Představení účastníků APN - skupina A

Africký pohár národů v Jihoafrické republice začíná už za týden, a je proto nejvyšší čas představit si jednotlivé účastníky. Stejně jako loni jsme pro vás připravili podrobná preview jednotlivých skupin; začneme "áčkem", kde se domácí fotbalisté poperou o postupové příčky s Angolou, Marokem a Kapverdami.


JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA (Gordon Igesund)

Pořadatelská země prožila loni hodně divoký fotbalový rok - dostaveníčko africké elity na rovníku jí uniklo jen o vlásek (a některým trvalo povážlivě dlouho, než si to uvědomili), výsledky se stále ne a ne dostavit, a když koncem roku přebíral mužstvo Gordon Igesund, šlo už o třetího trenéra v roce 2012 (před ním se u kormidla objevili Pitso Mosimane a Steve Komphela). Jihoafrický tým tak obestírá tajemná aura a nikdo vlastně neví, co od něj pořádně čekat..

Přednosti: ..ačkoliv výsledek může být jednodušší, než by se na první pohled zdálo. Jihoafričané započali reprezentační rekonstrukci při přípravách na domácí Mundial v roce 2010, a od té doby se toho příliš nezměnilo; drtivá většina hráčů má exoticky znějící jména, jsou v nejlepších fotbalových letech a na chleba si vydělávají v domácí ligové soutěži. V oficiální nominaci je pouze 7 krajánků, a lze to vnímat jako výhodu - hra se s nástupem tohoto trendu zostřila a zrychlila, a jelikož Igesund vyměnil tradiční rozestavení 4-4-2 za údernější 4-3-3, působí Bafana Bafana na hřišti velmi nebezpečným dojmem. Velmi důležitý je také faktor sehranosti, který zajišťují zejména hráči lokálního giganta Kaizer Chiefs; pozorně si všímejte, jak důležitou součástí týmu jsou ofenzivní beci Gaxa s Masilelou. Tři roky od domácího MS je tento tým navíc mnohem zkušenější (hned 9 hráčů má na kontě více než 30 reprezentačních startů) a není od věci předpokládat, že právě letos by mohl zažít svůj generační vrchol. Pomáhat mu k tomu budou (nyní už) staří známí jako Khune, Mphela nebo Tshabalala, o jejichž individuálních schopnostech se v Africe ví víc než dobře.

Slabiny: Tradiční bolístkou pořádajících týmů je fakt, že neprochází kvalifikačním sítem a musí ladit formu pouze v přátelácích; to se letos Jihoafričanům prakticky vyhnulo, neboť šibeniční termín turnaje si vyžádal extrémně zúžený kvalifikační formát, a o reálnou nevýhodu tedy příliš nejde. Větší problém už představuje očekávatelná odvrácená strana výše zmíněné sehranosti - hráči si sice v (bezpochyby kvalitní) domácí lize dobře zvykli na preferovaný styl fotbalu, ale v kombinaci s "vnějším světem" často působí polovičním dojmem; nezapřou velký potenciál, ale mají problémy s jeho naplňováním. Sestavě jako takové lze pak vytknout snad jedině nejisté složení tříčlenné zálohy, ve které se pravděpodobně objeví dvojice anglických legionářů Dikgacoi - Furman doplněná dalším válečníkem z Kaizer Chiefs, Letsholonyanem; možnostmi však jsou i Serero, Manyisa nebo Mahlangu. Igesund v přípravě dosud nenašel optimální recept, a proto hrozí, že se jeho svěřencům rozsype střed hřiště - a to se může ukázat osudným.

Nejzajímavější hráč: Itumeleng Khune (Kaizer Chiefs)
Khune je podle všech dostupných měřítek naprostou elitou mezi africkými brankáři. Maličký šotek mezi tyčemi umí předvádět fantastické výkony, má reflex na úrovni světové špičky, a navrch přidává i málo vídanou hru nohama, což je v brejkové hře Bafana Bafana velmi cenná zbraň. Jednička Kaizer Chiefs si v pouhých pětadvaceti letech stihla vybudovat status národního hrdiny a bude zajímavé sledovat, jestli se dokáže předvést před zraky velkoklubů na další velké akci - na domácím mistrovství světa se mu to díky trémě a kontroverzní červené kartě po zákroku na Luise Suáreze příliš nepovedlo.

