Představení účastníků Eura 2020 - Belgie

Zlatá generace Belgičanů dorostla do svého výkonnostního maxima. Letošní Euro a mistrovství světa v roce 2022 by mělo být vrcholem těch největších belgických hvězd - svého herního stropu by se měl dotknout například brankář Courtois, záložník De Bruyne či útočník Lukaku. Belgie bude rozhodně patřit k velkým favoritům na vítězství, ostatně při pohledu na základní sestavu reprezentačního výběru se prostě není čemu divit...

Ačkoliv je Belgie co do počtu obyvatel jen o něco málo větší než Česká republika, podařilo se ji vyprodukovat generaci hráčů, která se stala základními stavebními kameny v těch největších evropských klubech. Před Robertem Martinezem a jeho svěřenci stojí náročný úkol - očekávání fanoušků jsou totiž vysoká, belgická veřejnost pokukuje po možném titulu, což by pro Belgii samozřejmě představovalo historický úspěch.

Tlak na hráče bude ještě větší navíc i kvůli tomu, že vzhledem k věku hlavních opor je letošní evropský šampiónát (a MS 2022) rozhodně tou největší příležitostí kýžený titul získat. Pokud se to nepovede současné partě okolo De Bruyneho, těžko říci, kdy zase Belgie bude mít k dispozici výběr, který bude patřit mezi největší favority.

Belgie navíc od posledního Eura ušla pořádný kus cesty - tehdy bezesporu talentovaný, nicméně také dosti nesourodý výběr ještě pod vedením Marca Wilmotse vypadl poněkud překvapivě ve čtvrtfinále s Walesem. Lodivod Roberto Martinez však týmu vtiskl výraznější herní tvář, hráči nabrali další zkušeností a už mistrovství světa v Rusku v roce 2018 přineslo velký úspěch, když Belgičané získali bronzové medaile. Na šampionátu předvedli úžasný obrat z 0:2 na 3:2 proti Japonsku, překvapivě pak zdolali také favorizovanou Brazílii a padli až v semifinále, když si vylámali zuby na zkušeném a disciplinovaném výkonu Francie. Nyní tak nastává čas, aby hráči nasbírané zkušenosti zúročili a došli až na samotný vrchol.


Belgii ovšem rozhodně nemůže těšit zdravotní stav svých největších ofenzivních es. Kevin De Bruyne totiž nedohrál finále Champions League proti Chelsea a po střetu s obráncem Rüdigerem musel do nemocnice - podrobné vyšetření odhalilo zlomeninu nosu a očnice. Belgický ofenzivní záložník by o Euro neměl přijít, očekává se, že se připojí k belgické reprezentaci a zápasy bude absolvovat se speciální maskou. Podle posledních zpráv však minimálně úvodní klání s Ruskem bude sledovat pouze z tribuny. Je pak také otázkou, na kolik toto nepříjemné zranění v oblasti obličeje případně ovlivní jeho výkony na evropském šampionátu.

Daleko hůře je však na tom jeho ofenzivní kolega z reprezentačního výběru, Eden Hazard. Ještě na mistrovství světa 2018 patřil mezi nejlepší fotbalisty a jeho výkon ve čtvrtfinále proti Brazílii patřil k těm vůbec nejlepším individuálním představením, která celý turnaj nabídl. Belgický ofenzivní klenot si pak vynikající formu přenesl i do sezóny 2018/19, kde Chelsea dotáhl ke třetímu místu v Premier League, finále Ligového poháru a vítězství v Evropské lize, které sám dvěma brankami zařídil. V celém ročníku nasbíral 21 branek a 17 asistencí a s velkou pompou jej za více než 100 miliónů eur koupil slavný Real Madrid. Tedy celek, za nějž si belgický hračička vždy přál hrát.

