018 je známý Japonec Kisho Kurosawa. Je postaven ve formě kosmické lodě, která přistála na pobřeží Finského zálivu. Má sedm pater a tyčí se do výšky 79 metrů. Díky zatahovací střeše a posuvné hrací ploše, se zde budou pořádat všechny druhy sportovních a kulturních akcí po celý rok. Na tribuny se pohodlně vejde 67 tisíc diváků.

Zápasy

První zápas MS 2018 se zde hrál v pátek 15. června a Maroko prohrálo s Íránem 0:1. V úterý 19. června, k obrovské radosti diváků, domácí Rusko porazilo Egypt 3:1 a zajistilo si postup do osmifinále. V pátek 22. června Brazílie, podle očekávání, zdolala Kostariku 2:0.

V úterý 26. června od 20:00 proti sobě nastoupí Argentina a Nigérie. Jihoameričané musí vyhrát, jinak senzačně pojedou domů již po zápasech ve skupinách. Do Petrohradu se vrátíme 3. července, kdy se od 16:00 bude hrát jedno z osmifinále. Jedná se o F1 - E2. Pravděpodobně uvidíme Švýcarsko a...? To je oříšek k rozlousknutí. Já si tipnu Švédsko.

Jedno ze dvou semifinále je na pořadu v úterý 10. července, výkop je stanoven na 20:00. V sobotu 14. července se Petrohrad s MS 2018 rozloučí bojem o bronzové medaile.

Letošní MS je velice zajímavé, přináší celou řadu překvapení, selhání favoritů, ani jeden zápas neskončil, zatím, bez branek. Také proto je fotbal tou nejkrásnější hrou na světě.