Tip na sestavu: Itumeleng Khune - Siboniso Gaxa, Bongani Khumalo, Siyabonga Sangweni, Tsepo Masilela - Kagisho Dikgacoi, Dean Furman, Reneilwe Letsholonyane - Thuso Phala, Katlego Mphela, Siphiwe Tshabalala

Co očekávat, na co se připravit: Přátelské zápasy odehrané před šampionátem vykazují jasný trend: pokud je soupeř kvalitativně níže, Bafana Bafana vyhrají, pokud je na tom podobně či lépe, prohrají 0:1 (jako proti Brazílii, Polsku, Zambii i Norsku). To může být zrádné, protože Igesundova defenzivnější taktika evidentně nenese takové ovoce jako ta uvolněnější, a minimálně Angola s Marokem budí na papíře velký respekt. Jinak ale očekávejte rychlé, dynamické mužstvo hrající v rozestavení 4-3-3 se třemi středními záložníky (případnou změnou může být nasazení Lerata Chabangua coby jediného AM v týmů, což je možnost, se kterou Igesund koketuje poměrně často). Výsledek? Stejně jako u zbytku skupiny reálně netipovatelný, ale vsadím si na to, že Jihoafričné proplují šampionátem podobně jako na mistrovství světa 2010 - k sympatickému hernímu projevu a dobrému dojmu nakonec přidají nepostupové místo ve skupině. Dost možná o vlásek.


ANGOLA (Gustavo Ferrín)

Angolané dostávají po roce další šanci přesvědčit, že si zaslouží místo mezi kontinentální špičkou. Od roku 2006 a senzačního postupu na mistrovství světa se Černé antilopy stihly etablovat jako silný celek, schopný porazit prakticky kohokoliv z Afriky, ale nevyrovnané výkony je drží právě na této úrovni - tedy stranou od skutečných velmocí jako Ghana nebo Pobřeží Slonoviny. Teď svoji šanci zazářit dostává nový kouč Gustavo Ferrín, pro nějž půjde o první velkou akci od loňského červencového nástupu.

Přednosti: Portugalské koloniální dědictví zanechalo na angolském fotbale hlubokou brázdu, v tom lepším i horším slova smyslu. Pokud mluvíme o přednostech Ferrínova týmu, chce se (při letmém pohledu na soupisku) začít zepředu - zatímco o defenzivu se starají převážně neznámá jména z domácí soutěže, útok působí mnohem zvučnějším dojmem. Skutečným triumfem by však mohla být spíše dobrá organizace hry a skvělá forma; vždyť od kvalifikační porážky 1:3 v Zimbabwe (korigující branku tehdy vsítil Djalma a zajistil tak postup díky pravidlu o gólech vstřelených na hřišti soupeře) Antilopy ještě neprohrály, když porazili s čistým kontem Kamerun i Zambii. Ofenziva vedená největší hvězdou Manuchem však samozřejmě nadále představuje velkou hrozbu, před kterou je třeba mít se na pozoru. V kostce se dá říci, že loňské a letošní výběry Angoly jsou si hodně podobné - stále stejné přednosti i slabiny, stále jde o tentýž kreativní, útočný tým, opírající se o zkonsolidovanou defenzivu, která však má tendenci dělat pod tlakem chyby - dokonce až do té míry, že z toho fanouškům mrazí v zádech. Loni totiž tehdejší lodivod Lito Vidigal vstupoval na šampionát s kádrem, který v přátelských utkáních ani jednou neprohrál, přičemž v generálce porazil - hádáte správně - Zambii..

Slabiny: Antilopy se na kontinentální šampionát podívají už popáté za sebou (a celkově posedmé), ale stále čekají na průnik do semifinále; jejich maximem zůstávají postupy ze skupiny v letech 2008 a 2010. Není přitom pravda, že by angolský tým neměl na medailové příčky potřebnou kvalitu či ambice; stále se však vrací ohraná písnička o tom, že jde o celek prakticky netrénovatelný, neboť hráčům chybí potřebný týmový duch, zodpovědnost a herní i psychická stabilita. Připomínat tři roky staré utkání s Mali, v němž Angola ztratila za necelou čtvrthodinu vedení 4:0, je už dnes klišé, ale jako ilustrace výše zmíněných faktů slouží stále perfektně. Co se kádru týče, má Ferrín k dispozici prakticky tentýž tým jako jeho předchůdci - dobří krajní beci, solidní střed zálohy a skvělí techničtí hráči v útoku, ale zato problémy s nejistým a propustným středem obrany a brankáři.