Jenže angažmá v královském klubu zatím nepřipomíná splněný sen, nýbrž noční můru. Problémy začaly již v předsezónní přípravě před ročníkem 19/20, do které Hazard naskočil se zbytečnými kily navíc. Brzy ho navíc začalo zrazovat i vlastní tělo - zatímco v Chelsea zažil za sedm let jen jedno vážnější zranění (zlomenina kotníku), v Realu jen za první ročník zaznamenal čtyři vážnější zranění, kvůli kterým přišel celkem o 24 zápasů. V premiérovém roce pak Hazard zaznamenal jedinou branku a k tomu přidal šest asistencí.

Pokud někdo čekal, že se situace po krátké letní pauze dramaticky změní, ten musel být hrubě zklamán. Zranění totiž Edena Hazarda pronásledovaly i nadále - belgický křídelník kvůli zdravotním neduhům vynechal dokonce 30 duelů a na své konto si připsal čtyři branky a jednu asistenci.

Když na začátku května s Realem přijel zpět na místo, kde prožil zatím nejlepší roky kariéry, málokdo v něm poznal hráče, kterého si Chelsea tak moc cenila. Eden Hazard působil bezradným dojmem, v jeho hře chyběla pořádná energie, drajv a zápal, a když byl ke konci zápasu střídán, málokdo vůbec zaznamenal, že ze hřiště zmizel. Potichu se proto začalo spekulovat o dříve nemyslitelném scénáři - že by mohl v reprezentačním výběru přijít o místo v základní sestavě a do hry by mohl naskakovat jako žolík z lavičky. K takové variantě pravděpodobně nedojde, přeci jenom jde stále o světovou hvězdu, ovšem už jenom připuštění takové varianty naznačuje, jak moc hvězda tohoto hráče v posledních dvou letech ztratila na lesku.





Belgický reprezentační výběr nemá s účastí na evropských šampionátech zrovna bohatou účast, Belgičané se totiž na závěrečném turnaji objevili jen v šesti případech. Při své premiéře v roce 1972 se hned dočkali medailového úspěchu, když na turnaji konaném na vlastní půdě získali bronzové medaile - nutno ale také podotknout, že se tehdy ještě stálo jednalo o čtyřčlenný turnaj. Největší úspěch Belgie na Euru přišel v roce 1980, když si z Itálie přivezli stříbrné medaile. Belgie ve finále nestačila těsně na Západní Německo a po brance Hrubesche ze závěru zápasu podlehla 2:1.

Další účast o čtyři roky později skončila krachem ve skupině a následně se Belgie na dlouhých šestnáct let odmlčela. Mezi nejlepšími 16 celky starého kontinentu se znovu objevila až v roce 2000, kdy turnaj společně s Nizozemskem hostila a měla na něm tak jistou účast. Belgičané se však tehdy příliš nepředvedli a s turnajem se rozloučili již po základních skupinách.

Naposledy se Belgie mezi evropskou smetánkou představila ve Francii v roce 2016. Tehdy se jí úspěšně podařilo projít základní skupinou, když na úvodní porážku od Itálie odpověděla výhrami nad Irskem a Švédskem. V osmifinále si pak Rudí ďáblové po skvělém představení Hazarda snadno poradili s Maďarskem 4:0 a ve čtvrtfinále na ně čekal další relativně lehčí soupeř - Wales. Belgičané však tehdy roli favorita hrubě nezvládli, třikrát inkasovali a mezi nejlepší čtyři celky nepostoupili.


Že bude Belgie patřit k favoritům na celkové vítězství, to se ukázalo již v samotné kvalifikaci. Rudí ďáblové se dostali do kvalifikační skupiny I a za soupeře vyfasovali výběry Ruska, Skotska, Kypru, Kazachstánu a San Marina. Parta okolo De Bruyna tak byla jasným favoritem a cokoliv jiného než umístění na prvním místě by bylo považováno za pořádnou senzaci.

