Představení účastníků ME 2012 - Dánsko

Uzavíráme představení účastníků skupiny B, a to jejím největším outsiderem. Dánsko ale rozhodně neskládá zbraně a hodlá pořádně zatopit favoritům, je označováno za jednoho z černých koní turnaje...

Historie

Letos je to přesně dvacet let od největšího úspěchu v dějinách dánského fotbalu. A možná také od největší senzace historie evropských šampionátů. Dánové se tehdy na turnaj vlastně vůbec nekvalifikovali, nakonec však do Švédska přeci jen cestovali, a to na úkor vyloučené Jugoslávie. Po bezbrankové remíze s Anglií a porážce od domácího celku to s dánskými nadějemi na postup nevypadalo nijak valně, ovšem šokující vítězství nad Francií vše obrátilo naruby. Dánsko nakonec slavilo společně se Švédskem posun do semifinále, v něm na penalty vyřadilo Nizozemsko a ve finále nakonec přehrálo Němce 2:0.

Dánská fotbalová asociace (DBU) vznikla v roce 1889, trvalo to ale několik dalších let, než dorazila první pozvánka na velkou olympijskou akci. Dánové tyto hry vyhráli a získali neoficiální zlaté medaile. O dva roky později už šlo o oficiální letní olympiádu a Dánsko získalo stříbro. Za další čtyři roky se situace opakovala, tímto úspěchem už se Dánové dostali na první místo světového žebříčku, na kterém vydrželi až do roku 1920.

Poté Dánům nebylo dovoleno po dlouhých osmnáct let účastnit se jakýchkoliv mezinárodních turnajů, hrát směli pouze přátelské utkání a Severoevropský turnaj. Když se Dánové po pauze vrátili na olympijskou scénu, opět vybojovali bronzové medaile. Problémy ale nemizely, a tak se většina nejlepších dánských fotbalistů té doby přestěhovala do zahraničí, Dánové tak prakticky nemohli postavit konkurenceschopný tým. Když se situace uklidnila, bylo z toho pro Dány další stříbro z OH 1960, čtyři roky nato pak uspěli také na svém prvním mistrovství Evropy, kde skončili čtvrtí.

A to už se dostáváme do období dánského dynamitu. Ten poprvé udeřil v roce 1984, kdy se při své druhé účasti na evropském mistrovství opět prokousal do semifinále a tentokrát k tomu získal i bronz. O dva roky později se Dánsko poprvé v historii kvalifikovalo na mistrovství světa, prošlo skupinovými boji, ale zastavilo v osmifinále. Následovala sice chvíle klidu, ale pak už přišlo mistrovství Evropy 1992 a slavné vítězství.

Devadesátá léta, ačkoliv jejich záři poněkud tlumí neúspěšné Euro 1996, jsou pro Dány jednoduše zlatá. Vítězství na evropském šampionátu ve Švédsku bylo pochopitelně největším úspěchem, Dánové však řádili i dál. V Saúdské Arábii ovládli Konfederační pohár a skvěle se předvedli také na MS 98, kde seveřany leckdo hodnotil jako jednoho z nejpohledněji hrajících účastníků turnaje. Tuhle dekádu bude v budoucnu někdo překonávat jen stěží.

Za všemi neoddiskutovatelnými úspěchy stojí vlastně jen dvě generace. V Mexiku, kde po suverénním postupu ze skupiny Dánové narazili v osmifinále na Španěly, už sice válčil starší z bratří Laudrupů, Michael, ale kolem něho byly poskládány ještě dosluhující legendy jako Morten Olsen (už dvanáct let aktuální trenér reprezentace), Allan Simonsen či na vrcholu sil hrající kanonýr Preben Elkjaer. Až chvíli po tomto roce 1986 nastoupili reprezentační službu i členové zlatého výběru z Eura 1992 - Peter Schmeichel, Lars Olsen, Brian Laudrup nebo Flemming Povlsen. V podobném složení tedy Dánové později dokráčeli i do zmíněného čtvrtfinále MS 1998.