Nejzajímavější hráč: Djalma (Kasimpasa)
Psát na tomto místě o Manuchovi by bylo asi příliš jednoduché - devětadvacetiletý útočník Valladolidu, který kdysi coby mladý talent krátce prošel i Manchesterem United, je s dvaadvaceti reprezentačními brankami na kontě jasně nejvýraznějším jménem a největší hvězdou angolské sestavy. Koneckonců to byl on, kdo dvěma brankami v klíčovém kvalifikačním utkání popravil Zimbabwe. Fotbal v podání této jihoafrické země je však především o perfektním využívání celé šíře hřiště - a k tomu přispívají jak krajní beci, tak obě křídla, z nichž je právě Djalma ten zajímavější. A to už jenom tím, že na rozdíl od Gilberta není tak známý. Vyslanec turecké Kasimpasy není gólovým zabijákem (od toho jsou jiní), ale jeho kreativita a technika vyčnívají i v souboru, který v těchto ohledech patří k absolutní africké špičce; bude zajímavé sledovat jej, jak z pravé strany hřiště ve Ferrínově 4-4-2 (volně přecházejícím ve 4-2-4) odemyká obrany soupeřů a jak pomáhá spoluhráčům vytvářet nebezpečná přečíslení.

Tip na sestavu: Lamá - Amaro, Dani Massunguna, Bastos, Miguel - Djalma, Dédé, Manucho Diniz, Gilberto - Manucho, Mateus

Co očekávat, na co se připravit: V sestavě Angoly je hned několik otazníků, přičemž ten nejzajímavější se týká pozice pravého beka: do nominace se vešli hned tři, přičemž pro Amara mluví sehranost s pravým stoperem Dani Massungunou (oba nastupují za klub 1° de Agosto, druhou polovinu obrany pak dodává rival Petro Luanda), pro Marca Airosu skvělé výkony na loňském šampionátu, a pro Lunguinhu časté nasazování pod Ferrínovou taktovkou. Otázkou je i Mingo Bilé, který může hrát (a hrává) na obou krajích obrany i zálohy, a také pozice uprostřed pole vedle veterána Dédého, kterou po bývalém kapitánu André Macangovi zřejmě obsadí další vyslanec z Agosta, Manucho Diniz. V útoku pak zasloužilé opory Flávio a Love uvolnily místo teprve dvacetiletému Yanovi, králi střelců domácí soutěže. Celkově budou Antilopy tradičně spoléhat zejména na ofenzivní kvarteto legionářů - největší hvězda Manucho má společně s Mateusem předplacené místo v útočné dvojici, kterou z křídel doplňují agilní a nebezpečný Djalma napravo a zkušený Gilberto nalevo. Cílem Angoly je jednoznačně postup ze skupiny, a pokud půjde vše podle plánu, tak tento úkol zvládne. Je ošidné mluvit o favoritech ve skupině, která může skončit naprosto jakkoliv, každopádně u nás v redakci Antilopám jednoznačně věříme.


MAROKO (Rachid Taoussi)

Jestliže má extrémně vyrovnaná skupina A nějakého papírového favorita, je jím právě Maroko. Tento talentem přetékající soubor převzal po neúspěšném Eriku Geretsovi domácí lodivod Rachid Taoussi, a přestože to rozhodně nebylo bez problémů, nakonec jej protáhl i na letošní šampionát. Jsou však Lvi z Atlasu dostatečně připraveni odčinit loňské selhání? Tradiční kontinentální velmoc a čtyřnásobný účastník mistrovství světa to nebude mít s útokem na první titul po roce 1976 vůbec jednoduché.

Přednosti: Taoussi byl v týmu povolán poté, co Lvi prohráli první kvalifikační utkání s Mozambikem a vážně hrozilo, že se letošní šampionát bude muset obejít bez jejich účasti. Pod jeho vedením pak severoafrický tým odehrál pět zápasů, Mozambik v odvetě smetl 4:0 a jedinou (smolnou) porážku si připsal v přátelském utkání s Togem. Je příliš brzy na vynášení soudů, ale zdá se, že tato ozdravná kůra rozháranému kádru prospívá; Taoussi si udělal jméno jako úspěšný kouč v rámci marocké ligy, a právě fakt, že dokonale zná domácí scénu, pomohl integrovat do týmu talentované borce jako Youssef Kaddioui, Younes Bellakhdar nebo Mehdi Namli. Marocká soupiska stále stojí převážně na zahraničních hvězdách, ale letošní nominace mnohem méně spoléhá na osvědčená jména; třeba absence Adela Taarabta s Marouane Chamakhem lze i přes veškeré zásluhy brát jako posílení, minimálně vzpomeneme-li si na jejich loňské výkony, a každopádně z hlediska pohody v týmu (jak v kabině, tak na hřišti). Lvi z Atlasu zůstali u osvědčeného 4-2-3-1, mají rádi míč, v Belhandovi mají zřejmě nejlepšího playmakera kontinentu, a především působí mnohem týmovějším dojmem...