Belgičané roli jasných favoritů přijali s grácií a kvalifikační skupinou prošli stylem start-cíl. Svěřenci Roberta Martineze neztratili ani jeden jediný bod, nasázeli čtyřicet branek, inkasovali jen třikrát a v celkovém součtu prohrávali jen nicotné dvě minuty. Jejich dominanci dokládá i to, že ani jedno vítězství nebylo o gól, Belgičané vždy dokázali vyhrát alespoň dvoubrankovým rozdílem. Oněch čtyřicet nastřílených branek pak představuje nejvyšší počet ze všech národních reprezentací, co do kvalifikačních bojů zasáhly.

Pouť za účastí na Euru 2020 Belgie zahájila v březnu 2019 hladkou domácí výhrou nad Ruskem, na což navázala vítězným výletem na Kypr. Následovaly dva zvládnuté zápasy na domácím hřišti, když svěřenci Roberta Martineze nejprve snadno přehráli Kazachstán, načež si o nic lépe nevedlo ani Skotsko.

V polovině kvalifikace přišla povinná výhra nad amatéry ze San Marina a po dalším tříbodovém zisku nad Skotskem už bylo prakticky jasné, že Belgičanům účast na závěrečném šampionátu neunikne. Poslední čtyři duely - doma se San Marinem a Kyprem a venkovní střetnutí s Ruskem a Kazachstánem - navíc Belgie zvládla znamenitě, nastřílela v nich hned 21 branek, inkasovala pouze dvakrát a po deseti vítězstvích tak suverénně skončila na prvním místě ve své kvalifikační skupině.




Roberto Martinez vede reprezentační výběr Belgie od srpna roku 2016 a fanoušci Belgie mohou být s jeho prací rozhodně spokojení. Pod vedením jeho předchůdce, Marca Wilmotse, si Belgie počínala jako sice talentovaný, zároveň ale také značně nesourodý celek individualit, který nebyl pod taktické stránce dostatečně dobře připraven.

Španělský kouč tohle dokázal změnit, týmu vtiskl herní systém, který technicky nesmírně zdatným hráčům vyhovuje - s velkým důrazem na držení míče, trpělivé budování hry a okamžitý vysunutý presink hned poté, co dojde ke ztrátě míče.

Roberto Martinez se zatím s Belgií dokázal kvalifikovat na mistrovství světa 2018 v Rusku, kde pak se svým výběrem dokráčel až do semifinále. Tam ale zaznamenal svou první porážku na turnaji, když Belgičané po hlavičce Umtitiho prohráli 1:0 a museli se spokojit jen s bojem o třetí místo. V něm poměrně pohodlně přehráli Anglii a po vítězství 2:0 tak získali bronz. Nyní tak na španělského kouče čeká druhá možnost, jak své ovečky dovést k turnajovému vítězství.

Španělský rodák zahájil svou trenérskou kariéru v roce 2007 v třetí anglické lize ve službách Swansea City, kde vydržel až do léta 2009, kdy jej z Walesu odlákal menší klub hrající Premier League, Wigan Athletic. A i zde byl španělský kouč úspěšný, provinční celek dovedl celkem třikrát k záchraně a v roce 2013 také k senzačnímu triumfu v FA Cupu. Bohužel v témže roce Wigan také opustil nejvyšší anglickou soutěž a Roberta Martineze si za svého nového kouče vyhlédl Everton. V liverpoolském celku prožil španělský kouč výbornou první sezónu, kterou zakončil na těsném pátém místě, ve zbylých dvou dalších letech se mu však již tolik nedařilo a v květnu 2016 byl také odvolán.




Byly to dlouhé roky, kdy byl nepochybně největší belgickou hvězdou Eden Hazard. Euro 2020 ho mělo zastihnout v ideálním fotbalovém věku a ideální pohodě, opak je ovšem pravdou - bývalý záložník Chelsea totiž po přestupu do Realu v roce 2019 notně uvadá a v roli největší hvězdy národního týmu jej tak vystřídal záložník Manchesteru City, Kevin De Bruyne.

Záložník s vytříbenou kopací technikou a dynamitem v noze prožil velmi dobré dva roky. V roce 2018 se po mistrovství světa sezónou spíše protrápil - Manchester City tehdy sice dokráčel k titulu, De Bruyneho však zužovaly časté zdravotní problémy (v ročníku 18/19 si přivodil tři dlouhodobější zranění), kvůli čemu celý ročník zakončil s chudou statistikou dvou branek ligových branek a dvou asistencí.