Od té doby Dánové na pořádný úspěch čekají, dostali se jen do čtvrtfinále ME, kde vypadli s Českem. Zklamáním by se dala nazvat také účast na posledním světovém šampionátu v Jižní Africe, kde Dánové poprvé v historii MS neprošli skupinou. Letošní soupiska je od těch předešlých poměrně odlišná. Dánové vždy spoléhali na zdravý mix zkušenosti a dravého mládí, tentokrát ale v nominaci najdeme pouze tři hráče, kterým je více než třicet let! V době začátku šampionátu do této skupiny fotbalistů zasáhne ještě oslavenec Silberbauer, přesto se jedná o velmi nízké číslo. V Dánsku tak doufají, že se dočkají dalšího "dánského dynamitu"...

Trenér: Morten Olsen

Morten Per Olsen je největší legendou dánského fotbalu. Už během své hráčské kariéry patřil k vůbec nejrespektovanějším fotbalistům, kromě gentlemanského chování (jediná žlutá a stejný počet červených v celé kariéře!) a příkladného přístupu byl velice ceněn také pro svou univerzálnost, když dokázal podat stejně kvalitní výkon na postu stopera, středního záložníka i křídelníka. V reprezentaci odehrál sto dva zápasy a když k tomu připočteme více než sto utkání také na lavičce dánského národního týmu, vyjde nám naprostý unikát, kterému se ještě dlouho nikdo ani nepřiblíží.

Olsen se prosadil prakticky všude, kde coby hráč působil. S profesionálním fotbalem začal v týmu LFA, kde vydržel dva roky a stěhoval se do belgického Cerclu Bruggy. Zde už se naplno prosadil do dospělé kopané, vydržel ovšem jen čtyři roky a opět měnil dres, tentokrát přešel do belgického mužstva Racingu White. Po další čtyřletce ale opět pocítil potřebu posunout se "o dům dál", zlanařil ho belgický velkoklub Anderlecht. Kariéru pak Olsen dohrával v německém Kolíně nad Rýnem. Mezi jeho největší hráčské úspěchy patří vítězství v Poháru UEFA s Anderlechtem, se stejným týmem také třikrát vyhrál ligu. Dvakrát se stal dánským fotbalistou roku.

S trénováním začal všemi oblíbený Olsen v roce 1990 v Brondby a okamžitě s klubem získal dva ligové tituly v řadě a došel do semifinále Poháru UEFA. Jenže dánského mistra začaly potýkat vážné finanční problémy, což nakonec pramenilo až v nucený odchod Olsena. Tomu se pak naskytla příležitost vrátit se, už samozřejmě jako kouč, do Kolína, čemuž neodolal a ujal se kormidla o záchranu bojujícího celku, výrazné problémy s udržením se v nejvyšší soutěži ale neměl. Jenže vedení nemělo s Olsenem trpělivost, čekalo ještě lepší umístění a poslední kapkou byl předčasný konec v německém poháru, a to po zápase s amatérským Beckumem.

Následně si dal Olsen dva roky pauzu, aby v roce 1997 přebral Ajax a vybojoval s ním double. Ani zde ale nevydržel dlouho, bratři de Boerové totiž začali bojkotovat tréninky při snaze vymodlit si přestup do Barcelony a na špatnou týmovou morálku doplatil právě kouč. V roce 2000 už přebral po Bo Johanssonovi dánskou reprezentaci, u které ke vší spokojenosti vydržel až dodnes. Smlouvu má do letošního roku a zatím není jisté, jestli bude chtít pokračovat. Dánsko by ale jen těžko našlo vhodnějšího trenéra.

Hvězda: Christian Eriksen (Ajax)

Olsen má ve svém týmu jednoho z nejtalentovanějších fotbalistů současnosti. Dvacetiletý středopolař Christian Eriksen je středem zájmu všech světových velkoklubů a je velmi pravděpodobné, že dres bude měnit už teď v létě. Velký krok k tomu může učinit právě na evropském šampionátu, kde se mu dostane jedné z hlavních rolí v dánské sestavě a právě na něm bude ležet největší tlak a odpovědnost.