Slabiny: ...otázka je, jestli to bude stačit. Zatímco například dvojici beků Bellakhdar - Bergdich lze důvěřovat (oproti Geretsovým volbám, kterými byli Chrétien a El Kaddouri), střed zálohy bez opomenutého Houssine Kharji už vypadá mnohem hůře, a velkým otazníkem zůstává post levého křídla. Celá řada opor je navíc z formy; u Belhandy jde spíše o občasné záchvěvy geniality než konzistentní herní pohodu, a výčet hráčů, kterým už se v minulosti na hřišti vedlo lépe, je mnohem širší - nový kapitán Hermach, El Arabi, El Hamdaoui, Assaidi... Otazníkem je i post brankáře, který má pod palcem už šestatřicetiletý Nadir Lamyaghri, proslulý tendencí ke kiksům v klíčových okamžicích (což ostatně platí pro celou obranu jako takovou). A pak je tu samozřejmě stará známá bolest arabských týmů - v okamžiku, kdy se přestane dařit (a tím spouštěcím faktorem může být prakticky cokoliv), šance na úspěch padá strmě dolů.

Nejzajímavější hráč: Younes Belhanda (Montpellier HSC)
Younes Belhanda vlastně nemusí nikomu nic dokazovat. Svůj talent už dostatečně ukázal ve francouzské lize, kde loni prakticky v triu s Mapou Yanga-Mbiwou a Olivierem Giroudem dotáhli podceňovaný Montpellier k titulu, a přestože letos jej na hřišti celkem jasně zastiňuje typově podobný Rémy Cabella, stále jde o Bohem políbeného hráče, který se ještě nedotkl stropu svých možností. Zároveň je však mladý playmaker velmi horkokrevným a náladovým fotbalistou, na němž závisí hra týmu možná více, než by bývalo bylo zdrávo - pokud se se svým úkolem popasuje na jedničku, Maroko může vyhrát celý šampionát, pokud ne, může se jeho vystoupení (opět) zařadit k největším zklamáním.

Tip na sestavu: Nadir Lamyaghri - Younes Bellakhdar, Mehdi Benatia, Issam El Adoua, Zakarya Bergdich - Karim El Ahmadi, Adil Hermach - Abdelazziz Barrada, Younes Belhanda, Nordin Amrabat - Youssef El Arabi

Co očekávat, na co se připravit: Maroko je týmem, který se soustředí spíše na hru středem (osa Hermach - Belhanda k tomu koneckonců přímo předurčuje), ale přesto je na místě vznést otazník nad pozicí obou křídel - nejenže je těžké odhadovat, kdo na nich nastoupí, ale navíc prakticky neexistuje ideální volba; za nejpravděpodobnější startéry považuji Abdelazzize Barradu, původní profesí středního záložníka, který odvádí cennou práci v defenzivě, a talentovaného (leč nezářícího) Nordina Amrabata (Assaidi je však stále velmi reálnou možností, a ze strany může hrát i El Hamdaoui). Obranu má pod palcem italský krajánek Mehdi Benatia, vedle něhož nastoupí buď Abdelhamid El Kaoutari, nebo Issam El Adoua. Taoussi má před sebou nelehký úkol: kolem marockého týmu se (právem) vytvořila aura impozantně talentovaného celku, který však nefunguje jako kolektiv. To je také úkol nového trenéra - nemusí své svěřence učit hrát fotbal, nemusí složitě vymýšlet úspěšnou taktiku, protože Lvi mají potenciál své soupeře jednoduše přehrát; musí se však vnitřně stmelit. Z tohoto pohledu je marocké vystoupení jednou z největších neznámých, a můj odhad je, že to letos opět skončí neúspěchem.


KAPVERDY (Lúcio Antunes)

Když nenápadný tým ze souostroví bývalé portugalské državy postoupil na úkor Kamerunu, překvapilo to pouze ty, kteří africký fotbal nesledují; jistě, Nepřemožitelní Lvi mají papírově mnohem silnější mužstvo, ale dlouhodobě se potýkají s interními problémy a hrubým nevyužitím potenciálu (podobně jako třeba Senegal), zatímco Kapverdy jsou rok od roku silnější. Ostrovní celek už mohl postoupit jak na mistrovství světa, tak na minulý kontinentální šampionát; podařilo se to až letos. Co jsou Kapverďané vlastně zač?

