Představení účastníků ME 2012 - Nizozemsko

S představováním účastníků mistrovství Evropy jsme se přehoupli do skupiny smrti, po Německu si důkladně rozebereme také dalšího favorita - Nizozemsko.

Historie

Stejně jako do většiny ostatních zemí, i do Nizozemska přinesli fotbal angličtí imigranti. Stalo se tak přesně v roce 1865, o 14 let později pak byl založen nizozemský fotbalový svaz - Královská nizozemská fotbalová asociace (KNVB). K prvnímu mezistátnímu zápasu tulipány nastoupily 30. 4. 1905, kdy v Belgii zvítězily nad domácí reprezentací 4:1 přičemž pod všechny branky se tehdy podepsal Eddy de Neve. Na olympijských hrách v letech 1908 a 1912 získali Nizozemci bronzové medaile, na světových šampionátech se jim však dlouho nedařilo prorazit. V kroku nahoru navíc v následujících letech zabránila zemi 2. světová válka. Celá situace se uvolnila až v 50. letech 20. století - Nizozemsko překonalo následky války, definitivně byla založena tamní nejvyšší fotbalová soutěž a národní tým začal stoupat strmě vzhůru. V 60. a 70. letech začalo budování velmi silného týmu, jemuž šéfovali Johan Cruijff, Johan Neeskens a Ruud Krol. Reprezentaci hodně pomáhal Ajax Amsterdam, který v těchto letech vládl celé Evropě.

Prvního velkého úspěchu dosáhl tým Oranjes v roce 1974, kdy na světovém šampionátu podlehl až ve finále západním Němcům. Celek složený kolem kapitána Cruijffa se v bitvě o zlato rychle dostal do vedení, ještě do poločasu ale dvakrát inkasoval a s odpovědí už přispěchat nedokázal. O dva roky později se Nizozemsko poprvé kvalifikovalo na evropský šampionát a bylo z toho třetí místo. V roce 1978 se opět pokoušelo získat titul mistrů světa a znovu to skončilo jako o čtyři roky dříve - ve finále podlehlo tentokráte Argentině. Ani v tomto případě tulipánům nechybělo mnoho, po devadesáti minutách byl stav nerozhodný, Jihoameričané však dvakrát udeřili v prodloužení a slavili titul.

Za další dva roky nedokázali Nizozemci postoupit ze základní skupiny Eura a trvalo osm let, než se opět kvalifikovali na nějaký závěrečný turnaj. Vrátili se ale v obrovském stylu. Pod vedením Ronalda Koemana, Ruuda Gullita, Franka Rijkaarda a Marka van Bastena tulipány rozkvetly do plné krásy a v roce 1988 dobyly evropský fotbalový trůn. Nizozemsko se tímto triumfem vrátilo zpět mezi uznávané fotbalové země a pohlednou hrou se prokousalo daleko i na turnajích v následujících šesti letech.

Po světovém šampionátu v roce 1994 nastala další generační obměna a v mužstvu začali hrát prim hráči jako Patrick Kluivert, Dennis Bergkamp nebo Edgar Davids. Úspěchů svých předchůdců však nedosáhli, ačkoliv o příležitosti nouze nebyla. Na světovém šampionátu 1998 se totiž dostali až do semifinále, v němž prohráli na pokutové kopy s Brazílií. Další obrovskou možnost měli o dva roky později na mistrovství Evropy v domácím prostředí. Stop jim ale vystavila v semifinále Itálie a další neúspěšný penaltový rozstřel. Nizozemci pak zklamali své příznivce ještě jednou - nedokázali se kvalifikovat na MS do Japonska a Jižní Koreje.

To však lze považovat za spíše výjimečný výpadek, jelikož od té doby tulipány opět na žádném velkém turnaji nechyběly, navíc bojovaly o medaile. Na evropském šampionátu v roce 2004 slavily zisk bronzu, o který se podělily s českou reprezentací. Poté sice dvakrát v řadě nemělo Nizozemsko šanci bojovat o cenný kov, na MS 2006 mu totiž stopku vystavilo v osmifinále Portugalsko, o dva roky později nestačily tulipány ve čtvrtfinále na Rusko. Ale na doposud posledním šampionátu - mistrovství světa v Jižní Africe - Nizozemci naplno zazářili. Na rozdíl například od úspěšného Eura 2004 se sice neprezentovali nikterak atraktivním stylem hry, zato ale došli až do finále. Jenže přišlo další prodloužení, v něm další branka soupeře - Španělska - a tulipány tak na světové zlato stále čekají. To evropské už na svém kontě mají, přidají letos druhé?