S fotbalem začal už ve třech letech v Middelfartu, kde se narodil a kde působil až do svých třinácti. Poté se přesunul do Odense, už v šestnácti letech si ho ale vybral do své mládežnické akademie slavný Ajax Amsterdam a následovalo tak velké stěhování. Trvalo jen dvě sezony, než Eriksen podepsal první profesionální smlouvu a ještě ve stejném měsíci si odbyl také debut A-týmu Ajaxu. Za další dva měsíce už poprvé skóroval, navíc si začal upevňovat svou pozici v týmu a nastupoval čím dál častěji. Sezona 2009/2010 byla vůbec pro Eriksena zlomová, nakoukl v ní totiž také do reprezentace.

Od dalšího ročníku už byl stálým členem základní jedenáctky a stal se jednou z ústředních postav Ajaxu v cestě za nizozemským titulem. V letošní sezoně už byl největší hvězdou svého týmu, který obhájil triumf, při absenci kapitána Vertonghena navíc navlékl už i kapitánskou pásku. Eriksen byl dokonce vyhlášen dánským fotbalistou roku. Jednu vrcholnou reprezentační akci už talentovaný mladík zažil, na mistrovství světa před dvěma lety odehrál dva zápasy, postup ze skupiny ale neslavil.

Mezi Eriksenovy největší přednosti patří práce s míčem, dokonalý přehled o dění na hřišti a podpora ofenzivy, ať už vyšperkovaná chytrou přihrávkou, nebo přesnou střelou. V Dánsku se mu dostalo přezdívky "nový Michael Laudrup", je tedy jasné, že se od něj očekávají velké věci. Už teď je Eriksen fotbalistou světové kvality, úspěch na Euru by z něj udělal neotřesitelnou hvězdu.

Předpokládaná sestava

Stephan Andersen - Lars Jacobsen, Simon Kjaer, Daniel Agger, Simon Poulsen - William Kvist, Niki Zimling - Dennis Rommedahl, Christian Eriksen, Michael Krohn-Dehli - Nicklas Bendtner

Jasnou jedničkou měl být Thomas Sorensen, ten si však odnesl zranění z přátelského utkání s Brazílií a z nominace vypadl. Povolán tak byl Kasper Schmeichel, ten ale bude plnit pozici trojky, přičemž místo v brance pravděpodobně zaujme Stephan Andersen, i když vyloučené není ani nasazení Lindegaarda. Tři místa v obranné linii jsou obsazena pevně, na pravé straně defenzivní čtveřice nastoupí Jacobsen, na stoperu pak Kjaer s Aggerem. Jen nad postem levého beka ještě visí menší otazník, favoritem na základní sestavu však je Poulsen. Kvist se Zimlingem budou plnit role defenzivních záložníků, o ofenzivu se pak budou starat především Rommedahl, Eriksen, Bendtner a čtvrtým do party by měl být Krohn-Dehli, přestože se na jeho místo tlačí Lasse Schone.

Kvalifikace a příprava

Dánové zvládli kvalifikaci na jedničku. Z osmi zápasů hned šestkrát vyhráli, pouze jednou remizovali a jednou prohráli. V klíčových chvílích ovšem dokázali zabrat. Po porážce v Portugalsku okamžitě odpověděli úspěšným kláním s Kyprem a přestože pak ještě ztratili s Norskem, od té doby už nezaváhali. A když šli do posledního kola až ze druhé pozice a k přímému postupu potřebovali porazit Portugalsko, utkání naprosto ovládli a zvítězili 2:1, když soupeř alespoň korigoval skóre až v úplném závěru.

Výhry nad severskými soupeři - Švédskem a Finskem - zahájily ještě na konci loňského roku přípravu na mistrovství Evropy. Letos sice nestačili Dánové na Rusko a Brazílii, závěrečný duel před odjezdem na Ukrajinu ale zvládli, když zdolali Austrálii 2:0.