Přes letní pauzu se však De Bruyne svých zdravotních potíží zbavil a v sezóně 19/20 to už zase byl ten starý známý produktivní záložník. Manchester City sice titul neobhájil, nebylo ale pochyb, že De Bruyne byl nejlepším hráčem celku Pepa Guardioly, což v rámci Premier League dokumentuje třináct vstřelených branek a hned dvacet asistencí, čímž vyrovnal dávný rekord Thierryho Henryho.

Na své výkony pak navázal i v letošním ročníku. Statisticky sice zaznamenal drobný pokles, ze vstřelené branky se totiž v nejvyšší anglické soutěži radoval jen v šesti případech, v dvojnásobném počtu případů pak na branku asistoval, jeho vliv na hru Citizens byl však enormní. Z velké části i díky středopolaři Belgie se Citizens od prosince do března podařilo natáhnout patnáctizápasovou vítěznou sérii a prakticky rozhodnout o titulu. Za zmínku také ještě stojí, že zatímco v předcházejících letech operoval De Bruyne takřka výhradně ve středu pole, v letošní sezóně jej manažer Guardiola začal častěji využívat na vrcholu sestavy v roli falešného útočníka.

Je ovšem pravdou, že ke konci sezóny už De Bruyne nepůsobil tak energickým dojmem, již ho nebývalo plné hřiště a spíše se jeho herní projev omezoval na jeden až dva geniální momenty za zápas než na souvislou aktivitu. Zejména v duelech s londýnskou Chelsea v semifinále FA Cupu a finále Champions League působil dosti mdlým dojmem. Na herní pohodě mu rozhodně nepřidá ani zranění obličeje, které si odnesl z finálového klání v Portu, které ho dle nejnovějších informací vyřadí z úvodního duelu s Ruskem.




Dvaatřicetiletý stoper Tottenhamu je sice v posledních dvou letech na ústupu ze slávy, přesto na jeho schopnosti a zkušenosti bude celá Belgie hodně sázet. Alderweireld by měl být oporou defenzivy a Belgičané budou jistě doufat, že si rozpomene na svá nejlepší léta, kdy patřil k elitním středním obráncům.

To už bohužel nějaký ten pátek neplatí - finále Champions League v roce 2019 bylo pro Alderweirelda stejně jako pro celý Tottenham jakýmsi vrcholem, od kterého směřoval již jen cesta dolů. Jeho výkony na počátku sezóny 19/20 najednou postrádaly energii a jiskru, defenzivní linie pod jeho vedením často inkasovala a kvůli špatným výsledkům celého Tottenhamu byl populární manažer Pochettino odvolán. Pod vedením Joseho Mourinha sice šel tento belgický stoper zase nahoru, byla to ale vesměs jen chvilková záležitost.

V letošním ročníku už by se totiž zase dal hodnotit přinejlepším jako průměrný - tatam jsou ta léta, kdy byl stoper Tottenhamu neochvějnou jistotou a v defenzivě v podstatě kraloval. Belgie ovšem na šampionátu bude potřebovat tu nejlepší možnou verzi Tobyho Alderweirelda a příznivci Rudých ďáblů tak budou věřit v to, že se zadák Tottenhamu dokáže alespoň chvilkově své nejlepší formě přiblížit.




Velmi vydařenou sezónu má za sebou pravý obránce anglického Leicesteru City, Timothy Castagne. Letní posila z Atalanty Bergamo si podmanila pravou stranu obrany pátého celku anglické Premier League a se svou premiérovou sezónou v Anglii může být navýsost spokojena. Castagne si svou formu přenesl i do reprezentačního celku, kde se začal častěji objevovat v základní sestavě na postu pravého křídelního obránce a s velkou pravděpodobností zde také začne úvodní utkání Belgie proti Rusku.