Přednosti: U afrických týmů s portugalským koloniálním dědictvím se většinou setkáváme s herní labilitou a velkou technickou vyspělostí; Kapverdy sice Portugalsko rovněž v mnohém připomínají, ale jejich profil je trochu jiný. Antunesův tým působí zodpovědněji než třeba Angola, a nižší individuální kvalitu úspěšně eliminuje semknutým herním projevem, spoléháním na smrtící brejky, a především silou ve standardních situacích - nečekanou silou, slušelo by se dodat. Do not jim bude hrát také prvek překvapení, umocněný faktem, že v podstatě nemají co ztratit - všechny zbývající týmy ve skupině A jsou papírově před nimi.

Slabiny: Zejména v záložní řadě Kapverdy zkrátka postrádají kvalitu, což v soubojích se silnějšími celky omezuje jejich šance na kombinaci bezbřehého entuziasmu, neprostupné obrany (doplněné bleskovými brejky) a momentu překvapení. V přípravných utkáních se ostrované střetli postupně s Ghanou a Nigérií, a přestože jeden získaný bod není žádnou ostudou (výsledky 0:1 a 0:0), nedá se říct, že by Antunesův tým dozrál do role toho, kdo může takové celky pravidelně porážet. Kapverďané jsou sice výborně sehraní, ale často se nechytají ve středu hřiště, dělá jim problémy vyvinout útočný tlak, a pokud jim vše nesedne tak, jak má, lepší týmy jejich zbraně jednoduše eliminují. Nijak drtivě - na to jsou Žraloci příliš zodpovědným týmem - ale eliminují.

Nejzajímavější hráč: Ryan Mendes (Lille OSC)
Tento mladý štírek se letos začal prosazovat do sestavy francouzského velkoklubu a svými výkony dal najevo, že jej zřejmě vůbec nečeká špatná budoucnost; v národním dresu toho sice příliš odehráno nemá (pouhých devět startů okořeněných třemi góly), ale kouč Antunes dobře ví, že chce-li postoupit, bude se mu jeho talent, univerzálnost a skvělá technika určitě hodit. Mendes podle všeho svede boj o místo na hrotu útoku s portugalským legionářem Djaninym, ale může nastoupit i na krajích hřiště, případně na podhrotu.

Tip na sestavu: Vozinha - Gégé, Fernando Varela, Nando Neves, Nivaldo - Odaïr Fortes, Toni Varela, Soares, Babanco - Héldon, Djaniny (Ryan Mendes)

Co očekávat, na co se připravit: Antunes ordinuje svému týmu variabilní systém, který se pružně mění z výchozího 4-4-2 na 4-2-3-1 (v okamžiku zasunutí klíčové ofenzivní opory Héldona, autora postupového gólu, mezi dvojici křídel), a jak se již mnohokrát ukázalo, není vůbec lehké si s tím poradit. Žraloci mají stabilní obranu, řízenou bývalým Baníkovcem Nandem, sehranou záložní řadu, a kvalitu koncentrovanou v nebezpečném útoku; jedním z otazníků je kromě hrotového útočníka i levé křídlo (Babanco nebo David Silva?), střed zálohy (vejde se do sestavy zkušený Ronny?) a také post brankáře, kde zřejmě Vozinha dostane přednost před Fockem (což, jak vtipně poznamenal komentátor na blogu SandalsForGoalPosts, ušetří anglickým komentátorům hodně nepříjemných chvilek). Kapverdy zůstávají i přes stále větší renomé stále velkou neznámou; pokud půjde vše podle předpokladů, měly by skončit už ve skupině, mým tipem však je, že překvapí a postoupí do čtvrtfinále (pamatujete loni na Rovníkovou Guineu?).


Tipy na pořadí:

Dominik Zezula:
1. Angola
2. Kapverdy
3. Jihoafrická republika
4. Maroko

Tomáš Daníček:
1. Kapverdy
2. Angola
3. Jihoafrická republika
4. Maroko

Skupina A je jednoznačně tou nejvyrovnanější, a logicky tak i nejnáročnější na tipování. Papírově je největším favoritem Maroko, následované těsně domácí Jihoafrickou republikou a Angolou, zatímco Kapverdy jsou outsiderem; oba redaktoři se však (překvapivě) shodli na jiném, vlastně přesně opačném scénáři. Portugalské dědictví podle nás ukáže svoji sílu, domácí Jihoafričané budou sahat po postupu, leč neuspějí, a marocká mise opět skončí fiaskem. Jaký je váš názor?