Trenér: Bert Van Marwijk

Na zmíněném úspěchu v podobě stříbra z před dvou let měl obří zásluhu trenér Bert Van Marwijk. Šedesátiletý bývalý ofenzivní univerzál má přitom coby hráč s boji na reprezentační úrovní takřka nicotné zkušenosti, za Nizozemce si zahrál pouze jednou, a to ještě navíc v přátelském utkání. Jinak Van Marwijk působil v domácí Eredivisie, jen na závěr kariéry se na jednu sezonu přesunul kousek na jih do Belgie.

To už měl ale dávno jasno o svých dalších krocích, které vedly na lavičku. Po několika letech osahávání a oťukávání u různých mládežnických výběrů usedl Van Marwijk za fotbalové kormidlo poprvé v roce 1990, kdy přebral Herderen. První velký úspěch zaznamenal o devět let později, s průměrnou Fortunou Sittard totiž došel až do finále národního poháru. To mu vyneslo angažmá ve slavném Feyenoordu a přestože zpět na nizozemský trůn Van Marwijk své ovečky nedotáhl, v Poháru EUFA se svým týmem došel až na vrchol.

Z finálového boje tehdy odešel poražen německý Dortmund, právě Borussia se však stala dalším působištěm stále se zlepšujícího trenéra. Ve Vestfálsku ovšem vydržel jen dva a půl roku, přičemž žádnému úspěchu se ani nepřiblížil. S Dortmundem se pohyboval ve středu tabulky domácí ligy, a tak se s vedením dohodl na ukončení spolupráce. Následoval tedy návrat do Feyenoordu a pro Van Marwijka druhý triumf v nizozemském poháru, to už ale o jeho služby stála také domácí reprezentace.

Oranjes přebíral po ne úplně úspěšném mistrovství Evropy 2008, když ve funkci trenéra nahradil Marca Van Bastena. A od té doby tým šlape. Nejprve se bez ztráty kytičky s přehledem probojoval na světový šampionát do Jižní Afriky, kde, jak už bylo řečeno výše, došel až do finále a smolně bral "jen" stříbro. A i další kvalifikační cyklus zvládli Nizozemci na jedničku, o tom ale pro změnu až později.

Van Marwijk je ve své zemi velmi oblíbený, a to ať už díky svým úspěchům na národní lavičce, nebo díky příjemnému vystupování na veřejnosti a správnému přístupu k hráčům, kteří ho plně respektují. Šedesátiletý odborník je sice občas kritizován za přílišné lpění na poctivé defenzivě (preferuje rozestavení 4-2-3-1, když středová dvojice je složena ze svou destruktivně založených fotbalistů), ovšem na své straně má největší argument - výsledky. A i kdyby si Nizozemci z Polska a Ukrajiny nakonec neodvezli žádný cenný kov, Van Marwijk se o místo bát nemusí. Na konci loňského roku totiž prodloužil smlouvu s domácí federací do roku 2016 a Oranjes tak povede ještě minimálně na dalších třech šampionátech.

Hvězda: Robin van Persie (Arsenal)

Přestože na nizozemské soupisce najdeme větší počet ofenzivních hvězd, přičemž žádná z nich by se na tomto místě neztratila, byla by chyba v tuto chvíli nevybrat Robina van Persieho. Nejlepší střelec letošní sezony Premier League a v současnosti jeden z nejlepších útočníků světa je klíčem k úspěchu Oranjes. Ale pěkně popořádku...

Narodil se v Rotterdamu, odkud se vlastně až do svých jednadvaceti nikam nehnul. Začal v Excelsioru, už od začátku však každému muselo být jasné, že jeho znamenitý talent velmi rychle tento klub přeroste. V patnácti letech tak přešel do jednoho z nejslavnějších celků Nizozemska, Feyenoordu. V něm teprve mohl naplno rozvíjet své umění a neustále se zlepšovat, čehož si už v roce 2001 všimli v A-týmu, kam se van Persie propracoval. I přes zranění a rozpory s koučem Van Marwijkem (ano, jedná se o současného trenéra Oranjes) odehrál ve své první sezoně v profesionálním fotbale osmadvacet utkání a vstřelil osm branek.

Stejné vytížení čekalo na zřejmě až příliš sebevědomého mladíka v dalším ročníku, většinu zápasů ale proseděl kvůli nedobrému vztahu s koučem na lavičce a zaznamenal tak jen šest úspěšných zásahů. A tak když Arsenal hledal náhradu za stárnoucího Dennise Bergkampa a Feyenoord rozhodně nehodlal nespokojeného hráče držet za každou cenu, dohodly se obě strany na odstupném ve výši necelých tří milionů liber.