Timothy Castagne začal dělat první fotbalové krůčky v Royalu Excesior Virton, odkud se v roce 2011 stěhoval do akademie známého KRC Genk. V tomto klubu prolezl mládežnickými celky a o tři roky později poprvé nakoukl do prvního celku. Svého debutu se dočkal v září 2014 ve věku 19 let.

V průběhu dalších tří let odehrál Castagne celkem 99 zápasů, ve kterých vstřelil 3 branky a připsal si 4 asistence, načež se v červenci 2017 za částku přesahující pět miliónů liber stěhoval do italské Atalanty Bergamo.

V první sezóně ještě nebyl stálým členem základní sestavy a spíše pendloval mezi postem pravého obránce a lavičkou náhradníků. Situace se změnila ve druhé polovině ročníku 18/19, kdy Castagne po přelomu roku chyběl v základní jedenáctce už jen jednou jedinkrát, na své konto si navíc připsal čtyři přesné zásahy a dvě asistence.

V sezóně 19/20 pak pokračoval ve velmi dobrých výkonech a častěji začal ukazovat svoji flexibilitu - krom pravého obránce totiž hravě zvládne také roli levého beka či levého záložníka. V ročníku 19/20 odehrál v Serii A celkem 27 zápasů, ve více než 50 procentech ovšem nastoupil na levé straně hřiště. Dobré výkony plus výše zmíněná flexibilita pak donutily anglický Leicester City, aby za tohoto belgického univerzála vysázel částku přesahující 21 miliónů liber.

Do belgického áčka si Castagneho vytáhl současný trenér Martinez a v září 2018 jej v klání proti Skotsku nechal debutovat. Od té doby si tento obránce připsal na konto celkem 13 reprezentačních startů, v nichž si připsal dvě branky a dvě asistence.




O tom, v jaké formaci se Belgičané budou na šampionátu prezentovat, není nejmenších pochyb. Po celou dobu svého angažmá využívá Roberto Martinez rozestavení 3-4-2-1 a má k tomu hned několik důvodů. Tím nejdůležitějším je zřejmě absence kvalitních čistokrevných krajních obránců. Ačkoliv dokázali Belgičané vyprodukovat světové hvězdy skoro na každém postu, najít kvalitu na postu krajních obránců se jim z nějakého záhadného důvodu vlastně nikdy nepodařilo - a tenhle problém existuje v podstatě od úvodního představení této zlaté generace na mistrovství světa 2014.

Dalším důležitým aspektem je možnost naskládat do sestavy ty nejlepší ofenzivní hráče - zároveň jim také umožnit operovat ve středu pole a výrazně jim ulevit od defenzivních povinností. V neposlední řadě si pak Roberto Martinez může vyhrát s rolí křídelních obránců, kde může využít jak konzervativnější varianty, tak zde také může využít ryzí křídelníky, což se mu hodí ve chvílích, kdy potřebuje dotahovat utkání, případně když existuje předpoklad, že bude Belgie čelit hlubokému, urputnému blok protivníka.

O jedničce národního týmu nemůže být pochyb, Thibaut Courtoismá totiž neotřesitelnou pozici a nikdo nepochybuje o tom, že na nadcházejícím turnaji odchytá všechny duely. Brankář španělského Realu prožil velmi dobrou sezónu, svůj celek v průběhu sezóny několikrát podržel a například v semifinále Champions League předvedl skutečně prvotřídní výkon, byť to na postup nakonec nestačilo. Výkony brankářů jsou na velkých turnajích často jazýčkem na vahách a Belgie tak má velkou výhodu, že má mezi třemi tyčemi jistotu. Brankáři Realu pak budou záda krýt Simon Mignolet a Matz Sels.

Defenzivní trojici by podle předpokladů měli vytvořit Toby Alderweireld, Jason Denayera Jan Vertonghen. Roli středové pojistky prakticky po celou kvalifikaci plnil obránce francouzského Lyonu Jason Denayer, pozici na pravé straně zaujme zkušený obránce Tottenhamu Toby Alderweireld, zatímco levou stranu obstará jeho bývalý kolega ze stejného klubu, Jan Vertonghen. Oba krajní stopeři mají při budování hry důležitou úlohu, Roberto Martinez po nich totiž vyžaduje, aby ve správný moment vyvezli míč a pomohli přečíslit střed pole. V případě zranění by zde však Belgičané měli problém, náhradní variantou totiž je pětatřicetiletý Thomas Vermaelen nebo Dedryck Boyata, který ale v Hertě neprožil dobrou sezónu a po sérii zranění navíc není v optimální herní pohodě.

Ve středu pole vyvstává otázka ohledně zdravotního stavu Axela Witsela. Ten si totiž v lednu vážně poranil achilovu patu a musel podstoupit operaci. Roberto Martinez jej sice zahrnul do svého šestadvacetičlenného výběru, je však otázkou, v jaké formě se bude tento středopolař Dortmundu nacházet. Belgická veřejnost tak očekává, že černou práci bude v zahajovací jedenáctce obstarávat Leonardo Dendoncker, kterého v tandemu doplní hvězda Leicesteru City, Youri Tielemans. Ten v Leicesteru prožil další skvělý ročník a naplno rozvinul svoji hru - jak letos několikrát ukázal, dokáže z hlouby pole vymyslet geniální pas, zároveň má ve svém repertoáru i zakončení ze střední vzdálenosti, což třeba dokonale ukázal ve finále FA Cupu.

Zajímavé varianty se pak kormidelníkovi belgického národního týmu otevírají na pozici křídelních obránců. Pokud se potvrdí všeobecná očekávání a nedojde k žádné výrazné změně oproti posledním soutěžním zápasům, pak by na pravém kraji měl operovat Timothy Castagne. Alternovat zde pak může i urostlý bek Dortmundu, Thomas Meunier. Agresivnější a značně ofenzivnější volbu pak může představovat Yannick Carrasco - po ní by kouč Martinez sáhl pravděpodobně v případě, kdy by Belgičané potřebovali dotáhnout gólové manko.

Na levé straně je situace o něco otevřenější, Belgie zde totiž nemá k dispozici typického obránce, proto na tomto postu využívá křídelní hráče, kteří si ale musí poradit i v defenzivě. Pozici levého křídelního obránce tak lze obsadit Nacerem Chadlim, tomu se však v posledních zápasech belgické reprezentace příliš nedařilo, a tak je pravděpodobnější, že se v základní sestavě objeví bratr slavného Edena, Thorgan Hazard.

Dořešit tak zbývá pouze ofenzivní trojici, z čehož se stal poměrně zajímavý rébus. Ještě před rokem měl útok zarezervovaný Eden Hazard, Romelu Lukaku a Kevin De Bruyne. Jenže vývoj posledních týdnů a měsíců zapříčinil, že situace není tak jednoznačná. Roberto Martinez tak musí řešit časté zdravotní potíže a nedobrou formu Edena Hazarda, k čemu se navíc přidalo i nepříjemné zranění Kevina De Bruyneho, které kreativního záložníka vyřadí z duelu s Ruskem.

I přes nedobrou formu se nicméně očekává, že Eden Hazard udrží své místo v základní jedenáctce - Roberto Martinez se několikrát vyjádřil v tom smyslu, že tomuto ofenzivnímu esu maximálně důvěřuje a je přesvědčen, že v dresu národního týmu Hazard předvede to nejlepší, čeho je schopen. Na pozici útočníka má své místo předplacené Romelu Lukaku, který prožil výbornou sezónu, v italské lize nasázel celkem 24 branek a s Interem dokráčel až k titulu. Na jeho branky tak bude ve velkém spoléhat i belgický národní tým. Poslední volné místo by za normálních okolností obsadil Kevin De Bruyne, dokud však tento belgicky playmaker nebude k dispozici, tak jeho post zaujme rychlonohý univerzál z Neapole, Dries Mertens.