Hned při svém soutěžním debutu v dresu Kanonýrů se van Persie dočkal trofeje, odehrál druhý poločas zápasu o Community Shield proti Manchesteru United a přihlížel vítězství Gunners v poměru 3:1. Jako střídající hráč absolvoval také většinu utkání v rámci Premier League (než se zranil), přesto stihl nastřílet pět branek. Dvěma góly také dostal svůj tým do finále FA Cupu, ve kterém odehrál i s prodloužením třicet čtyři minuty a nezaváhal při úspěšném penaltovém rozstřelu.

Na začátku další sezony se dostal do solidní formy, což mu vyneslo stále častější nasazování do základní jedenáctky a také cenu pro nejlepšího hráče anglické ligy za listopad 2005. Talentovaného Nizozemce avšak i nadále trápila zranění. Když už to vypadalo, že sezona 2006/2007 bude pro van Persieho průlomovou, opět si z důvodu zdravotních potíží půl roku nezahrál. Ještě předtím sice vstřelil "gól Wengerova života", ale naplno prorazit stále nedokázal.

Po Henryho odchodu do Barcelony se van Persie stal v Arsenalu útočníkem číslo jedna, jenže osud mu i nadále nepřál a vyřadil ho ze hry hned dvakrát na více než dva měsíce. Přestože se Nizozemec stával pro svůj tým stále důležitějším a gólů (pokud zrovna nebyl zraněn) také přibývalo, opravdovou světovou hvězdou se stal až v letošním roce. Stal se kapitánem Arsenalu, v lize poprvé ve své kariéře odehrál všech osmatřicet utkání, ve kterých nastřílel hned třicet gólů a získal Zlatou kopačku pro nejlepšího kanonýra Premier League. S Arsenalem sice opět zůstal bez trofeje, sám se však zařadil mezi největší hvězdy fotbalového světa. Teď je na něm, aby svou extratřídu dokázal i na velké reprezentační akci a dotáhl Oranjes ke zlatu.

Předpokládaná sestava

Stekelenburg - van der Wiel, Heitinga, Mathijsen, Willems - van Bommel, de Jong - Robben, Sneijder, Afellay - van Persie

Bert Van Marwijk má příjemné starosti. V kádru má tři vynikající brankáře, z nichž každý letos předváděl velice dobré výkony. Jedničkou pravděpodobně bude Maarten Stekelenburg, strážce svatyně AS Řím, jenž odchytal celé stříbrné mistrovství světa i většinu kvalifikace, přestože šance dostával také Vorm. Obrana se zdá být největší slabinou Oranjes, zvlášť když z nominace pro zranění vypadl levý bek Pieters a nejistý je také start stopera Jorise Mathijsena, jenž musel odstoupit z přípravného duelu proti Bulharsku. Největším favoritem na místo u levé postranní lajny je tak Jetro Willems, teprve osmnáctiletý mladík se dvěma reprezentačními starty na kontě. Za Mathijsena by zřejmě případně zaskakoval Bouma, nebo Vlaar. Na defenzivně laděné záložní dvojici asi není co řešit, kapitán van Bommel a de Jong by neměli v sestavě chybět. Ofenzivní čtveřice zřejmě začne ve složení Robben, Sneijder, Afellay, van Persie, přestože se do základu tlačí nejlepší střelec kvalifikace na Euro Huntelaar a bez šance nejsou ani van der Vaart s Kuijtem.

Kvalifikace a příprava

Nizozemci prolétli kvalifikací bez sebemenších pochyb a kromě pořádajících zemí si účast na šampionátu zajistili jako vůbec první. Tým, který gólově táhl Klaas-Jan Huntelaar, vyhrál všech prvních devět utkání, už s postupem dávno v kapse zaváhal jen na závěr na půdě Švédska. Výprask 11:0, který Oranjes uštědřili San Marinu, se zároveň stal nejjednoznačnějším výsledkem celého cyklu.

Právě tento debakl také nejvíce napomohl tomu, že Nizozemci měli na svém kontě nejvíce branek, konkurovali jim snad jen Němci, i ti však nakonec o tři trefy zaostali. Od konce kvalifikace odehráli svěřenci Van Marwijka pět přípravných duelů, nikterak valně se jim ale nevedlo. Ještě na konci loňského kalendářního roku remizovali se Švýcarskem a podlehli Německu, letos v únoru pak přehráli Anglii. A už v rámci finální přípravy na mistrovství Evropy sehráli Oranjes dva duely, když nejprve překvapivě nestačili na Bulhary, aby pak následně zdolali Slováky. Dnes si ještě pohráli se Severním Irskem a po výsledku 6:0 budou moci odjet na Ukrajinu s vítěznou náladou.